Hokageho Syn: Origins 044 - Tanabata

Temnou chodbou kráčel muž s dopisem v ruce. Nekráčel, chvátal. Hodně spěchal. Míjel jedny dveře za druhými, než našel ty, které potřeboval. Nečekal na vyzvání, prostě vešel.
"Lorde Tariku! Tohle právě přišlo," vyhrkl posel prudce, lapal po dechu. Tarik ho vyzval zdravou rukou, posel mu předal dopis, už otevřený. Tarik se zadíval na zprávu, po nějaké chvíli mu znetvořený obličej zdobil pokus o úsměv.
"Kuzushi se vážně činil. Tohle bude vskutku zajímavé. Dejte vědět Kazuyovi," odpověděl Tarik a posel pokorně odešel.
"Čas na protiúder nastává," pousmál se Tarik vítězně při pohledu na zprávu.
Život v Konoze byl v plném proudu. Namikaze a místní obyvatelé se už navzájem aklimatizovali a začali více spolupracovat. Ulicemi chodily vybrané skupinky civilistů, měli za úkol vyvěsit nejrůznější dekorace a plakáty o nadcházející události.
"Blíží se Tanabata? To ten čas tak rychle utekl?" podivila se Sakura při pohledu na plakát.
"Tím líp, ne? Třeba si to už se Sasukem vyjasníte," přidala se Ino ve snaze svoji kamarádku podpořit. Růžovovlasá se zatvářila nadějeplně.
"Něco mi uniklo?"
"Tobě vždycky něco unikne, Naruto!" obořil se Kiba. Potenciální hádku utnula Tsunade.
"Mládežníci, nechte těch kravin! Za mě jenom dobře. Ráda si připomenu nějaké klidné chvíle. Vy byste měli taky. Po tom všem, co se za poslední dobu událo, bych trochu klidu a bez starostí uvítala," pokárala je Tsunade, když přešla blíž k plakátu, aby skupinku rozdělila. Malý kouř, vycházející zpoza rohu plotu, prozradil přítomnost další osoby.
"Ale tož, snad nejste všetci vystříkaní z jednoho festivalu?" všichni ihned poznali, že jde o Tanmu, který vyšel zpoza rohu.
"Vy na to nejste zvědavý?" zeptala se Sakura opatrně. Moc dobře si pamatovala, jak uměl být Tanma nepříjemný.
"Ne. Zatím nemám důvod," opáčil Tanma ledabyle a potáhl. Bylo o něm známo, že společenské akce nemá rád.
"Vážně? Ani Lika tě nepřesvědčí?" zeptal se Naruto, poměrně netaktně. Ino hned špicovala uši, Tanma po Narutovi hodil nepříjemný pohled.
"Jestli cekneš!" syknul Tanma výhružně, cestu mu ale zastoupila Tsunade.
"Čekala jsem od tebe trochu jiný přístup. Jakožto vůdce svého klanu bys měl reprezentovat. I na takovýchto událostech, Tanmo. Navíc, sám si zasloužíš něco na odreagování. Jo, Lika se mi svěřila. Zkus žít pro ostatní. Nebuď jen válečníkem," domlouvala Tsunade, Tanma ale nevypadal kdo ví jak nadšeně. V duchu mohl děkovat Kirovi, který se rozhodl odvést pozornost jinam.
"Lidi, jen tak mimochodem. Neví někdo o někom, kdo by půjčil kimono?" zeptal se Kiro náhle.
"V kimonu bys zdechl. Stačí yukata. Ukaž. Máme ještě nějakej čas. Pojď za mnou, znám člověka, co ti klidně udělá yukatu na míru," odpověděl Tanma a hned s Kirem opustili menší sraz.
"Naruto, máš jisté informace, které mě velice zajímají," prohlásila Ino s plamínky v očích, když starší Namikaze odešel.

Během pár dalších dní seděl Tanma ve své pracovně, v ruce držel jeden plakát. Pracně uvažoval, jestli jít, nebo ne. Nepřekvapilo by ho, kdyby tam Elika chtěla jít a nějak ho donutit. Nikdy neměl festivaly a podobné slavnosti v lásce. Nic mu to neříkalo. Z přemýšlení ho vyrušilo zaklepání. Po vyzvání vykoukla známá platinová hříva.
