manga_preview
Boruto TBV 07

Udělej čárku

„Nech ji! Opovaž se na ni sáhnout!“ křičela žena na muže, který se skláněl nad postelí s kunaiem v ruce.
„Je to přece kunochi, ne? Tak ať se ubrání.“ ušklíbl se muž a pustil kunai na spící dívku.
„Né!“ vydechla žena a vrhla se k posteli. Muž se začal smát. Do pokoje vtrhl malý chlapec.
„Nech sestru na pokoji! Nic ti neudělala!“ křičel, když viděl, jak žena zastavuje krvácení z dívčiny hrudi.
„Mazej spát a nepleť se do věcí, kterým nerozumíš!“ utrhl se na něho muž.
„Ostatně tebe bych mohl taky vyzkoušet.“ zašklebil se muž a hodil po synovi dva kunaie. Chlapec vyděšeně koukal, jak se k němu chladné ostří přibližuje, když se uhnulo z dráhy. Tři kunaie se zarily do dřevěné podlahy. Ve dveřích pokoje stál muž, který se navlas podobal Prvnímu Hokagemu. Za ním se krčila dívenka stejně stará jako malý chlapec.
„Tsunade, mohla bys prosím odvést Jiraiyu a Kitauru k nám domů? Myslím, že byste si dnes večer mohli hrát spolu.“ řekl muž a pak mu spočinul pohled na ženě, která opatrně vytahovala kunai z dívčina hrudníku. Nejdříve zbělel, pak zrudl. Vzal dívku do náruče, zašeptal něco ženě s odběhl. Tsunade s Jiariyou se krčili u dveří. Žena zlostně pohlédla na svého muže, vzala děti a odešla spát k sousedům. Muž se šíleně rozesmál.

„Mami! Ty nemůžeš zemřít!“ křičela dívka na ženu, která ležela na nemocniční posteli. Červená tekutina prosakovala bílou látkou.
„Ale můžu.“ usmála se laskavým úsměvem žena, která stále více bledla.
„Tak sakra dělejte něco!“ zaječela Kitaura hystericky na muže v masce ANBU, jenž stál u dveří.
„Nekřič!“ řekla skoro šeptem žena a ztěžka zvedla ruku, aby otřela slzy, jenž stékaly po tvářích její dcery.
„Musíš se o Jiraiyu postarat. Vím, že to zvládnete. Vždyť jsi se o něj vlastně starala jenom ty. A nezapomeň, že v neděli je oběd u Hyuugů.“ zašeptala žena.
„Ty umíráš a já mám myslet na nějaký oběd? Mě je ten oběd úplně u ...“
„Nebuď sprostá, Kitauro. Jak bys pak chtěla bratra vychovávat?“ Hlas bylo sotva slyšet. Bylo vidět, že ženě velice rychle ubývají síly. Víčka se jí pomalu zavírala, ale ona s nimi bojovala.
„Mami já to nedokážu. Prosím, zůstaň s námi.“ šeptala zoufale Kitaura.
„Musíš být silná. Nashledanou ve správný čas.“ Dívka musela tyhle slova odezírat, neboť z úst její matky nevyšla jediná hláska. Žena vzdala boj s víčky a nechala je ať dokončí svou poslední pouť.
„Né! Otevři ty oči! Promluv! Prosím!“ Křičela Kitaura a cloumala s bezvládným tělem. Muž, který stál celou dobu u dveří k ní přistoupil a krátce ji stiskl rameno. Dívka nemohla odtrhnout pohled od tváře své matky.
„Zemřel?“ zeptala se mezi vzlyky.
„Ano.“ odpověděl muž.
„To je dobře, protože když nemůže žít mamka, tak on taky ne. Doufám, že se bude smažit někde na nejhořším místě světa.“ pronesla s takovou nenávistí, že i zkušený ANBU se zarazil. Kitaura setřela všechny slzy.
„Nevíte, jak mám osmiletému dítěti říct, že je sirotek?“ zeptala se muže.
„Nikdy jsem to nikomu neříkal a doufám, že nikdy nebudu.“ odpověděl ANBU.
„Chtěla jsem jen normální rodinu a život natolik klidný, jak jen to u ninji jde. Chtěla jsem toho tolik?“ ptala se dívka dál.
„Na patnáct let toho od života chceš příliš.“ odtušil muž.
„Takže v padesáti už se mi to může splnit?“ optala se Kit.
„Ty víš, jaká je pravděpodobnost, že se toho dožiješ.“ povzdechl si muž.
„Bohužel vím. Nashledanou.“ řekla a odešla. Šla Konohou a vzpomínala na maminčin smích, který už nikdy neuslyší. Vzpomínala, jak poprvé ochutnala ramen a její mamka se jí smála, když byla celá upatlaná. Vzpomínala, jak je maminka fotila z Jiraiyou u Akademie. Vzpomínala, na doby, kdy ještě společně s otcem chodili do lázní. Vzpomínala...
„Ségra!“ ozvalo se za ní. Prudce sebou trhla. Jiraiya se k ní rozběhl a Kitauře opět vrhkly slzy do očí.
„Co tady děláš?“ zeptal se. Rychle se otočila a setřela slanou vodu.
„Byla... byla jsem za mamkou.“ odpovědla popravdě a slzy ji tekly po tvářích.
„Co se děje?“ zeptal se nervózně Jiraiya. Vždycky na sestře poznal, že se děje něco vážného.
„Pojďme domů, ano?“ řekla a dala bratrovi ruku kolem ramen. V tichosti došli až domů. Jen co se zavřely dveře, otočil se Jiraiya s podezřívavým výrazem na Kitauru.
„Pojď si sednout.“ navrhla a šla do svého pokoje, kde si sedla na postel. Jiraiya si sedl vedle ní.
„Víš...“ Naprosto nevěděla, jak má začít.
„Maminka mluvila s tátou, že jo?“ řekl Jiraiya.
„Ne.“ zašeptala.
„Ale mamka říkala...“
„Maminka s ním bojovala.“ prohlásila. Jiraiya vykulil oči.
„Táta se už domů nevrátí. On... je mrtví.“ řekla a další slzy ji vytryskly z očí. Ne kvůli otci, ale kvůli tomu druhému člověku co zemřel. Jiraiya sebou trhl. Najednou nevěděl, jestli má brečet nebo ne.
„A maminka?“ zeptal se opatrně.
„Ona taky... zemřela.“ Kitaura se naplno rozplakala. Jiraiya nevěřícně koukal na setřičku a oči se mu začaly plnit slzami.
„To není pravda. Ty lžeš!“ vykřikl mezi vzlyky. Kitaura se mu podívala do očí a na něj dolehla ta pravda. Kitaura si ho přivinula k sobě. Dvě plačící děti seděly na postely. Děti? Jen jedno dítě. Dívka už nesměla být dítě. Ona se musela postarat.
„Jen plač. Bude ti lépe.“ zašeptala Jiraiyivoi do ucha a pohladila ho o vlasech.

