Po pěti letech: Mise v zemi Železa II 04 - Tajná brána. Vchod do labyrintu hory.

„Naruto-kun!“ volala Hinata, balancující na okraji padesátimetrového srázu pod cestou, kterou zrovna šli.
„Kde přesně je místo, na kterém by měla být místnost se zbraní?“
Naruto vytáhl mapu a už po několikáté do ní koukali. Přesně věděli, kde jsou, alespoň podle mapy, ale ta se moc neshodovala s okolím.
Už několik dní bloudili v horách a zásoby se jim nebezpečně tenčily. Navíc začalo ještě hustě sněžit, brodili se ve sněhu po kolena.
„Měla by to být hora, na které stojíme. Je označená červeným křížkem. Ale sama jsi viděla, na vrcholu nic není.“ Držel se při tom jednou rukou o kámen na skalní stěně a podíval se směrem, kam koukala ona.
„Vidíš to, co já?“ ptala se Hin a ukázala směrem do propasti, asi deset metrů pod ně.
„Jeskyně?“ zaostřil na místo, kam ukazovala.
„Ten sníh mě štve!“ nadával s rukou u očí, aby je chránil před hustým sněžením. Nakonec jí dal za pravdu.
„To stojí za pokus. Jdeme se tam podívat.“
Hinata přikývla a Naruto si připravil lano, uvázal ho ke skalnímu výstupku a několikrát vyzkoušel prudkým trhnutím, jestli drží.
V tomhle počasí nemohli použít pro sestup chakru. Kameny byly mokré, snadno by uklouzli a také vítr byl moc prudký. Naruto utrousil další nadávku a při tom začal jistit Hinatu, která začala klouzat po laně k jeskyni. Po chvíli lano povolilo a zdola byl slyšet Hinatin hlas, jak ho volá. Dlouho neváhal, zkontroloval ještě jednou uzel provazu a sám se spustil. Když dopadl nohama na dno jeskyně, uviděl Hinatu, jak si prohlíží zvláštní nápisy na zdi.
„Vypadá to na velmi starý jazyk. V životě jsem nic podobného neviděla.“ konstatovala a začala prohlížet i okolní zdi. Naruto také. Najednou zakopl. Sehnul se, nahmatal na zemi louč. Pomocí ohnivého jutsu ji zapálil. Jeskyní se rozlilo slabé světlo a Hinata vyjekla. Celá plocha byla posetá lidskými kostmi. Naruto se sehnul k jedné lebce a prohlížel si ji. Byla prostřílená šípy a na čele měla chránič, který se nosí v ninja vesnicích. Vzal ho do ruky, setřel zaschlou špínu...
„Tenhle je z Mlžné!“ zavolal na Hinatu, která si zatím prohlížela ostatní.
„Jsou tady ninjové snad ze všech vesnic. Hele, tady je z Listové.“ zavolala Hinata a pohybem ruky volala Naruta k sobě. Ten k ní došel, sehnul se nad kostrou u které klečela a prohlížel si ji. Měl obyčejné vybavení, pár rezavých kunaií, nějaké shurikeny a daly se rozeznat zbytky jouninské vesty. Zemřel asi dost bolestivou smrtí. Obě nohy byly useknuté u kolen a kolem těla leželo několik šípů.
Naruto jeden zvedl, prohlížel si hrot a přičichl si.
„Otrávenej.“
Otočil se na Hinatu a zahodil šíp.
„Dávej pozor, kam šlapeš, nejspíš jsou tady všude pasti.“


Náhle se ozval hlas.
„Jste na zakázaném místě. Je-li vám život milý, odejděte.“
Oba shinobi sebou cukli a tasili zbraně, společně s hlasem se totiž ozval zlověstný zvuk. Nejvíc to připomínalo tření kamenů o sebe.
„Co to je?“ ptala se Hinata se zbraněmi v rukou. Naruto ani nestačil odpovědět, když se hlas ozval podruhé.
„Toto je poslední varovaní. Odejděte, jinak na vás padne kletba tohoto místa.“
Současně zesílily skřípavé zvuky.
„To bude problém!“ zařval Naruto.
„Naruto-kun, vyskoč!“
Naruto se nechápavě otočil, ale okamžitě zareagoval. Hinata visela na zdi, připevněná chakrou na rukou i nohou. Podle polohy tělesných pozůstatků odhadli, že jsou pasti v zemi, takže na zdech bylo relativně bezpečno. V jeskyni byly zdi suché, takže mohli využít své schopnosti. Naruto Hinatu napodobil přesně ve chvíli, kdy se hlas ozval po třetí.
„Pak zemřete!“
Sotva dozněla ozvěna, ze země se vysunula kopí a ze všech směrů začaly létat šípy. Odrážely se od stěn a několikrát těsně minuly naše hrdiny, kteří rychle vyměnili zdi za strop. Viseli hlavou dolů a sledovali dění pod sebou.