"Ahoj, Ino. Děje se něco?" zeptal se Tanma s nezájmem v hlase, aniž by zvedl pohled. Návštěvu cítil pomocí vzduchu už dávno.
"Potřebovala bych poradit s oblečením, pěkně prosím," odpověděla Ino nevinně, načež si Tanma jen povzdechl.
"To jseš už čtvrtá tenhle tejden. Vrať se zpátky k hlavním dveřím a pokračuj rovně. Poslední dveře napravo, sídlí tam Madam Emi, ta ti pomůže," odpověděl Tanma netečně, ale pořád cítil její pohled. Došlo mu, že se bude muset zvednout a ukázat jí cestu. Ino se snažila ho pečlivě následovat, aby se neztratila.
"Nečekal jsem, že to vezmeš tak vážně. Chlapi se na takovýhle festivaly moc fintit nemusí," rýpnul si Tanma, protože naproti nim vyšel Kiro. Ten měl na sobě tmavě hnědou yukatu, dekorovanou pár obrazci kamene, které byly lemované zelenou barvou a kolem pasu měl jasně zelené obi, které měl ale uvázané na styl šerpy. Účes mu zůstal stejně ježatý jako obvykle.
"Nech mě, Tanmič. Tohle oblečení mám na sobě poprvý, tak si to chcu zkusit," bránil se Kiro, do dveří, odkud vyšel, se postavila žena, které mohlo být čtyřicet.
"Trval na tom, Tanmo-sama," pravila žena, sotva si jí Tanma všiml, uctivě se poklonil.
"Madam Emi. No, když na tom trval. Ukaž se...Jo, jo, to je dobrý. Hotový švihák lázeňský. Ženský ti budou padat k nohám," uznal Tanma, když ohodnotil vzhled svého kamaráda. Ino mohla na Kirovi jenom oči nechat.
"Vidíš, jak to zabírá? Šup, šup, Ino. Madam Emi si tě taky vezme do parády,"
Tanma se rozhodl vyprovodit Kira ven.
"Ale musím ti říct, ten váš krejčí. Není tak trošku přihřátej? Až jsem se ho bál," promluvil Kiro po cestě, až se Tanma zasmál.
"Jo, asi jo. Nejspíš trvalý následky z toho, jak už několik let dělá ženskou práci," zavtipkoval Tanma, nejprve si to ale zamířili k jednomu domku. Tanmova přítomnost byla potřeba.
"Čau, Kiro. Sekne ti to," ozvalo se za Kirem, když Tanma zmizel v domku. Za ním stála Elika.
"Hoj, Lika. Co ty tu?" zeptal se Kiro, když si sedli na verandu, aby na Tanmu počkali.
"Jdu za Madam Emi pro oblečení na ten festival. Co T? Jde tam taky?"
"Nevím, popravdě se bojím zeptat se," odpověděl Kiro a otočil se směrem do domu. Všimli si, jak k Tanmovi došla šouravým krokem malá holčička, smýkala s sebou stojan na kapačku.
"Strýčku Tanmo!" vypískla dívka, málem Tanmovi skočila kolem krku.
"Romi, jak to, že neležíš? Máš odpočívat," odpověděl Tanma káravě, až se Elika musela pousmát. A nemohla si pomoct, ale z Tanmy by byl dobrý táta.
"Promiň, strýčku. Ale když mi máma řekla, že jdeš kolem, musela jsem tě vidět. Už nechcu být jenom doma v posteli," odpověděla malá Romi smutně, Tanma si přidřepnul na její úroveň.
"Já vím, maličká. Úplně jsem na tebe zapomněl, kvůli všem těm nepokojům. Promiň mi to. Zajdu za naší Hokage, jestli by se na tebe nemohla podívat, jo? Je to nejlepší doktorka pod sluncem, ta postaví na nohy i mrtvýho," utěšoval ji Tanma, Elika schovávala spokojený úsměv do dlaně.
