Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola čtrnáctá - Rodina?! Ty...

Náhled minulé kapitoly:
„Sakra! Ne!“ Sewa bodala do ocasu, který ji obmotal, dokud jí i tato schopnost nebyla vzatak smičkami hadova těla, který ji pevně sevřel.
„Au!“ Mačkal ji čím dál víc, až se svět rozmlžil a začínal černat.Tak dlouho, dokud se nepřestala vzpírat.
Sakra... Sewa měla dojem, že z ní před chvilku málem vymáčkl všechen život, a v zápětí už mířila do hadova krku za Narutem.
K této: Děj se odehrává v manze 47 - 49
Upozornění: Uvozovky značí jako obvykle přímou řeč (tak si říkám, proč já tohle ještě vůbec píšu xD), myšlenky kurzíva, poznámky autora tlustě v závorkách
Barvičky: Áno, zase přebarvičkováno xD Takžééé...červená značí Sewu, modrá Sasukeho, oranžová Naurta, růžová Sakuru, fialová Orochimara, tahleta Hinatu ;)

V hadovi bylo těsno, velice těsno. A ještě víc, když se do toho vložil i Naruto.
„Á, Sewo?!“
„Au, netahej mě za ruku...“ Sakra, jak se odsud dostaneme?
Narto ji ale nepustil a začal na hada nepříčetně řvát.
„Zatraceně, vyplivni mě!“ zuřil a kopal okolo sebe tak, jak moc mu to stísněný prostor hadova krku, žaludku nebo kde to byli, dovoloval.
Sewa se snažila neposlouchat nával Narutových zběsilých myšlenek, zatímco zkoumala okolí a vymýšlela vlastní taktiku.
Nezbývá mi než...ho rozseknou...
Hlavou jí probleskla představa hada naporcovaného na kousky a na okamžik stejná krvelačná touha, jako před branami lesa.
„Proboha, nech toho,“ zaúpěla nahlas v duchu a usilovně si tiskla spánky, aby ty myšlenky okamžitě zahnala zpátky.
„Co dělám?“ nechápal Naruto.
„Ale ne, ty ne...“
„Aha! Už jsem myslel, že zase slyšíš mé myšlenky! Takže...“
„Ne, zrovna teď jsem – moment, na cos myslel? Hej, počkej!“
„...sežer si tohle!“ zařval Naruto, takže Sewu neslyšel; tím ji taky pěkně vyděsil. „Kage bunshin no jutsu!“
Náhle se okolo objevila obrovská hromada Narutů, a stále jich přibývalo.
„Naruto! Takhle nás tady všechny umačkáš!“
„Jen chvíli!“ zavolal za ní Naruto, ačkoliv přes hluk mnoha klonů jeho slova k Sewě sotva dolehla.
Zvenku to vypadalo, jakoby se had nafukoval a nafukoval, připomínal vadnej balónek. A tak, jak to často vadný balónky dělaj, následně vybuchl. Tedy, spíš ho ta hora Narutů roztrhla.
Jakmile se všichni vyvalili ven z hadoiva těla, zmizela ta spousta Narutů a zůstal jen jediný. On i Sewa, oba dva byli zlití hadovou krví; had teď ležel víceméně na dvě části neybně vedle nich.
„Jsem Shinobi, co se stane Hokagem! Nemůžu si dovolit nechat se tu přeměnit na h***a!“ řekl Naruto. Když si důkladně prohlédla jeho výraz, zdál se jí něčím zvláštní. Tak moc odhodlaný...a tenhle výraz už někde viděla. Ten odhodlaný výraz se díval každé ráno na probouzející se Konohu.
Yondaime...no jasně, teď už to chápu! Docvaklo Sewě. Tak tohle ta zkoušející myslela! Znovu pohlédla na Naruta.
Naruto...víš ty o tom vůbec?
„Díky,“ řekla Sewa. V hlase jí v tu chvíli zaznívala úcta. Naruta to nejspíš překvapilo, ale zároveň taky donutilo k širokému úsměvu.
„Ok! Je načase najít Sakru-chan a Sasukeho!“
„Fajn...počkej chvíli. Najdu je,“ řekla sebejistě.
Naruto na ni nechápavě pohlédl, když udělala pečeť značící vetrný element, ale mlčel a pozorně ji sledoval.
