Typ
Blonďatý ninja zmateně pobíhal po vesnici a každému, koho potkal, dal nějaký papír.
„Určitě přijďte.”
„Bude to velká událost.”
„Jestli se neukážete, stane se něco hrozného.”
Po několika hodinách vyčerpávající práce zpocený, znavený a udýchaný Naruto rozrazil dveře bytu a zvolal:
„Hin jsem doma!”
„Pane bože, co jsi dělal, že ses tak zřídil?” ptala se ustaraně Hinata.
„Roznášel jsem pozvánky na naší svatbu.” zazubil se blonďák.
Část první - Návrat
[i]Svět je zvláštní místo. Ale lidé jiné neznají… Ať už žili, když všichni chodili zahalení v kůžích, ať už žili, když se všichni snažili být hrdiny, ať už žijí teď, když peníze hrají hlavní roli… Svět je pořád jejich domovem. A oni se o něho musejí starat.
Dnešní ráno strávil Naruto v posteli. Chtělo se mu ještě spát, i když už se schylovalo k poledni. Včera totiž nemohl usnout a převaloval se ze strany na stranu. Pokaždé, když zavřel oči, spatřil Kisameho, jak se po něm ohání Samehadou. Nakonec však jeho myšlenky zmizely a on usnul.
Druhý. blesklo mu hlavou, když mu katana nepřátelského schinobiho proklála hruď. Vždycky druhý. pomyslel si, když ninja katanu vytrhl a vrhl se zpět do boje. Proč vždycky druhý? podíval se na ránu, z které se mu řinula krev. Zase jsem prohrál. I teď, kdy se prohrávat nevyplácí. Přitiskl si ruce na ránu. Cítil, jak mu rána pulzuje a mezi prsty mu protéká mazlavá, horká tekutina. Jeho krev. [i]Druhý. V boji na život a na smrt. Norimo, ať si kde jsi, určitě se mi teď směješ. Nebo žalostně pláčeš. Nevím.
Kapitola III.
Dveře se rozrazily a z nich vyšlo několik členů ANBU a za mezi nimi i Tsunade-sama s Shizune.
,,Řekla něco? Jak je na tom?!" skočil do cesty Genma s jehlou v puse.
,,Nic neřekla!" odstrčila ho Tsunade a šla do pracovny.
,,Shizune? Jak je na tom?" zeptal se Shizune, když ho Tsunade odstrčila.
,,Shizune! Deme!" zavelela Tsunade-sama a pokračovala v cestě. ,,A ty Genmo, ty se u mě v pracovn zítra dopoledne hlas!" pronesla tiše a ztratila se ve dveřích.
Keď som ťa prvýkrát zbadal,
hneď som vedel, že ty si tá pravá,
si tá, ktorú som hľadal,
si tá, ktorá lásku mi dáva.
Sledujem ťa už dlho,
aj keď ty o tom možno nič nevieš,
možno že to vyznie hlúpo,
mne len záleží na tom, či ma chceš.
Povedz mi pravdu,
máš ma rada, alebo nie.
Mne nejde o žart,
ja sa ťa pýtam vážne.
Neodpovedaj prosím, rýchlo,
dám ti čas na rozmyslenie,
stále čakám na tvoj príchod,
tak prosím ťa nepovedz nie.
info: Obyvatelé mangy musí zůstat v Londýně s Kimberly a Ashley. Je vůbec nějaký způsob, jak je přeci jen vrátit zpět?
Příběh je pokračováním povídky MŮJ ŽIVOT ZMĚNIL NARUTO
povídka
Kimberly vešla do obývacího pokoje, z očí jí tekly proudy slz. „Co se stalo?“ zděsili se její přátelé.
„Je to tak hrozný… já vám to snad ani nemůžu říct.“ Sedla si na koberec a složila hlavu do dlaní.
Vítr. Vítr, který je tak typický pro konce léta- nehřeje už, avšak nás ani nenutí se tepleji obléknout, přináší nám zprávu, že se již brzy přiblíží podzim. Uprostřed lávky, na místě, na které už většina obyvatel z vesnice zapoměla stojí dívka. Očima bloumá kdesi v modré obloze a sleduje mraky, jenž líně plují nebem. Stojí bosá, tváře ji lehce chladí tento vítr, hraje si s jejími vlasy a šeptá jí, že se blíží podzim.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 32
Celá Skrytá písečná vesnice radostně uvítala svého Kazekageho, kterého se naštěstí podařilo zachránit. Gaara byl stále ještě zmaten tím, že pro něj tolik lidí riskovalo život. Temari a Kankurou ho dovedli do pokoje. Posadili se k němu. Na obou bylo vidět, že nemají daleko k pláči.
„Já…,“ promluvil a hlas se mu trochu třásl. „…netušil jsem, že mne někdo skutečně potřebuje.“
Šla a přemýšlela o životě a o jeho údělu. Po chvílí jí to dumání přestalo bavit, protože nenacházela jeho konce nebo výsledků, a začala přemýšlet o tom, kde je Haku, nebo jak se Listová dozvěděla kde je. Kvůli její opatrnosti měla pocit, jako kdyby to byla jakási past. Nevěděla, kde je Haku – to jí tížilo nejvíc. Šla a šla už dlouhou dobu, když se před ní začala objevovat brána Listové. Usmála se sama pro sebe a tiše hvízdla.