"Vy jste Tanmovi přátelé? Já jsem Renzo, Romiin otec," ozvalo se nad dvojicí venku. Po výměně jmen se Renzo dal do řeči.
"Už nevím, co si počít. Od posledního Tarikova útoku v Zemi Čaje to s ní jde od desíti k pěti. Pořád nemocná, nelepší se. Nebýt Tanmy, tak asi ani tu naději nemáme," vysvětlil Renzo stručně jejich situaci.
"To je nám líto, pane Renzo. Lepšího člověka, než je Tanmič, asi neznám. I když se tváří jak bubák, tak má srdce na správným místě. A nebojte, slovo dodrží, i kdybych ho měl sám dokopat. Tsunade-sama je opravdu přebornice, to Tanmič nekecá," soucítil Kiro, když sledoval interakci mezi malou dívkou a Tanmou.
"Je mi líto, že nemůžu jít na ten festival, strýčku. Tak moc bych chtěla," zaslechli Romiin hlas, jim samým to trhalo srdce.
"Neboj, pošlu ti tu jednoho orla, ten ti ukáže, jak to vypadá. A třeba budu mít kliku a něco ti donesu," promluvil Tanma, což všechny zaskočilo.
"Není možný! On se zúčastní! Tohle musíš říct ostatním, Kiro, já se jdu připravit! Zatím se mějte, pánové," Elika doslova vyběhla do hlavní budovy, kde se střetla s Ino. Pochopitelně jí předala žhavou novinku.

Vedená instinktem, pracovnu Madam Emi našla hned a bez obtíží.
"A, Lika-san. Prosím, prosím, račte," pobídla Emi Eliku dovnitř. Elika se rozhlédla kolem. Připadala si jako v nějaké továrně, kde měla fasovat oblečení a vybavení. Emi mezitím procházela regály a poličky.
"Tady. Shodli jsme se s radou, že tohle pro vás bude nejlepší. Byť ještě nejste manželé," promlouvala Emi dál a vytáhla hromádku oblečení. Elika sundala svoje bolero a natáhla yukatu. Ohnivý vzor byl stejný jako u Tanmy, jasně červený a působil víc realisticky. Emi se nabídla, že jí ukáže a pomůže s uvazováním a vším možným. Její obi byl širší, Emi se činila s běžným úvazem na zádech.
"Emi-san, mohla bych o něco požádat?" zeptala se Elika, když seděla před zrcadlem. Emi jí mezitím upravovala účes, aby měla čas vychytat nějaké mušky. Měli už jenom pár dní před samotným festivalem.
"Poslouchám," opáčila starší žena, plně ponořená do práce. Svoji žádost Elika pošeptala do ucha. Emi nejprve hleděla překvapeně, ale když si všimla Eličina ruměnce, pochopila, oč jde.
"Vy asi máte Tanmu hodně ráda, co?" zeptala se naoko, jako by to udělala jakákoliv starší žena.
"Pro něj bych udělala cokoliv. Dýchala, umírala, cokoliv," odpověděla mladší dívka se stejným zamilovaným úsměvem, jako před několika dny. Ve zkratce převyprávěla svůj vztah s Tanmou.
"Chápu. Ale zůstane to jenom mezi námi," svolila Emi, když dokončila svoje dílo.

Následujících pár dní uteklo jako voda. Festival měl oficiálně začít během pár minut. To, že se i Tanma zúčastní, věděli během chvilky snad úplně všichni. Ulice byly vyzdobené nejrůznějšími stužkami, kde to šlo, tam se postavil stánek s nejrůznějším zbožím. Od jídla a pití, po nejrůznější atrakce, suvenýry a aktivity.
"Co je, Naruto? Vypadáš nervózní," poznamenal Kiro, když v davu našel známého blonďáka. Narutova yukata nebyla tak stylizovaná jako Tanmova, ohnivý motiv byl jednodušší.
"Trochu jo. Niisan se netvářil moc nadšeně, když jsem ho viděl naposledy. A ještě mě čeká pomalu celá Hyuuga delegace," odpověděl mladý Namikaze, snažil se si dodat odvahu.
"Jseš přece Namikaze, ne? Dostaly se ke mně zprávy o vašich potyčkách a úspěších," chlácholil ho Kiro, podporující jako vždycky.