„Měli jsme štěstí, že jsme tady nahoře.“ zavolala ve všem tom hluku Hinata na Naruta a ukázala na stěnu, kde byli před chvílí. Ze stěny vyjely ostré čepele, které by je pěkně prošpikovaly.
Naruto jenom polknul. Po pár minutách šípy přestaly létat, kopí i čepele se skryly.
Oba chvíli čekali, co se bude dít dál. Nastal klid, už se chystali skočit dolů...
Zeď, na které byly nápisy, se rozevřela a vytvořil se v ní průchod velikosti člověka, ze kterého se ozvalo zvláštní chichotání.
„Dnes budeme mít večeři.“ ozval se sotva rozeznatelný hlas a znovu se rozesmál. V průchodu se objevily dvě malé postavičky. Výška tak do pasu průměrně vysokého člověka, zelená kůže a kolem pasu bederní rouška. V ruce každá z nich svírala kopí.
„Bude jídlo, bude jídlo...“ opakoval druhý z nich a prohledával okolí. Hledal mrtvá těla. Všude zběsile rozhazoval kosti, přitom vykřikoval slova, kterým Naruto ani Hinata nerozuměli, ale určitě to byly nadávky.
Naruto mrknul na Hinatu, ta přikývla a když byl jeden z mužíčků pod ní, seskočila dolů, rychle tasila katanu a přesekla ho vejpůl. Jen vyvalil oči, vyplivl zelenou tekutinu a padl k zemi. Druhý se rychle otočil, vztekle zaječel a chtěl vběhnout zpátky do tunelu.
Jenže tam mu zahradil cestu Naruto s mečem v ruce. Mužíček se rozmáchl svým kopím. Naruto chytil zbraň za násadu a vytrhl mu ji z ruky, konutím do břicha ho omráčil. Společně s Hin ho svázali, opřeli o zeď a čekali, až se probudí.
Za deset minut už na ně koukal nenávistnýma očima a nadával jim cizí řeči. To že jim nadával si domysleli.
Výslechu se nakonec ujala Hinata, protože Naruto skřítka chtěl zabít už po několika vteřinách hovoru. Hinata ho musela uklidňovat. Nakonec si sedla a na oko vyčerpaně se podívala na zeleného mužička.
„Hele, pokud nás budeš urážet a hlavně jeho, tak přijdeš k úrazu.“ začala Hinata a ukázala palcem za sebe na Naruta, který se mu nenávistně díval do očí a při tom svíral rukojeť katany.
„Chceme jen získat pár informací a pak tě necháme odejít.“ řekla téměř mateřským tónem.
„Já neříct nic, vy hnusní parchant,“ spustil zelený mužíček, „za pár chvíle tady být moje kamarádi a všici vás zabijeme.“ Při posledním slově se začal šíleně smát.
Hinata zavrtěla hlavou.
„To nemá cenu. Počkej, zkusím to jinak.“ řekl Naruto a přistoupil k nim. Malý mužíček se lekl, že ho Naruto chce zabít. On však jen přimhouřil oči, jakmile je otevřel, ocitl se trpaslík v iluzi.
„Hidden Jutsu-Examen mudo,“ zašeptal Naruto.
Zelený mužíček vytřeštil oči, po chvíli se začal naklánět, jako by byl opilý a Naruto se začal ptát.
„Co jsi zač?“ začal lehkou otázkou. Skřítek se na něj podíval s tupým výrazem a začal vyprávět.
„Nám se šíkááá Quarda.“
Jeho výslovnost byla po použití Narutovy techniky ještě horší, alespoň však odpovídal.
„Co tady děláte?“ zeptala se Hinata.
„My denní strášššš. Denní stráššš našeho pánů.“
Naruto okamžitě vypálil další otázku. Nedočkavostí skoro nedýchal.
„A váš pán je kdo?“
„Náššš pán... My neznat toho jmenovat. Quarda znááát jen rozkazy, poslouchání.“
Mužíček se na chvíli odmlčel. Vypadalo to, že usnul. Naruto do něj honem šťouchnul.
„Jaké máte rozkazy?“
Quarda se vzpamatoval a pokračoval.
„Nám hlíííídat věc. Tajná věc.“
„A kde je?“ zeptala se zase Hinata.
„Tooo... tooo... nikdo z Quarda nevěděla, ono tam...“ koktal a špinavým prstem ukázal na tunel.
„Poslední otázka, pak si můžeš odpočinout.“ řekl Naruto.
Skřítek se šťastně podíval.
„Kolik vás uvnitř je?“
Mužíček chvíli přemýšlel nad odpovědí.
„Tisíce,“ řekl nakonec, hlava mu padla na prsa a začal slintat.
„Tisíce!“ zopakoval Naruto, vstal a ukončil techniku.
