Hokageho Syn: Origins 042 - Zpátky v Listu

Tanma se rozkoukal kolem sebe. Pořád byl v laboratoři, ale nikde nikoho dalšího neviděl. Vytasil Fushigiri a odhodlal se k pár opatrným krokům. Po pár krocích na něj vyletěl paprsek světla, díky rychlým reflexům se mu Tanma s lehkostí vyhnul.
"Další marnej pokus. S*r na to, tímhle mě nedostaneš," pronesl Tanma, když líně pohnul hlavou, paprsek ho minul. Další už blokoval holou rukou, odvrátil paprsek jiným směrem.
"A nedá si říct a nedá," utrousil blonďák, když odklonil další paprsek. Kenjin se schovával.
"Hodláš si dlouho hrát? Takhle se můžeš snažit až do konce světa, ale tohle na mě nestačí," promluvil Tanma hlasitěji, když tentokrát další paprsek pohltil. Vzápětí na něj vyskočil Kenjin a zaútočil drápy. Jenže Tanma očekával takové přepadení a byl připraven. Vyblokoval všechny pokusy o útok, sám trefil Kenjina do zad. Kenjin zakolísal, očividně ho to zabolelo.
"Dobrej úder. Zlepšil ses od Deštné," uznal Kenjin, když rozdýchával úder. Tanma nepolevoval v ostražitosti.
"Dohnal jsi toho hodně, co jsi našel svůj klan," pokračoval Kenjin, neměl se k útoku.
"Proč mi tohle říkáš?" znejistěl blonďák, trochu svěsil meč. Pořádně se na Kenjina podíval, nejspíš byl na tom hodně špatně po psychické stránce. Zbytek svých vlasů si nejspíš vyškubal, obličej měl posetý několika šrámy. Zjevně si chtěl i vyškrábat oči. Tanma mohl jenom spekulovat, co za šílenství a zoufalství Kenjina postihlo.
"Jestli je někdo, kdo mě může zastavit, jseš to ty. Podívej se na mě. Myslel jsem, že mi Yari pomůže zesílit. Místo toho ze mě udělal monstrum. Ten parazit mění všechno. Cos mě tenkrát trefil v Amanaki, tak ztrácí svůj vliv. Kousek se ti odštípnul a dělá ve mě neplechu. A to se mu nelíbí," odpověděl Kenjin, načež se Tanma podíval na svoji čepel. Opravdu, měl odlomený kousek. Věděl, že dřív nebo později se čepel zlomí.
"Tak se zbavíme parazita a dáme tě dokupy," navrhl Tanma, hrot meče cinknul o studenou podlahu.
"Pro mě je už pozdě. Do tohohle světa už nepatřím. Musíš mě zabít," nesouhlasil Kenjin, než parazit opět převzal kontrolu a zaútočil. Tanma blokoval na poslední chvíli, ale přesto se Kenjinovi podařilo zachytit čepel mezi drápy a zlomit ji.
"To se dalo čekat. Musíme na to jinak," utrousil Tanma, když zahodil zlomenou čepel. Parazit opět ztratil kontrolu, takže Kenjin poslouchal.
"Máš pravdu. Takhle se můžem řezat navěky, ale nikam to nepovede," uznal Kenjin a sundal si drápy, které zahodil. Následoval jeho kabát, Tanma si všiml, jak je nebezpečně vyzáblý a tělo poseté šrámy.
"Žádný zbraně, žádný Jutsu, žádný špinavý triky," navrhl Kenjin, když si upravil svoji mechanickou ruku. Tanma se mezitím taky zbavil zbraní a svršků.
"Ukaž, co je v tobě, starej příteli," vyzval ho Kenjin, když zaujal postoj.

Oba staří přátelé zaujali určitý postoj, svoje předloktí překřížené. První úder vedl Kenjin, Tanma blokoval, ale Kenjina nezasáhl. Postup se opakoval, Kenjinův parazit převzal kontrolu. Třetí pokus, Kenjin už trošku změnil postoj. Tanma si všiml, že si s ním začíná hrát, začal se tedy o dost víc soustředit. Kenjinův první úder vyblokovat, pak kopnout. Jenže oba se znali navzájem. Dost dlouho si vyměňovali jeden úder za druhým. Ač se Tanma snažil sebevíc, Kenjin pod vlivem parazita dokázal vyblokovat každý jeho úder.