"Jo, ale to jsem ho měl vždycky po boku. S ním se to zdálo nějak jednodušší. Sakra, kde je ten brácha, když ho jeden potřebuje? Teď bych to cígo neodmítl, na nervy," zoufal si Naruto nahlas, vyklepaný jak ratlík.
"To ať tě ani nenapadne, Naruto! Hned bych ti to zakázala!" pokárala ho přicházející Sakura. Její yukata byla tmavě červená s bílým lemem a obi. Po boku jí šel Sasuke, v černé a modré kombinaci.
"Sakuro, Sasuke! Rád vás vidím. Jenom jsem žertoval," Naruto se pokusil o omluvný pohled.
"Pro tvoje dobro bych tak udělal, Naruto," pronesl Kakashi jen tak, oko zabodnuté do knížky. Jeho pozornost ale zaujala dívka v černé yukatě s červeným ohnivým vzorem, schovávající se pod paraple. Za dívkou se otočili všichni, kdo se do hloučku přimotal. Dívka vykoukla zpod paraplete, byla to Elika.
"Zatraceně, Lika! Namikaze se na tobě pěkně vyřádili," hlesl Kiro, Ino a Sakura mu uznaly za pravdu.
"Kde je Tanma?" zeptal se Sasuke, když se porozhlédl po skupince, kterou tvořily dva nové páry a dva osamělí jedinci. Naruto ho nepřekvapoval, ale Tanma ho zarážel.
"Prý přijde později. Prý to přináší smůlu, když muž vidí ženu dřív než na události," odpověděla Elika a opřela si paraple o rameno.
"To je jak na svatbě," zamumlal Kiro, Ino se na to zakřenila.
"Vy dva jste se kdy dali dohromady?" zeptala se Elika, když si dala dvě a dvě dohromady. Než jeden z nich stihl odpovědět, jejich pozornost upoutal příchod někoho dalšího.
Na hlavní ulici došla skupinka členů Namikaze se žlutým obi. Skupinka se rozestoupila, aby Tanma mohl vyjít mezi lidi. Měl svoji běžnou yukatu, červené obi uvázané jako šerpa, skrytou pod opaskem s nejrůznějšími váčky a sumky. Trochu působil, jak kdyby se vrátil z bojiště. Tanma mlčky přejel skupinku svých přátel pohledem, každému kývnul na pozdrav, jen na Elice se pozdržel. Elika měla vlasy stažené do drdolu, který držely dvě jehlice, pár pramenů jí volně viselo přes čelo. Yukatu měla téměř stejnou jako Tanma, střih byl na způsob furisode, ozdobenou červeným obi s bílými tečkami, nohy obula do tradičnějších zori. Pomalu došel až k ní, než se hluboce uklonil.
"Dnes vypadáte nádherně, má paní," promluvil během úklony, nikdo nevěděl, jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně. Elika nebyla schopna slov, jenom cítila horko ve tvářích.
"Neříkal jsem vám, že má mít taky nějaký doprovod?" ozval se ostře na svoji doprovodnou skupinku.
"Tanmo-sama, zapomněli jsme! Odpusťte nám!" vykřikl doprovod jednohlasně, když je Tanma propaloval pohledem.
"Já vám taky zapomenu, až vám zle zabyde! Poslední varování!" sjel je Tanma ještě jednou, dokud se do toho Elika nevložila.
"T, brouku, nebuď na ně tak přísnej. Pořád to jsou lidi," pod jejím vlivem Tanma povolil.
"Poděkujte jí, zachránila vám krky,"
Ze skupinky zbyl o samotě už jenom Naruto. Na jeho naléhání ho Tanma dovedl k obydlí klanu Hyuuga, po cestě mu dodával odvahu a rady, jak zapůsobit. Doporučil mluvit přímo s Hiashim, jakožto otcem a vůdcem klanu. Když sluha odešel pro Hiashiho, Naruta polila ještě větší nervozita.
"Klid, jsme za tebou," chlácholil ho Kiro, dokud Hiashi nevyšel ven. Sjel všechny přítomné nepříjemným pohledem, na Tanmovi se ale zastavil nejdéle. Ten mu oplatil lhostejný pohled.
