Typ
Jednotka dostal zásah rasenganom a odhodilo ho do mramorovej steny. Ako jeho telo dopadlo, spôsobilo na mramore pukliny.
- Dostal som ho? - Naruto sťažka dýchal a pozeral sa na Jednotku, či sa pohol. Avšak nestalo sa tak, so steny padol bezvládne na zem. Naruto sa pozrel na Jednotku a odvrátil zrak k Ahashimu. Narutovi sa nahrnuli do očí slzy.
„Toto je všetko tvoja chyba...“
Ahashi sedel vo svojom kresle a usmieval sa na Naruta. Naruto zopol päste v hneve a pozeral na Ahashiho.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Sasuke uvažoval. Nemůže tady ztrácet čas! Určitě tu není sama. Ale jak to má skončit rychle, když je ta žena tak hrozně opatrná? „Co jsi zač?“ křikl a hned zas uhnul.
„Já?“ Sekla po něm katanou, jejich zbraně se opět střetly. „Já jsem ANBU!“ Uskočila dozadu.
„Nech ji! Opovaž se na ni sáhnout!“ křičela žena na muže, který se skláněl nad postelí s kunaiem v ruce.
„Je to přece kunochi, ne? Tak ať se ubrání.“ ušklíbl se muž a pustil kunai na spící dívku.
„Né!“ vydechla žena a vrhla se k posteli. Muž se začal smát. Do pokoje vtrhl malý chlapec.
„Nech sestru na pokoji! Nic ti neudělala!“ křičel, když viděl, jak žena zastavuje krvácení z dívčiny hrudi.
„Mazej spát a nepleť se do věcí, kterým nerozumíš!“ utrhl se na něho muž.
Stáli na vrcholku jedné z hor, kterých bylo na poloostrově na kterém ležela země Blesku požehnaně. Nedýchalo se jim zrovna nejlépe, protože byli opravdu hodně vysoko. Kolem nich byly vidět vrcholky dalších hor, které tvořily kolem dokola nepravidelnou mísu. Do ní však kvůli hustému závoji mraků nebylo vidět.
„Tak jsme po sedmi dnech konečně tady." konstatoval spokojeně Sakumo. Mikuri se rozhlížel, natahoval krk jak chtěl, ale žádnou vesnici neviděl.
„Nic nevidím." namítl.
Naruto se probudil, pomalu otevřel oči a zamrkal. Na jeho obličej mu proudilo sluneční světlo. Zvedl se, sroloval spacák a uklidil ho do batohu. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikde nikdo.
''Zvrhlýýý poustevníku!'' zakřičel, ale nikdo se neozýval.
''Snad zase nešel očumovat nějaký nahatý baby u vodopádu...,'' pomyslel si a hned nato padl jeho pohled na papír, který se válel poblíž ohniště.
Běžel dál temnou jeskyní, kterou osvětlovaly jen slabé plameny rozvěšených pochodní.
"Někde už to tu musí být," modlil se v duchu Naruto. Byl už skoro na pokraji svých sil, když doběhl do velké kamenné haly, ve které uviděl majestátní trůn, vytesaný z černého kamene a vedle něj ležely sochy dvou palácových lvů.
"Kde jsi, ty hajzle!" rozkřikl se Naruto.
"Ukaž se, ty jeden parchante!" rozléhal se jeho křik trůnní místností. Náhle se odněkud ozval chraptivý hlas...
Konoho, jsem ti vděčná,
za všechna přátelství.
Připadám si užitečná,
každý otaku o tobě sní.
Tobě poklonu složit musím,
vím, že si ji zasloužíš.
Povídky si přečíst zkusím,
skvělými mě okouzlíš.
Výpadky tvé nevnímám,
jen trpělivě čekám.
Kdy opět znovu naskočíš,
a čím novým mě zaskočíš.
Bez tebe život můj,
byl by zcela jiný.
Dělat radost jest úděl tvůj,
žádný tvůj kout není stinný…
PS:vím, že je to krátký...
Upozornění – je to takové…no, dost zmatené, jestli chápete, jak to myslím…
Sedm let…
Dneska už je to sedm let…
Tmavovláska šla v ruku v ruce s nevelkým dítětem a nepřítomně odpovídala na jeho všetečné dotazy.
Sedm let… ale jako by to bylo včera, pomyslela si.
„Mami, máš mě vůbec ráda?“ zatahalo ji náhle za rukáv malé děvčátko.
Žena ztuhla a zastavila se.
„Jak… jak to myslíš?“ zeptala se dcerušky.
Holčička na ní upřela své velké černé oči. „Jestli mě máš ráda,“ zopakovala.
„To není možné.‘‘ Zašeptal a hleděl na dvě procházející se osoba.
Byla to Sakura a Sai. Nevěřil tomu, Sakura se uzdravila, nebyla na vozíčku, šla úplně sama. Udivilo ho, že s ní šel Sai. Zbytek už si domyslel, nejpíš jsou teď spolu, trochu ho to zarazilo. Rozhodl se že je bude špehovat. Pomalinku se plížil lesem a schoval ve křoví, kde slyšel každé jejich slovo. Zaposlouchal do jejich rozhovoru.
„Chodíš jsem často?‘‘ Zeptal se ji Sai, Naruto začal přemýšlet o co mu jde.
