Žánr

Deidara pozorně sledoval Zetsuovy netypické stavy. Poslední dobou toho moc nenamluvil, stranil se všech. „Nezdá se ti, že má Zetsu nějaký těžký období?“
„Nejspíš se jen nudí,“ mínil Sasori.
„Já nevím… tyhle výkyvy nálad u něj vidím poprvé.“
„A chceš se v tom vrtat, že?“ Loutkář nakrabatil čelo.
„Pro přátele všechno.“ Blonďáček se zatvářil jako andílek.
„Jen se nedělej! Ty máš v plánu něco provést. To nezakryješ, vidím ti to na očích!“ poučil ho Sasori.
„Prostě ho hodlám dostat z tý jeho depky.“

Naruto na mopedu, Neji na labuti,
Sasuke zase zakládá „Nejsem EMO“ - hnutí.
Hinata na pískovišti: „Pojď si pro mě srabe!“
Kakashi na ní jen kouká, asi mu zas hrabe.

Tsunade se dostavila k odvykací kůře,
Kibovi se ztratil ninken, ochočil si kuře.
Dvacet čtyři hodin v kuse,
držel Chouji chipsu v puse.
Kolem běhá Tobi,
zase neví „Co by.“

Říkáte si: „U starýho kýbla,
zbláznil se snad Dibla?“
Omyl! Za to může nuda,
ta není na nápady chudá.

Kubby: Áno, je to tu...jedna z najväčších udalosti v Konohe za celí rok...schádza sa tu celá ulica...ANO, Gai má narodeniny...pre rádio SakéM3 vás vítajú Kubby ...ehh...Pary kde si???
Kubby: Ehhh. dámy a pánovia...ospravedlňujem sa...Pary asi chytil akútny zápal močových ciest...takže začneme bez neho...teraz stojíme pred Gaiovým domom s davom nadšených fanúšikov.
Fanúšikovia: Zzz Zzz
Kubby: Tak teda poďme do vnútra.

Naruto se probudil se ztrápeným výrazem ve tváři.
,,Sakra! Jak se z toho dostat? Vždyť je to nejsilnější genjutsu na světě! Jaktože jsem na to nepřišel hned? Vždyť Sakura je ve skutečnosti mrtvá! Sakra!!", opakoval si pořád dokola. Pořád přemýšlel, jak se z toho dostat ven, ale na nic nepřicházel.
Večer, když usnul se najednou probudil úplně jinde, než usnul
,,Kde to jsem?!! Halóóóóó?", volal ale nikdo neodpovídal
,,Přežil to. Považoval jsem za nemožné, aby někdo přežil vyjímání démona", řekl někdo a Naruto honem zavřel oči

Je čas...

...čas kedy musím odísť...

...odísť navždy...

...navždy.

Prečo sa muselo stať práve toto?
Prečo sa tu muselo stať práve mne?
A prečo teraz???
Teraz, keď som po dlhej dobe šťastný.
Práve teraz, keď sa mi splnilo všetko, o čom som dlhé roky snil.
Konečne som sa stal Hokagem...
...našiel som si krásnu ženu...
...a narodil sa mi syn.
A to všetko budem musieť teraz opustiť...
...pre ich dobro...
...pre dobro všetkých...
...pre dobro celej Konohy.
Konoha...

,,Carmen...to nemůžeš."Zašeptala dívka a stoupla si do bojové pozice. Smutně jsem na ni pohlédla. Nevním okolo sebe zděšené výkřiky lidí, kteří si snaží zachránit holý život.
,,Je to rozkaz." Odůvodním své počínání a pohlédnu na členy Akatsuki, kteří jsou rozmístěni po celé vesnici, podle Peinova plánu.
,,Carmen, tak už na ni zaútoč!" Vykřikne Sasuke a dál útočí na Sousukeho. Jen si povzdechnu nad celou situací.
Aki si taky povzdechne, ale nad ironii osudu. Ještě asi před hodinu se přivítala se starými přáteli.

"Uf to už je ráno?!"pomyslela jsem si otráveně a posadila jsem se. Včera jsme celý den běželi a já pak večer usnula jak zabytá. Pohlédla jsem na spícího Sousukeho a trochu jsem se usmála.

"Už mám zase přátelé!"pomyslela jsem si štatsně a vztala jsem. Vytáhla jsem si snídani a začala jsem jíst, přitom jsem čekala až se sousuke probudí. Nemusela jsem čekat dlouho.

"Ty už jsi vzhůru?!"byla jeho první slova a zamžoural na mě.

"Taky ti přeju dobré ráno!"řekla jsem klidně a jeho větu jsem přešta baz povšimnutí.

„Máte všechno sbaleno?“ zeptal se Naruto před branou Konohy.
„Jo! Můžeme vyrazit!“ přikývli Hinata a Itachi zároveň. Všichni tři se obrátili, ale...
„Počkejte!“ zastavil je někdo. Všichni tři se otočili. Uviděli pár metrů před branou stát dvě zadýchané osoby.
„Bratře! Ty zase odcházíš?“ zeptala se jedna z nich.
Itachi poznal svého mlatšího bratra.
„Ano, Sasuke! A tentokrát je to naposledy!“ ujistil ho Itachi. Sasuke k němu přešel a objal ho.
„Hodně štěstí a ať se vám nic nestane!“ řekl smutně Sasuke.