"Pravděpodobně ta symbióza po několik let. Zná moje taktiky a dokáže na ně reagovat," pomyslel si Tanma, když Kenjina kopnul přes stůl. Teď už to byl mix souboje a obyčejné rvačky. Oba dva používali svoje naučené chvaty a prokládali to mlácením hlavou o různé předměty a shazování na zem. Byl to jednoduše chaos, ale Tanma dostal navrch. Provedl pár úspěšných úderů, dokud Kenjina neprohodil skleněnou vitrínou, kde byly nejrůznější lahvičky s pochybným obsahem. Párkrát Kenjina hodil na regál, než ho znovu prohodil sklem a došel za ním.
Kenjin ale zpod opasku vytáhl dva kunaie, zachytil Tanmův kop a pořezal ho na koleni. Tanma pochopil rychle, že se situace mění. Prováděl všechny možné triky, co znal, aby buď měl od Kenjina dostatečnou vzdálenost, nebo ho odzbrojil s pomocí různých pák.
"Působivý. Donutils mě jít tak daleko. To se ještě nikomu nepovedlo," vysmíval se Kenjin, když klečel na podlaze, oba kunaie v rukou. Z čela mu odkapávala krev, protože mu Tanma v jednom bodě málem zarazil hlavu do země. Tanma jenom popadal dech, pár šrámů utržil, ale věděl že pořezané koleno ho bude zpomalovat a omezovat nejvíc. Kenjin znovu vystartoval. Tanma přešel na novou taktiku. Každému švihu čepelí uhnout, ideálně blokovat, nebo zachytit. Z emocí už pomalu převládalo zoufalství toho druhého skolit, protože oba dva házeli s tím druhým o nejrůznější stoly, chytali se za hlavu a následně mlátili do předmětů, dokud se Tanmovi nepovedla páka na Kenjinovu ruku a mohl ho tak odzbrojit alespoň z poloviny. Šance teď byly vyrovnané. Čepele protínaly vzduch ve snaze zasáhnout toho druhého. Tanma už měl pár dalších šrámů na kontě, ale povedlo se mu zachytit Kenjinovu nohu a držet. Oba bojovníci se na chvilku zasekli v sobě, dokud Kenjin nezkoušel pár úderů, aby Tanma pustil. Jenže blonďák držel, šikovně pohnul rukou a trhl. I Kenjin měl pořezané koleno. Jenže to ho už Tanma zasypával údery a dost často ho držel za ruku, aby mu Kenjin nikam neutekl. Několikrát mu ještě sesekal tělo, než Kenjinovi zarazil kunai do krku. Pár dalších chvatů, čímž Kenjina odzbrojil o zbylý kunai, ten šel zase do hlavy.

Kenjin se svezl na kolena, chvilku nereagoval. Tanma vyhledal aspoň polovinu Fushigiri, aby dokončil, co chtěl.
"To byl dobrej souboj," uznal Kenjin s úsměvem na rtech. Prazit ho ještě držel při životě.
"Poněkud mě mrzí, že to s náma takhle dopadlo," promluvil Tanma unaveně, když klekl naproti němu. Malátný Kenjin působil jako pod vlivem alkoholu, parazit nedokázal regenerovat takovým tempem.
"Já bych ani neřekl. S tím, co ze mě je...by byl tvůj tým v nebezpečí. Hlavně ta holka," začal Kenjin a přesně jak doufal, Tanma uchopil zlomenou čepel pevněji a namířil ji na něj.
"Jak se jenom jmenovala? Elika? Ano...říkal jsi jí Lika," vzpomněl si Kenjin se slabým úsměvem. Tanma ho jenom bedlivě sledoval, Kenjin jenom vyklepaně pozvedl svoji mechanickou levačku.
"Škoda, že jsem už jen prázdná schránka. Určitě musí být tak hebká," pokračoval Kenjin ve svém monologu, ze kterého jednomu přeběhl mráz po zádech. Tanma věděl, že se parazit snaží o poslední pokus, jak se zachránit. Tou samou levačkou se Kenjin pomalu natahoval ke svému krku.
"Ale když tě odstraním z cesty, najdu si ji. Najdu si ji!" s těmito slovy si Kenjin vytrhl kunai z krku a vystartoval proti Tanmovi. Blonďák ale čekal podobný podraz, jenom nastavil zlomenou čepel, na kterou se Kenjin nabodl.
"Nikdy ji nenajdeš! To ti přísahám!" zavrčel Tanma a trhnul čepelí směrem nahoru, aby Kenjinovi rozpáral trup. Volnou rukou hrábl do jeho těla, vytáhl velkou, zmítající se stonožku, kterou přišpendlil k zemi tou samou čepelí. Kenjinovo zničené tělo se svalilo k zemi a nejevilo známky života. I parazit přestal zmítat dlouhým tělem, než sebou škubnul naposledy. Tanma ještě stihl posbírat svoje věci a druhou polovinu Fushigiri, než zmizel.

