Typ

Sešli dolů, kde na ně čekala Konan s Peinem.
Do dveří právě vcházeli Kakuzu a Hidan.
"Co tu dělá?" pošeptala Faith do ucha modrovlásce a ukázala na Peina.
"To jste nás přišli uvítat, no to je od vás hezké. Mimochodem kdo je tahle kočka?" ozval se Hidan a pokukoval po Konan.
Ta se jen potěšeně usmála a Pein něco vztekle zabručel.
"Ne, jdeme na diskotéku." řekl Deidara a podal Faith kabát.
"Tak to teda ne, s tímhle tě nepustím. Kdoví kam by tě zatáhl!" zařval Kakuzu a propichoval blonďáčka pohledem.
"Já ji budu chránit." bránil se Deidara.

„ Já..te..be..miluju..“ vydechl.
Naruto byl očividně mrtvý, ale mě pořád zůstavala naděje proto jsem pokračovala v léčení. Zkusila jsem jestli dýchá.
„ Nedýchá. Kua, Kyuubi pomož mi. Pomož mi s léčením, přece ho nenecháš jenom tak umřít?! “
Orochimaru, který to vše pozoroval z dálky měl na tváři škodolibý úsměv. Kdybych teďka nemusela léčit, vytloukla bych mu ho z tváře.
„ Sakuro. A to jsem si myslel, že jsi chytrá. A prdlajs. Nevyléčíš ho a ani ten démon ne. Jsi moc hodná, žesho zabila. “

Na druhý den se oba setkaly před domem Hokage.
„Tak první komu to řekneme bude Tsunade-sama ona nám podala pomocnou ruku a aspoň bude vědět že je potřebné se připravit.“
Hinata jen radostně přikývla a rozběhli se směrem do kanceláře Páté.
“Dále” ozvalo se zpoza dveří.
„Naruto, Hinata co tady děláte?“ zeptala se překvapeně Tsunade.
„Víte Tsunade-sama dnes je velký den D a první osoba na našem seznamu jste vy.“
„Já, proč a na jakém seznamu?“ Zeptala se jich ještě víc překvapená než předtím.

[center]Sama, smutná, bez tebe,
pouští smrti spěchám.
Koukám v naději do nebe,

Po nějaké té době mé bezmoci, jsem se rozhodla přestat trucovat a ukázat tomu otrapovi, že nejsem nějaká jeho hračka. O jeho návštěvě z koupelně mluvit nebudu, jinak by to zkusil i někdo jiný z nich. Dole však bylo prázdno, co to? Moji pozornost tentokrát zaujal kus papíru ležící na stole. Jednou rukou jsem ho zvedla a přečetla jsem si co na něj stálo.
Jsme na misi, zůstaň tady.
Znělo to jak rozkaz, kam bych asi teď šla, možná tak na verandu, dál jsem se neodvážila.
Nu což jsem tu sama tak co si třeba neudělat pohodlí.

Jednorázovka od Ailie a Minnie (xD), aneb spolupráce 4ever Přejeme hezký počtení :)

„Naruto-kun!“ volala Hinata, balancující na okraji padesátimetrového srázu pod cestou, kterou zrovna šli.
„Kde přesně je místo, na kterém by měla být místnost se zbraní?“
Naruto vytáhl mapu a už po několikáté do ní koukali. Přesně věděli, kde jsou, alespoň podle mapy, ale ta se moc neshodovala s okolím.
Už několik dní bloudili v horách a zásoby se jim nebezpečně tenčily. Navíc začalo ještě hustě sněžit, brodili se ve sněhu po kolena.

Všichni teď stáli před branou.
„Takže, Rai z klanu Yarashiro, chápu,“ přikyvoval Neji „to je nejspíše ta hezká rudovlasá dívka, kterou jsem občas viděl se procházet.“
„Je načase vyrazit, musíme se k ní dostat co nejdříve, nevíme co má Orochimaru za lubem,“poznamenal Kakashi.
Sedm ninjů Listové vesnice se hnalo lesem.Shikamaru se nejspíš v duchu zabýval nějakou strategií, kterou bychom mohli použít.Hluboce se mračil a měl nepřítomný výraz.

