Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola třináctá - První nepřátelé

Náhled minulé kapitoly:
Chunnin upřeně hleděl na hodinky, když začal otvírat zámek. Chvíli bylo ticho, až...jim pokýval hlavou.
„Ok! Jdeme!“ Všichni čtyři vyrazili vpřed, vstříc nehostinnému lesu plnému přerostlých brouků, a taky plného nepřátel, mnoha z nich krvelačnějších, než jejich zkoušející, o čemž ale ještě nevěděli.
K této: Děj se odehrává v manze 46 - začátek 47
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, poznámky autora tlustě (a v závorkách ).
Barvičky: Yap, už zase, tentokrát to ale bylo třeba, jelikož je opravdu přebarvičkováno. Tudíž: červená Sewa, modrá Sasuke, oranžová Naruto (jako vždycky ), přibyla růžová Sakura, fialová Orochimaru a zelená ostatní nepřátelé. Myšlenky, tedy kurzíva bez barev jsem buď nepokládala za důležité vybarvovat, přehlédla, nefunguje ona barvička (mnjo, zase nějakej překlik xD) a nebo holt nemá označení v barvičkách (viz. fakt, že druhá myšlenka v kapitole patří Kibovi, a pro jednu jsem vážně nešla vymýšlet novou barvu.) Mno teda, tahle část, obvykle pětiřádková, je něak dlouhá xD Tak šup a číst xD

Běželi, les se rychle míhal okolo, když poprvé zaslechli lidský řev.
Zastavili se stejně rychle, jak vyrazili, a rychle se rozhlíželi okolo.
Jak daleko to bylo? Dumala v duchu Sewa.
Cha, ten správný svitek... To byla jediná myšlenka, kterou zaslechla. Upřímně řečeno ji ten fakt trochu uklidnil – jeden tým už má dva svitky, takže pokud je potkají, možná nebudou muset bojovat. Ovšem...to by i oni v tu dobu museli mít dva svitky...
„To byl lidský výkřik, že?“ otázala se Sakura. Nikdo jí neodpověděl slovy, jen Sewa přikývla.
Slyšelas něco?
Někdo získal správný svitek, oznámila mu. Už předtím se dohodli, že si navzájem budou vyměňovat informace tímto způsobem – Sewě sice nedošlo, proč do toho nemůžou zapojit i Naruta a Sakuru, ale příliš neprotestovala – kdyby se měla snažit nějakým způsobem propojovat myšlení těch tří, nebo papouškovat z jednoho na druhého, co si ten třetí právě myslí, asi by se z toho po pár hodinách zbláznila.
Víš kdo?
Ne.
„Já...začínám být trošku nervózní,“ řekla Sakura. Znepokojovalo ji, že za celou to dobu Sewa ani Sasuke nepromluvili – od Sasukeho to chápala, mluvil málokdy, ale u Sewy to bylo neobvyklé.
„To...to nic není, Sakura-chan,“ ujistil ji Naruto.
„Já naopak myslím, že to někoho hodně bolelo,“ poznamenala Sewa pesimisticky.
Co to s ní dneska je? Chová se úplně jinak. Není možné, že by to nebyla -
„Jsem to já, Sakuro,“ ujistila ji plavovláska. Sakura na ni překvapeně pohlédla, pak s úlevou vydechla, a pak zase naježeně přejela plavovlásčinu postavu rozzuřeným pohledem.
„Nelez mi do myšlenek!“
Totéž říká i Sasuke.
„Ty...!“ TY čteš Sasukemu myšlenky?!
Ehm...povídáme si, nečtu je.
TY si s ním povídáš?!
Jo, no a?
Kua!!!
Hehe, ušklíbla se Sewa v duchu, Sakura mě zase bude chvíli nenávidět.
„Musím...musím se vyčůrat,“ oznámil Naruto a otočil se k nám zády.