Naruto za sebou ucítil pohyb. Otočil se, ruku nachystanou na rukojeti. K jeho úlevě se ze světla vymotal Tanma.
"Niisan. Tak jsme to dokázali," povzdechl si Naruto s úlevou, ruku odtáhl.
"Jo. Teď už se jenom postarat o Tarika," souhlasil Tanma mezi nádechy a výdechy. Pracně na sebe hodil zbytek oblečení, Kenjin mu dal pořádně do těla.
"Tak pojď, vypadnem odtud," navrhl Naruto, když si Tanma přehodil popruh s katanou přes záda. Starší blonďák se jenom rozhlédl kolem.
"Počkej. Tohle místo musí být zapomenuto," usoudil Tanma a nechal na zemi rozrůst malý blesk, který začal řádit naplno, sotva Namikaze odešli. Jedna hrozba zažehnána.

Kakashi se zrovna vracel z knihkupectví poněkud zklamaně. Po Jirayiově smrti nebyl nikdo, kdo by pokračoval v sériích Icha-Icha. A sám Kakashi doposud nenašel nic zajímavého, čím by to mohl nahradit. Jenže pozornost mu zachytila podezřelá skupinka lidí. Všiml si černožlutých pruhovaných tunik a čistě bílých kalhot. Rozutekli se do různých koutů vesnice. Kakashi nenechal nic náhodě, naznačil ANBU, aby pruhované sledovali a sám běžel za Tsunade.
"Tsunade-sama, mám z toho špatný pocit," Kakashi ani neklepal, vtrhl do kanceláře jako uragán. Tsunade shlížela z okna, už o nově příchozích věděla.
"ANBU už jsou v pohotovosti." promluvila Pátá, aby Kakashiho uklidnila. Šedovlasý přešel k ní u okna.
"Tohle nebudou obyčejní Shinobi. Jednají až moc takticky," uznal Kakashi, když každý ze skupinky přivolal další skupinku uvnitř vesnice. ANBU byli v pohotovosti, aby odvrátili hrozbu. Tsunade si všimla, že se brána otevřela.
"Odlákali pozornost jinam. Upozorni ostatní a vejděte do ulic!" nakázala Tsunade, Kakashi mlčky přikývl a zmizel. Tsunade vyrazila rázným krokem na střechu, hledala jednoho opeřence. Jenže sotva se dostala na střechu, do cesty jí skočila trojice mužů ve stejném pruhovaném oděvu, jako ti v ulicích. Očividně jim velel ten největší z nich, který měl ale znetvořenou pravou ruku.
"Co u nás pohledáváte?" zeptala se Tsunade pevně, začala zatínat pěsti.
"Jsem Drtič Tarik a toto je má armáda. Za prvé, držíte u sebe jednoho z nás. A za druhé, váš domov je i domovem pro Namikaze klan," promluvil hromotluk, dost Tsunade převyšoval.
"Tady žádní Namikaze nejsou. A nevím, kdo z vás je tu držen. Odejděte, ihned!" nakázala Tsunade pevně, Tarikova ochranka se připravila k boji.
"Vůbec ti nevěřím. A toho našeho krajánka si sami najdeme. Sundejte ji!" zavelel Tarik a jeho ochranka vyrazila proti Tsunade. S těmi si ale Tsunade rychle poradila, než se otočila na orla na zábradlí.
"Víš, co máš udělat! Najdi ho! Varuj ho!" křikla na ptáka a začala se věnovat Tarikovi. Orion vyletěl jako blesk. Tarik si orla všiml, rychle běžel k zábradli na střeše.
"Ihned sejměte toho ptáka!" zahřímal do ulic, jenže Orion se úspěšně vyhnul veškerým pokusům o sestřel.

Klan Namikaze neměl pomalu ani den oddechu. Sotva se Tanma s Narutem vrátili a začali léčit svoje utržené rány, Rada Klanu začala plánovat jakékoliv protiopatření proti Tarikovi. Naruto se rozvaloval v klanové zahradě, Tanma opodál cvičil. Snažil se si rozhýbat poraněné koleno.
"Ale že jsou akční, co? Sotva se zbavíme jednoho problému, už se chtěj zabírat dalším," konstatoval Naruto, zatímco Tanma cvičil. Pořezané koleno ho dost omezovalo.
"Rozhodně nemarněj čas. Měl bych je hodně rychle usadit zpátky na místo," utrousil Tanma, když se narovnal. Rozhodl se na protahování hlavně levé nohy.
"Jen do nich, Niisan!" podpořil ho Naruto, než se zahleděl na oblohu. Jeho pozornost upoutal rychle letící objekt, ze kterého se posléze vyklubal velký pták.