Snaž se...snaž se...teď se musíš snažit víc než kdykoliv předtím...Sewa se zamračila a s vypětím všech sil směrvala své myšlenky do všech stran. Bylo dokonce možné, že ji někteří jiné shinobiové zaslechli, a teď nechápavě hleděli ke korunám stromu, odkud se ozýval ten šeptavý hlas, přesto nemohli nic slyšet jen svýma ušima.
Na čele se jí udělala nepatrná vráska ze soustředění, když hledala.
Kde jste? Sasuke! Sakuro! Rozléhalo se v myslích všem, kdo byli dostatečně blízko.

„Co to...Hinato! Vidíš někoho?“ Kiba se zastavil a pohlédl jejím směrem. Shino se zarazil také a díky pár skokům se dostal na větev, kde se zarazili dva z jeho týmu. Hinata těkala očima okolo, než jí došlo, co Kiba myslel, aby udělala.
„Co se děje?“
„Ty...tys to neslyšel?“
Shino na Kibu zavrtěl hlavou, zatímco Hinata rozechvěle přiložila ruce k sobě.
Byakugan!
Viděla okolo spoustu místa, ale hledala jen jedno.
Znělo to jako Sewa...že by potřebovali pomoct? Nemusela se ani otáčet, aby viděla krajinu daleko za sebou, daleko vlevo, vpravo.
Pak se jí naskytl obraz, na kterém viděla nejen Sewu, ale i Naruta.
„Naruto-kun...“
„He? Tak co se děje??“ vyptával se Kiba zběsile.
Hinata sledovala dál. Viděla ve vzduchu záchvěvy chakry, které mířily od Sewy pryč.
Ona je...hledá...
Zrušila svůj byakugan.
„Sewa z Narutova týmu...hledá nejspíš další dva z jejich týmu. Nejspíš byli rozděleni při nějakém souboji,“ vysvětlila. Kiba přikývl, Akamaru zaštěkal.
„Fajn, tak jdeme dál!“ zavelel a jako první vyrazil zase vpřed.

Musíme utéct dřív, než nás zase najde...
Aby Sasuke takhle panikařil...nikdy jsme ho takovéhohle neviděla!
Sakuro!
Sewo?! Kde jsi? Sakura se začala rozhlížet okolo.
Jsem v tvé hlavě...počkej chvíli, hlavně...nepřestávej na něco...myslet...
Sewa pevně zatla zuby, když ze začala soustředit na určení jejich pozice. Netušila, že by to mohlo být natolik vyčerpávající.
Had...had!
Sewa v té chvíli konečně zjistila jejich přibližnou pozici. Nebyli zase tak moc daleko.
Snažte se zůstat co nejvíc na tomtéž místě, jdeme s Narutem za váma!
Jasně...ale rychle!
Sewa přerušila myšlenkové spojení a vřela oči. Postřehla, že se jí nepatrně třesou ruce, když je uvolnila.
„Mám je. Jdeme, Naruto!“
„Jo!“
Rozběhli se vpřed.

Zarazila se o tak rychle, že do ní Naruto málem vrazil.
„Jsme tu,“ řekla tichým hlasem. Naruto se zahleděl dolů, stejným směrem, kterým hleděla i Sewa. V očích se jí zračilo očekávání smíchané s jistým napětím.
Naruto rychle sáhl do brašničky na noze. Sewa pozorně hleděla na toho někoho, spíš tu věc, co se obmotávala po stromě a plazila se k Sasukemu.
Ten chlápek...má divné myšlenky. A nejspíš...ten had tam byl jeho práce...
Sewa si byla vědoma, že Naruto jedná, proto mohla zůstat stát vedle a neútočit. Mohla alespoň vymýšlet plán alespoň na chvilinku dopředu.
Před hadího muže se zabodly shurikany a kunaie, takže mu zabránili v dalším postupu na Sasukeho.
„Promiň, Sasuke! Zapomněl jsem kod,“ oznámil Naruto, když na sebe úspěšně strhl pozornost všech.
„Skvělá práce, Naruto!“ zvolala Sakura nadšeně. Naruto se spokojeně usmíval, hadí ninja mračil, na stupeň Sasukeho zamračení ale ani zdaleka neměl.
„Naruto! Vím, že si myslíš, že jsi borec a přišel jsi nás zachránit, ale zapomeň na to! Uteč! Tenhle je na úplně jiné úrovni!“ Sasukemu v očích zářil Sharingan, zatímco těkal čima z Naruta na nepřátelského shinobiho a zase zpět.
