manga_preview
Tlumočení B. 28

Drama

Byl krásný, sluneční, letní den. Ulice Konohy byly plné lidí a všude panoval klid a pohodlí. Radost se přenášela z jedné osoby na druhou. Děti se zmrzlinami v ruce skotačily a hrály na honěnou. Všechno se zdálo být dokonalé. Mírumilovné. Dokonce i shinobi si dopřávali menší letní prázdniny bez misí. Jenže i ty nejhezčí chvíle mohou jednou skončit.

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Těžké tíživé ticho a rytmický tikot hodin. To je můj den. Den, který se stále opakuje jako nekonečná smyčka.
Uslyším kroky. Má žena je za dveřmi. Myslí si, že o ní nevím, ale opak je pravdou. Lituje mě, ale já o její lítost nestojím. Nestojím o ničí lítost. Chci být sám a vyrovnat se s tím, co se mi stalo.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Slyšeli jsme dva příběhy, aby pověděly svá poselství, teď je na řadě poslední do trojice. Jež to magické číslo ve všech sférách všeho, co známe nebo myslíme, že známe.
Opět se vracíme do míst první povídky, ovšem na tentokráte temnější místo, kde dva shinobi se rozhodli rozluštit jistou záhadu…
Pohodlně se usaďte, příběh právě započal.

(…)

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Potemnělá místnost. Oknem se šířilo měkké světlo z pouličních lamp a vykreslovalo siluetu před ním. Mladá žena pohodlně usazená v křesle zamyšleně hleděla přes střechy až vzhůru k obloze, kde mohla vytušit několik hvězd. Nepřítomně si pobrukovala něžnou melodii a na rtech měla lehký úsměv. Myšlenkami byla někde nesmírně daleko. Zpět ji přivedlo tiché zamručení.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:

Nechoď Haku, Zabuza riekol.
Ak odídeš, stratím kus zo seba.
Bez teba som sa len vliekol,
ukázal si mi, že žiť je treba.

Od začiatku som ťa spoznal,
vyčaril´s mi úsmev v tvári.
Trápenia si z mojich pliec sňal,
blízkeho si priateľa stvárnil.

Necháš ma bez teba trpieť?
Ukončíš poslanie s úctou?
Nemusí duch telo zaprieť,
teraz vnímaš mnoho svetov.

Už si šťastný, ale v diaľke,
vráť sa späť, môj verný brat,
mal si dušu, srdce veľké,
nikdy sa mi viac netrať.

V tvojich stopách krehkých kráčam,
plačom kropím ťažké skaly.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Najednou bylo ticho. Cinkání kunaiů ustalo, výkřiky utichly… zbylo jen ticho, které bylo téměř až nesnesitelné.
Otevřela oči a rozkoukala se, udivilo ji, že stojí. Byla v pokoji sama, vedle ní na lůžku leželo tělo překryté bílým prostěradlem, jen nehybná ruka napůl visela dolů. Chtěla vědět, kdo byl pod tím prostěradlem, proto udělala pár kroků. Zarazila se. Její kroky byly neslyšné a lehké, jakoby se ani nedotýkala nohama podlahy, přišlo jí to zvláštní.

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

img564postprod-mini.jpg

Do tohto kúska zeme sú vpísané dejiny Konohy. V podobe mien vytesaných do dlhých radov bielych náhrobkov. Hoci to vyzerá jednoducho, nenechajte sa mýliť. Málokto v nich dokáže čítať. Nečudo, veď každý, kto sa tu zastaví, z nich pozná iba čriepok a ešte sa nikto nepodujal všetky tieto čriepky pozbierať. Za predpokladu, že by mu ich vlastníci vôbec niečo odhalili. Mnohé je totiž zahalené pláštikom tajomstiev a intríg. Zastavme sa pri jednom z najnovších náhrobkov a hneď uvidíme jeden taký príklad.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:
img564postprod-mini.jpg

Pach spáleniska pomaly prekrývala vôňa čerstvo opracovaného dreva. Už sa jasne začínali rysovať priestory novej rezidencie. Bude vyzerať podobne, ale predsa inak. Nech už ju postavia akokoľvek, ostane jej v pamäti táto vzdušnosť novostavby, jej budúceho domova. Už bolo presne vidno, kde bude mať izbu ona ... a Fugaku. Mikoto pri pomyslení, že čo nevidieť bude musieť spávať v spoločnej izbe s Fugakom striaslo. Od toho dňa s ním bola v jednej miestnosti iba párkrát napriek tomu, že bol dočasne ubytovaný v hosťovskej izbe u jej rodičov.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:

Dívám se, dívám,
kde začalo Nic
- do ulic vraků
vnikla hořkost.
Vnikl sem hnis.
Dýcháme ticho
co dýchá nás ?
(co) usychá na duši
(co) tvrdne na patách.
Zhrublý mám hlas
bez dechu ohňů
(bez příkras)
plaménky uhasly

(Plameny tančí! Vysoko po hradbách)

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:
img564postprod-mini.jpg

„Stále, žiadne zmeny? No čo už. Súhlasím s pokračovaním v doterajšej liečbe,“ zakončil s nie veľkým elánom vizitu uchovský lekár. Tsunade si všimla, že posledné dni venoval výsledkom pacientky stále menej pozornosti a to ju znepokojovalo.
„Nariadila som urobiť potrebné prípravy pre prípad, že by bolo treba dieťa predčasne vyňať,“ zahlásila. Nakoniec, pokúsiť sa to zatajiť by bolo kontraproduktívne.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:
img564postprod-mini.jpg