"Niisan, není to Orion?" ozval se Naruto, když rozeznal tvar. Tanma přestal s protahováním a podíval se stejným směrem.
"Tož co zas?" zeptal se řečnicky, hned na to Orion začal létat v podivných formacích. Naruto si všiml, jak se Tanmův výraz změnil. Kdyby mohl jeho výraz popsat, tak by to určitě byla nějaká nadávka.
"Hikaru!" zahřměl Tanma mocně, jmenovaný se objevil během mžiku.
"Sežeň mi všechny bojeschopný Namikaze! Valíme bránit náš nový domov!" rozkázal Tanma, to už i Naruto byl v pohotovosti.

Na hřbetech obřích orlů se všichni bojeschopní Namikaze dostali ke Konoze. Tanma se prokázal nejen jako schopný taktik, ale i letec, poněvadž se do Konohy dostali úplně nepozorovaně. Tanma jenom sledoval dění v ulicích z vrcholku hlavy Třetího.
"Co si o tom myslíš?" zeptal se Naruto, když se k němu přidal. Starší z bratrů bedlivě sledoval každou uličku zpod kapuce.
"Okopírovali naši taktiku. Tak se na to vrhnem ve velkém. Namikaze, vpřed!" zavelel Tanma, zbytek Namikaze hrozivě lemoval zbylý okraj monumentu, než se vrhli do ulic. Všiml si stoupajících kamenných zdí v samotném centru vesnice. Rozhodl se zamířit tam. Kakashi unaveně poklekl. Byl jedním z těch, kteří byli uzavření ve velké kamenné míse. Používal svůj Raiton, aby skolil Tarikovy muže a kamenné golemy z okrajů, ale jejich počty pořád neubývaly. Snažil se koupit čas těm, kteří se snažili stěnu prolomit.
"Pořád přichází další a další. Z tohohle nás vytáhne jedině zázrak," posteskl si Kakashi unaveně, jeho úlohu převzala Elika.
"Nevzdáme to, Kakashi. My ne," trvala dívka na svém, když shodila dalšího golema, který se na dně mísy roztříštil. Jenže pak zaslechla povědomý zvuk.
"Všichni za mě! Ihned!" zavelela dívka, když zaslechla silný příval vody. Z jednoho okraje se přiřítila vlna, která se blížila po dně. Elika pozvedla ruku, proud zastavila na místě. Jenže zezadu přišel další proud, Elika zvedla druhou ruku. Kamenní očekávali takový trik, proto začali vodu plnit z celého okraje. Elika se soustředila ze všech sil, protože ona kamenná mísa se s takovou zaplní velice rychle. Vytvořila si vodní sloupec, který ji nadzvedl, aby měla plnou kontrolu nad přibližující se vodou.
"Všichni co nejblíž k tomu sloupu! Dělejte!" zavelela Elika, podařilo se jí příval vody zastavit.
"Chtěj nás zadeklovat!" zakřičel Kiro a sám se činil. Kamenní utvořili kamennou desku, kterou chtěli místu přiklopit. Kiro vyvolal ze země několik sloupů a tlačil proti desce. Jenže únava na nich byla znát. Kamenná deska pořád klesala níž a níž a voda, byť už dosáhla okraje mísy, se přibližovala.
"T, kde jseš, když tě potřebuju?" zeptala se Elika v duchu, snažila se naplno soustředit a věnovat blížící se hrozbě.
Překvapilo je náhlé ticho. Kamenní doposud skandovali a povzbuzovali se navzájem. Teď ale bylo ticho, ale jejich techniky pořád účinkovaly. Eliku kolem pasu chytla silná ruka, jejíž dotek ale hned poznala. Sama málem roztála.
"Bereš na sebe poměrně velký sousto, Liko. Ale teď tě už neopustím. Stejně, jako ty jsi neopustila mě," ozvalo se za ní, vlna začala zase ustupovat. Zároveň, kamenem nad ní a v míse začal pobíhat žlutý blesk, který veškeré kameny zničil.
"Tanmič!" hlesl Kiro, když zvedl hlavu. Tanma se tam zjevil jako duch a pomohl jim z problémů.
"Hlavu hore, Kiro! Ještě to musíme vyhrát!" nakázal Tanma pevně, do Kira vjela nová energie.
"Jak se tu dostali?" zeptal se Tanma Kakashiho. Tanmova přítomnost dala všem potřebnou energii.
"Všiml jsem si pár zakuklenců, ti se pak rozprchli do různých koutů a vyvolali zbytek," informoval šedovlasý, Tanma jenom vytasil meč, už tak byla čepel od krve.