„Hehe...vypadá to, že jsi úspěšně porazil toho obřího hada...Naruto-kune.“
A mě neberou na vědomí. Zase.
Přišli nám na pomoc, ale nedá se říct, že by to zlepšilo něco na naší situaci.
Alesoň někdo si všiml, že jsem tu i já, hm...takže, a s tím hadím chlápkem, co kd -
„Hej! Hej! Vypadá to, že si dovoluješ na slabší!“ zařval na něj Naruto.
To je zlý...zabije nás všechny...
Sasuke? Sewa zmateně zamrkala. No páni, on opravdu panikaří...
Není jiná možnost...
Sasukemu v očích zchladl Sharingan, získaly zpátky svou, jako noc černou barvu. Všimla si toho Sewa, která se jen zamračila, Naruto, který se zamračil hodně, Sakura, která z toho byla zmatená, a hadí chlápek, co vypočítavě hleděl vpřed.
„Dám ti svitek,“ řekl najednou Sasuke.
„Co?!“ neodpustila si Sewa na větvi vedle Naruta.
„Prosím...vezmi si ho a nech nás být.“
COŽE?! Zaječel v duchu Naruto s výrazem přímo nepříčetným, modrýma očima zabodnutýma do svitku, který Sasuke držel v ruce.
„Huh?“ uniklo Sakuře; i ji to překvapilo víc než dost.
Sasuke? Co se tady sakra stalo?!
Sewo, nepleť se do toho! řekl tónem tak chladným, že ho od něj ještě neslyšela.
„Sasuke! O čem to sakra mluvíš?! Proč bys měl dávat svitek nepříteli?!!“
Hadí ninja se ale „odmotal“ od stromu, zatímco promluvil. „Rozumím...velmi moudré...“ Prohnul se v zádech a narovnal se.
„Jediný způsob, jak může kořist uniknout predátorovi...je nabídnout mu jinou potravu.“ Ale netvrdím, že totéž platí i v tomto případě, dořekl v duchu. Sewa těkala očima z jednoho na druhého.
„Vezmi si ho!“ zvolal Sasuke a hodil svitek hadímu ninjovi. Naruto sebou v tu chvíli vyděšeně trhl.
Sasuke!!
Ty...Sewa očima sjela k černovlasému, nebýt tvých myšlenek, řeknu, že nejsi Sasuke.
Ona i Naruto v tutéž chvíli vyrazili vpřed, byla to ale ona, kdo uchopil svitek. Oba dopadli nohama na větev, na které stál Naruto.
„Ty kreténe! Co to děláš?!“ zařval Sasuke na Naruta, v domění, že svitek má on. S Narutem to ani nehlo, místo toho se nečekaně napřáhl a Sasukemu vrazil takovou, že h málem srazil ze stromu.
Huh?! Pomyslela si vystrašeně Sakura.
Sakuro...teď se do toho nepleť, řekla jí v duchu Sewa, zatímco si rychle svitek zastrčila do brašny u pasu, doufaje, že to hadí ninja nepostřehl.
Ale -
Mlč, a nepleť se do toho!
Sakura tedy zmlkla, dalo by se i říct, že Sewu poslechla. Šlo spíše o to, že krom bezceného vrhání shurikenů, nic jiného ani dělat nemohla.
„Co tě to tak najednou popadlo?!“ Sasuke se pomalu zvedl.
„Naruto...co jsi...“ Sakura už to naprosto nechápala.
„Zapomněl jsem kód...takže si to nemůžu oveřit...ale ty jsi falešný Sasuke, viď?“
„Co?“ Sakura se zamračila.
Cože? Naruto, která přeměna by dokázala Sharingan bez dalšího použití přeměny?
„Jsi úplný pako! Jsem skutečný Sasuke!“
„Lháři...“
Sewa se zarazila. Slyšela všechna slova, která se chystal Naruto říct předtím, než je vůbec řekl. Musela uznat jeho pravdu.
„Není možný, aby takový hloupý zbabělec jako ty byl ten Sasuke, kterého znám! Nevím, jak silý tenhle chlápek je, ale jakou máš jistotu, že nás nechá jít, když mu dáme svitek? To ty jsi příliš vyděšený na to, abys pochopil naši situaci!“
Hadí ninja se pobaveně zašklebil. „Hehe, Naruto-kune...máš pravdu!“
Sewa postřehla, jak sebou Sasuke trhl, ale věnovala raději pozornost hadímu ninjovi, který, jak se zdálo, se chystal opravdu útočit.