"Neustupuj, stůj si za svým! Ukaž mu, že si s tebou mávat nebude!" slyšel Naruto Tanmův hlas ze svého nitra.
"Dobré odpoledne, Hiashi-san. Rád bych šel v doprovodu vaší dcery na festival," vypravil ze sebe Naruto, aniž by se zakoktal. Hiashi jen přimhouřil svoje bílé oči, otočil se na patě a chtěl odejít.
"Hiashi-san! Je neslušné ho takhle odbýt," ozval se Tanma nečekaně. Hiashi se zastavil v půlce kroku, napětí se dalo krájet.
"Cos mi to řekl?" zavrčel Hiashi, když se ohlédl přes rameno. Tanma zůstal ledově klidný. Věděl, že starý Hyuuga Naruta moc nemusí. A svůj hněv a nenávist přenesl proti celému klanu Namikaze po jejich návratu.
"Měl byste mu aspoň umožnit ji vidět," pokračoval Tanma nevzrušeně, jako kdyby výhružný pokus na něj neplatil. Hiashi se otočil zpátky čelem, připraven Tanmu konfrontovat. Naruto raději ustoupil bokem. Ještě než Hiashi stihl něco říct, Tanma jen líně pozvedl pravačku, kolem se objevilo několik zlatavých záblesků.
"Opatrně, Hiashi-san. Stačí mi jenom pohnout rukou a mojí lidi z toho udělají kůlničku na dřevo," pohrozil Tanma, zbylá šestice kolem něj jenom vyjeveně hleděla. Nikdo nečekal takový nepřímý spor o moc.
"Vtipný. Člověk, co se nejvíc ohání pravidly, je najednou chce porušit, když mu to nehraje do karet. Nemám pravdu, Hiashi-san?" pokračoval Tanma ve svém monologu, záblesky nabraly na intenzivnější záři.
"Natsu! Doveď ji," povolil Hiashi po chvíli ticha. Nebylo mu příjemné na sobě cítit Tanmův pohled. Na jeho příkaz služka dovedla Hinatu, v čistě bílé yukatě s černým obi. Lehce se jí rozzářil obličej, když viděla Naruta, ale před otcem nedala nic znát.
"Moudrá volba. Nevím jak vy, ale rozhodně nestojím o konflikt mezi klany," uznal Tanma a svěsil ruku. Záblesky ihned zmizely.
"Tímhle to nekončí," syknul Hiashi, když Hinata stála Narutovi po boku.
"Kajže. Teprve to začíná,"

Čtvrť klanu Hyuuga opouštěla ona skupinka už v plném počtu. Festival se rozjel na plné obrátky. Mohutný a statný dub, který stál v centru samotné Konohy, už zdobilo několik tanzaku. Až na Tanmu si každý ze skupinky sepsal svoje tanzaku, svoje přání.
"Ty to psát nebudeš?" podivil se Naruto při pohledu na Tanmu.
"Možná později. Teď si to jdem užít, ne?"
"To je slovo do pranice!" souhlasil Kiro, skupinka se náhle rozutekla, každá svým směrem. O několik kroků a splněných aktivit se Sasuke střetl s Tanmou u jednoho většího stánku s altánem. Každý si objednal po pivu a sedli si ven na lavičku.
"Sběratel?" zeptal se Sasuke, když si všiml, co Tanma s sebou smýká. Byl to malý, plyšový Kurama.
"Ne. To je na žádost jedné holčičky od nás. Nemůže se zúčastnit a je z toho smutná. Povedlo se mi ho vyhrát tady. Jednoho chlapíka jsem přehrál v kostkovým pokru. Zajímavý, co si ti lidi dokážou vymyslet za aktivity," odpověděl Tanma a napil se. Sasuke jenom mlčky přikývl.
"Tak co, co tě donutilo se vrátit?" zeptal se náhle Tanma, aby navázal nějaký rozhovor.