"Naše taktika. Fajn. Plán znáte. Kakashi, buď poblíž, můžu tě ještě potřebovat," nakázal blonďák, než se zase vytratil v uličkách. Elika si všimla Naruta a dalších členů klanu Namikaze, jak k nim doběhli a zabrali bod. Jakmile Kamenní spatřili ohnivý motiv na černém podkladu, začali ustupovat.
Tanma čistil okolní uličky, probíhal jako blesk a každého Tarikova muže, nebo golema, setnul jedinou ranou. Ucítil za sebou další pohyb, instinktivně seknul po krku. K jeho překvapení proti němu stanul muž ve stejné póze a gestu. Čepele se zastavili těsně před krkem.
"Sasuke," hlesl Tanma, ale držel postoj.
"Tanmo," opáčil Sasuke, taky byl opatrný. Šarvátky kolem si zatím nevšímali.
"Ocenil bych tu čepel pryč. Jsem v tom váma. Máme společného nepřítele," promluvil nečekaně Sasuke, začal odklánět svůj meč. Tanma udělal totéž, jen uznale kývl hlavou.
"Pak mi to povyprávíš. Vítej zpátky," promluvil Tanma po napjaté situaci, než se oba zaměřili na společnou hrozbu.

Kamenní se dali rychle na ústup. Ale zapomněli na to, že si zabarikádovali bránu. A vyčerpaní se nemohli dostat ven, ani kameny odvolat zpět do země. Kousek Konohy, který byl bráně nejblíže se stal krutým bojištěm. Nezbyla tam téměř žádná budova kvůli velkoplošným technikám.
"Namikaze. Lhala jsi mi, Hokage! Namikaze jsou tady!" zahřímal Tarik z čela své armády. Tedy, co z ní zbylo. Tsunade se jen po očku podívala kolem sebe. První línii tvořili shinobi v černých yukatách s ohnivým vzorem na spodním lemu.
"Šli jenom konat svoji povinnost," pousmála se Tsunade, teď se už cítila v bezpečí. Tarik si jen posměšně odfrkl a ukázal prstem do davu. Mířil na Kira.
"Ale krajánek je tady! Jde s náma!" zahřímal Tarik znovu. Kiro se odmítal hnout.
"Nejdu nikam! Tohle je můj domov! Jsem z Listu!" odvětil Kiro, což se Tarikovi taky nelíbilo. Obalil se kameny, vytvořil si takový silový oblek.
"Pak vás teda vymažu z map," odpověděl Tarik nonšalantně a zvedl ruku k nebi. Nebe zastínil obrovský meteorit, který se rychle řítil k zemi.
"Tohle dokázal jenom Madara a to měl Rinnegan! Co je on zač?" zeptala se Tsunade při pohledu na ten výjev. Z davu vyšel Tanma, očima Tarika probodával. Listoví si všimli, jak Tarik znejistěl při pohledu na Tanmu.
"Sasuke, teď!" křikl Tanma za sebe, jeho hlas se zněl mocně. Sasuke už číhal na nedalekém sloupu, ruce v pečeti tygra. Beze slova vyplivnul ohnivou kouli do mraků a spustil svoje Chidori. Obloha se hned zatáhla temnými mraky doprovázené hromem. Z mraků vykoukl bleskový drak.
"Snad ti to vyjde. Kirin!" zakřičel Sasuke a pokynul Chidorim na Tanmu. Drak měl svůj cíl, spustil se na místo, kde stál Tanma. Blonďák jen zvedl levačku k nebi a vyčkával. Drak udeřil do země, Tanma ho začal pohlcovat.
"Zesílil!" vyjekli Kakashi, Elika, Kiro a Tsunade současně. Naruto si jen pobaveně založil ruce na hrudi.
"Tohle je ještě nic," odvětil jim, ale sám byl zvědavý, co měl Tanma se Sasukem v úmyslu. Zářivé světlo, které pohlcovalo Tanmu zmizelo, samotný Tanma žlutě světélkoval. Miniaturu draka vyslal k meteoritu, který se rozpadl na několik kousků. Aby se vyhnul vedlejším ztrátám, malý bleskový drak zničil i ty padající kusy na prach.
"A co se týče vás, tak vypadnete!" promluvil Tanma k Tarikovi a zbytku jeho vojska. Tanma svěsil levačku, jako kdyby dával pokyn k palbě. Drak se rychle snesl dolů a nabral na velikosti. Byla to silná rána s ještě silnějším vůbuchem. Tarik a pár šťastlivců mělo štěstí, že se dostatečně ukryli. Zbytek už takové štěstí neměl.
"Nevidíme se naposledy, Namikaze!" zavrčel Tarik, pár z jeho přeživších mužů ho museli doslova táhnout k ústupu.