„Protože vás můžu...“ vyhrnul si rukáv, na kterém bylo zvláštní tetování, a kousl se do palce pravé ruky, „...prostě zabít a vzít si svitek.“ Přejel po tetování prstem, zanechávajíc za sebou krvavou šmouhu.
Co to dělá? Nechápala Sewa, zatímco sledovala jeho počínání. Zato Naruto vyrazil vpřed dřív, než stačila cokoliv říct.
„Drž hubu!“
„Ne! Uteč! Naruto!“
Zatraceně...přestal jsem si tě vážit, Sasuke!
„Kuchiyose no jutsu!“ Okolo hadího ninji se rozvířil vzduch, a vzápětí se objevila silueta obrovského hada, který zahlížel na Naruta s viditelným chtíčem po jeho krvi.
Ten je...obrovský...je ještě větší než ten minulý!
Právě letícího Naruta vzápětí odmrštil obří hadí ocas.
„Naruto!“ vykřikli všichni tři Narutovi týmoví partneři, když had Narutem prorazil pár tlustých větví.
„Kua!“ Naruto vyplivl hromadu krve.
Naruto...ne! Už se nemohla rozmýšlet. Jak už několikrát, sáhla k pasu pro provázek s korálky, který si rychle strhla a napřáhla se s ním.
Ta holka...hadí ninja na ni obrátil zrak, když zahlédl rudý záblesk korálků, je ta holka snad...Akikaze?
Nani?! Sewa by málem byla strnula uprostřed pohybu, snad kdyby ještě řekl její jméno. Místo toho rukou švihla ještě prudčeji, než měla původně v úmyslu. Zatímco se provázek obalil zlatavou chakrou, Naruto padal střemhlav dolů, zpět na hada.
Určitě je to ona. Hadí ninja obrátil zrak v navracejícímu se Narutovi.
„Hehe...pokračuj a sežer ho,“ poručil hadovi.
Proti hadímu ninjovi a jeho hadu vyrazila vlna Sewiny chakry, avšak směřována příliš do boku; had se pouze hnul na druhou stranu a chakra, která prosekla několik stromů za ním v půli, proletěla pro hada zcela něškodně okolo. Ovšem, v tu chvíli už se na hada řítil Naruto.
Sakra, minula jsem...
Co to bylo za jutsu? Zaslechla Sewa Sakuřinu myšlenku, neměla ale chuť jí odpovídat.
Naruto, co -
Avšak příští chvíle jí vzala slova z jazyka, jelikož Naruto vší silou, kterou Sewa netušila, kde vzal, narazil do hada, se kterým se zřítil o pár větví níže.
Naruto je přerazil...ale... Sakura si div nehrizala nehty napětím, ...proč je tenhle Naruto tak silný?
Sewa zaraženě zírala na Naruta, který se zrovna chystal se do hada pustit nanovo.
Naruto, nikdy jsem si...kdes vzal takovou sílu?
Od jejích myšlenek ji odvedla myšlenka nepřátelského Shinobiho. Vzápětí si všimla pečetění hadího ninji.
To je - „Naruto, pozor!“ zavolala na něj, bylo ale už příliš pozdě. Narutův obrys zmizel v ohni, který ustal přibližně stejně rychle a Naruto narazil do další větve mírně opražený.
Hm...že by se mu to jutsu nepovedlo? Dumala Sewa a neúmyslně se vžila spíš do role pozorovatele.
Ty oči...omyl je vyloučen.
Nani? Nechápala Sewa, a zadívala se na Naruta. Ať brejlila jakkoliv, měla smůlu, protože viděla jen týl Narutovy hlavy.
Hehe, tohle začíná být zábavné! Takže, teď...
Sewa zpozorněla, had se bleskově obrátil k nim.
„Sasuke-kune, teď je řada na tobě! Co uděláš?“ Had vyrazil nebezpečnou rychlostí vpřed. Sewa znovu škubla provázkem, který se na chvíli znovu rozzářil zlatavou chakrou, vzápětí chakrová čepel rozsekla přibližujícímu se hadovi tvrdé šupiny na dosti objemné části těsně pod hlavou, bohužel ale hada jen zpomalila. Ninju na hadovi sice nahodila od hlavy až k patě hadovou krví, ale jinak nedocílila ničeho, než že si hadí ninja dlouze povzdychl.