Hlavně si pořád opakujte: je to parodie, je to parodie, je to parodie... Snad se bude líbit. x)
Titulní obrázek najdete zde: www.lantia.blog.cz/0808/ff-jak-to-bylo-doopravdy
Tak se pohodlně posaďte a pusťte se do čtení...

Jak to bylo doopravdy – Uchiha Itachi a Nara Shikaku

Město halila tma, měsíc překrývalo několik temných mraků a v dálce bylo slyšet vytí vlků.

Naši hrdinovia už cestovali dlhé týždne, prekonávali mohutné búrky, vražedné vedrá, Sasukeho knučanie pre zlomený necht...a došli až....a došli až kilometer od konohy.

„Takto to ďalej nepôjde.“ povedal Kakashi potom, ako všetci padli vyčerpaním po dnešných 20 metroch cesty. „Musíme zmeniť pár vecí.“

Hidan vztekle skřípal zuby. Prohledal už tolik knih a nikde ani stopa. Jak je to možné? Copak neexistuje způsob, jak té holce ulevit od trápení?
„Zase vyrážíš ven?“ zeptal se bělovlasého žralok.
„Začínám si myslet, že je to zbytečný. Prohledal jsem asi pět knihoven v nejbližším okolí, ale nikde jsem nenašel ani zmínku o něčem, co by mohlo řešit náš problém,“ vzdychl. „Paměťová jutsu jsou zatím ve fázi výzkumu.“

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 98 - 110

Sakura byla už zoufalá. Stále se nedozvěděla, co přesně se stalo, jen každý den chodila za Sasukem do nemocnice a doufala, že už se konečně probudí.
„Nazdar, Sakuro! Přivedl jsem někoho fakt suprovýho!“ Za Narutem vešla žena středního věku, která se usmívala. Sáhla chlapci na čelo a nějak ho přiměla, aby se vzbudil. Sakura se mu okamžitě vrhla kolem krku.

Je po všem. Všichni stojí zase pevně nohama na zemi, stejně jako předtím než sem si tohle vymyslel. Zvládli to všichni čtyři. Ostatně jsem ani nic jiného neočekával. A přesně jak jsem si myslel, to každému z nich trvalo jinak dlouhou dobu. Zvláštní je pouze jedna věc. Nemůžu se zbavit dojmu, že jim všem nějak pomáhala Mayu. Vím jistě, že mluvila s Narutem. Slyšel jsem dobře, co mu řekla. A že se snažila co nejvíce šeptat. To musím rozhodně uznat. Nechal jsem ji, protože mě zajímalo, jestli ji poslechne.

5. kapitola: Konečně doma...

Suki sebou trhla. Probudila se a prudce se posadila. Byla opřená o strom, kdesi v lesích a kousek opodál slyšela povědomé hlasy.
„To nemyslíš vážně! Takže ona všechny ty roky jenom předstírala, že je s námi?“ odmlčel se Kabuto. „Tak proč jsi ji rovnou nezabil? Sakra proč se s ní trmácíme zpátky?! Je to jen zbytečná přítěž...“

Uchiha měl na své tváři výraz, který by popsal zděšeným, ale ve skutečnosti to bylo ještě horší.
On má sbalit Uzumakiho? Ale přece není na kluky.
„Ha-Haruno, to přece nejde,“ pokusil se jí to rozmluvit, ale Haruno nebyla jen krásná, ale i chytrá.
„Nemusím s tebou nikam chodit,“ usmála se škodolibě.
Jo, dneska má svůj den.
Uchiha byl v koncích.
Když nesbalí Uzumakiho, nepůjde s ním Haruno na rande a jeho pověst, že je králem v balících technikách zmizne a každý se mu bude smát.

Mezitím co ostatní poslouchali Evoluv příběh si neznámá žena a Orochimaru povídali.
„Tak teď když víme že Evol je doopravdy s námi tak se můžeme vrátit na to místo kde sme naposledy viděli Orochimara“ řekl Pein a všichni bez jediného slova vstali a odešli na místo kde byli předtím.
„A jakpak to chceš udělat?? Všichni tě znají.“ Řekla neznámá žena a orochimaru nahodil hnusný výraz a řekl „Je mi jedno jak to provedeme ale víš že já mám rád věci v pohybu, nedokážu se dívat na poklidnou Konohu když mám v úmyslu jí zničit!“.

[center][i]
Ale ona milená,
sadla mu zase na ramená
a šepla mu do uška:
„Ja som múdra muška,
mňa sa len tak nezbavíš,

Orie vlastně nebyl špatný člověk. Jenom trochu pomstychtivý a velice osamělý. Když si ve svých komnatách pozorně pročetl všechny svitky, které našel v Uzumakiho kufru, v mysli mu klíčil plán. Věděl, co udělat, aby dosáhl zadostiučinění a nad realizací své pomsty strávil celou noc.

Jsem fešák (teď neberme ohledy na moje beďary!), zlej a vychcanej... přímo vražedná kombinace dokonalosti!!!

No dobře, dneska je písemný test na Chuuninskou zkoušku. Jsem úplně na antibiotika z těch tří! Co když to neudělaj? Co když pošpiní mou pověst v Konoze???!!! Byl jsem strašně vynervovanej, takže mi ani nedošlo, že po celou tu dobu čtu svou příručku vzhůru nohama. Jsem si říkal odkdy ji mám i v Maďarštině...