manga_preview
Boruto 70

Fazole

Vyškrábal se z temné nory. Vstal a oprášil si plášť od hlíny, slunce mu zasvítilo do očí. Protáhl se, odkašlal si a zamířil rychlým krokem z lesa. Natáhnul si kapuci přes hlavu, stříbřité brýle se zaleskly a jejich odraz padl na nejbližší trs trávy. Z trsu se ozýval šramot. Sehnul se pro kámen a hodil ho směrem do houští, aby zahlédl zajíce, tak upaluje, co nejdál od něj… možná později, pomyslel si a pokračoval v cestě. Teď měl jiné starosti.
Jeho pán ležel chorý v posteli, nemohl hýbat rukama a hlasitě kašlal pokaždé, když ho v krku nemoc polechtala. Povzdychl si, neměl by ho tam nechávat takto samotného. Ale ne, vždyť jeho pán je velký ninja, on to zvládne. Bude pryč jen půl dne.
Došel na lesní pěšinu, lemovanou borůvkovými keři. Zastavil se na moment, aby jich pár sesbíral do rukavice, ale nezdržoval se. Musel se vrátit co nejdříve. Na moment, až skoro panicky, vyrazil během po pěšině, jako kdyby pár metrů běhu mělo zkrátit jeho cestu do města. Ale, co by se mohlo stát? Uklidnil se a vrátil se do klidného kroku. Nemohl riskovat odhalení od případných shinnobi, kteří se mohli potulovat někde podél základny.
Jejich základna se sice nacházela hluboko pod zemí, kam se mu nikdy moc nechtělo, ale stejně byla relativně snadno dohledatelná. Stačilo ucítit jen náznak energie a odhalili by je, každopádně, tohle byla jedna z nejslabších základen, co byla dávno odhalená Listovou vesnicí. Přesto jeho pán trval na tom, aby se tam nastěhovali. Bude to neočekávané, říkal. Máš tu dost věcí na to, abys mohl pracovat Kabuto.. Mladík potřásl hlavou, když si vzpomínal, jak těžké bylo udržet svou energii na minimu, aby byla sotva cítit. Nejhorší na tom byla ta nejistota, se kterou chodil po úkrytu. Nejen on, ale i ostatní členové gardy museli snižovat svou chakru, tudíž úkryt byl cítit chladem a prázdnotou. Ne, že by ty ostatní takto cítit nebyly, ale příjemné to zrovna nebylo. Kabuto rád věděl o tom, co se děje v úkrytu. Teď bohužel nevěděl vůbec nic.
Došel do vesnice. Teď se musel zvlášť držet v klidu, vesnice byla spojenec Listové vesnice. Nic nesmělo narušit jeho úkol. Šel pomalu po ulici, kde zrovna probíhaly přípravy na festival. Děti běhaly kolem něj s balónky v neupravených yukatách a vyhlíželi stánkaře, kteří se teprve teď sjížděli do městečka.
Kabuto zahnul za rok, aby našel malý obchod s potravinami. Znělo to směšně, ale i oni se museli něčím živit a být neustále na výživných pipulkách není zrovna dobře pro vážně nemocnou osobu. Ano, nasytí ho to, ale nedá mu to ten pocit zdraví, které dodá.. jen domácí vařené jídlo. Při této myšlence se snad až skoro začervenal. Ach, ano, jak moc je oddaný svému pánovi, to snad ani neslo změřit.
Dnes budou fazole. Na zbytek týdne připravím nějaké nudle,.. přemýšlel Kabuto během toho, když vykládal nákup na pult. Dnes to nebylo levné, povzdechl si. A ani nebude, když se podíval do lékarny přes ulici.
Nastrkal nákup do igelitek a zamířil do lékarny, zatímco balancoval mezi běhajícími dětmi, které si jako vždy všimli podivně vyhlížejícího muže. Vždycky si ho jako první všimly děti. Ale většinou plakaly, protože věděly… To je jedno. Dnes to dělat nemusí.
„Základní zásobu bylinek pro lékařské účely, přidejte k tomu drcený zázvor,“ zamumlal tiše svou objednávku staré paní, která mu zásilku ochotně připravila do balíčku zabaleného v nažloutlém papíře.
Beze slova opustil lékárnu a s plnýma rukama šel po ulici zpátky do lesa. Šel pomalu, nákup ho táhl dolů, šel výrazně pomaleji. Naštěstí, nepřátelskou chakru v okolí nepocítil. Pousmál se. Orochimaru-sama bude nadšený, až mu donesu tu večeři. Určitě mu to udělá lépe. Přestože byl profesionál, nikdy nepodceňoval sílu silného vývaru a rybího jódu. Pousmál se, při vzpomínce na dětství. A dokonce se nahlas zasmál při vzpomínce na to, že z Orochimarova krvelačného úkrytu udělal vývařovnu. Ne, nebude dávat nikomu jinému. Jen svému pánu. On to potřebuje. Potřebuje Kabuta.
Poslední kroky k úkrytu skoro doběhl. Sestoupil do díry a zakrýval nákup pláštěm, aby se mu nezasypal hlínou. To by mu asi moc nechutnalo, řekl si. Ušel pár kroků směrem do laboratoře, ve které měl vařič a lednici. Schoval nákup do spíže a do lednice vedle zkumavek a hlav. Nechal vařit fazole. Sedl si ke stolu a vytáhl bylinky, aby je mohl rozmělnit v hmoždíři.
Byl lehce zasněný, proto si toho nevšiml hned na poprvé. Pomalu, nejistě, vypnul vařič. Najednou ho do nosu praštila vůně nepřátelské chakry, vůně tlející krve se nesla po úkrytu, tak palčivá byla. Nadskočil, div neshodil stůl a vyběhl na chodbu.
Je nemocný, je nemocný… říkal si. Určitě vykašlal více krve než je obvyklé, nebo mu začaly zase krvácet obvazy. Ano, je to jasné. Nic mu není.
Panicky zakroutil hlavou a zastavil se u dřevěných dveří do pokoje. Byly pootevřené. Kabuto nasucho polkl a pomalu vešel, zápach byl cítit už přes dveře…
Vždyť byl pryč jen chvilku… Jak se to mohlo stát? .. Jeho pán..
Nejsilnější shinnobi, kterého kdy poznal.

„Orochimaru-sama..“

Fazole vychladly.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Út, 2019-01-29 13:47 | Ninja už: 1988 dní, Příspěvků: 2645 | Autor je: Asistent pošťáka

Kabuto má starosti, ako pomôcť svojmu chorému pánovi. Nuž pol dňa je dosť dlhá doba, takže nečudo, že má nervy. Orove skrýše boli vždy ako nory. Žiť na piluliach nie je bohviečo, niet nad varenú stravu. Vedomie vlastnej nepostrádateľnosti, ho určite hladká na duši, inak bol veľmi zlatý, keď bol malý, tiež si svoje užil Sad Ach ten Danzó Bad Mňáaaam – fazuľky sa varia Božíííííííííííííííííííí Záver je dramatický aj s vyhladnutými fazuľami ako symbolom. Príbeh vnímam ako obrázok, momentku zo života tých dvoch diskutabilných postáv, páči sa mi Kvítek sakury