Tsunade cítila, ako sa Kushina zahmýrila a s malou rúčkou zakvačenou do jej šiat, sa k nej ešte pevnejšie pritisla. Ale už spala omnoho pokojnejšie. Ešte si nedokázala zvyknúť na démona, ktorého do nej pred dvoma dňami zapečatili. Nechala ju a pohľadom skontrolovala sviečky pri rakve jej babky Mito. Sama zapaľovala nové, keď bol na nej rad počas stráženia. Podľa ich veľkosti usúdila, že prešli asi tak dve hodiny. Niekto z prítomných vstal a vystriedal službukonajúceho. Takže rovné dve hodiny.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:
img564postprod-mini.jpg

Keď opustila operačnú sálu, už tam striehli ako supy, dožadujúc sa informácií. Policajný dôstojník menom Yashiro s dvoma podriadenými žiadal bezodkladne vydanie lekárskej správy (ešte ani nebola spísaná) a kompletnej zdravotnej dokumentácie zranenej.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:

Někdy se cesta různě klikatí, ohýbá a mění, vznáší nad kapradinami a usíná pod kamením, abyste nakonec zjistili, že žádná taková cesta
(žádný cíl)
…není.
Shikaku si tuto myšlenku připustil až ve chvíli, kdy narazil na ty zatracené ocelové dveře, které se nemínily byť jen o píď posunout, natož otevřít - a za svými zády ucítil pohyb kohosi těžkého.
Připustil si ji až ve chvíli, kdy narazil na konec.

Cink.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

SÍLA

Bylo to tu.
Hinata ji cítila, jak se připravuje na cestu ven, pozdravit svět. V hrdle se jí zasekl knedlík a oči se naplnily slzami.
Bylo to tu. Její malá se konečně rozhodla přijít za nimi. Podívat se jim do očí, nadechnout se a zakřičet si z plných plic.
Další kontrakce. Tělo se jí stáhlo a napjalo, jako by měla prasknout v půli. Slzy tekly proudem a třesoucí se úsměv ohýbal rty.
Uvidí ji. Uvidí toho malého drobečka, co ji nikdy nenechal vyspat, nutil jíst kyselé okurky a nechal zvracet z vůně koblih.

5
Průměr: 5 (12 hlasů)

Ťažko sa jej v noci spalo a bolo to na nej trocha poznať, hoci sa snažila obsluhovať zákazníkov s rovnako milým úsmevom ako zvyčajne. K čomu sa to len nechala nahovoriť. Teda nahovoriť. V skutočnosti ju nikto nepresviedčal. Bola to ona, ktorá sa vyzvedala Iruku na prípravy ďalšieho školského roka a keď prezradil, že tentoraz prvý krát otvoria triedy aj pre neúspešných absolventov, no stále nemajú vyriešené navýšenie počtu učiteľov, bola to ona, kto sa na prekvapenie všetkých prítomných ponúkla, že by miesto učiteľa prijala.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

img564postprod-mini.jpg

„Tlak klesá, strácame ju!“
„Vidím!“ odvrkla Tsunade, snažiac sa zastaviť krvácanie „Máme ešte krvnú pilulku?“
„Poslednú som jej dal, krátko pred tým, než sme sem dorazili,“ vyjachtal mierne roztraseným hlasom zakrvavený shinobi stojaci opodiaľ.
„Tá by ešte mala účinkovať! Prevezmi to!“ zavelila svojmu asistentovi a rýchlo nahliadla zranenej do úst. Pilulka tam bola neprehryznutá. Prstom ju zručne posunula medzi zuby a razantne stlačila čeľuste mladej ženy. Tá zaklipkala očami.

4.833335
Průměr: 4.8 (6 hlasů)

Kategorie:
Shadows.jpg


Kráčí elegantně
Hřmotně se valí
Noha přes nohu
ladně
fádně
pro ni

A pak facka od boku

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

„Do prčic, tohle je v háji!“
„Co se děje, Shizune?“
„Potřebuji pomoct, a to rychle.“
„Ukaž, vždyť to nemůže být tak strašné.“
„Je to špatné, Kotetsu, hodně špatné.“
„Prosím tě. Izumo!“
„Hm?“
„Co s tím uděláme?“
„Buď utečeme, zachráníme si život, ale necháme v tom Shizune, jako správní gentlemani-“
„Něco lepšího bys v té makovici neměl?“
„Kdybys mě nechal domluvit. Nebo tu zůstaneme, pokusíme se spravit, co se spravit dá a budeme čelit následkům.“

4.88889
Průměr: 4.9 (9 hlasů)

„Proč jsi nás zachraňoval?! Zrádče!“
Z hrdiny se najednou stal někdo, kým opovrhovala celá společnost. Kvůli jedné nepovedené misi vyměněné za životy přátel, společníků v boji, sklidil jen nevděk a jedovaté poznámky. Ale co bylo nejhorší? Kakashiho pohled – nepochopení, znechucení a lítost.
Pálilo to.
Bolelo to.
A zraňovalo tak moc, že si Sakumo přál, aby přestal cítit. Doufal, že netečnost ho naprosto otupí, stejně jako dýku, která teď byla zbytečná.
Jak moc se mýlil. Nebylo horšího pekla.

5
Průměr: 5 (10 hlasů)