"Světe div se, ale Naruto. Trochu jsme se poprali a asi jsem musel dostat pořádně, protože se mu povedlo mi ty blbosti rozmluvit. A nebýt jeho, tak dodnes sedím v lapáku," odpověděl černovlasý, taky se napil. Teď vypadali jako dvojčata, lišila je akorát barva vlasů a jiný motiv na oblečení.
"No slyšel jsem, že za války jste vy dva udělali docela díru do světa," přitakal Tanma, na to Sasuke jenom přikývl.
"To je pravda. To udělalo hodně. Tsunadina amnestie mi taky zachránila zadek. Ale nějaký čas jsem byl pod dohledem, dokud jsem si nevybudoval důvěru," pokračoval Sasuke, Tanma zpozorněl při zmínce jejich Hokage. Ihned začal očima prohledávat lokál, jestli tam neuvidí známou tvář. Nebo jak by řekl někdo jiný, nejlepší hrudník z celé Listové. K Tanmově úlevě tam seděla, ale už v dost podroušeném stavu.
"Tak jsem rád, že jsi zpátky. Tentokrát už ale žádnou koninu, jasan? Sledujem tě, Sas. Teraz promiň, ale došlo mi, že ještě musím mluvit s Pátou," s těmito slovy se Tanma zvedl z lavičky a zamířil dovnitř. Plyšáka ale nechal na lavičce.
Namikaze se proplétal davem, než došel k Tsunade.
"Tsunade-sama, potřebuju s váma mluvit. Pokud možno, vnímejte, prosím," začal Tanma, aby získal její pozornost. Tsunade ihned vystřízlivěla, když slyšela vážnost v jeho hlase.
"Poslouchám,"
"Až ten festival skončí, potřebuju, abyste došla k nám. Je tam jedna holčička, která už asi druhým rokem trpí. Řeknu to ve zkratce. Časté Tarikovy útoky v Zemi Čaje způsobily, že někteří lidé dost onemocněli. Někteří se z toho vylízali, pár z nich ale trpí dodnes. A ta holčička je jednou z nich," pokračoval Tanma, Tsunade ho jen mlčky poslouchala, tvořila si obrázek.
"Sice vidíme, že se tady něco děje a pracujeme na bezpečnosti, ale vás bez okolků pustí dovnitř. Mohu vám zajistit všechno, co budete potřebovat. Od lidí po vybavení," prosil Tanma dál. Tsunade věděla, jak mu na ostatních záleží, obzvlášť na dětech. Viděl je jako nevinné, kteří mají život ještě před sebou.
"Klidně se tam zastavím teď hned. Doprovodí mě tam někdo?" Pátá pochopila vážnost situace, Tanma jen rukou pokynul jednomu ze své ochranky a sdělil potřebné informace.
"Bude v pořádku, Tanmo. To ti slibuju," potvrdila Tsunade a s novým doprovodem opustila místo festivalu. Tanma si jen oddechl a vrátil se k lavičce.
Jak očekával, Sasuke tam už nebyl. Ale ani plyšák.
"Tady jsi, T. Kde jsi mi zmizel?" zeptala se Elika, když ho konečně našla. Tanma se uměl dokonale ztratit v davu. Společnost jí aspoň dělali Kiro s Ino.
"Vypadáš nějak nakrknutě, Tanmič. Co se děje?" dodal Kiro, protože poznal Tanmův postoj.
"Nechal jsem tu plyšáka pro Romi. A teď je fuč. Dobře mi tak," odpověděl Tanma, jenže jeho přátelé se rozhodli pro podporu.
"Tak ho zkusíme najít. Nemůže být daleko," Ino trvala na svém a už tahala Kira za ruku. Elika s Tanmou se vydali druhým směrem. Plyšák se našel na zemi u jedné budovy. Tanma ho zvedl z menší kaluže a trochu utřel do rukávu. Zpoza rohu ale slyšel dětský křik. Společně s Elikou se rozhodli pro průzkum. Našli mladou matku s asi tříletým klukem.
"Měl jsi ho držet pořádně," kárala matka svého syna, který pomalu chytal záchvat.
"Co se stalo?" ozvala se Elika, aby na sebe upoutala pozornost. Jakmile klouček uviděl plyšáka v Tanmově ruce, ihned přestal křičet a celý se rozzářil.
