Typ

Byl poslední pracovní den v týdnu a Konan podávala páteční snídani. Pein raději zůstal u sebe v pokoji. Také měl proč, každý z Akatsuki, kromě něj, Konan a Zetsua, který stále nebyl k nalezení a o tudíž ničem nevěděl, stále rád oplácaval onu událost.
Po jídle Kisame, Sasori a nyní i Deidara, kterému předešlý den přišlo telefonické oznámení od sekretářky, že byl přijat, odešli do práce. Ani jeden z toho neměli valnou radost.

Otevřela oči, na tváři měla šťastný úsměv. Rozhlédla se po pokoji a pohled jí padl na Itachiho, který seděl v křesle a obličej měl schovaný v rukou. Přišla k němu blíž a podívala se mu do očí. Měl je zarudlé, ale suché.
„Co se děje?“ zeptala se ho mile.
„Nic..“ špitl. Reina se na něj ustaraně podívala.
„Jen..jsem vzpomínal…“ Reina se pousmála.

Náhled minulé kapitoly:
„Ty malej spratku! Pouštět tady červotoče! Co sis myslel?! Já jsem mistr loutek! Počkej, až tě chytím, to se rána nedožiješ!“ rozléhal se řev celým sídlem.
Hehe...mistr loutek...„Ó, no vážně, Mistře? To by jste mě ale musel chytit!“ poškleboval se ještě za běhu Deidara, když zahýbal v další nekonečné uličce sídla, ve kterém bylo toho dne neobvykle hlučno.
K této: Děj přímo navazuje na minulou kapitolu
Upozornění: Uvozovky jako obvykle značí přímou řeč, kurzíva myšlenky, tlusté v závorce poznámku autora, jen tlusté, v uvozovkách, značí řeč Zetsuovi černé polovičky ;)

Zatímco se milí Akatsuťáci snažili navzájem zmrzačit, k sídlu se sunula ještě jedna, v té době poslední dvojice v tmavých pláštích.
„...celkem dva nováčky,“ domluvil právě zrzek, když se zastavil se svou společnicí před zdánlivě obyčejným stromem.
„...zabiju!“ rozlehlo se okolím náhle, až sebou oba dva škubli a rozhlédli se okolo.
„Nebylo...nebylo to zevnitř?“ otázala se modrovláska opatrně.

,,..... kámen, nůžky, papír?“
Gaiovi málem spadla dolní čelist až ke kolenům. Geny se nezapřou. Je jak Kakashi, když dojde na souboj!
Pokusil se Asuku přemluvit na nějaký normální souboj, jenže Asuka si stála na svém. Gai jen povzdychl a přistoupil na její výzvu.
Postavili se naproti sobě, dali ruce za záda a zvolali zaroveň:
„Kámen, nůžky, papír!“

Hikouki běžel rychle do Akademie.
Kvůli Kakashimu se nevyspal, protože jeho velectěný strýček chrápal, a tak Hikouki nemohl usnout.

Určitě si říkáte, že každá pohádka by měla začínat slovy: Bylo nebylo nebo V království tam kdesi za kopci a vrchy. Jenže tato je jiná. Přesuňme se teď do jednoho hlubokého lesa, v němž stojí poněkud větší chaloupka, kterou v potu tváře vybudovalo sedm statných mužů.

Země a vzduch
Oheň a led
Ticho a ruch
Zpátečku vpřed!

Jednou chceš to
A potom zas tohle
Stříbro či zlato?
Rozhoduj rychle

Protiklady navždy jiné
Přeci jen jsou podobné
Drží spolu vždy a všude
Je jim jedno, co pak bude

Tak i ty a já
Navždy spolu držet máme
Jako hloupost se to zdá
Když se stejně pohádáme...

Poznámky:
ehm... že jste na mě zapomněli??
jsem ta holka, co píše hrozně divný povídky a básničky, kreslí strašně blbý obrázky a má vás všechny hrozně ráda!!

Vysokou rychlostí - část pátá - Rudý blesk dostává výzvu

„To je všechno?“ zeptal se Sasuke nevěřícně.
„No… Já myslím, že to stačí,“ odpověděla a jakoby nic se kolem něj protáhla a suveréně vešla dovnitř. Jeho dům byl obrovský, ale Hinatu to nevyvedlo z míry. Za prvé: Její barák byl možná ještě větší a za druhé: v jeho společnosti se cítila zvláštně. Možná to bylo proto, že věděl o jejím těhotenství nebo proto, že jí bylo jedno, co si zrovna on pomyslí. Usmála se. Prošla chodbou a Sasuke na ní jen nevěřícně zíral.
„Ne-nemáš něco k jídlu?“ zeptala se.

Největší pozornost v předsíni, na sebe upoutával jedna velká kresba. Na krásné, zřejmě nově vymalované zdi, se na své pozorovatele šklebila tmavá kresba. V divných kruzích a jiných geometrických obrazcích se skrývali postavy a zajímavá zvířata. Účelem téhle kresby bylo vyjádřit pouhým neforemným způsobem i ten největší strach. Sai přistoupil a sledoval v očích divného zjevení s mnoha ocasy, nocí překrytý dnešní svět. Černé rysy téhle noční můry jakoby vystupovali z lehce pokřivené zdi, a z každých úhlů viděli jakýkoli tvůj pohyb.