[font=Comic Sans MS]Jenže pak taky budu potřebovat, aby mě někdo zastoupil ve funkci Hokage – i když mi ta noha sroste, asi si vezmu trochu volna…“

38. kapitola: Úkoly

Kdyby někdo upustil špendlík, jasně by bylo slyšet jeho dopad.
,,Hups,“ zamumlala Hedanna, jenže Tsunade ji slyšela a bohužel nesrozumitelně, takže řekla:
,,Dobře, vezmi si to ty, Hedanno,“ ale nedokončila.
,,Co já?“
,,Budeš mě na dobu neurčitou zastupovat, i když nevím, jestli je to dobrý nápad, když máš taky nohu v sádře…“

info: Hidan byl "zabit" Shikamaruem a teď musí navěky zůstat v obrovské jámě. Ovšem ninja má tajemství - jutsu regenerace. A jakmile se dá znovu dohromady, má strašnou chuť se mstít...
Tuto povídku píše Frid a Styron Leonyda

Věnováno členům Jashinova kultu

Povídka

Do hluboké jámy stále ještě padaly drobná smítka prachu a písku. Na vše se pomalu snášela noc. Kusy těla neopatrného Shinobiho byly zavaleny napadanými kameny. Kdosi v té hlubině však stále hovořil. Něčí… hlava.

info: Orochimaru a Sasori jdou na místo, kde mají sbírat informace. Naleznou však jen vypálenou vesnici a vystrašené děvče. Jak se zachovají? V jednom z nich se skrývá zrnko žárlivosti, které pomalu klíčí a následky mohou být nedozírné...

Důležité: Sasori nám zatím ještě nezloutkovatěl ;-)

Povídka

info: Tobi se připlete Zetsuovi pod nohy, právě když si zušlechťuje svůj skleník a jedna květinka pak poněkud netradičně vykvete...
Povídku věnuji T.a.r.a.n.e.e za inspiraci jejím příběhem Kytička má holku!?

Povídka

Vysoký muž, jehož tělo bylo obaleno masožravou rostlinou, se ohlédl. Zaostřil zrak, ne, venku nikdo není. Něco si pro sebe zabručel a dál se věnoval práci. V ruce podivnou nádobu, zaléval ve skleníku své s láskou pěstované rostlinky.

Tak je tu další dílek doufám že se bude líbit

Po jednodenní tůře se před naší trojicí začala rozléhat menší nenápadná vesnička kdesi hluboko v lesích. Rozhodli se tedy že tu stráví noc a odpočinou si na další cestu (Naruto chtěl jít původně dál, ale Asui ho trochu zkrotila ). Syrui navrhla že by mohli přespat u jejich přátel, protože touto vesnicí projížděla dost často, tak se tu seznámila s jednou milou rodinkou. Došli ke dveřím a Syrui zaklepala.

Orochimarův podzemní palácový komplex se už poněkolikáté hrozivě otřásl. Kabuto, který zrovna nesl tác s čajem pro Orochimara, se zarazil v polovině pohybu a poněkud úzkostně na něj pohlédl.
,,Orochimaru – sama, jste si jist, že je moudré aby...“
,,Není proč se strachovat, Natsuki to zvládne...“ odbyl ho a dál se věnoval svitku, který měl rozprostřen na stole před sebou.
,,Ale přece jen by...“
,,Kabuto...“ přerušil ho varovně.
,,Už mlčím...“ vzdychl, mlčky mu položil tác na stůl a nalil mu čaj.
...................

Nebe, peklo, ráj.
Kam tě duše dám
Do nebíčka, do peklíčka....Sakra, tohle je fakt blbý.

Tobě nestačí, že jsi pitomej, ty si k tomu všemu musíš ještě nutně hrát na malý děcko?

Ku*va, nekecej mi do toho! Kazim ti snad já tvoje pochybný kšefty?

Zabiju tě...

