Znovuzrození - 1. kapitola - Regenerace

info: Hidan byl "zabit" Shikamaruem a teď musí navěky zůstat v obrovské jámě. Ovšem ninja má tajemství - jutsu regenerace. A jakmile se dá znovu dohromady, má strašnou chuť se mstít...
Tuto povídku píše Frid a Styron Leonyda

Věnováno členům Jashinova kultu

Povídka

Do hluboké jámy stále ještě padaly drobná smítka prachu a písku. Na vše se pomalu snášela noc. Kusy těla neopatrného Shinobiho byly zavaleny napadanými kameny. Kdosi v té hlubině však stále hovořil. Něčí… hlava.
„Jen počkej, ty malej hajzlíku. Měl jsi navrch, ale příště tě dostanu! Všemocný Jashin nedovolí, abych tady takhle bídně chcípnul!“

Měl dost času na přemýšlení. Myšlenka na pomstu ho hnala vpřed. Udělá, co si předsevzal a nic mu v tom nezabrání. Existuje jedno jutsu… pomůže mu dostat se do normálu, mít opět své tělo. Hidan věděl, že se tím vyčerpá, ale byla to poslední možnost, jak přežít.

Jeho nafialovělé oči se pomalu zavřely. Přinutil se klidně dýchat. Musel udělat něco, po čem žádný Shinobi nikdy, ani na vteřinu, nezatoužil. Dostat se ven z těla, ponořit se do vyšší dimenze.
Ve své démonické podobě byl zranitelnější, než si sám dokázal připustit. Mohl se najít někdo, kdo by si uměl dát dvě a dvě dohromady. Ten tmavý puntík na čele měl svou zvláštní symboliku. Bylo to jediné místo, které jej mohlo definitivně zničit, kdyby do něho byl zasažen.

Hidanovi se podařilo soustředit a opustit tělesnou schránku. V astrální říši měl opět své tělo. Vznášel se v meziprostoru a smál se. Dokud při něm stojí Jashin, nemůže prohrát!
Spojil ruce a znovu se soustředil.
„A teď je na řadě moje ultimátní jutsu!“
Celé jeho průsvitné tělo se zachvělo, když dokončil sled pečetí. V přítomnosti vše obklopila slabá záře. Napadané kameny se jeden po druhém začaly zvedat, vznesly se do vzduchu. Dění v jámě se v té chvíli dost podobalo výbuchu supernovy. A pak se na všechno snesla tma.

Ninja otevřel oči a zaposlouchal se. Bylo ticho, lesní zvěř už musela dávno spát. Pohnul rukou. Ano, dokázal to, jeho tělo bylo opět celistvé. Připadal si malátný, ale byl rád, že dosáhl svého. Kameny kolem něj byly roztříštěné na tisíce drobných kousíčků. Několikrát zamrkal a pak si tlumeně postěžoval na bolest hlavy.
Nebyl čas se zdržovat. Přinejmenším se musí dostat z té jámy. Veškerý zbytek sil využil k tomu, aby se vyšplhal nahoru. Po několika perných hodinách se mu to konečně podařilo.
„Už nemám žádnou chakru. Jsem vycucnutém a nevidim na krok,“ zlobil se.
Tápal ve tmě a podařilo se mu objevit místo, kam už nesahala hranice území klanu Nara. Zde si odpočine a ráno se vydá zpět. Musí najít svou kosu, která se určitě válí někde po okolí. Nezoufal, má čas, na svou pomstu si počká! A až ten den nastane, bude slavit svůj triumf!

Leonyda

Frid