Jednorázovka
Tak mě napadlo napsat tuhle povídku na docela netradiční pár. Jako obvykle není nic moc. Budu moc ráda za každé hodnocení 
Sakura se loudala ulicemi vesnice a už zase na něho myslela. Nedokázala myšlenky na něj zahnat. Byl tak silný. Tak krásný. Tak tajemný.
Měla z něho dočista poblázněnou hlavu. Nepřítomně zírala pod nohy, až do někoho vrazila. Lekla se a chtěla se hned omluvit. Zvedla hlavu a spatřila HO. Jeho tajemnou tvář. Jeho odzbrojující pohled.
Byla rozrušená. Nyní, když se Větrná země rozhodla bojovat s Ohnivou, už možná nikdy neuvidí svého milého. Celé měsíce spolu udržovali milenecký vztah- na veřejnosti se však chovali jako sensei ke svému žákovi.
"Stalo se něco, Temari?" vyrušil jí ze smutku Kakashi. Dívka se čtyřmi culíky se ohlédla a usmála. Vyběhla svému milému vstříc a dala mu vášnivý polibek. Pak ovšem zase posmutněla.
"Víš, teď, když spolu naše země válčí, se budeme muset rozejít." Kakashi na ni vyvalil oči.
"A to jako proč?" zeptal se nechápavě.
V doupěti Akatsuki jednoho dne panovala nálada pod psa. Všichni byli velice nervózní a vyvedení z míry.
Itachi si ráno dokonce zapomněl rozčesat a vyžehlit vlasy, tudíž chodil po jejich úžasné "jeskyňce" s prstýnkama na hlavě (věděli jste, že Uchihové mají původně kudrnaté vlasy?).
Zetsu málem omylem sežral zeleninový salát, který si připravil Pein. Takže skoro sežral svoje vlastní děti.
Zrádce!
Ticho...tma...monotónní zvuk pravidelně dopadajících kapek....Seděl připoután na tvrdé dřevěné židli, cáry oblečení mu jen stěží zakrývaly tělo a černé vlasy už dávno ztratily svůj lesk....
Nenávidím tě!
Prosím!
Nenávidím!
Odpusťte mi...
Zradil jsi nás! Takovým jako jsi ty se neodpouští!
Dveře se pomalu s vrznutím otevřely...dovnitř vklouzlo několik temných postav v pláštích a rozestavily se kolem něj do kruhu.
Já...já se...Omlouvám se..
Na to už je pozdě...
Ne....prosím...
Mé jméno je Yuzuko Mizunata. Jsem ninja ze skryté vesnice v písku .... tedy byla jsem. Poté co mi zemřeli rodiče jsem se odstěhovala do skryté listové vesnice. Po celý ten čas jsem sílila a stále jsem se dobrým ninjou. Stále jsem se ANBU.
Díky mé kekkei genkai můžu používat písek, i když né tak dobře jako nynější Kazekage. Jsem velmi obávaná kunoichi a jsem na to velmi hrdá!
Mám vše co by si dívka jako já mohla v tomhle světe přát ale jedno mi přece jenom chybí. A tou věcí je Láska!
"Proč, jsi mě opustila? Proč?" zašeptal smutně a zadíval se na bílí náhrobek.
"Můj sen se vyplnil, ale bez tebe nemá smysl! Bez tebe nemá smysl žít! Mé srdce zeje prázdnotou a prahne po tvé lásce! Lásce, která mu byla odepřena, lásku, kterou už nikdy neucítí!" pomyslel si a přistoupil blíže k hrobu.
"Vždy jsi mě podpořila a byla mi oporou ale teď už se nemám o co opřít!Nechala jsi mě tady na tom světe samotného! Je to snad trest?! A za co?" ptal se sám sebe a dotkl se jména na náhrobku.
„Ino…nééé! Ty musíš žít! Nesmíš zemřít!“ křičel blonďák na svou milou, která měla v břiše zabodnutou katanu.
„Deidei,“ jak mu byla Ino zvyklá říkat, “já vím, že umírám, prosím zůstaň tu se mnou,“ její hlas začal pomalu slábnout.¨
Když se vrátil z mise, den pomalu umíral v posledních paprscích světla. Temné mraky byly nad Konohou zavěšeny jako šedý baldachýn a vlaštovky, létající blízko u země, zvěstovaly blízký déšť.
A pak spatřil ji - jeho životní sen - jak na něj čeká nedaleko u brány. Bledou tvář jí zdobil nesmělý úsměv a její fialové oči roztržitě těkaly sem a tam.
Další jednorázovka 
ale tahle se mi zdá jaksi nějaká krátká
[i]Větve se ohýbaly v rytmu větru a ve vzduchu byla cítit vůně právě rozkvetlých květů třešní.
Neznáma kunoichi si lehla pod rozkvetlou třešeň, poslouchala zpěv ptáků a nechávala se unášet všemi různými druhy vůní.
Zavřela oči, představovala si, že je jedna z listů, které odnášel vítr.
Povídka, která mě napadla při čtení Minatiny Budoucnosti. Povídka plná vzpomínek. Snad se bude líbit. :)
Nemocničním pokoje nemocnice v Lisotvé se ozývalo pravidlené oddechování malého kluka. Chlapec spal v náručí matky, která seděla na židly vedle postele.
„Mohla bys mi prosím podat vodu?“ ozval se slabý hlas z nemocniční postele.
„Zajisté, sensei.“ odpověděla mu žena a podala skleničku s vodou staršímu muži, který ji o to požádal.
„Všechno je pryč …“
Mladý muž se zmateně rozhlížel. Nepoznával to tu. Věděl, že je tu poprvé v životě a netušil proč.