"Kdykoliv, Tariku! Najdeš mě tady!" provokoval Tanma, jistý si svými schopnostmi. Tahle šarvátka se obrátila v prospěch Konohy.

Listová se opět ponořila do klidu. Více méně. Všude možně probíhaly nejrůznější opravy, záchranné akce, nebo se znovu stavělo. Klan Namikaze se vším dost pomohl. Konohu zdobila nová čtvrť ve východní části. Naruto byl se zapečetěním úspěšný a povedlo se mu s pomocí svitku přestěhovat celou čtvrť ze Země Čaje do Konohy. Budovy, obyvatele, všechno se mu povedlo zapečetit do svitku a přenést. Zbytek klanu Namikaze se hned dal do práce a pomáhali všemožně.
"Moc mi to teda neulehčujete, kluci. Další práce," posteskla si Tsunade za svým stolem. Tanma s Narutem stáli proti ní, Tanma něco hledal ve své brašně.
"Veškeré naše záznamy a spisy. Dával jsem to dokupy celkem dlouho. Myslel jsem, že to bodne," řekl Tanma nevinně, předal Tsunade notes.
"Než jsme tu došli, tak jsem vyslal pár našich lidí do ostatních vesnic, aby o tomhle informovali. To, že Namikaze jsou zpět v Konoze a co Kamenná provedla. Zbývá už jenom náš feudál, babčo," přidal se Naruto, svoje klanové povinnosti plnil poctivě.
"Vy jste fakt zlatí. Za feudálem zajdu potom. Ráda vás opět vidím," řekla Tsunade s úsměvem a oba pevně objala. V posledních dnech toho na ni bylo fakt hodně.
"Navýšila se nám nejen populace, ale i vojenská síla. Myslím, že ostatní Kagové radši uzavřou spojenectví, než aby se nám postavili," dumal Naruto, když Tsunade přešla k oknu. Dívala se hlavně na východ.
"Pozměnils to?" zeptal se Tanma potichu, když si všiml pár změn ve čtvrti.
"Jo, pár změn jsem udělal. Snad to nevadí. Potom to spolu projdem, ať se neztratíš," odpověděl Naruto. Namikaze čtvrť byla v tradičním stylu oproti lehce moderním budovám okolo. Pryč byla několikapatrová budova, ve které přebýval Tanma s Narutem a pár dalšími členy. Tanmův nový dům byl teď na menším kopečku, tyčil se nad ostatními budovami, aby byl jeho status znám.
"Dobrá, mistře architekte. Hořím nedočkavostí," opáčil Tanma, čekal něco dalšího od Tsunade.
"Ta vaše technologie, vynálezy a techniky jsou opravdu něco. Vždyť ta vesnice je skoro celá opravená," hlesla Tsunade při pohledu na zbytek vesnice, dmula se pýchou.
"To už jsou naše triky. Neprozradíme," prohlásil Tanma se zdviženým prstem, až se Tsunade musela zasmát.
"Chceš z toho udělat Hiden techniky?" podivil se Naruto, který si na Tanmovy manýry zvykl.
"Jo, proč by ne? Je to prostě naše," odpověděl Tanma pohotově, jeho vážné chování bylo rázem pryč.
"No tak jo," odpověděl Naruto s klidem, až se Tsunade musela zasmát.
"Vy jste fakt tupouni. Ale jsem ráda, že jste zase tady. Vítejte doma, Namikaze. Můžete jít," oba bratři pokorně vyklidili kancelář.
"Co máš teď v úmyslu? Šel bych se najíst," zeptal se Naruto, sotva vyšli ven. Hlavně se těšil, až sundá popruh s mečem.
"Ty bys furt enem žral. Nechceš se spíš podělit o tvoje novinky?" navrhl Tanma a začal Naruta navádět zpátky do čtvrti.

O nějakou hodinku později se Naruto mohl konečně odebrat k jídlu. S Tanmou prošel novou infastrukturu čtvrti, což se Tanmovi zamlouvalo. Tanma se nakonec taky rozhodl někde najíst, pak se prošel po vesnici, zjistit, co je kde potřeba. Všechno šlo jako po drátkách, Namikaze technologie byla vskutku užitečná. Byť to byla poklidná vycházka, i tak smýkal Tanma meč na zádech. Zaprvé zvyk, zadruhé měl jistá privilegia jako Namikaze. O těch ale věděli pouze členové klanu.
"Věděla jsem, že to nenecháte jen tak bez odezvy," ozvalo se za ním. Tanma se ani nemusel ohlížet.
"Hej, Saky. Všechno v pohodě?" zeptal se Tanma pohotově. Tušil, že Sakura měla náročnou práci ve špitále. Proto tam taky poslal všechny léčitele.
