Typ
Vysokou rychlostí - část třetí - Mise
[color=blue]Okolo pěti hodin ráno někdo neúnavně klepal na mé dveře.
„Kdo to je?“ zavrčela jsem a jen v kalhotách a košili – na hlavně opravdu vzorné hnízdo – jsem otevřela dveře. Slunce zrovna vycházelo. Stočila jsem pohled dolů. Blonďaté vlasy a zářivý úsměv. Uzumaki Naruto.
„Dobré ráno, nee-chan, Kakashi-sensei říkal, že bys s námi možná chtěla jít na misi,“ oznámil mi.
Let it all out
These are the things I can do without
...
They gave you life
And in return you gave them hell
As cold as ice
I hope we live to tell the tale
And when you've taken down your guard
If I could change your mind, I'd really love to break your heart
„Hinato – chan ! Hinato – chan !
SAKURA, ZA BRANAMI:
„To ty jsi se taky zlepšil.“ odpověděla jsem mu a chystala dát další polibek.
„Nechci vás rušit.“ ,řekla Tenten, „ Ale Kabuto zdrhnul, Dal jsi mu sice pár hodně závažnách ran, ale nezapomeňte že je ninja medic.“
„ Dobrá, jdeme za bábi Tsunade, mimochodem ta teď musí mít aspoň 100 let.“ prohlásil Naruto a větčina z týmu se zasmála.
„ A co Hin? To ji tu tak necháme? “zeptal se Neji a z očí se mu kouleli slzy.
Tohle Kakashi nevyhmát...
Konoha si užívala prosluněného dne, Tsunade házela věci z okna, ninjové tvrdě dřeli na misích a Hatake Kakashi kolem sebe shromáždil skupinku Konožských ninjů, které chtěl ohromit novou schopností svého sharinganu.
"A nyní uchopím papír se svou fotkou a nápisem -Kakashi je nejlepší!- , následně provedu magický rituál, (ano, přidal ho tam, aby to působilo obtížněji) dbááám naa výýýsloovnoost magické formule, upřu na papír svůj pohled a BÁC, je v jiné dimenzi."
Kuchař se na nás koukl a zašeptal : „ Měla by jste se schovat..Třeba pod pult. “
„ Neznám důvod. Lidi jenom šílejí. “
„ Jste teďka nejznámnější osoba. Udělají všechno aby třeba dostali pár vlasů nebo kousek ruky. “
To mě vyděsilo. Kousek ruky?! Raději jsme se s Narutem schovali.
Hlasy lidí se neustále blížili. Až se celý dav vecpal do obchůdku.
„ Kde je! Dělej starče nebo...“
„ Nebo co? “ odpověděl klidně.
„ Nebo se vydáš směrem Amerika! “ křičel jeden vysoký muž z davu.
Slza se lenivě skutálela po tváři mladého chlapce, přetekla přes okraj čelisti a skápla na chladnou zem. Nostalgicky se zahleděl do prázdna a nechal slzy volně stékat, nebyl tu nikdo, kdo by ho mohl vidět...
Kdo by kdy mohl pochopit, co udělal, kdo by kdy mohl říct: jsi můj přítel. Dřív tu byl jeden takový člověk, neúnavně se ho snažil získat zpět. Věřil v jejich přátelství, věřil v něj. A kvůli této víře položil svůj život a spolu s ním zhynuly i jeho sny, spolu s ním zahynul i on.
*Puto Priateľstva*
(tak som sa dala na básne... táto je asi trochu deprimujúca.. 
)
For my friends....
Nevedel prečo, no nik ho nemal rád.
Nechápal. –Prečo? – On chcel byť ich kamarát.
V žiali sa utápal, ničomu nechápal,
Nik doma nečakal,...
Vždy zastenal, zaplakal.
No teraz, keď časy školských lavíc skončili,
On zistil jednu vec.
To, prečo sa ho ľudia dlho stránili,
Začal mať rád a.... nechcel dať preč.
On prejavil názor svoj,
Uchopil sám do rúk vlastný boj,
A s hlasnou námietkou,
Vianočná/ý básnička/vinš na vlastné riziko, na náklady vlastných úrazových poisťovní atd.
Chouji nech Vám salónky vypapá,
Tsunade nech chodí večne ožratá,
Asuma nech cigarou stromček podpáli,
Konohamaru nech si opeká pri tom požiari,
Hasiči nech akurát voľno majú,
A Kiba so Shikamarom nech tam naftu prilievajú,
Kakashi nech tam Icha Icha hodí,
Jiraiyovi nech to infarkt privodí,
TenTen nech si brúsi zbrane,
Neji nech omylom šliapne na ne,
[color=brown][center]Nekuř mi tu pod nos, kámo,
co máš, k čertu, v tý svý brašně?
Nemachrujte,
nikdo nemá na osmiocasýho Sršně!
***
S bublifukem malý škvrně
na mě hned tak nepřijde si.
A kdo je zase tohle mrně,
co má ze žabince vlasy?
***
Většina z nich šňupe hlínu,
tak proč tady straší?