„Vážně?“
Všechno tady bylo tak … Dokonalé. Dokonaleji by to žádný malíř nemohl nakreslit. Jeho oči vnímaly tu krásu a téměř nemrkaly, aby snad o jeden jediný div nemohly přijít. Byl v nějaké zahradě. Krásné zahradě, plné bílých květin. Kvetly všude okolo, a ve vzduchu zanechávaly nádhernou vůni. Muž se zhluboka nadechl a usmál se. Ta vůně mu připomínala její vůni … Její …
Ták... a je tu další z mých nechutně romantických povídek...
[size=18][font=Monotype Corsiva]Sakura stála před otevřeným oknem a dívala se na temné noční nebe… byl nov, čas, kdy měsíc nezáří…
Povzdechla si, a slzy se jí začaly kutálet po tvářích… pevně stiskla starou fotografii v ohmataném rámu…
Starý tým sedm… staří přátelé, stará láska…
Čtyři postavy, dvě se tvářily nevraživě, dvě se usmívající…Ale kdepak ty staré časy jsou…?
Musíš se pomstít… Zabít jistou osobu…
,,I am to sexy…“
Zpíval si zasněně Deidara a česal si vlasy.
,,Deidaro! Drž už hubu!“
Řval Itachi přes dveře koupelny a zběsile na ně bušil.
,,I have girlfriend and she is so blue…“
Nakrucoval se Kisame před zrcadlem a prozpěvoval svou oblíbenou písničku.
,,Kisame ty taky! Držte klapačky!!!“
,,We are the champions…“
,,BOŽE!!! VE JMÉNU VŠECH SERAFÍNŮ, ARCHANDĚLŮ, NEBESKÝCH VRÁTNÝCH A YAOI PÁRŮ DRŽTE HUBY!!!“
Vřískal Itachi vytočený na nejvyšší míru.
,,Nikdy to neskončí. Bude lepší, když si zvykneš.“
,,Hele, Itachi! Vsaď se, že je Deidara kluk!"
,,Vsaď se, že neni!"
*Deaidara příchází... vzdálenost cca 15 metrů*
,,Hej Deidaro! Chytej!"
*Míč vystřelený proti Deidarovi ve výšce jeho prsou...*
*Deidara ho chytá do obou rukou - bohužel...*
*Další míč (cca 200Km/h) vystřelený ve výšce Deidarova...rozkroku...*
*Deidara nechytil a hroutí se v bolestech k zemi...*
,,Říkal jsem, že je kluk!" zaječel vítězoslavně Itachi...
Zakázaná Láska
Jednorázovky mě prostě baví Tahle sice nic moc, ae když sem jí už napsala, tak proč jí sem nedát
Na obloze poletovala hejna ptáků, viděly toho mnoho, mohly by převypravovat osudové příběhy obyvatel ninja světa. Jeden příběh za druhým, každý se jim ukládá v paměti a pak je předávají po další generace. Vyprávějí je svým ptáčatům jako pohádky na dobrou noc a každý den je to vždy jiný příběh.
Ale prečo? Prečo mu nedokážem pomôcť? Nemôžem sa ani pohnúť. Tá bolesť! Snažil sa postaviť. Natiahol ruky, ale vtom niečo puklo a spod kolena mu vystrekol pramienok krvi. Padol späť na zem. Dopekla!
Okolo neho sa začala tvoriť červená kaluž. Bola to krv, ktorá mu vytekala z rán, ktoré mal po celom tele.
Jaskyňa sa zatriasla a na zem začali padať kusy obrovských skál.
„Auu!“ Sakra! Pozeral sa na kameň, ktorý sa práve kotúľal dole smerom od neho. Pred chvíľou mu pristál na nohách.
Otevři oči
Takže se pouštím znovu do další jednorázovky. Zjistila jsem, že v noci se mi píše lépe, než přes den. Ale zase pak zjišťuji, že kvalita trošičku pokulhává... No nic.
Doufám, že vás moc nepohorším a že se to alespoň někomu bude líbit...
„Zase pozdě? Ale co se dá čekat, od takové skety jako jsi ty. Nikdy nic nedokážeš, protože nedodržuješ pravidla. Ten kdo nedokáže dodržet pravidla, si ani nezaslouží být shinobi,“ řekl malý, šedovlasý klučina.
[b]Mé jméno je Hatake Kakashi,
znamená to chlap co straší.
Akademii jsem zvládl v pěti,
aspoň nemusim už mezi děti.
Dostal jsem nový team,
je v něm Obito a Rin.
Yondaime se k nám vetřel,
prej jiného sem nenašel.
Už je ze mě Jounin,
avšak ztratila se Rin.
Obito když umíral,
tak se na mě podíval.
Já ti něco dám,
a vyškubl si Sharingan.
A za cos mi to dal,?
za to žes to udělal.!
Z Yondaimeho je Hokage,
snad nás všechny nezklame.
Přišel velký Kyuubi,
dostal od něj do huby.
Schoval ho do malého kluka,
ujal se ho Iruka.
Ďalšie moje dielko. Vlastne to malo byť pokračovanie Slová sú zbytočné, ale ešte som nedokončila strednú časť. A dnes som mala blbú náladu, tak som napísala toto a niekedy nabudúce ten stredný diel.
História sa opakuje
Naruto je Hokage, a je ženatý s Hinatou, ktorá je tehotná. Sasuke sa vrátil a má so Sakurou 2 deti, Dainoruho a Myokiho . Itachi sa vrátil aj so svojou ženou a tiež čakajú potomka. Neji je ženatý s Tenten a majú jedného potomka. Tsunade je na dôchodku.