"To je vaše? Zvláštní. Toho samého jsem vyhrál ve hře," promluvil Tanma, když si všiml chlapcova výrazu. Matka potvrdila jeho slova.
"Našli jsme ho na lavičce. Nikdo se k němu neměl, tak jsem mu dovolila, aby si ho vzal," potvrdila matka, Tanma si spojil události. Držel v ruce plyšáka, kterého poctivě vyhrál. A teď se k němu hlásí někdo jiný.
"T?" ozvala se Elika, když zaslechla Tanmův hluboký povzdech. Blonďák si ale jenom přidřepnul k zemi a natáhl ruku.
"Tak si ho vem. Já zkusím najít toho chlapíka a zeptám se, jestli nemá ještě jednoho," povolil Tanma. Klučík se nadšeně rozběhl a už držel plyšáka v rukách.
"Pořádně ho hlídej, jo?" promluvil Tanma k chlapci, který se rozběhl zpátky k mámě.
"No a co řekneš?" připomněla matka, když už držela kluka za ruku.
"Ťuťuju," vyblekotal chlapec, což Tanma pochopil jako poděkování. Blonďák jenom kývnul.
"Tak tohle jsem od tebe teda nečekala, popravdě. Samé překvapení, T," uznala Elika, když matka se synem odešli.
"Nebudu mu to odpírat. Děti mají prožívat radost, ne krutou realitu. Na to mají ještě času dost. Pojď, zkusíme najít toho karbaníka,"

Onen pokerový karbaník stále vysedával u baru, kde se později Tanma střetl s Tsunade. Právě obehrál dalšího zkoušejícího hráče, dokud si Tanmy nevšiml.
"Zdravím. Druhé kolo?" zeptal se karbaník, když k němu Tanma přisedl.
"Naopak. Stala se jistá věc a chtěl bych vědět, jestli náhodou nemáte ještě jednoho," odpověděl Tanma, Elika stála za ním jako opora.
"Náhodou mám. Schovejte tu peněženku. Viděl jsem moc dobře, co se stalo. I to, co následovalo. Nesobecky jste se ho vzdal, aby měl malý kluk radost. Něco se ve mně hnulo, nebudu lhát. A pak si říkám, je Tanabata, den splněných přání. Já vám toho plyšáka prostě daruju," řekl karbaník a otevřel kufr, ze kterého vytáhl dalšího plyšáka.
"Jste zvláštní člověk, Tanmo Namikaze. Ale v jednom máte pravdu. Děti se mají radovat, neprožívat naše strasti už tak brzo. Pochopil jsem, že ten plyšák je dárek pro někoho," pokračoval karbaník, když plyšáka položil na stůl.
"Taky pro dítě. Nemocné," vložil Tanma v rychlosti. Karbaník jen přikývl.
"Ano, ano. Proto vám ho prostě dám. Udělejte radost dalšímu dítěti. Zaslouží si to. Mějte se dobře," domluvil karbaník, vzal si kufr a odešel.
"No vidíš, jaký máš vliv. A dodržíš svoje slovo," uznala Elika s úsměvem.

Skupinka se opět střetla dohromady, každý spokojený a plný zážitků.
"Tak jsi ho konečně našel?" zeptala se Ino, když si všimla plyšáka.
"Pojí se s tím poměrně zajímavá příhoda. Jednou vám to povím," opáčila Elika.
"Ale Ino, Kiro, dlužíte mi odpověď. Jak jste se vy dva vůbec poznali a dali dohromady?" vyzvídala Elika dál. Slova se ujala Ino.
"Za války. V jednom bodě jsem myslela, že je se mnou ámen. Ale přede mnou se objevil, doslova, golem. Kryl mě svým tělem a z golema vylezl Kiro. V tu chvíli jsem myslela, že ke mně sestoupil sám anděl. Cos to tenkrát řekl?" zeptala se Ino Kira. Zbytek osazenstva se jen zasmál Sakuřiné poznámce o těžké romantičce.
"Pojď, vypadnem odsaď," odpověděl Kiro. Sám nemohl uvěřit, že taková prostá věta udělá tak hodně.