Provinění
Prudce se otočil v naději, že ji uvidí. Byla to ovšem jen zdravotní sestra, která mu nesla oběd a rychle zase zavřela. Jídla se ani nedotkl. Neměl chuť ani hlad. Ani kdyby měl, nenajedl by se. Jen čekal a doufal v její náklonnost po tom, co se stalo. Mohla by mu být alespoň vděčná za záchranu. Mohla by se alespoň jednou stavit.
Zrada, hořkost prohry, jistá smrt, nechtěná záchrana, nenávist svých nejbližších, chuť pomsty!
Zrada, za to, že ho tam nechali.
Hořkost prohry kvůli zpřelámání svého těla od nepřítele. Kvůli své slabosti!
Ležel tam v blátě, v dešti a ve své krvi, v očekávání posledního vydechnutí.
Jeho nepřítel mu poskytl pomoc ve chvíli, kdy se k němu jeho vlastní tým otočil zády a nechal ho napospas smrti.
Nenávist vůči přátelům za jejich lhostejnost k němu samému.
Tak prosím! Užijte si to!!! XD
Mladý chlapec se probouzel energicky a neuvěřitelně rychle. Oblékl se, najedl a už utíkal ven. Měl dnes jeden cíl: Najít tu dívku…
Proběhl Konohou k místu, odkud včera odešla a vydal se do lesa. Mezi hustými větvemi stromů a keřů nebylo skoro nic vidět. Dral si cestu houštím, když se konečně dostal na nevelkou mýtinku. Usadil se a prohlédl si své ruce. Z tenkých ranek stékaly maličké kapičky krve a špinily mu oděv. Nebyly nijak hluboké, ale velmi bolestné.
Počkať- nezabil som ho pred mesiacom?
Sasuke len vyplašene stál a pozoroval ako Itachi niečo hovorí a hoci stál dosť blízko nepočul ani slovo. Sakura len nehybne sála. Zdalo sa mu to nejaké povedomé. Akoby jednoducho zamrzla na meste, akoby ju zhypnotizovali. Konečne mu to doplo.
„Kdo jsi?“ podivila se Takari, když zaslechla své jméno
„Tvoje smrt.“ zasmála se postava a vytáhla meč. Ostří zaskřípalo...
Bylo chladno, byla jí zima a cítila se hrozně slabá. Celé tělo jí bolelo...
Takari otevřela oči. Párkrát zamrkala, ale bylo to, jako by měla stále oči zavřené. Všude panovala naprostá tma. Bolela jí hlava a vůbec celé tělo. Na stehnu cítila, že jí z rány vytéká pramínek krve.
Tak proč tam vůbec jdeme, musíme najít Sakuru?‘‘ Breptal celou cestu Naruto, až to všem lezlo na mozek.
„Budeš už laskavě zticha!‘‘ Zahučel na něj Kiba
„Neboj už tam zachvíli budem.‘‘ Oznámila Hinata netrpělivému Narutovi.
„Tak honem!‘‘ Pobídl ostatní a přidal do kroku.
„Stůj Naruto, já mám jít první!‘‘ Zakřičel Kiba, ale bylo už pozdě, Naruto se strácel v dálce.
„Pozdě.‘‘ Poznamenal Sai a přidal do kroku.
„Sai stůj, stejně už tam budem, ztratit se nemůže.‘‘ Zavolal na něj Kakashi a Sai zpomalil.
Kroky se stále blížily: „Klap, klap.“
Minato přistoupil ke dveřím.
„Klap, klap, klap.“
Náhle kroky na kovové podlaze ustaly.
„Budeš tam dlouho? Nebo mám jít do podzemních pater sám?“ sykl Orochimaru.
„Jsem už paranoidní.“ zakryl si Namikaze jednou rukou tvář. Vystoupil zpět na chodbu a následoval Sannina do podzemních útrob základny.
Provinění
Kisame ztichl. Vlastně o těch únoscích vůbec nic nevěděl. „Tak kdo to byl? Já čekám!“ Vůdce klepal prsty o dřevo.
„Byli to… nějací cizí chlápci,“ přiznal žralok nakonec.
„A jak je možné, že se Uchiha nedokázal uhlídat?“
„Totiž, ta mise… byla dost obtížná, stěží jsme vyvázli životem. Došla nám chakra a Itachi byl zraněný, musel jsem ho nést na zádech.“
Na pódium znovu vklopýtal fialový dinosaurek.
„Změna programu, ještě nás čeká jedno vystoupení, jenž nese název ‚Cvičit se musí!‘“ a znovu odklopýtala, nutno podotknout, že se mírně motala.
Zato na pódium aktivně přiklusala Tenten, v růžovém tílku, černých kraťasech (EMO! xD) a červenou páskou na čele. Jenže… byla trochu oplácaná.
„Ježiši, to snad ne! Já začnu věřit na osud! To je ta její…“ zaúpěl Neji a nedořekl, jelikož Tenten se chopila mikrofonu a už to začalo.