Zde leží kunochi, kterou zabila její láska ke špatnému.
To byl nápis na hrobu, nad kterým stáli dva lidé. Osmiletý chlapec a patnáctiletá dívka.
„Já mám strach, Kit.“ řekl chlapec.
„Z čeho, Jiraiyo? Ze smrti?“ zeptala se Kitaura.
„Ze života.“ zašeptal Jiraiya.
„Tak se neboj. Budu se snažit, aby se ti nic nestalo, ale znáš osud shinobiho.“ odvětila dívka a položila bratrovi ruku na rameno.
„To říkala maminka taky. Přesně ty stejná slova.“ zavzpomínal Jiraiya.
„Víš, bratříčku, život je jako věta. Jako dlouhá věta, ve které musíš občas udělat čárku a pokračovat. Ale nikdy nesmíš zapomenout, co bylo před tou čárkou, protože by ti konec té věty nedával smysl.“ zamyslela se Kit.
„To nechápu.“ postěžoval si Jiraiya.
„Neboj, pochopíš. Teď uděláš čárku a budeš psát tu větu dál.“ pousmála se Kitaura. Oba sourozenci se otočili a odcházeli vstříc další části věty.

Poznámky: 

V podstatě o ničem...
Jestli je život jako věta, pak doufám, že každý člověk najde smysl věty dřív než jí dopíše a zjistí, že ji vlastně napsal úplně o něčem jiném.
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale měla jsem menší krizi. Nápadů nad hlavu, ale nějak jsem měla pocit, že to co napíšu, je jaksi moc umělé a takové neupřímné. Sad Snad to není i na téhle povdce znát.
Tahle povídka je věnovaná všem, ale hlavně Minatce, protže ji strašně přeju, aby její
životní věta osahovala slovo kniha a vůbec jí přeju na tomhle světě to nejkrásnější. Smiling Díky za přečtění.

5
Průměr: 5 (18 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kioko Misaki
Vložil Kioko Misaki, Čt, 2009-02-05 11:16 | Ninja už: 5794 dní, Příspěvků: 625 | Autor je: Pěstitel rýže

Za životem se musí někdy udelat čárka a pak pokračovat dál. Já těch čárek udělala a nikdy jsem nezapomlěla... tohle je moc krásný příběh...