Cha, kéž by se ti to povedlo. Kdybys aspoň nekecal, ku*va. Tvoje silácký řeči mi už začínají lézt krkem!

Myslíš tvým zašitým krkem?

Urusai! To mám z toho, jak ti pořád zachraňuju ten tvůj záplatovanej zadek!

Na Konohagakure svítí krásné, žluťoučké sluníčko. Nebíčko bez mráčku, modroučké jak.....ehm.....jako nebe. Lidé se na sebe usmívali, mile se zdravili. Prostě nádherný den.
Avšak pár lidí nebylo moc šťastno. Kdo by nebyl v tento den veselý? To brzy zjistíme.
V kanceláři Hokageho seděl na křesle blonďatý muž. Modré oči, jindy plné radosti, byly nyní smutné. Vzpomínal na své dětství. Na své roky na Akademii, na své týmové partnery, jak se s nimi neustále hádal a nakonec zavzpomínal na svého senseie na Akademii.

Svit Slunce 10

Tsunade sebou trhla a odskočila od Naruta. Z ležícího těla začala proudit rudá chakra.
"Shizune rychle odnes Hinatu!" vykřikla Godaime.
Přiskočila k Narutovi. Nashromáždila největší sílu co mohla do ruky a udeřila. Země se otřásla a Tsunade jen vytřeštila oči. Její úder byl zablokován pouhou rukou.
"Omlouvám se," zachrčel Naruto.

"Nikomu tu nic neuděláš!" vykřikl Naruto na lišku.
"Už jsi kompletně v mé moci," odpověděla posměšně liška.

Náhled minulé kapitoly:
Chunnin upřeně hleděl na hodinky, když začal otvírat zámek. Chvíli bylo ticho, až...jim pokýval hlavou.
„Ok! Jdeme!“ Všichni čtyři vyrazili vpřed, vstříc nehostinnému lesu plnému přerostlých brouků, a taky plného nepřátel, mnoha z nich krvelačnějších, než jejich zkoušející, o čemž ale ještě nevěděli.
K této: Děj se odehrává v manze 46 - začátek 47
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tlustě (a v závorkách ).
Barvičky: Yap, už zase, tentokrát to ale bylo třeba, jelikož je opravdu přebarvičkováno. Tudíž: červená Sewa, modrá Sasuke, oranžová Naruto (jako vždycky ), přibyla růžová Sakura, fialová Orochimaru a zelená ostatní nepřátelé. Myšlenky, tedy kurzíva bez barev jsem buď nepokládala za důležité vybarvovat, přehlédla, nefunguje ona barvička (mnjo, zase nějakej překlik xD) a nebo holt nemá označení v barvičkách (viz. fakt, že druhá myšlenka v kapitole patří Kibovi, a pro jednu jsem vážně nešla vymýšlet novou barvu.) Mno teda, tahle část, obvykle pětiřádková, je něak dlouhá xD Tak šup a číst xD

„No vidíte ani šéfovi to nevadí.“ Zakřenil se Hidan.
„Když teď Reina nesmí plnit mise, kdo je bude plnit za ní?“ podíval se po ostatních Pein. Reina se na něj dotčeně podívala a už se nadechovala, že mu něco odpoví pěkně od plic, ale Pein jí zastavil.
„Budete muset plnit dvakrát tolik misí.“ Oznámil jim Pein.
„Kolik ona může mít misí za týden proboha?“ zeptal se posměšně Hidan.

[i]Noční nebe je tak krásný… všechny ty pomrkávající hvězdy, modrý tečky na černým hedvábí…
Když nějaká spadne, máš si něco přát, prý se ti to vyplní…kéž by. Já to už zkoušela tolikrát… ale nikdy se mi moje přání nevyplnilo.
Řekni, nebe, jak dlouho budu žít? A budu šťastná?
Ale abych byla šťastná, muselo by se mi splnit moje přání… jinak nebudu šťastná nikdy. Ale hvězdy jsou pořád stejně chladné, stejně mlčící… a neplní nic.
Tak co? Povězte…