O tu se budu muset postarat taky.
To sotva, zavrčela v duchu Sewa, a obrátila se na Sasukeho.
„Co tam jen tak stojíš! Braň se přeci!“
Had se ale blížil dál, a Sasuke nedělal nic, neuhýbal, ani nepoužil nějaké své klanové jutsu. Neudělal vůbec nic.
Ty pitomče, chceš se nechat zabít?! Sewa se rozběhla vpřed, s úmyslem konečně hadovi useknout hlavu, když se najedou vzduchem mihlo něco oranžového.
„Na-naruto?“ zamrkala, a vzápětí se had se Sasukem srazili. Tedy, had se srazil, ale ne se Sasukem, nýbrž s Narutem.
Konečně...to řeknu.
Ha? Sewa byla ohromena tím, že Naruto jen tak zastavil tu řítící se věc, ale stejnětak nechápala Narutovu předchozí myšlenku.
„Hej ty, v pořádku...“ Naruto narovnal hlavu, - čímž Sewa konečně zahlédla červené oči s kočičími zorničkami - „...strašpytle?“
Naruto... Sasukemu došlo, co tím myslel. Kdysi mu tohle řekl, a od té doby Naruto toužil totéž zopakovat na Sasukem.
Sentimentální chvilku vyrušil ale hadí ninja, lépe řečeno, jeho jazyk. Ta obnormálně dlouhá, slizká věc, obmotala Naruta okolo pasu a zvedla do vzduchu, až k hadímu ninjovi.
„Zatraceně! Pusť mě!“ Naruto sebou vztekle zmítal, když si s ninjou hleděli do očí.
Jde z něj Kyuubiho chakra... „Hehe...takže ten devítiocasý zmetek je stále naživu...“
Zatímco udělal nějakou počeť, přiblížil Naruta ještě blíž k sobě. Jeho úsměv se Sewě ani v nejmenším nezamlouval, neměla z něj právě dvakrát dobrý pocit. Naruto se tvářil jako rozzuřené zvíře, které se náhle ocitlo v pasti.
„Když vzkypí tvé emoce,“ promlouval tiše k Narutovi, „síla devítiocasého pronikne na povrch. Velmi zajímavé.“
Jeho jazyk se pohnul v místech, kde svíral Naruta, a vyhrnul mu zcela úmyslně bundu tak, že se odhalilo Narutovo břicho s něčím zamotaným – nakresleným, nebo vytetovaným, dle Sewina úsudku. (Hej, v manze to vypadá fakt poněkud perverzne xD Jazyk a břicho xDDD)
Ninjovi vzplály ruce fialovou chakrou, Sewa se ale bála zakročit – koneckonců, stačil by jeden pohyb, a nastavil by Naruta jako štít...to nemohla.
Pečeť pěti částí! Zvolal v duchu ninja, když přitiskl ruce na Narutovu pečeť. Tu bývalou překryly ještě nějaké jiné znaky.
„Sasuke-kun! Naruto je...!“ Sakura vystrašeně hleděla na Naruta; jeho zmýtání náhle ochablo, zůstal v bezvědomí vyset na ninjovu jazyku.
Dvanáct let od zapečetění...chakra Naruta a devítiocasého se začínají míchat. Ale právě teď mi stojí v cestě. No...alespoň ten svitek by měl -
Ninja se zarazil, a ulpěl očima na Sewě.
Tenhle ho nemá...takže ona?
Jako nic odhodil Naruta vzad.
Ne!
Spadne! „Naruto!“ Sakura po něm vzápětí mrštila kunai, který ho za bundu přišpendlil k stromu za ním. Naruto zůstal vyset na stromě.
To bylo tak tak...Sewa si musela oddechnout.
Sasuke stále stál a nic nedělal, nic neříkal.
„Sasuke-kun!“ zavolala na něj Sakura. Sewa se na něj ohlédla. I ninja, zlitý hadí krví, na něj zíral.
Sakuře se v očích objevily slzy, až moc tím rozjasnily její zaprášenou, odřenou tvář.
„Je pravda, že na rozdíl od tebe je Naruto nešikovný a plete se do cesty...ale aspoň není zbabělec! Ano!“
Sasuke stál se sklopenou hlavou a zavřenýma očima. Sewa na něj zkoumavě pohlédla, zaposlouchala se do jeho myšlenek.