„T-t-t-ty pako!“ Sewa se k němu rázně otočila zády. „Nevychovanče!“
Sakura už zasáhla kapku rázněji. Kapku znamená, že Narutovy udělala na hlavě další megabouli se slovy:
„Co to vyvádíš, před dámou!“ Hej, dámou? DámOU?! A co já, já jsem jako vzduch?! „Dojdi si do křoví!!“ vztekala se Sakura, načeš Naruto rychle odpelášil pryč.
Sasuke hleděl zamyšleně nejdřív na místo, kde před chvílí zmizel Naruto, potom zase na dvě kunoichi.
„Příště, neměli bychom se rozdělovat. Když -“
„ - půjde o něco takového, já jdu se Sakurou. Jasně, chápu,“ řekla Sewa ještě kapku nevrle.
Hej, takhle bych to neřekl.
No a?
No b.
To je blbá odpověď.
Hm.
Hej, neignoruj mě už zase. Sewa naštvaně koukala na Sasukeho. Nepřítel, nepřítel!!!
Cože?!
„Jooo, bylo toho tolik! Cítím se skvěle!“ s tím se zase objevil Naruto.
Aha.
Aha? Co?
„Říkala jsem ne před dámou a...!“ Než ale Sakura stačila Naruta znovu přetáhnout, tuto činost vykonal Sasuke.
Ty pitomče! Já si dělala legra -
Poznali to, zasyčel v myšlenkách Naruto, ale úplně jiným hlasem a tónem, než u něj bylo obvyklé. Byl to někdo jiný. Sewa sebou trhla.
Cože? To už nedělej!
Ne, teď – tohle JE nepřítel!
Tak jak, proboha?!
Je to nepřítel!
Takže se přeměnil...
„Sasuke-kune, to jsi nemusel...“ Sakura žila v přesvědčení, že to bylo kvůli ní.
„Co to vyvádíš?“ otázal se Naruto.
„Kde je skutečný Naruto?“
Sakra, ale...
„Co to tak najednou blábolíš?“
„Své pouzdro na shurikany máš na levé straně. Naruto je pravák. A hlavní rozdíl – nemáš na krku ten škárbanec, co Narutovi udělala zkoušející. Jsi falešný Naruto, co je v peřeměně ještě horší než Naruto.“
„A taky...myslíš jako nepřítel,“ poznamenala Sewa.
Myslím?! Ta holka mi snad čte myšlenky?! Sakra!
„Smůla! Došlo vám to. No nevadí!“ s tím jim odhalil svou pravou podobu – nějaký ninja z Děšťové, s podivným dýchacím přístrojem a páskou přes oči s dvěma dírama pro vidění. „Který s vás má svitek?“
Jako na rozkaz všichni tři sáhli do brašniček se zbraněmi.
„Tak to si ho prostě vezmu silou!“
V příští chvíli se prostě vyříril proti nim. Sewa po něm mrštila kunai, Sasuke rychlím pečetěním poslal proti ninjovi malé ohnivé koule. Dešťový shinobi se útokům tak tak vyhnul, kunai a jedna ohnivá koule ho ale letmě zasáhly.
Sakra, bojují! Musím se rozvázat!
Naruto? Pomyslela si Sewa překvapeně.
Naruto, kde jsi? Mysli si něco!
Tady, tady, TADY! Sewa se rozběhla za neustálým opakujícím se slovem.
„Co to -“
„Naruto!“ vysvětlila Sakuře rychle a zaběhla za několik dalších stromů, zatímco se Sasuke dal do pronásledování ninji.
„Sasuke!“ volal Naruto. Sewa uviděla Naruta svázaného dole u kořenů stromů, nad ním právě probíhajícího Sasukeho.
Ach jo...ty pako. Sasuke po něm mrštil připraveným kunaiem – ten se zabodl kousek vedle Naruta.
„Dobrý!“ řekl Naruto, „teda kdybych se k němu nějak dostal.“
Ano, támhle se nekryje, štístko!
„Sasuke, pozor!“ zavolala na něj Sewa. Sasuke si toho beztak už všiml.
Výbůšný lístek, heh...
Výbušný lístek! Zavolala na něj v myšlenkách.
„Sakra!“ rychle uhnul kunai. Výbušný papírek?!