"A tak si drbna našla drbnu. Jak originální," utrousil Sasuke, když se skupinka vydala jedním směrem.
"To není pravda. Nejsme až takové drbny, ne?" hájil se Kiro.
"Vůbec," zaznělo od skupinky jednohlasně. Věděli svoje.
"A co se vůbec stalo s tím Saiem? Tak nějak se jmenoval, ne?" vyzvídala Elika dál.
"Byl naprosto nemožnej. Všude smýkal tu svoji knížečku, vůbec jsem mu nerozuměla. Každé svoje počínání odkazoval na tu svoji bichli, a já jsem už dál nemohla. Tak jsem to ukončila. Kdo ví, kde je mu konec," odpověděla Ino, tím ukončila debatu. Na druhé straně, Sakura měla jiný zájem.
"Co to vůbec bylo s těmi Hyuugy, senseii?"
"Hyuugové si doposud drželi post nejsilnějšího klanu v Listové. S našim příchodem jim to prvenství skončilo. Navíc, Hiashi pořád nemá Naruta v oblibě, blbec jeden předpojatej. To byla jenom taková menší ukázka dominance," vysvětlil Tanma a vedl skupinku k můstku, odkud mohli mít skvělý výhled. Na prostoru pod nimi se měly vypouštět lampiony. Nikdo si nevšiml, že se Naruto s Hinatou vypařili.
První lampiony zdobily oblohu a ozařovaly večerní oblohu.
"T, teď mi došlo. Ty sis ještě nenapsal svoje tanzaku!" došlo Elice, když odtrhla pohled od lampionů.
"Sakra, já na to taky zapomněl!" připomněl se Kiro, sotva to jeho týmová společnice zmínila. Sasuke jen zarytě mlčel, taky zapomněl.
"Vy jste absolutně nemožní, chlapi!" odfrkla si Ino. Kiro už chtěl zachraňovat situaci.
"Situace vyřešená! Hele, co mám!" ozval se za nimi Naruto. Povedlo se mu sehnat žluté papírky a lampiony pro každého z nich.
"Ještě není nic ztracené," dodal se svým typickým úsměvem, když každému rozdával věci.
"Proč zrovna žlutá?" zeptal se Kiro, když dostal papírek.
"Žlutá se zaměřuje hlavně na mezilidské vztahy. Chápu, kam tím míříš, Naru," odpověděl Tanma a něco sepsal na papírek. Pak museli rozložil lampionky.
"Teraz všichni ke mně. Hezky jeden po druhém," nakázal Tanma se zapalovačem v ruce. Lampionek letěl vzduchem hezky jeden po druhém a připojoval se k davu.
"Hlavně, ať se neopakuje minulost," promluvila Ino s Hinatou, narážející na válku, kterou si prošly.
"Hlavně, ať jsou všichni v bezpečí," promluvil Kiro s pohledem zabodnutým na svůj lampion.
"A ať se všichni mají rádi," dodal Naruto, Sasuke, Sakura a Elika.
"Nech zmizí veškerá nenávist z jakýchkoliv důvodů. Závist a zloba. Ať se aspoň všichni respektujem navzájem," ukončil Tanma s pohledem na svůj lampion.
"Kéž by takový den nikdy neskončil," zašeptala Elika, opíraje se Tanmovi o rameno. Ještě notnou chvíli stáli na místě a vychutnávali si podívanou, dokud lampiony nezmizely z dohledu.

Na skupinku vzhlíželo několik očí z davu. Ukrytí okolními lidmi mohli spřádat svoje nekalé plány.
"Dva nejmocnější Namikaze, naprosto polevili v ostražitosti," promluvil jeden muž, obličej schovaný pod kapucí.
"Dva zrádci přítomni," promluvil druhý.
"A dvě ženy ze silných a vlivných klanů," ozval se třetí.
"Hlavně opatrně, pánové. Pořád je to Zlatý orel a Oranžový záblesk o kom mluvíme. Přejděte k plánu, ale opatrně. Pohyb!" promluvil čtvrtý, zjevně mozek celé operace. Čtyřčlenná zakuklená skupinka se rozdělila.