Sasuke se v duchu vracel k tomu, co mu kdysi řekl jeho starší bratr, Itachi:
„Hloupý bratříčku...jestli mne chceš zabít...Nenáviď mě! Chovej ke mně zášť! A zoufale přežívej...“ Sasukeho výraz se změnil, jak vzpomínal, mračil se čím dál tím víc. Sewa strnula a poslouchala dál. Před očima jakoby se jí rýsoval obrys Sharinganu, ale poněkud jiného, než měl Sasuke...
„...utíkej a utíkej...lpěj zoufale na životě...“
Ne! Sasuke otevřel oči a rozzuřeným pohledem obdaroval hadího ninju.
Sewo...nepleť se do toho, řekl jí znovu v myšlenkách.
Ale – Sewě došlo, že něco podobného říkala Sakuře, ten fakt ji sám o sobě dost naštval, copak neumí bojovat?
Prostě ne...prosím.
To Sewu odrovnalo. Odkdy Uchihové prosí?
Sasuke neodpověděl, podle jeho myšlenek ale usoudila, že ho to přeci jen pobavilo. Sewě to ale zábavné nepřišlo.
Hehe...klanová krev se začíná vařit...
Sasuke-kun! Sakura byla na jednu stranu ráda, na druhou se obávala.
Dám si na čas a otestuju jeho schopnosti...
Had, na kterém dosud postával hadí ninja, zmizel. Z oblaku dýmu se vynořil jejich nepřítel, a vysokčil na větev stromu. Sewa projednou poslechla, a skočila na větev, na které byla Sakura.
„Pročs ho -“
„Požádal mě o to,“ odpověděla neochotně Sewa; v tu chvíli už si znovu tiskla levou ruku, která začala chvilkově bolet.
Sakra...měla jsem ho rozseknout rovnou, takhle to bylo zbytečné, řekla si v duchu, když pohlédla na levou ruku. Naprosto zbytečné...
Sasuke zajel rukama do brašniček, a vytáhl několik kunaiů a jeden o něco větší shurikan.
Musím přežít, abych zabil svého bratra...věřil jsme tomu, ale to já byl ten, co se bál. Vyrazil vpřed, přímo proti hadímu ninjovi. Jestli tady nedokážu riskovat svůj život, ak budu schopen zabít svého bratra?
B-bratra?!
Hadí ninja se vyhnul všem Sasukeho hozeným kunaiům, zatímco se Sasuke v letu zachytil stromu. Ninja se hýbal tak rychle, že ho Sewa nedokázala postřehnout.
Vidím ho!
Ach, to se máš...Sharingan je supr věcička...
Sasuke na ninju hodil ten zvětšený shurikan, kterému se ale hadí ninja úskokem vyhnul. Vzápětí se proti němu řítil nějaký ztupený kunai, zrychlený Sasukeho chakrou, kterému se ninja vyhnul také jen tak tak.
Není špatný. Čte mé pohyby a snaží se o kritcký zásah. Takže mě vidí...
Za ninjou se onen ztupený kunai provlékl letícím shurikanem, obrátil svůj let a zabodl se do stromu, na němž se držel Sasuke (sice to v manze není, ale po dlouhém koukání do obrázků me vážně nenapadá nic smysluplnějšího).
Když hadí ninja obrátil pozornost zpět na Sasukeho, všiml si něčeho, co mu do té doby uniklo – struny. Zatímco měl Sasuke jednu chycenou mezi zuby, mohl ovládat let shurikanu, který se vrátil okamžitě zpět.
Tohle je...trojitý větrný Sharingan mlýn! Vzápětí se do ninjova obličeje zasekl shurikan.
„Paráda!“ zajásala Sakura.
„Hm,“ zamručela Sewa, dál ale raději pozorovala jejich souboj.
Přečíst mé pohyby a zaútočit z mého slepého bodu... „Hehe, to není zlé...“ Vzápětí hadímu ninjovi na rtech zmrzl úsměv.
„Cha!“ Sasuke dokončil pečetě a mezi prsty, v pečeti ohnivého elementu, měl stále strunu.
Jutsu Dračího ohně! (hele, je to v manze...)
Proti ninjovi se řítil po struně oheň, který se vzápetí rozhořel po celém ninjově obličeji (ano, zase manga...v anime to vypadalo o dost jinak než v manze, takže bych možná měla doporučit se na to podívat v manze spíš než v anime )
Sasuke přerývavě dýchal, zatímco Sakura se zvářila zhrozeně.