Větev, do které se kunai s výbušním lístkem, a na které se právě nacházel i Sasuke, explodovala. Sasukeho výbuch srazil k zemi.
Sakra! Sewa popadla kunai zabodlí vedle Naruta a rychle přerízla provazy, které onoho potrefenýho blonďáky svazovaly.
„Díky,“ houkl na ni a společně se oba rozběhli za Sasukem a jejich novým nepřítelem.
„Sasuke-kune!“ volala Sakura. Sasuke měl právě za zády jejich nepřítele s kunaiem.
Sewa i Naruto, v neřečené shodě vrhli po nepříteli své kunaie – Narutovi se vyhl při výskoku, Sewin ho ale řízl přez záda.
Sakra! Ta holka věděla, kam uhýbám!
Zatímco ninja uskočil, Sasuke na podrážku boty pomocí chakry zachytil Naurtův kunai a vrhl ho zase proti nepříteli. Vždycky pozdě, Naruto!
Plánuje jutsu?
Ne! ujistila ho v myšlenkách Sewa.
Sasuke tedy skočil za ninjou, a zabodl do něj letící kunai, na tvářmu vystříkla soupeřova krev. Sewa se vítězoslavně usmála, Sakura se tvářila zděšeně.
„Sasuke-kune...“
„Je to drsné, ale nemám jinou možnost! Nestůj tam jen tak, můžou tu být další! Poslouchej! Polev v ostražitosti a budeš doopravdy mrtvá!“
Zatra...moje levačka...taková smůla! Jít sám abych byl míň nápadný se mi moc nevyplatilo!
Ninja se odtrhl od Sasukeho a ještě v letu vyrazil pryč, utekl po stromech.
Utekl... Sasuke se vrátil zpět na zem a pohlédl na Sewu a Naruta, kteří stáli nejblíž. Díval se na ně rudýma očima.
Hej, my nejsme nepřátelé, ujistila ho Sewa v myšlenkách. Teprve pak nechal Sasuke rudou v očích pohasnout, a zamířili společně za vyklepanou Sakurou.
Hele, pro příště, Sakuro...taky bojuj! Takhle o tebe Sasuke ztratí zájem úplně, poznamenala na Sakuru Sewa, a v duchu si ještě dodala, jakoby ale někdy nějaký měl.
Sakura zklopila hlavu. Sewu ta reakce překvapila.
„Já...omlouvám se, že jsem nic neudělala...“ Sakura to myslela opravdu vážně jako omluvu. To Sewu přimnělo k veselému úsměvu.
„Hej, klid. Dělala jsem si srandu,“ přátelsky ji plácla přes záda, čímž jí (úmyslně a zákeřně xD) vyrazila dech.
„Eh...promiň,“ omlouvala se Sewa, když se šklebila na kašlající Sakuru.
„Ty!“
Prostě to nejsi ty, když smutníš, podotkla Sewa už tiše.

Sedli si do kroužku, Sasuke si na svůj oblíbený způsob a začal mluvit:
„Jestli se zase rozdělíme...“
Sewa sebou za ten den už poněkolikáté trhla, zase zaslechla něčí myšlenku, tuhle ale naprosto zřetelně. Co ji znepokojovalo, byl obsah a fakt, že ten, komu patřila byl velice blízko, a navíc někde pod nimi.
Tak tady je máme...
Nepřítel...blízko, hodně blízko. Pod námi, ale nechystá se útočit. Zatím.
A co dělá?
Poslouchá nás. „Tak co budeme dělat?“ přetrhla Sasukeho a Sewinu myšlenkovou rozpravu Sakura.
Sasuke se na okamžik zamyslel.
Něco, čím se poznáme? Navrhla v duchu Sewa.
Jo.
„Pro všechny případy si dohodneme klíčové slovo. Poslochejte...pokud na kódové slovo odpoví špatně, předpokládejte, že je to nepřítel, nez ohledu na to, jak vypadá. Poslouchejte pozorně, řeknu to jen jednou.“
Poslouchá nás!
Já vím...
