Carneval in Konoha 4

Na pódium znovu vklopýtal fialový dinosaurek.
„Změna programu, ještě nás čeká jedno vystoupení, jenž nese název ‚Cvičit se musí!‘“ a znovu odklopýtala, nutno podotknout, že se mírně motala.
Zato na pódium aktivně přiklusala Tenten, v růžovém tílku, černých kraťasech (EMO! xD) a červenou páskou na čele. Jenže… byla trochu oplácaná.
„Ježiši, to snad ne! Já začnu věřit na osud! To je ta její…“ zaúpěl Neji a nedořekl, jelikož Tenten se chopila mikrofonu a už to začalo.
„Ahoj… Já jsem Tenťána a jsem z Konohy. Já…. Uhm… Jsem z Konohy, jako z Konohy a ne z Konohy jako…. Já jsem z Konohy jako… z VNITŘNÍ Konohy. Jako Konoha. A já jsem se přišla vlastně kvůli tomu, že bych chtěla… jít, někomu z vás, jedný nebo jednomu… příkladem.“ Nahodila ostýchavý ksichtík a pokračovala dál.
„Podívejte se… Já… Jako dětství - všechno v pořádku, puberta jako dobrý, myslím si, že jsme si tím prošli všichni, tak to probíhalo tak regulérně, normálně ááá…le potom jsem si našla takovýho SOLVETNÍHO PÁNA,“ Tenten dala důraz na poslední dvě slova a začala si nervózně přejíždět rukama po stehnech. „A on byl jako BYZNYSMEN. Jo a… jako nebyl ňák sprostej nebo tak něco, von, von prostě pracoval…DOST. Áááá… von jak pracoval celej den, tak vlastně jako vůbec nejed.“ Prozměnu byl její výraz až přihlouple vážný.
„Ale pak… hm… jsme večeřeli TŘIKRÁT.“ Pár lidí vyprsklo smíchy. „Protože to asi potřeboval dohnat. Takže si to umíte představit - to bylo prostě ňáký jídlo k FILMEČKU vod osmi, detektivka á jídlíčko vod deseti k ňákýmu HORRŮRKU, třebá, a nebo ještě pak v jednu, k ňákýmu tomu, třeba EROTICKÝMU filmečku, nebo ták. Jako mě to třeba nevadilo, já… uhm, mám taky ráda jídlo, i-i filmy, ale ňák sem se začala OPLÁCÁVAT,“ úsměv prosíím!!! „Nebo co a trochu sem přibrala, asi patnáct kilo tušim, tak se semnou rozešel… protože sem…TLUSTÁ.“ Smutný výraz opuštěné Tenten se nedal jen tak přejít a mnoho lidí se už pochechtávalo.
„Nóó, takže… já jsem ještě chvíli pak tloustla, protože sem měla jako trošku psychický problémy a pak sem si říkala - Tenťáno STOP!, ty teď musíš něco udělat!“ Tentenina očka se přivřela do škvírky a doplňovala tak vážný a načuřený výraz zároveň. „A vy možná víte, co! A já to vim taky!!“ Tenťána divoce u toho máchala rukama, na důkaz svých slov. „Prostě CVIČIT SE MUSÍ! Jinak to nejde! Tak sem zkusila takový ty různý ajrobiky, akvaajrobiky, ňáký ty stepy a všechno, ale,“ zklamaný úsměv, „Musím vám říct, že to bylo docela strašný, protože, já nevim, jestli ste tam někdy byli, nebo ste to někdy viděli, ale tam choděj úplně HUBENÝ holky! Jo… a teď si vemte, že vony, voni se vůbec ani nepotěj! Zatimco já sem se tam potila, mě prostě,“ Tenten si sáhla na vlasy a začala mezi nima projíždět prstama, „kapali z vlasů POŤÁNKY a bylo to hrozný! A-a-a eště, eště ty názvy sou ANGLICKY!“ Tenten se dostala do ráže a publiku mumíralo smíchy při její gestikulaci.
„Takže nesrozumitelný, nezapamatovatelný, ty holky, ty ty cviky uměj už dávno, ty to maj nacvičený, takže vy jim tam plápoláte jako PAPÍR. Prostě vždycky naproti nim, no prostě ZA KRÁVU. Jo… a tak sem si řikala - Téňo, Tentéňo STOP!, holčičko. Musíš udělat něco jinýho! Ale cvičit MUSÍŠ, to víme všichni, že CVIČIT SE MUSÍ! A teď to prostě přišlo k tomu,“ Tenten se začala uculovat. „Že jsem si říkala, tak proč to nespojit - takový to užitečný s krásnym. A proč, prostě ta kinematografie, a tak sem si udělala takovou SESTAVKU, takovou pohodovou, prostě, spojila sem si to s těma filmečkama, protože ty mě baví a během půl roku sem shodila tři kila a šlo to jako, dělala jsem to jenom prostě ráno, vodpoledne a večer. Je to JAPONSKY,“ hrozivý ukazováček, „No ale vážně! A je to japonsky a já bych vám tu sestavku ráda ukázala, JU? Dala jsem… Dala jsem jí název…“ Tenten se oddálila od mikrofonu a hloupoučkým uculováním.
„Cvičme s filmem!“ Zamáchala pažemi, pak jednu nechala napřaženou a tou druhou točila, jako by dělala rotující filmovou pásku.
Rozpažila a začala kroužit hlavou. „Ježíš Kristus nad hvězdami. Ježíš Kristus nad hvězda-“
Teď dělala jen půlkruhy. „Ježíš. Ježíš.“
Pak začala rozpaženými pažemi hmitat. „Titanik! Ti-ta-nik! Titanik! Ti-ta-nik!“
„Zvoník u matky Boží. Zvoník u matky Boží. Zvoník u matky Boží.“ Naklonila se do pravé strany a začala přejíždět dlaněmi přes stehna. A pak doleva. A zase do prava.
Teď si zase rukama zdeformovala obličej a sjela jimi až dolů, kde si je „vyklepala“ a dala nahoru. To se znovu opakovalo. „Starrrrci na chmelu. Starrrrci na chmelu.“
Pak jaksi poskočila. „Evita!“
„Flashdance, Flashdance.“ Podivně rozhazovala rukama do strany.
Poté se rozkročila a začala si přejíždět rukama po vnitřních stranách stehen. „Hříšňák, Hříšňák!“
A znovu: „Flashdance, Flashdance.“
Znovu se rozpažila a začala dávat nohy před sebe a vrtěla se. „Základní instinkt. Základní instinkt.“
„Vlasyyy, Pomáda! Vlasyyy, Pomáda!“ Nejdříve udělala „obrácené křidélka“, to jakože zkřivila ruce do véčka a dlaně si dala k podpaží a párkrát naznačila, že „bobříka“. Pak si začala přejíždět po místě, kam slunce obyčejně nesvítí.
„Pomáda, Ptáci v trní, v trní, v trní!“ Pořád dělala „pomádu“.
„Va, Travolta! Olé! Travolta! Olé!“ Zrovna plápolala rukama jak ten papír.
Až do teď měly její oči jakýsi psychopatický nádech a teď se Tenten začala usmívat.
„A…“ Lidé začali pískat a tleskat. „A, tak mě tak napadlo, že vlastně už mi nevadí, že sem sama.“ Přitroublý úsměv. „Tak… ahoj!“