Co je tohle za blbinu
„Rain! Rain! Počkaj ma! Rain! Zastav sa už konečne!“ snažila sa ju dobehnúť Daisa ale Rain nemala najmenšiu chuť sa jej spovedať. Naštvane je zabuchla dvere priamo pred nosom. To sa už aj Daisa naštvala. Ona sa snaží byt na ňu celý čas milá a ona ju úplne ignoruje.
„Tak to by stačilo! Čo tým chceš dosiahnuť Rain?! Správaš sa ako primadona, ktorej všetci ubližujú ale ty sama všetkým robíš zle. Správaš sa ako drbnutá! Čo sa to s tebou stalo?! To nie si ty! Spamätaj sa už konečne, Rain. Týmto nič nedosiahneš!“
Cítila jsem se bezmocná a tak laciná, jako suvenýr z pouti, který si někdo přinese a za pár dní ho zahodí.
Opírala jsem se o studenou zeď, kolena si přitáhla k sobě a opřela si čelo.Pevně jsem semkla víčka.
Přála bych si….
Aspoň jednou jedinkrát….
Naposledy v životě…..
Vidět tvář……
Uzumaki Naruta.
Na paměti mi vyskočil obrázek s jeho úsměvem.Viděla jsem jak mu jeho vlasy spadají do čela a jak ke mně natahuje ruku a……
„Naruto!!“zakřičela jsem zoufale do tmy.
„Myslím, že tu budete docela dlouho. Zbývající tři dny prázdnin nám nějak nepomohou.“ podotkla Zuzana. Všichni na ní hleděli zděšenými výrazy. Nejen Naruto, který teď zhlížel sám na sebe i v těch nejtrapnějších situacích, ale i Sakura a Sai, jenž měli také tak vykulený výraz.
,,Já-já políbila jsem Naruta-kun… Ach můj blonďatý princi, co to semnou provádíš. Tohle nejsem přece já. Kam se v tom okamžiku poděla moje stydlivost? Naruto-kun, že by jsi mě vyléčil z mého ,,prokletí?“
Nemůžu na tebe přestat myslet. Vždy jsi pro mě znamenal vše, jsi můj celý plachý život. Jsi jediný koho jsem kdy milovala a věřila, že jednou mě konečně tak nádherně políbíš, jako právě dnes.
„Já se bojím.“ Zastavila se Reina v půli cesty.
„Nemáš čeho, sama si je slyšela, že mít v Akatsuki nějakého prcka není vůbec špatný nápad.“ Uklidňovala jí Konan.
„Tohohle se nebojím.“ Zavrtěla hlavou. „Mám strach, že to nezvládnu. Nikdy jsem nemusela brát ohled na někoho dalšího. Všichni kolem mne měli vlastní hlavu.“
„Neboj mi ti budeme pomáhat. I Pein bude rád strejdou.“ Usmála se na ní Konan.
„Děkuji.“ Oddechla si Reina.
Náhled minulé kapitoly:
„Výborně,“ usmál se na něj a vesele ho sevřel v náručí. Když došla matka do kuchyně nic nechápala.
„Máme v rodině dalšího ninju,“ vysvětlil otec. Prvně nevěděla, jak reagovat. Ona byla zase ráda, že Deidara nechtěl být ninjou, ale...když je viděla oba dva šťastné, neubránila se také úsměvu.
K tomuto: Děj se posunul o pár let dál
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tlustě ;)
Po cestě oba myslely jen na to co udělají když se dostanou zpět.
"No tímhle tempem by jsme mněly do Konohy dojít asi tak do večera," pomyslel si Naruto.
„Poslyš Hin budeme to držet v tajnosti nebo to nějak všem řekneme?“
"To se nikdy nemělo stát."
Stál u okna, díval se na mraky, které pomalu pluly po modrém moři, a přemýšel...
Bylo časně po obědě, kdy si zase vyšel s Mistrem Irukou a dnes i s Mistrem Kakashim do Ichiraku na misku vydatného ramenu. A kdyby to zůstalo jen u jednoho. "Já to za tebe věčně platit nebudu," řekl mu Iruka, když Naruto vypil misku do poslední kapky. "Jednou se o sebe budeš muset postarat sám," Kakashi se podrbal ve stříbrných vlasech a přikývl.
Stojí šmírák za křovím,
dalekohled v ruce svírá.
"Já v klídku si tu pohovím.."
sám pro sebe si tiše zpívá.
Jeho očka divně září,
slina z úst mu chtivě stéká,
jaksi úchylně se tváří,
Tsunade se právě svléká..
Jemu už se mlží zrak,
„Vstávej…“
„Hm…“
„Vstávej!“
„Chmpf…“
„Kushino!! Okamžitě se vyhrab z tý postele!!“
„Hm…“
„Kushino!!!!“
„…“
„Kushino Uzumaki koukej vylézt!! Nebo si mám pro tebe dojít?“
„…“ Na schodech se ozvou kroky. Vystřelím z postele jak raketa.
„Kushino já jsem řekla že…“
„Ano mami! Už jsem vylezla mami!“ zavelím jako voják a přiložím si ruku ke spánkům.
„Nedělej si ze mě legraci! Co to má být tam dole??“ vypadá to na nějakej průšvih.
„Co dole??“ nechápu.