Aha...chápu. „Píseň „Ninja stroj“...když se vás na to zeptám, odpovíte: „Mnoho hlučných nepřátel je přítelem shinobiho. Skryj se a buď potichu. Shinobi musí pochopit v ten správný čas, kdy je nepřítel unavený a špatně připravený.“ Jasné?“
„Ok!“ potvrdila Sakura.
„Počkat...to si nejde zapamatovat...“
„Jo, to je pravda,“ přizvukovala Narutovi Sewa.
Tím, že si ho Naruto nepamatuje, tím se dá lehce poznat. A ty máš vlastní poznávací znamení.
„Jste blbí? Už jsem si to zapamatovala.“
„Ehm...my nemáme tak velká čela jako ty, Sakuro.“
„TYYY!!!!“ Sakura se na Sewu div nevrhla. „Neříkej NIC O MÝM ČELE!!!“
„Hej, klid, klid...“
Chytrý plán...
Takže...zaútočí?
„Hej, to kódové slovo je opravdu -“
„Nechám si svitek,“ prohlásil Sasuke a přeťal tím Narutovu nedokončenou, a nikým nevyslechlou větu. Sewa ho Sasukemu beze slova předala.
„No tak, Naruto...nejsi sám“
Teď!
„Pozor,“ houkla Sewa na všechny.
„Au!“ vyjekl Naruto. „Co to?“
Vzápětí se proti nim valil proud rychlého větru, tak silný, až rozvířil přímo moře prachu a odfoukl některé z nich opravdu dost daleko.
Sakra, pomyslela si Sewa, a popadla něco sitě oranžového, o čem předpokládala, že to bude Naruto. A taky byl.
Vítr ustal tak rychle, jak začal, a oba dva se teď váleli na zemi.
„Auvas! Hej, Naruto...slez ze mě!“ nařídila mu Sewa, když ho náhle ustálý vítr přimáčkl na Sewu.
„Promiň,“ omlouval se Naruto, zatímco se rychle zvedal. Nacházeli se u kořenů dvou obzvlášť obrovských stromů.
„Kde jsou Sakura-chan a ten bastard Sasuke?“
„Já nevím...ale -“ Sewa se rychle ohlédla. Tentokrát to nepoznala podle myšlenek, tenhle tvor je příliš neprojevoval. Spíš to bylo o obřím stínu, který je oba dva překryl.
„Ten je...obrovskej...“
„Nikdy jsem neviděl tak velkého...hada!“ vydechl překvapeně Naruto. Co je to s tím lesem?
Had strnul, tentokrát ale Sewa zachytila jednu myšlenku, spíš myšlenkový rozkaz.
Zabít!
Sewa rychle uskočila.
Za mnou? Naurto se jednou vyhl, podruhé už byl ale polapen. „Ocas?“
Hada, který Naruta chytil ho rychle přibližoval ke své doširoka rozevřené tlamě, až ho úplně spolkl.
„Naruto!“ Sewa se se shurikany vrhla proti hadovi. „Koukej ho vyplivnout zpátky!!“
On mě sežral... „Pusť mě ven!!“ Naurtův řev zněl přes hadí kůži poněkud tiše. „Zatraceně!“
Na hada kunaie a shurikany neměli takový účinek, jak Sewa doufala. Zabodly se mu sice do těla, nicméně nezasáhla nejšpíš žádnů hodně důležité části...o hadí anatomii nic nevěděla; vůbec, jak mohla tušit, že by se stalo něco takového?!
Stačila jen chvilka nepozornosti a had ji obmotal stejně jako předtím Naruta.
„Sakra! Ne!“ Sewa bodala do ocasu, který ji obmotal, dokud jí i tato schopnost nebyla vzatak smičkami hadova těla, který ji pevně sevřel.
„Au!“ Mačkal ji čím dál víc, až se svět rozmlžil a začínal černat.Tak dlouho, dokud se nepřestala vzpírat.
Sakra... Sewa měla dojem, že z ní před chvilku málem vymáčkl všechen život, a v zápětí už mířila do hadova krku za Narutem.