Louka…
„Miluju tenhle svět!“
Utíkal skrze celou louku. Vesele, rozpustile utíkal… Rychle, rychle a pomalu zároveň, tak pomalu, jak to umí jenom on. A utíkal… Běžel. Smál se. Běžel. Svou neviditelnou rukou se jemně dotýkal každého sytě zeleného stébélka, kolem kterého proběhl. On, Vítr. Dotýkal se jich a strašně se přitom smál, jako malé dítě. Jako malý kluk… Vždycky, když se dotkl, když se ta zelená, zázračně zelená tráva prohnula pod jeho něžným dotykem, vždycky rychle ucuknul. A tak, když se tráva narovnala…

Po tomto boji se ve vesnici utvořil pořádný rozruch. Na chvíli byly přerušeny chuuninské zkoušky, což se moc často nestávalo. Renjiho už se jim povedlo donést do nemocnice, ale s Yunou to bylo těžší. Všichni se mezi sebou hádali, jestli to má vůbec cenu, protože ona už nedýchala a srdce jí bil jen slabě a nepravidelně. Nakonec se do toho vložila Tsunade.
„Dáme jí tři dny. Pokud se z toho nedostane…“ sklopila hlavu.
Kakashi se prodíral davem a snažil se dostat k Yuně. Když se mu to konečně povedlo, na tváři mu přeběhl vyděšený výraz.

„Hokage-sama!“do kanceláře vběhl zběsile jeden z ninjů. Naruto sedící v křesle pohotově vyskočil a opřel se o stůl. Dychtivě zíral na ninju, který sotva popadal dech.
„Tááák?Co?Už?“ptal se Naruto a bušil do stolu.
Jeho podřízený jen sotva kývl a v ten moment se Naruto vyřítil ven z kanceláře, schody seskakoval po třech a řítil se do nemocnice.
„Hokage-sama!“přivítal ho s úklonou jeden z mediků. „Prosím pojďte za mnou.“

Přežít Vánoce ve zdraví je jediné Vánoční přání, které vám Jashin nesplní.

Pokud Naruto píše Ježíškovi, chce zásadně něco nesplnitelného.
Například nesněditelný ramen.
S plastovou náhražkou, jež nemůže pozřít, se nespokojí.

Dát Kakuzovi, který ještě rozhodně nezačíná zapomínat, prášky proti senilitě, znamená jednu schytat nebo být zadušen. Pokud vám dříve Kakuzu neprorve dutinu ústní skrz naskrz ve snaze nacpat vám ty prášky, co nejhlouběji do krku.

Túto FF pre vás píšu:
Psycho-chan
Ero Michi
Kumiko--chan
Lalija

Tak tu to máte:

[color=#800000]V jednej rozlohou celkom veľkej dedinke v zemi ohňa, na malej lúčke (skôr záhradke, no) začal klíčiť malý na túto oblasť neobvyklý stromček. Bol to pomelovník.

"Takže...," Kakashi si povzdechl a stáhnul si čelenku ještě víc do obličeje. "Vzhledem k tomu, že vaše týmová spolupráce nepokročila ani o píď, byl jsem nucen změnit tréninkovou techniku... Zítra se na cvičišti v devět hodin setkáte s týmem Gai..."
"Kakashi-sensei! Proč s nimi?! To neumí trénovat sami?" ozval se nabručeně Naruto.

Boj začíná

,,Konaaaaaaan" Zakřičel Genma po nečekaným útoky od Konohy.
Letěla hlavou dolů na kterou by spadla nebýt Genmova jutsu.
,,Konoha Senpu" Ocitla se ve hře i Zelená šelma, která zaútočila na Kisameho.
,,Hakke Rokujuyon Shou" Zaútočil Neji a následně TenTen s kunaiema.

"Já s písničkou jdu jako ptáček! Hej!" zpívá Hidan, který obejvil spíž s rumem.
"Nechlastej tak!" křikl na něj výhružně Pein, "a naval mi tu flašku!" vytrhl mu flašku z ruky.
"Děcka, já vás mám tááák rááád," říkal blaženě opilým výrazem ve tváři Kakuzu a objímal Kisameho a Zetsua kolem sebe.
"TY?" podívala se na něj Konan s nechápavým výrazem.
"Co? Už zase vy?" křikl Gai, který vešel po obhlídce Země do pekla a spatřil na mol ožralý Akatsuki a spousty flašek kolem nich. Načež někam odběhl.

15. kapitola : „Čoó, Ero-sennin?“

„Takže ty už tiež jounin?“ vykoktal zo seba.
Hinata sčervenala ešte viac : „Hai!“
Naruto si uvedomil, že to znelo vážne blbo.
„Prepáč mi to Hinata, nemyslel som to tak. Ja .... ja by som ti chcel tiež zablahoželať.“ povedal Naruto a vykúzlil jeden z jeho typických úsmevov.
Hinata myslela, že omdlie, ale nejako to ustala.
„Škoda, že som ťa nevidel, určite si bola skvelá.“ zosmutnel Naruto.
Kiba začul kúsok rozhovoru.

Co že to zase ten Pary vymyslel?? Toť otázka xD. Další procházka po městě vedla k dalšímu námětu na povídku. Tentokrát sem jí ale odmítl psát sám a tak jsem požádal Alalinku, která díky bohu prosbu přijala a tak je z této povídky spoluautorské dílo. Takže víc už nebudu zdržovat tak dejte se do čtení :)