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Čt, 2009-02-05 10:59 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

To je nádherné! Život je jako věta...Ale nikdy nesmíš zapomenout, co bylo před tou čárkou, protože by ti konec té věty nedával smysl. Pravda, pravda, vážně nádherná, poučná jednorázovka. Někdy není jednoduché, s jakými větami se potýkáme... až je i dobře, kolik čárek můžeme udělat.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele lady_anjelik
Vložil lady_anjelik, Út, 2008-10-21 17:22 | Ninja už: 5853 dní, Příspěvků: 1764 | Autor je: Prostý občan

Ten príklad s tou vetou...bol uplne famózny!ja už neviem ako to opísať lebo už som vyčerpala všetky slová chváli...xD
Máš nápadou nad hlavu?Ja chcem tieež...ja aj chuť do písanie mám ale tie nápady o čom akosi chýbajú Laughing out loud

Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)

Obrázek uživatele Sharutoka
Vložil Sharutoka, Ne, 2008-09-21 19:32 | Ninja už: 5783 dní, Příspěvků: 323 | Autor je: Pěstitel rýže

to je krásný Laughing out loud opravu moc Laughing out loud úžasný, nádherný, krásný atd. atd. atd.
(sry, neumim psát komentáře..) *zdrceně tluče hlavou o stůl*

Obrázek uživatele Ailen Shinestar Sakuro
Vložil Ailen Shinestar..., Pá, 2008-09-19 22:40 | Ninja už: 5810 dní, Příspěvků: 862 | Autor je: Prostý občan

Děkuju mocinky. Dost to pro mě znamená. Smiling Krize je snad zažehnána.


Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.

Obrázek uživatele Schrödingerova kočka
Vložil Schrödingerova kočka, Čt, 2008-09-18 22:29 | Ninja už: 5966 dní, Příspěvků: 2945 | Autor je: Prostý občan

Pořád se musíme snažit, aby náš život byl jako to nejdelší souvětí, protože až uděláme tečku, tak bude konec. Nikdy nesmíme dělat tečky..
Ailenko, je to zkrátka...zkrátka tvoje jednorázovka. A tvoje jednorázovky jsou něco úžasného.
P.S.: Moc se mi líbila ta poslední věta. Strašně moc

“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”

Obrázek uživatele hAnko
Vložil hAnko, Čt, 2008-09-18 12:56 | Ninja už: 5903 dní, Příspěvků: 5771 | Autor je: Editor ve výslužbě, Zatvrzelý šprt

V té větě o větě je spousta pravdy, v tak krátké frázi je obsažený celý smysl života. Je fajn, že jsi udělala čárku za svou spisovatelskou krizí a zase si můžeme číst všechna ta krásná slova, která se zrodila v tvojí hlavince. Smiling Arigatou. Eye-wink

~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, St, 2008-09-17 21:16 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Na přečtení nových příběhů Tsunami a Tsunade nemám dost klidu (a času Sad), ale tvou jednorázovku jsem nemohla nechat nepřečtenou.
... v podstatě o ničem ...
O všem, o tom nejdůležitějším, o nutnosti jít pořád dál, o naději. Zdá se ti to málo? Laughing out loud

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Ryuuka
Vložil Ryuuka, St, 2008-09-17 19:48 | Ninja už: 5921 dní, Příspěvků: 757 | Autor je: Prostý občan

tohle je tak krásná povídka, zase mi u ní tekla jedna slza za druhou... ty jsi báječný autor a já doufám, že si jednou půjdu do knihkupectví pro tvou knihu

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, St, 2008-09-17 19:41 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Ano, život je jako věta... souvětí, jegožž slova skládáme písmenko po písmenku dohromady, která má spoustu čárek, spoustu vět... a nikdy nesmíme skončit. Protože ta tečka, ta se nakonec udělá sama, my jen napíšeme závěrečné slovo...
Heh, už zase žvaním... Ailie, je to nádherné... (po kolikáté ti to už píšu? Laughing out loud)

Přeju ti, aby byl skutečně konec tvé krize... jak už jsem ti psala, po tvých povídkách se mi skutečně začalo stýskat Smiling

Obrázek uživatele Ten_Ten
Vložil Ten_Ten, St, 2008-09-17 19:33 | Ninja už: 5895 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Prostý občan

Nádherné. Každý píše svou větu, občas přidá čárku, ale tečku by si měl shovat. Tečka je až v tom připadě, kdy není vyhnutí.
Nádhera, Ailen!

http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3

TWINCEST FÜR IMMER!!!

Obrázek uživatele Minata
Vložil Minata, St, 2008-09-17 18:32 | Ninja už: 5865 dní, Příspěvků: 2381 | Autor je: Prostý občan

Milá Ailenko ... Ty cokoliv napíšeš, sálájí z toho pocity, které se dotýkají na druhé straně obrazovky všech, kteří na ta písmena hledí ... A na konci se praští do hlavy a řeknou: "Vždyť má pravdu!". Jo jo, ten konec ... Ta myšlenka s tou větou ... Píšeme, strašně dlouho píšeme a sami rozhodujeme o tom, co v těch větách bude. Ale nesmíme se vzdát ... Nesmíme udělat tečku předčasně. Protože další věta nemůže navázat ...
Moc krásná povídka. Náhodou, podle mě z toho nebylo cítit ani trošku ta "krize", bylo to úžasný ...
Jenom piš dál, Ailie Smiling Krize vždycky příjde, ale vždycky zase odejde ^^ A tohle ... Tohle znamená, že už musela odejít! Laughing out loud
Děkuju moc za věnování ... Strašně, strašně moc, ty víš, co to pro mě znamená Smiling

„Kdykoliv se mě ptají, jakou knihu bych si s sebou vzal na opuštěný
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco