Vysokou rychlostí - část V.

Vysokou rychlostí - část pátá - Rudý blesk dostává výzvu

Den se schýlil k večeru, zešeřilo se a obchodníci si konečně našli vhodné místo pro nocleh – docela prostorná planina, proti tomu jsem nic neměla. Z jedné strany chránění nizoučkým pahorkem, rozdělali oheň a vesele se mezi sebou bavili. Seděla jsem opodál a pomalu jedla. Zaútočí nebo ne? Ale na tom vlastně moc nezáleží. Přichystání mě nic stát nebude. Polkla jsem poslední sousto a rozhlédla se po okolí. Šátek jsem měla stále kolem krku, teď budu stejně své oči potřebovat.
„Kam jdeš?“ zeptal se Kakashi, když jsem procházela okolo.
„Kreslit,“ odpověděla jsem popravdě a nasadila nevinný výraz. O vteřinu později už jsem byla pryč. Čím větší kruh, tím lépe. Ano, tohle byla má vlastní technika, dosud nikým neokopírovaná, protože jsem případným adeptům nedala šanci. Vyryla jsem patou okolo tábořiště kruh o průměru asi čtyřicet metrů – tak akorát, potom ještě jeden uvnitř něj, okraje vzdáleny od sebe jen metr. Třetí kruh se vždycky kreslil až při bitvě. Pak se udělaly pečetě a bum, když to popíšu stručně a výstižně. Za půl hodiny jsem byla zpátky, spokojena se svým výkonem. Ať si teď přijde, kdo chce.

Všichni obchodníci spali, Naruto a Sakura také. Sasuke hleděl na hvězdy a Kakashi pozoroval mě.
„Co je?“ zeptala jsem se po pěti minutách nepřetržitého zírání na sebe.
„Co jsi kreslila?“ rozhodl se po chvíli konečně alespoň odpovědět otázkou.
„Kolečka,“ povzdechla jsem si, „kdyby se zase přihnala skupina ninjů, pěti pečetěmi je odrovnám. Šikovné jutsu, že?“ Usmála jsem.
„Všechny najednou?“ otázal se překvapeně.
„Všechny, co budou alespoň za prvním kruhem. Pošlu proti nim chakrovou vlnu, která se pak vrátí zpátky, takže přijdu jen o minimální množství. Ale já jsem ti nic neřekla, že?“ zakřenila jsem se.
„Vypustíš svou chakru a pak si ji vezmeš zase zpátky? Nemožné,“ potřásl hlavou.
„Pro mě slovo nemožné znamená jen s trochou tréninku za týden hotové.“ Vstala jsem, abych si protáhla nohy.
„I když vlastně ano, vodu v prášku se mi ještě nepodařilo vyrobit,“ připustila jsem a zavřela oči, abych se mohla rozhlédnout po okolí vnitřním zrakem. Pak jsem natáhla ruku před sebe.
„Už jdou. A vypadá to, že nás navštíví i drazí vůdci, skáčou tam takové dvě obludky.“ Otevřela jsem oči a olízla si rty v očekávání souboje.

Zamyšleně jsem na zemi vyryla patou kruh a postavila se do něj. Znovu zavřela oči a čekala, až všichni Gótó překročí první kruh. Ještě čtyři. Teď! Pečetě by zkopíroval v této rychlostí pouze Sharingan. Drak, tygr, drak, králík, pes. Položil jsem dlaň do odhadnutého středu kruhu a sledovala efekt. Všemi lidmi v okolí to zalomcovalo, ale já sledovala dění trochu dál.
„Problém,“ zavrčela jsem, když se má chakra vrátila zpátky.
„Co se stalo?“ Kakashi stál ve střehu.
„Ten jejich vůdce má nějaký pohlcovač chakry, podařilo se mu pár ninjů ochránit. Tohle mě opravdu vytáčí,“ zamračila jsem se. A lupiči už byli u nás. Naštěstí se podařilo mému útoku vyhnout jen osm ninjů z původních čtyřiceti, což se dá pokládat za slušný úspěch. S těmi zbylými si hravě poradí ta tři děcka. Viděla jsem, jak Naruto tvoří stínové klony.
„Hej, Kakashi, kde se to ten kluk naučil?“ sykla jsem na bělovlasého přítele ve volné chvíli, protože nikdo se ještě neodhodlal k útoku.
„Ukradl Svitek pečetí. Je to uličník,“ odpověděl mi. Uculila jsem se.
„A kde si myslíš, že jsem se to naučila já?“

„Slyšel jsem o ninjích z Listové,“ ozval se nakřáplý hlas. Muž měl na sobě brnění se zářící koulí uprostřed. Jak ubohé, ovšem účinné. Nebyly to typické chakra brnění, řekněme, že nějaký z nejslabších modelů. Obličej mu zakrývala kápě, ale jasně jsem rozeznala vrásky, musel být velice starý. Vedle něj stál muž, oblečený jen do obyčejného hnědého pláště. Kapuci měl shozenou, takže jsem viděla jasnou podobu s drahým vyřazeným třetí hlavou.
„Jste opravdu tak dobří, jak se říká?“ zasmál se ten, ale znělo to spíš jako chrchlavý kašel.
„Ne, jsme lepší,“ odtušila jsem suše, „a ty skončíš jako tvůj...bratr?“ Naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se. Byl to ovšem úsměv upíří, kde se mile vycení zoubky a div že po nich nesteče pár kapek krve.
„Zabiju tě, mrcho!“ zavyl, šíleně vzteklý, „klidně jsi mu vyrvala srdce z těla - to samé udělám já tobě!“
„Co? On je mrtvý? Jen jsem ho zmlátila, byl naživu, abys věděl. Co bych dělala se srdcem?“ zamračila jsem se. Docela znejistěl, podíval se na svého partnera v brnění, pak zpátky na mě.
„Nevěřím ti ani slovo,“ sdělil mi s hlasem sršícím nenávistí, „a dřív, než tato noc skončí, bude tvé srdce v mých dlaních.“ Dokončil s vážností a zjevně si to užíval.
„Vsadíme se?“ ušklíbla jsem se, „než tahle noc skončí, zatančím si na tvých kostech.“
„To je morbidní, Meiri,“ ozval se Kakashi z druhé strany. Naruto, Sakura a Sasuke stáli u vozu, během našeho tlachání těch osm poskoků bezpečně odrovnali.
„On si s tím začal,“ pokrčila jsem rameny, „a teď sleduj – jestlipak mě uvidíš, Kakashi?“ Můj smích se ještě chvíli vznášel u Kakashiho a pak zmizel, stejně jako já. Jediní, kdo mohli vidět mé pohyby, byli Sasuke a Kakashi, jestliže použili Sharingan. Muž v plechovce se do boje dosud nezapojil, což mi vyhovovalo. Kroužila jsem okolo Darasova bratra a zatím si postačila jen se šťoucháním kunaiem. Musela jsem přiznat, že byl o dost lepší než jeho mladší sourozenec. Proto jsem se vykašlala na šátek a nechala své oči změnit barvu.

„Hatake Kakashi, Kopírovací ninja – poznávám tvůj Sharingan,“ pronesl znovu stařecký hlas, „a ta holka bude Rudý blesk. Výborně, rozšířím si svou sbírku skalpů.“ Kakashi vytáhl z pouzdra kunai a přikrčil se, připraven okamžitě začít. Ano, můj klon, vytvořený zhruba před hodinou, ho špehoval, schován v koruně poblíž rostoucího stromu. Problém byl v tom, že kdybych se zapojilo vícekrát, spotřebovala bych příliš mnoho chakry. Tohle ať si vyřídí syn Bílého Tesáka po svém.

„Nehraj si se mnou,“ podrážděně vyštěkl můj protivník, „to neumíš víc?“ Neobtěžovala jsem se odpovídat a hodila po něm další shurikeny. Lehce se jim vyhnul, když uskočil stranou, kde na něj však mířily další. Tentokrát ho oba dva zasáhly. Tahle rychlost byla šílená, ale já jsem to milovala. Věděla jsem moc dobře, že pak budu s chakrou na dně, ale proč přemýšlet nad budoucností dřív, než se k ní dostaneme? Nad hlavou mi prolétly mé vlastní zbraně, které si Darasův bratr vyrval z těla a hodil je po mně. Začala jsem zase dávat pozor a přizpůsobila se jeho pohybům. Snažil se mě dostat především pomocí kopů a fakt byl, že měl nohy neuvěřitelně silné. Zřejmě proto dokázal vyvinout téměř podobnou rychlost jako já. Většině jeho kopů jsem se stihla vyhnout, ale některé jsem byla nucena vykrýt a že to nebylo dvakrát příjemné, měl ohromnou sílu. Sklonila jsem se pod jeho nohou a zkusila mu podlomit koleno druhé končetiny. A to jsem opravdu nebyla jemná. Sotva nohu pokrčil. Mládenče, vytáčíš mě. Budu mít spoustu modřin. Rozhodla jsem se navázat s ním oční kontakt. Bude to hodně ošklivé a trochu krvavé, ale to je prostě život. Má se k ženám chovat uctivěji.

Kakashi už dávno zjistil, že chakra brnění, ač mizerný model, je pěkný prevít. Jeho technika mě opravdu překvapila. Mám na mysli Chidori. Úžasný efekt i účinnost. Aby se Kakashi vůbec dostal k tomu staříkovi, musel nejdřív prokličkovat pod jeho pařáty, kterých si plecháč přidělal dalších šest – jak podlé. Se Sharinganem to nebylo nic vyčerpávajícího. Žasla jsem, když Kakashi zabořil chakrovou kouli do hlavního místa brnění. Pak jsem ovšem zpozorněla, protože se stařec začal chechtat. Kakashi jen tak tak stačil uskočit před smrtícím úderem.. Zaostřila jsem na brnění – přeci jenom se na něm objevila malá prasklinka. Přesunula jsem pohled k vozu a zažila další šok. Kakashiho svěřenci se bránili oněm osmi ninjům, co už jednou odstranili, ale připlést se mezi ně – vlastně proč, když si ti tři vedli opravdu dobře. Ten stařík se mi nelíbí, beztak to dělá on.

Znovu jsem se chystala rozptýlit protivníka pomocí hození zbraní, ale on tenhle úvod už prokoukl, uhnul na stranu, a přestože jsem se na něj vrhla seshora – obyčejným okem vlastně neviditelná – stihl se otočit a nádherným kopem mě poslal vzduchem na opačnou stranu. Dopadla jsem akorát do vozu – bylo to zhruba deset metrů a já myslela, že porodím – strhla plachtu a objevila opravdu cenný poklad. Nemít určité mravní zásady, hned bych se kvůli takovému zboží stala lupičem. Byly tam totiž zbraně. Ale samozřejmě ne obyčejné, všechny měly speciálně upravené ostří, které reagovalo na chakru. Při pohledu na katanu v černo-červené pochvě mi blýsklo v očích. Milovala jsem katany, ovšem nikdy jsem nenašla žádnou vhodnou. Teď už ano.
„Půjčím si tohle,“ vyhrkla jsem na vyděšené obchodníky, kteří se ukrývali za vozem, zatímco na druhé straně probíhaly boje. Počkala jsem, až Sasuke dokončí svůj Katon: Goukakyuu no Jutsu, a pak se skokem vrátila k drahému druhé hlavě. Už na mě čekal.

Jasně jsem viděla, že Kakashimu ubývá příliš chakry. Právě vytvořil třetí Chidori. Stařík v brnění se jen smál. Bělovlasý jounin znovu nabral rychlost. A už potřetí udeřil na stejné místo v plechovém ohozu. Ozval se praskot a starcův sípavý chechot najednou utichl.

Můj protivník vykrýval údery nátepníky, které zřejmě měly taktéž speciální úpravu. Normální kov by samozřejmě přinejmenším popraskal. Ale co mu uniklo, že jsem ho dotlačila zády k blízkému stromu. V té chvíli jsem švihla katanou na jeho hlavu. Odrazil úder znovu svou ruku a zároveň byl nucen zastavit se, stromem projít neuměl.
„Tohle je všechno, co umí Rudý blesk?“ posmíval se. Pohlédli jsme si do očí.

Muž s fialovými vlasy otevřel oči do rudého světa. Pár metrů před ním od něj prchala dívka s rudými vlasy. Několika skoky ji dostihl a trhnutím ji otočil čelem k sobě. Její vyděšené oči ho neskutečně potěšily. Vzal jí z rukou katanu, odolal pokušení setnout jí hlavu, tak ji nejprve pořezal na celém těle, a nakonec jí zbraní plynule zajel do břicha.