Tak díky
Noční nebe je tak krásný… všechny ty pomrkávající hvězdy, modrý tečky na černým hedvábí…
Když nějaká spadne, máš si něco přát, prý se ti to vyplní…kéž by. Já to už zkoušela tolikrát… ale nikdy se mi moje přání nevyplnilo.
Řekni, nebe, jak dlouho budu žít? A budu šťastná?
Ale abych byla šťastná, muselo by se mi splnit moje přání… jinak nebudu šťastná nikdy. Ale hvězdy jsou pořád stejně chladné, stejně mlčící… a neplní nic.
Tak co? Povězte…
Nepoví… možná to samy neví. Jsou přece tak daleko! Co můžou vědět o nás, o lidech. O našich přáních, trápení, snech… nebo je to možná ani nezajímá. Starají se jen o svou studenou krásu…
Existuje jen jedna věc, jen jeden člověk, který ví odpověď… ale on je jako ty hvězdy, taky mi nic neřekne. Taky se stará jen… o svou rodinu. Zvláštní, jak „správně“ to zní. Jenže on si to slovo vykládá špatně. To slovo rodina, hvězdičko.
Možná je to proto, že jsem jenom jedna z hodně, hodně velkého množství lidí. a pro něj nedůležitá, protože má svůj život, a svoje problémy…
Není to pravda, hvězdičko?
A zase ticho… Tak mlč, když se mnou nemluvíš… já s tebou nebudu taky. A víš proč? Protože až vyjde slunce, ty už nebudeš… nebo budeš, ale nikdo si tě ani nevšimne… neuvidí tě ve společnosti něčeho zářivějšího, třpytivějšího, jako jsem na tom já. Jen si buď na nebi, vysoko, buď si symbol nedosažitelnosti. Ale jsi tak sama, jako já.
Jenže s hvězdami mluvit nechci, to ne. Já chci mluvit s tebou, tati. Tak proč se mnou nemluvíš ty? Hloupá otázka – prostě nechceš. Ne. Nestojím ti za to, a nikdy jsem nestála. Nejsem dost silná, nejsem… kdeco. Vymysli si co chceš, já vím, že důvodů si vždycky dokážeš najít hodně, pokud se tedy vůbec obtěžuješ.
Kdysi jsi se obtěžoval. Obtěžoval jsi se mi říct, že mě nenávidíš, protože jsem kdo jsem. Jsem, kdo jsem!
Abych nikdy nezapomněla, budu si ty slova přehrávat pořád dokola. Pořád to samý… možná je budou vždycky doprovázet moje slzy, ale na tom nezáleží. Proč taky? Smutek, to je to co budu při vzpomínce na tebe vždycky cítit. A ke smutku slzy patří, smiř se s tím, děvče… nemám pravdu? Tak jsi to snad myslel, ne? S tím, že mám být silnější.
Děkuji to za všechno.. Děkuji za všechny ty hrozný roky, kdy jsem tě neměla.
Divíš se, že jo… ale já si pamatuji, cos mi jednou řek. „Není těžký říct děkuji… těžký je děkovat.“ Nechápala jsem to, ale teď už jo. Teď to chápu. Není zvláštní, že tyhle věci člověku dojdou vždycky tak pozdě? A přitom ve správnej čas… ale zase odbíhám od tématu.
Já děkuji, doopravdy děkuji. Děkuji, že jsem tě kdysi nesměla milovat.
Díky, že jsi zemřel a já teda definitivně přišla někoho, koho jsem ale neměla.
Děkuji, že tě teď můžu už konečně nenávidět.
Je to ...zvláštní a ..a nádherný .) Dostalo mě to do nálady nevímjaké x),
ale ten pocit, že je to nádherné, svým způsobem, na mě přímo "dýchá". Jsi jednička x)
Zrovna nedávno jsem viděla na Deviantartu podobné téma... Ale nebylo tak krásně popsané(vlastně nakreslené, ale toť je fuk)...
Tall psal, že je to neoriginální, jako nápad a tak... Ale je možné psát něco originálního? S jistotou, že víme, že někam už někdo nenapsal?!
Důležitá je forma a to, co jsi tím chtěla říct... Jestli už to někdo napsal?! Jak můžou lidé vědět, že je to stejné?! Nikdy to není stejné! Ty jsi přeci psala o pocitech, ne?! A ty detaily, to už nebylo tak důležité, jako pocit, který z toho vyzářil. Nevím jak ostatním, ale mě to vůbec nepřišlo podprůměrné!
*dupla si proti všem*
Nettuško... Mě se to líbilo. Bylo to moc pěkný, moc dojímavý, ale... Podle mě tomu chyběla taková ta... jiskra. Jo, jiskra, pokud mě jde pochopit... Bylo to moc pěkný, procítěný a tak, to, co do toho vždycky dáváš v tom bylo, ale chybělo mi v tom něco... Nevím... takový to něco "ohromující", co tam jinak vždycky máš...
