Typ

Sakura a Akatsuki 10

„Peine, proč jsi mě vlastně odhodil na tu stěnu?“ optá se po chvilce Konan.
„Já nevim. Byl jsem prostě naštvaný,“ Odpoví Pein.
„Aha,“ řekne Konan.
„Tak až se příště naštveš, hoď si na stěnu někoho jiného!“ řekla Konan a vstala z Peina.
„Konan já ale nechtěl,“ bránil se za smutného výrazu Pein.
„To by mohl říct každý!“ zvýšila hlas Konan a vyšla z pokoje.

Teď zpátky k Orochimarovi

„Sakura? Kdo to je?“ optal se Orochimaru

Kakashi si otřel levou rukou zpocené čelo, vytáhl z kapsy papírový kapesníček a otřel ním čelo svému malému kamarádovi. Tekutina se podobala škrobu. Ale jak se píše, je to zcela normální a přirozené v tomhle věku. Děti se prostě po jídle poblinkávají. Žádné z nich však nebylo tak šikovné jako malý Naruto a nepozvraceli si vlastní čelo.

„Tak mi pověz, jaktože tam kde je našli byla mýtina místo lesa?? Byla to Temari, tak si to přiznej!!“
„To byla jen náhoda. Temari určitě není jediné kdo ovládá vítr a Temari by nepracovala pro Orochimara. Pak by nikdy nic nepráskla na bráchy i otce. A Kankuro určitě není mrtví.“ řekl Shikamaru.
„Je mrtví.. O to jsem se sám postaral!!! A Shikamaru už mně nebaví schovávat tvář.“ řekl muž a sundal si masku. Shikamarovi se údivem prolomila kolena.

Temari bodla Kankura do krku a on se zhroutil na zem.

Naruto se probudil a vedle něj seděla Sakura.
,,Co se stalo?" zeptal se Naruto ale Sakura mu neodpověla.
V tom tam přišel Kakashi a Tsunade.
,,Jak ti je?" zeptal se Kakashi.
,,Bolí mně hlava" řekl Naruto a pak se zeptal co se stalo tak hroznýho, že se probudil v nemocnici.
Kakashi věděl ,že Naruto dřív nebo později stejně příjde na to, co se stalo, a tak mu to raději řekl.
,,Naruto, při tvém běsnění se už objevil pátý ocas a proto jsi tak zřízený že jsme tě museli hospitalizovat do nemocnice".

„A…Akako?“
„Stačí Ake!“ uculím se.
„Co… tady děláš? Jak ses sem dostala? Co ti strážní dělají? Proč jsi přišla?“ teda… netušila bych, že dokáže mluvit tak rychle.

Tak jsem si pro Vás zvolila své oblíbené téma - fiktivní noviny Tlachal, které čtou i mí nejbližší (pochopitelně na jiné téma) a doufám, že se Vám, stejně jako jim, budou líbit. A nelekejte se nářečí mé spoluautorky a kamarádky, Anko Mi-tarashi - píše tak, jak jí narostly její krásné rty.

Naruto sebou lehce zavrtěl a oční víčka se mu zachvěly. Poplašeně jsem sebou škubla a naklonila se nad něj. Po chvíli pomalu otevřel oči a zamrkal.
„Jestli jsem mrtvej a jsem v nebi tak se mi to takhle zamlouvá,“ usmál se, ale rázem zasyčel bolestí.
Posadil se a opřel se zády o opěradlo postele.
„Hé! Sakra, jsem zas celej obalenej v obvazech. Přece to nebylo tak děsný ne? Vyhrál jsem,“ podotknul.

„Vidím tvou smrt…“

„Ty, Sasuke! Ty budeš mým novým světlem!“

Bude se mi o tomhle zdát až do konce života? Pravděpodobně ano. Většinu svého života až do této doby jsem si vlastně prožil v nočních můrách. Nejprve to byly tváře a těla mých rodičů… mrtvých… těla ležící v kaluži krve.

Kráčeli zvolna, svítilo slunce a vzduch už nebyl tak otrávený, jako na tom příšerném místě, kde byli nuceni chvíli se zdržet. Moriko cupitala za dvěma muži, ani nedutala.
„Neztratili jsme ji?“ znejistěl Sasori.
„Ale kdepak,“ zachechtal se jeho slizký společník. „Jde pořád za tebou… jako poslušný pejsek.“
„To je tvůj způsob řeči, nebo úmyslně protahuješ každé slovo?“ utrhl se na něj.
„Tajemství.“ Ninja zvedl oči k nebi a pokrčil rameny.
„Provokatér, já to věděl,“ zněla mladíkova odpověď.