„To není dobrý. Pokud mluvil pravdu, a já věřím že jo, tak nemáme šanci projít nenápadně přes tolik stráží.“
Hinata chvíli přemýšlela. Nakonec jí bleskl hlavou geniální nápad. Zachichotala se, složila několik pečetí a jeskyni vyplnil dým. Když se rozptýlil všechen kouř, Narutovi spadla překvapením čelist a začal se smát. Nakonec udělal stejná znamení jako Hin a za pár chvil stáli v jeskyni dva další trpaslíci.
„Jak vypadám?“ zeptal se Naruto, točil se dokolečka. Oba se prohýbali smíchy. Když se uklidnili, posadili strážného za hromadu kamení a společně zmizeli v temné chodbě. Tam zmáčkli výčnělek ve zdi, zavřeli vstup a vydali se na cestu.
Šli chodbou už dlouho, míjeli dveře a rozcestí, když spatřili první živou bytost, která šla směrem k nějaké křižovatce tunelů.
„Hin, budeme ho nenápadně sledovat, třeba nás někam dovede.“
Kývla že rozumí a potichu se vydali za ním. Po deseti minutách zahnul do dveří, vstoupil a zavřel za sebou. Naruto se přede dveřmi zastavil a kouknul na Hinatu. Ta pokrčila rameny a připravila se na boj. Sotva otevřeli dveře, okamžitě proti nim vylétlo několik kopí. Rychle se jim vyhnuli a vběhli dovnitř. I když nevěděli jak, bylo jejich maskování odhaleno, proto se přeměnili zpět do vlastní podoby. V místnosti bylo pět skřitků a běželi na ně se zbraněmi v rukou.
„Sakra, jak nás mohli odhalit?“ nadával Naruto a při tom sekl jednoho z útočníků do krku, ten padl k zemi, kde sebou chvíli škubal. Svíjející se mužík mácháním všemi končetinami podrazil jednomu společníkovi nohy a Naruto ho ještě během pádu takřka rozpůlil. Hinata zabila další dva. Poslední začal vyděšeně utíkat. Naruto ho však nenechal. Vytrhl jedné z mrtvol kopí a hodil ho za utíkající postavičkou. Zabodlo se mu do zad a ostří vylezlo druhou stranou. Mužík chvíli stál a pak mrtvý padl k zemi.
„Ten byl poslední. V pořádku, Hin?“ zeptal se Naruto naprosto potichu.
„Jistě. Rychle, musíme je odklidit, ať je nenajde nějaká hlídka.“
Naruto kývnul a zvedl nejbližší mrtvolu. Rychle je odklidili do vedlejší místnosti a Naruto vykoukl zpoza dveří, jestli je někdo neslyšel.
„Čistý vzduch,“ hlásil a vrátil se zpátky k Hinatě. Ta si prohlížela kaluž tekutiny, asi krve, která po boji zbyla na zemi.
„Co se děje?“ zeptal se Naruto.
„Už jsem asi přišla na to, jak nás našli.“
Naruto zvedl obočí. Hinata se sklonila, namočila ruku do louže a přešla k Narutovi. Dala mu ruku před obličej.
„Čichni si.“
Naruto se málem pozvracel.
„To je smrad. Dej to pryč!“ zasyčel.
„Asi se poznávají podle zápachu. Je to dost nechutné, ale praktické. V jeskyních není moc světla. Takže tyhle bytosti špatně vidí, ale čich mají vyvinutý víc. Proto nás poznali.“
Naruto se na ni podíval, už mu docházelo, co přijde.
„Musíme se tím na...“
Naruto ji výkřikem přerušil.
„Ani náhodou, tu sra*ku na sebe nedám!“ znechuceně se podíval na svou lásku, kterou by teď klidně vyměnil za voňavku.
Hinata k němu došla a políbila ho. Naruto byl trochu překvapený, ale nebránil se. Zavřel oči, vychutnával si polibek... v tom ho něco zastudilo na tvářích. Otevřel oči a viděl Hinatu, jak se na něj směje s rukama od té páchnoucí krve.
„Neeé!“ zakřičel a rychle si to otřel. Smrad stejně nezmizel.
„Tys mě podvedla.“
Hinata se usmála.
„Jsi přece Shinobi a ti něco musí vydržet,“ a začala si potírat ruce krví, která byla na zemi.
„Na rukou? Tak to teda ne...“ pomyslel si Naruto a namočil si obě ruce, když se Hinata nedívala. Škodolibě se usmál. Stoupnul si za ni a objal ji kolem ramen. Hinata se bláhově nechala, Naruto zvedl ruce a položil jí je na hlavu, až jí tekutina tekla po čele.
„Fúj, Naruto-kun! To je smrad!“ vyjekla a začala se smát.
„To máš na oplátku.“ usmál se Naruto a přeměnil se zpět do podoby Quardy. Hinata ho napodobila. Společně vyšli na chodbu a dali se cestou, která vedla k jejich cíli.