Nettie, ty taky píšeš míň, co? Ale to je chyba... ty máš děsně moc talentu... Piš piš a piš, velikánko konožský romantiky... Piš od srdíčka, jako vždy
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Píšu málo a asi budu ještě míň... nejsou nápady a poslední dobou ani ta nálada a chuť na psaní.
Jiskra chybí, já vím. A vzhledem k tomu, že nechci, aby z mého psaní zhasla úplně, radši to na chvíli (?) stopnu, než se mi jí povede zase trošičku rozzářit... (sákryš... zase melu blbosti xD)
Arigatou, všem, lidi... x)
Nett, je to pěkný, hezky si hraješ se slovama, ale....máš na víc
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
pěkné, nett, opět jsem krásně zmatená....to na tvých povídkách miluju, chválím
Zvláštne...najprv som nevedela kto to je a až potom mi dobilo že Hin xD nj...som niaká spomalená. Ako píše Tall, je pravda že je to dosť neoriginálne...ale ajtak je to fakt krása. A nie všetci by to vedeli napísať...ja napríklad nie xD teda aspoň určite nie takto...xD
A naviac to bolo moc pekné!
A nett rada by som ti niakú kritiku napísala ale ja nič inteligentného zo seba nevysúkam...
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Nett, zmátla jsi mě dokonale
nejdřív sem myslel, že je to Sakura a Sasuke, pak přišlo slovo tati...a nezbylo nic jiného než se přesunout k Hinatě 
chudák holka 
ale ona přece neni sama ne ? nikdo neni sám 
ona má Kibu a Shina, každej má někoho 
tak proč to vidět tak černě? všude jsou přece světlé částečky 
ať už čehokoliv 
někdy sice člověk přijde na něco až, když už je pozdě ale to pramení jen z toho, jestli se na to snažil přijít nebo ne 
Hinátino prozření. Téma tak neoriginální až hanba. No a povídání s hvězdičkou je taky staré jak lidstvo samo. Vždy ty stejné myšlenky. Nedůležitost, neviditelnost když se objeví někdo jasný a přeci krása. K tomu dávka melancholie a smutku a nějaká ta stará křivda. Vnikne s toho velice líbivé dílko jakých je tady na Konoze spousta a pod nimi jsou vždy rozplývající se komentáře. Abych řekl pravdu ono se to dobře čte, ale napsat to umí kde kdo. Skus napsat něco originálního a hodného spisovatelky tvé úrovně a snad i fantazie.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Fantazie? Jo, s tou jsem bojovala vždycky...
Víš, u té povídky nejsou žádné "poznámky" a je to proto, že já sama o ní nemám valný mínění. Je to prostě jen starý špatný průměr, nic zvláštního, jenom se mi chtělo psát, tak jsem to udělala. Máš pravdu, vlastně... tak nějak jsem si i myslela, že se tady podobný komentář objeví. Jednou. Jestli někdo konečně najde odvahu to napsat. Že je to jenom další Křivda-prozření-do toho nějaký "zajímavý slovíčka typu Nevzdávej se blablabla-a nakonec smíření, "škokující závěr" a podobné osnovy, podle kterých je tady až moc příběhů.
Jsem vážně ráda, že jsou tak upřímní lidé, kteří mi řeknou tak dobrou kritiku, protože ta se upřímně řečeno nečte tak dobře jako staré známé "je to dokonalý" ale nakonec zjistíš, že právě tyhle komentáře jsou nejlepší, protože doopravdy pomůžou v tom, abys příště psala lépe Děkuju moc, Talle!
Nett každá tvoje povídka je nečím... zvláštní, je jiná než dokáže kdokoli( newim teda jestli tochápeš jo ale XD) Prostě jsi moje nejoblíbenější spisovatelka na konoze. A že je jich tu hodně, ale tvůj styl psaní je jiný a vždy bude. Nikdy se u tvých povídek nenudím a ještě k tomu přesně cítím co chceš napsat. Dámy a pánové! Tohle je umění! Umění použivít slova a patří obzvlášt tobě nettiex. Opravdu krása!
Ne, na tohle nejsou slova... Nebo možná že jsou, ale já je neznám... Dokážeš nádherně chytit za srdíčko a popsat ty pocity ták nádherně, jak to umíš jen ty. Fakt mooooc nádherné...
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
achych nett... co říct, prostě krásný. na Hinatu je to moc upřímný, ta by se nám rozkoktala, ale připomíná mi to jednu holku co znám... ale přesto se mi to moc líbilo, zase způsob jak mi zpříjemnit večer
(a připomenout, že mám o Hinatě něco rozepsanýho tak abych to šla psát 
)
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)