„Haha no tak Zeku, co je s tebou? Proč mi pořád tak odporuješ? Nechápeš, že se mnou můžeš získat sílu, se kterou bys toho nepřítele zvládl? Ty a já můžeme provést jakékoliv věci! Se mnou nebude problém zachránit svého Mistra, a to je co to chceš Zeku…“ přemlouval Zeka Hisshi.
„Zachránit Mistra…?“ říkal Zek.
„Ano! Jen uvolni tu pečeť a vše bude jak budeš chtít!“ naléhal Hisshi.
Zek pohlédl na svého Mistra zmítající se v bolestech.
Ne! Nezklamu vás mistře! Zachráním vás!
„To je ono!“ ozýval se Hisshi.

Někde v Ohnivé zemi, u jeskyně, která byla srovnána ze zemí.

[i]Náhled minulé kapitoly:
„Sakra! Ne!“ Sewa bodala do ocasu, který ji obmotal, dokud jí i tato schopnost nebyla vzatak smičkami hadova těla, který ji pevně sevřel.
„Au!“ Mačkal ji čím dál víc, až se svět rozmlžil a začínal černat.Tak dlouho, dokud se nepřestala vzpírat.
Sakra... Sewa měla dojem, že z ní před chvilku málem vymáčkl všechen život, a v zápětí už mířila do hadova krku za Narutem.
K této: Děj se odehrává v manze 47 - 49

Štyria ninjovia stáli v kancelárií Hokage.
,,Čo si chcel Naruto?” Hokage pozrela na chlapca, ktorý tam stál so zabodnutým pohľadom do zeme.
,,Kto sú moji rodičia?” pozdvihol hlavu a poobzeral si osoby v miestnosti.
,,Naruto... keď príde čas dozvieš sa to.” Tsunade odvrátila zrak.
,,Tsunade, ten čas prišiel.” prehovoril starší muž s dlhými bielymi vlasmi. Následne sa pozrel na Naruta, ktorý pozdvihol obočie.
,,Jirayia-sama, myslíte, že je to správne?” Kakashi odtrhol zrak od knihy.

Na vodě:

„Tajine-sama,“ oslovil feudálního pána Země Kopců jeho rádce, Gonruo, „posily by sem měly do týdne nebo do dvou dorazit.“
Feudální pán se svýma bílýma očima díval na horizont za oknem. Stejně jako obvykle, svého rádce ignoroval.
Gonruo se uklonil a odešel z komnaty.
Jakmile za ním zaklaply dveře, vletěl oknem do komnaty feudálův modrý orel. Sednul si na bidýlko poblíž svého pána a tiše něco zakrákal.

Co by se stalo, kdyby se Lordu Orochimarovi nepovedlo jedno právě vytvořené, údajně mega vražedné Jutsu? Co by se stalo, kdyby někoho zasáhlo? Právě začíná zcela nová série, jejíž díly na sebe ale navazovat nebudou. V každém z nich se totiž zaměříme na předem určenou postavu. Na každou necháme seslat ono zpackané Jutsu a uvidíme, co to s ním udělá. Dámy a pánové... Začíná Hokus Pokus a to PRÁVĚ TEĎ!!!

CO BY KDYBY aneb zpackané Jutsu – HINATA
„Ejíííík!“ Hinata stála před zrcadlem.

Náhled minulé kapitoly:
Snaží se tě vyprovokovat, Sasori.“
„A očividně se přitom dobře baví,“ poznamenal Kisame, když si všiml, že se Deidara vítězolavně šklebí.
Tak fajn, ale to, že jdu s nimi neznamená, že jednoho z nich při té cestě nemůžu přivést k šílenství, hm!
K tomuto: Řekněme pár dní po minulé kapitole, než dotáhli Deidaru do sídla
Upozornění: Uvozovky značí přímou řeč, kurazíva myšlenky ;)

„Cože?! Ani náhodou!“
„Přestaň, nemám na tohle ani zdaleka náladu.“

Jejich kunaie se vrhly proti sobě. S kovovým třísknutím se odrazily každý na jinou stranu a dopadli na prašnou cestu.
"Itachi, Itachi, Itachi," jejich pohledy se zabodly do sebe a nespouštěli jeden z druhého z očí.
"Vážně nechápu proč tohle děláš. Jsi nemocný, nemůžeš ho bránit do nekonečna!" řekl mírným a pošetilým tónem muž s dlouhými černými vlasy.

Holčičky měly vskutku zábavné odpoledne pokračující tím, že Deidara byl zběsile honěn po celém sídle rozzuřeným Sasorim, jenž třímal v ruce štětec, a končící únavnou mycí akcí, do níž byly obě zapojeny.