„No co,“ obrátila se k ní Sewa s nepatrným úsměvem, čímž ji povzbudila, „alespoň ho to trefilo, a teď je usmaženej jak -“
„V tvém věku jsi schopen tak dobře používat Sharingan...skutečně jsi muž s krví Uchihů,“ přerušil hadí ninja Sewu, která sebou poněkud vystrašeně trhla.
Jak je možné, že ještě pořád žije?!
„Přesně jak jsem si myslel...chci tě...“ Ninja měl na tváři ohořelou kůži, ale pod ní měl stále, jak se zdálo, ještě jednu. A ty zvláštní oči...
„Pojď!“ vyzvala Sewu Sakura, zatímco se několika skoky dostala k Sasukemu. Sewa ji ihned následovala.
Hadí ninja si sáhl na čelenku, právě, když se všichni tři shromáždili na té stejné větvi. Všichni ztuhlu a nemohli se ani hnout.
Co to sakra...
Uff...mé tělo zmrzlo...
Už zase...
„Kdo sakra jsi?“ zařval na něj Sasuke.
„Mé jméno je Orochimaru. Jestli mne chcete znovu vidět, přežijte a projděte touhle zkouškou...“ Dlouhým jazykem zajel až k nim a – Sewa se znechuceně otřásla – zajel do Sewiny brašny, načež z ní vytrhl svitek.
A vida...
Sakra! Proč se nemůžu hýbat?!
Jakmile ninja svitek sevřel, rozhořel se.
„Ach! Svitek!“ Sakura zkroušeně hleděla na hořící papír.
„Samozřejmě také musíte porazit mé muže, trio ze Zvučné.“
„O čem to sakra mluvíš?! Už nikdy tě nechceme vidět!“ zvolala Sakura.
„Hehe,“ ninja udělal nějakou pečeť, „Tak to ale nepůjde...“ Vzápětí vystřelila jeho hlava na podivně prodlouženém krku vpřed. Všichni tři vyjeveně vydechli.
Hlava se zarazila u Sasukeho a kousla ho do krku.
Heeee?! To – co – ech... Sewa zmateně koukala vpřed, ale nemohla se ani hnout. Sakura vyděšeně hleděla, a Sasuke se stejně nemohl ani hnout, takže reakce byla značně omezená.
Hlava se vrátila na původní místno, krk získal zpátky obvyklou velikost.
„Sasuke-kun mě vyhledá...aby nalezl sílu. A...“ Zatímco sebou Sasuke trhl a zhroutil se k zemi v očividně mučivých bolestech, ninjův jazyk nečekaně vyrazil znovu vpřed.
„Sasuke! Co – á, nech mě!“ Sewa sebou zmítala, když ji obmotal ninjův jazyk stejně jako předtím Naruta.
„Ty jsi z klanu Akikaze, že?“
„A co je ti do toho?!“
„Hehe...jen jsem měl dojem, že už nežije nikdo...z té skupiny lidí, které bych měl říkat rodina.“
Nani?!! Sewa na okamžik vyděšeně ztuhla. Vzápětí začala s novým zápalem máchat rukama okolo sebe a jak jen to šlo, snažila se kopat do jazyku, co se vlnil okolo.
„Cože? Přestaň plácat nesmysli a pusť mě!“
Hadí ninja ji ale bleskově přitáhl až k sobě a v pevném stisku sevřel její levou ruku. Když na ni přiložil ruku planoucí stejnou, fialovou chakrou jako v Narutově případě, vyděšeně sebou škubla; tělem jí projela taková bolest, že nebyla schopná ani křičet, natož se bránit. Do očí se jí vkradly slzy, zuby pevně tiskla k sobě.
Au! Co to ten...co...
Svět okolo se začal rozplívat.
„Co to děláš, ty...zmetku...“
„Heh...řekl bych, že odcházím, a ty jdeš se mnou.“
Ty... viděla už jen rozmazaně, když svět docela pohasl a ona jen slyšela v daleké ozvěně hlasy ostatních.
„Sewo! Nech ji! A cos to udělal Sasuke-kunovi?!“
„Dal jsem mu dárek na rozloučenou. A neobávej se o svou kamarádku. Dostaneš ji zpět...možná.“
Okolí bylo náhle nějaké chladné, mohla by odhadovat, že se podobně jako hadí ninja právě vtáhla do stromu. Jenže právě teď jí to bylo jedno, když se nemohla jakkoliv bránit.