"Teď už jo. Bylo super, že jste poslal vaše lidi do nemocnice. Na traumatologii byl totální chaos. S takovou bychom sami potřebovali doktora," odpověděla Sakura, dobrá nálada z ní jenom sršela. Tanma pochopil její narážku, pobaveně se pousmál.
"Rád pomůžu, když můžu. S Narutem jsi už mluvila?"
"Jo. Byli jsme spolu v Ichiraku, společně se Sasukem a Kakashim. Opět jako Tým 7. Dost se změnil. Vaše práce?" pokračovala růžovovlasá, když si společně sedli na lavičku v parku.
"No, možná jo, možná ne. Já nevím už," odpověděl Tanma nevinně a porozhlédl se kolem.
"Nemyslíš, že by to tu chtělo trochu oživit?"
"Určitě. Působí to docela chudě. A taky bych ráda viděla zase něco pěkného po tom všem," odpověděla Sakura uznale. Tanma pokýval hlavou, chápal to.
"No, asi mám pro Naruta fušku. Může se spojit s klanem Yamanaka a dát to tu nějak do pucu. Divila by ses, péče o kytky ho baví. Sám bych to do něho neřekl," pronesl Tanma nevzrušeně, zato Sakura celá zářila.
"Ne ne! To bych do něj fakt neřekla! Ino, mám pro tebe nové drby," Tanma se jen bavil nad jejím chováním.
"Železo se musí kout, dokud žhaví, co?"
"Přesně tak! Po tom všem vyslýchání si Yamanakové určitě oddechnou během výsadby. To prostě hned musím říct Ino," odpověděla Sakura, málem z lavičky vyskočila.
"Chápete mě, že jo?"
"Jo, asi jo. A nech si ty tituly, prosím tě. Až tak starej nejsem,"
"Pokusím se," usmála se nevinně, než se rozloučila a šla svojí cestou. Tanma pokračoval v cestě parkem, zabraný ve vlastních myšlenkách. Očividně měl větší vliv, než předpokládal.

Z rozjímání ho ale vytrhl nefunkční zapalovač. Ucítil druhou osobu, o kus dál od něj stála Elika. Prsty manipulovala s plamínkem uvnitř jeho zapalovače.
"Už zkoušíš oheň?" zeptal se Tanma, když si konečně zapálil.
"Pomaličku jo. Moc dobře si vybavuju tvoje učení," odpověděla Elika, když se k sobě přiblížili.
"Co to máš vůbec za zlozvyk?" zeptala se káravě, všimla si cigarety mezi jeho prsty.
"Ty čtyři roky byly hodně o hubu," odpověděl Tanma hodně rychle a nevinně, snažíc se schovat ruku za zády.
"To nevíš nic o škodlivosti? A jak to vůbec leze do peněz? A jak všechno natáhne ten smrad?" pokračovala Elika, Tanma měl pocit, že ho kárá vlastní máma.
"Hej, hej, hej! Klid, probůh. Chápu, že toho asi bylo hodně, ale to už nejseš ráda, že jsem zpátky?" zeptal se Tanma opatrně a raději típnul, co měl a schoval. Elika se očividně uklidnila.
"Máš pravdu. Jsem ráda, že jsi zase tu. Chyběl jsi mi, ty moje pako. Teď mám jenom trochu plnou hlavu," odpověděla Elika. Tanma navrhnul, aby si jen tak sedli do trávy, jako dva přátelé.
"Mohli jsme umřít. Na domácí půdě. Nevím, jak dlouho bych vydržela, kdyby ses neobjevil,"
"Odvedla jsi dobrou práci. Udržela jsi tak velkou plochu na dost dlouho. Máš můj obdiv, Liko. Zlepšila ses. Jseš dobrá podpora. Nevěš hlavu. Vem si v potaz, že jste už byli unavení a mleli jste z posledního. Já jsem se poslední týden válel na p****i, bo jsem málem dostal na p***l od Kenjina. Zas si to tolik neber," pokoušel se Tanma o utěšující tón. To Elice zjevně pozvedlo náladu. O to víc, když se dozvěděla, že Kenjin už nežije. Dost se jí ulevilo.
"Ale teď mě trápí ta Kamenná. Proč tu vůbec šli?"
"Je to letitej spor, už od třetí války. Ten chábr, co jim velí, to pořád nedokáže spolknout," odpověděl Tanma a ve zkratce vysvětlil, proč vznikl spor mezi Kamennou a Namikaze.
"Takže se ty útoky budou stupňovat? Hrozí další válka?"
"Nemyslím si. Bylo nad slunce jasný, že se mě Tarik bojí. Dokud tu jsem, tak si nic nezkusí," odpověděl blonďák konejšivě, Elika působila víc uvolněněji.