Zpět domů
,,Jmenuji se Aida a vy i když to máte zakázané mě odvedete zpět do Listové.,'' odpověděla jsem jim s patřičnou dávkou sebejistoty. Z jejich výrazů které následovali jsem tak byla patřičně pobavená.
,,C-co to meleš! Ne, ty tu zůstaneš, máme tě jen zkontrolovat!,'' křičel
nechápající Naruto.
,,Ne! Já chci zpět do Listové, tady už nemůžu být déle.,'' zakřičela jsem na něj stejnou dávkou.
,,Naruto nerozčiluj se! Hele, Aido ty tu musíš zůstat, copak se ti tu nelíbí?,'' začla na mě jako na mimino Sakura.
Hledám někoho, kdo uvěří v můj sen.
Hledám někoho, kdo při mně bude stát.
Hledám někoho, kdo žije naplno každý den.
Hledám někoho, kdo mi nikdy nebude lhát.
Hledám barvu, modrou jako samo nebe.
Hledám barvu, rudou jako růže květ.
Hledám barvu, kterou namaluji tebe.
Hledám barvu, kterou namaluji svět.
Hledám ninju, odešel, už je to dlouhá doba.
Hledám ninju, který jen po síle toužil.
Hledám ninju, postrádáme ho my oba.
Hledám ninju, který touhou po pomstě se soužil.
Hledám tým, kde každý každého respektuje.
[i]Už dávno jsem si něčeho všimla.
Lidé chtějí pořád něco vědět. Věčně mají spousty otázek a neustále se dožadují odpovědí. Na věci, na které je samozřejmé se ptát, ale i na věci … Věci, které by vědět prostě neměli … Ty, které se týkají existence světa, ty, které se týkají tajemství kouzel a jiných zázraků … Proč na všechno potřebujeme odůvodnění? Proč potřebujeme tolik odpovědí? Stačí otevřít svoje srdce a to nám poví svoje. Krátce a jednoduše … „Věř tomu,“ řekne.
.............
Malé belasé lupienky opadávali z letnej jablone. Všade na okolo vládol pokoj, a jediné čo prenikalo vzduchom, bolo zurčanie potoka, štebot vtákov a bzukot včiel.
Zelená tráva sa hojdala v zmyselnom rytme vetra, ktorý vo výškach poháňal mraky na západ a tak vyčisťoval modrú oblohu.
14. kapitola: Tajomná sensei má už meno. Vypustenie citov
Pred Azazelom zostal už len čierny plášť, ktorý zobral a išiel späť domov, kde ho uložil do skrine na vešiak. Vyšiel hore, ľahol si do postele a netrvalo dlho, kým zaspal.
Za všetko môžete vy! Predkovia moji. Moja rodina! Prečo ste to dopustili? Tieto zbytočné boje. Boje o moc a slávu!
Boje za nič. Zbytočné vojny. Rovnako ako je táto...
Keby som si mohol vybrať, chcel by som sa narodiť v inej rodine. Možno by som mal rodičov, súrodencov, priateľov. Možno by som nebol taký sám...
Sám som nielen vďaka rodine. Ale aj vďaka Konohe. Konoha! Len to slovo počujem a vrie vo mne krv!
Ona môže za to, čo som prežil a prežívam!
Lenura v křoví
Slastně se protáhla. Chladný vítr jí cuchal vlasy. Zády narazila na několik trnů. Prudce se stáhla blíž k prostředku křoviska. Ovšem právě ten šramot přilákal pozornost.
Kdosi znenadání rozhrnul křoví. Taková ostuda! Co si jen počnu? Pomyslela si zoufalá dívka, schovat se už nestačila.
„Podívej, co to tu máme?“ Chlapík s jedním zakrytým okem se usmíval.
„Snad ani nechtějme vědět, co to děvče v noci vyvádělo,“ uchechtl se jeho parťák.
Běžela sprintem ulicí Konohy. Směřovala do školy. Míjela lidi, mnohé přeskakovala, jiným se taktak vyhla. Do spousty vrazila. Spěšně se omluvila a hned se znovu rozběhla s proudem nadávek za zády, které za ní vyslal postižený. Nevšímala si rozhořčených pohledů ani protestů. Dál si klestila cestu vpřed. Ke svému cíli.
* * *
Zábava v podniku se začínala pomalu rozjíždět, když v tom dostal Kakashi, již značně omámen alkoholem, tak říkajíc geniální nápad.
„Hele chlapi,” zařval a opilecky rozhodil rukama. „Co takhle soutěž v hecování?”
Gai se jako jeho správný rival nenechal dlouho přemlouvat a přihlásil se jako první soutěžící. Další, kdo přibyl do řad aktérů tohoto šíleného návrhu byl překvapivě Shikamaru, jenž byl až nepříjemně hyperaktivní.
„To bude bájo!” vykřikl a připojil se ke Gaiovi, který se postavil vedle Kakashiho a vyřvával:
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Kubby: Krásne dopoludnie dámy a páni ...zdravia vás kto iný než Kubby..
Pary: ... a Pary, z krásné, slunkem zalité skryté písečné vesnice.
Kubby: Áno ...tento krát nie z Konohy, ale zo Suny. Sme tu preto aby sme pre vás "rádio SakéM3" komentovali dnešní zápas v plážovom futbale.
Pary: Ano...ano...Tsunadina ruky opět zavládla *pláče nad monoklem v oku* . Fotbalový svatostánek zde pro tuto událost postavil kdo jiný než sám kazekage.