"Náš ochránce, co? Moc si na to ale nezvykej, Namikaze," popíchla ho dívka, což oba rozesmálo. Tanma si uvědomil, jak moc mu tohle chybělo.
"Liko, můžu tě o něco požádat? Můžeš být k večeru na vyhlídce? Je tu pár věcí, co mi leží v hlavě už nějakej pátek a chtěl bych s tím ven. Týká se to tebe," promluvil Tanma po chvilce klidu, až Elika znejistěla. Nervózně si zkousla ret, až Tanma málem roztál.
"A nemůžeš mi to říct teď?"
"Ještě si to chcu trochu promyslet. Ať ze mě nevypadne nějaká arci-kravina," odpověděl Tanma nejistě a nevinně. Elika jen uznale pokývala hlavou.
"Jasně, jasně. Asi to chápu. Dobrá, není problém. Před setměním na vyhlídce," zopakovala Elika a pokynula hlavou k monumentu. Tanma to kývnutím potvrdil.

Jelikož byl ještě nějaký čas před osudným setkáním, rozhodl se Tanma zabít čas ve své kovárně. Trochu si utřídit myšlenky a ujasnit, co vlastně chce říct. Nehodlal před tím už utíkat. Hrabal se v tom už dlouho a došel k závěru. Už nehodlal tajit svoje city. Po tom, co s Elikou prožil, už ne. Škrtnul křesadlem a rozdělal oheň ve výhni. Už dlouho měl v hlavě plán na jistou zbraň. Vytáhl staré schéma a dal se do díla. Ale samotnou čepel a mechanismus hodlal vylepšit. Chtěl, aby mechanismus reagoval na jeho chakru, která mění svůj průtok při určitém pohybu ruky, stejně jako krev v žilách. Zároveň chtěl do čepele použít kousky Fushigiri.
"S tímhle budu fakt zabiják," pousmál se nad svým plánem, když se podíval na schéma. Jednalo se o záměstní čepel s vysouvacím mechanismem, připevněnou k nátepníku. Rozbil Fushigiri na menší kousky a hodil je do výhně, aby je roztavil. Následný plamen nečekal.
"Do p**e!" vyjekl a sotva uhnul, protože plamen vyšlehl směrem k němu. Kovárna se zdála být v pořádku.
"Tanmo-sama, všechno v pořádku?" ozval se ze dveří Hikaru, který šel zrovna kolem. Tanma jenom zvedl palec, všechno bylo v pohodě.
"Dobře. Ale co nejdřív vyhledejte Emi-san, ať vám potom ty vlasy upraví," oznámil Hikaru, než odešel. Tanma se podíval do zrcadla, plamen mu sežehl asi polovinu délky vlasů. Kdyby byl Tanma tmavovlasý, tak vypadá jako Sasuke.
"Cuž, aspoň s tím bude míň péče a starostí," uznal Tanma nad svým novým vzhledem a pokračoval v díle. Součástky měl hotové, teď to jenom smontovat. Postupoval přesně podle schématu. Po nějaké chvíli měl svoji skrytou čepel hotovou. Vyhledal kožený nátepník, přidělal tam čepel a vyzkoušel její funkce. Roztáhl prsty na levé ruce, nechal jenom prostředník a prsteník u sebe, čepel mu vyjela ven.
"Čert ví, kdo to tenkrát nosil," poznamenal Tanma, když vytočil dlaň k sobě, aby se pořádně podíval na mechanismus. Čepel měl na vnitřní straně předloktí. Zaklonil ruku dozadu, podobně jako kdyby chtěl udělat úder dlaní a čepel zajela. Párkrát si ty gesta vyzkoušel, aby si je osvojil a zjistil nějaké chybičky. Čepel se vysouvala a zasouvala jako po másle. Na vysunutí musí prostě dát prostředníček a prsteníček k sobě a na zasunutí jenom zvednout dlaň. Podíval se ven, okolí se už zalilo zlatavým sluncem před soumrakem.
"Do ř**i!" zaklel a šel si dát sprchu po práci. Stihl i návštěvu u oné Emi, aby nevypadal tak strašně a mohl vyrazit k monumentu. natáhl na sebe obyčejné černé tričko s dlouhým rukávem a hodil na sebe haori s klanovým vzorem. Nově zkutá zbraň už seděla na jeho levém předloktí a černé bezprsté rukavice nesměly chybět.
"Tak směle do toho. To dokážeš. Hlavně odvahu," povzbuzoval se, zatímco kráčel ulicemi zalitými sluncem. Z nervozity vykouřil po cestě několik cigaret.