Nesmrtelnost VIII. - Smrt na jazyku

Po tomto boji se ve vesnici utvořil pořádný rozruch. Na chvíli byly přerušeny chuuninské zkoušky, což se moc často nestávalo. Renjiho už se jim povedlo donést do nemocnice, ale s Yunou to bylo těžší. Všichni se mezi sebou hádali, jestli to má vůbec cenu, protože ona už nedýchala a srdce jí bil jen slabě a nepravidelně. Nakonec se do toho vložila Tsunade.
„Dáme jí tři dny. Pokud se z toho nedostane…“ sklopila hlavu.
Kakashi se prodíral davem a snažil se dostat k Yuně. Když se mu to konečně povedlo, na tváři mu přeběhl vyděšený výraz.
„Vy ji znáte, Kakashi-sensei?“ zeptala se Sakura, která šla celou dobu za ním.
„To je Orochimarova dcera,“ odpověděl. Teď už spozorněli všichni.
„Orochimarova dcera? Ty myslíš Yunu?“ zeptala se Tsunade poté, co Yunu odnesli do nemocnice.
„Jo, přesně tak. Ta podoba se nezapře.“
„Jaktože jsme si toho nevšimli dřív? Už jen ty její techniky tomu napovídaly,“ přemýšlela nad touto situací Tsunade.
Potom dala povel, aby mohly chuuninské zkoušky pokračovat.

Každý den chodila Tsunade zjišťovat, jak je na tom Yuna a každý den jí byla řečena stejná odpověď: „Beze změny.“
Když nastal třetí a osudný den, Kakashi seděl pod stromem a četl si. Najednou z ničeho nic knihu zaklapl a začal přemýšlet o tom, co se v době, kdy mu bylo asi 10 let. To ji jeho otec přinesl k nim domů s tím, že ji musí dát do nějaké neninjovské rodiny. Už na ni zapomněl, vždyť už je to 20 let! Po chvíli se zvedl a mířil směrem k nemocnici. Před vchodem se potkal s Tsunade. Podíval se na ni s otázkou v očích, ona však jen zakroutila hlavou.
„Počkáme do večera, víc pro ni nemůžeme udělat. Ale podle mě je to beznadjné.“
„Stejně by mě zajímalo, jak ji ten Orochimaru našel,“ zamyslel se Kakashi. „Bylo to přeci udělané tak, aby ji nikdy nemohl najít!“
„To jo, ale jak se zdá, tak ji našel a poslal ji sem dělat zvěda nebo ona od něj sama odešla. A bojím se, že to se mi nikdy nedozvíme…“
Tok jejich myšlenek přerušil až náhlý zvuk boje, který e odehrával až moc blízko kanceláře Hokage. Tsunade i Kakashi se tam hned rozeběhli. To co uviděli jim na chvíli vyrozilo dech. Bojovali tam ANBU s Orochimarem, který pořád vykřikoval, že musí mluvit s Tsunade. Ale na to ANBU nebrali ohledy.
„To stačí!“ zavelela Tsunade. Všichni na povel přestali a podívli se na Tsunade. „Já si s ním promluvím.“
„Ale Tsunade-sama…“ začal jeden z ANBU. Tsunade ho jen zpražila pohledem a on se raději hned stáhl. Když ANBU zmizeli, Tsunade vybafla: „Co po mě chceš tentokrát, Orochimaru?“
„Sasuke se přidal k Akatsuki a teď chtějí zaútočit na Konohu. Musíš je zastavit!“
„A proč bych měla věřit právě tobě? Ty, který jsi hlavní škůdce Konohy???“
„Vůbec ses nezměnila! Jsi pořád stejně tvrdohlavá!“ odsekl Orochimaru. „Ale až budeš plakat, že ti Akatsuki zničili vysnici, za mnou nechoď!“ Orochimaru se otočil, jako že chce jít pryč.
„Počkej!“ zařvala na něj ještě Tsunade. Orochimaru se otočil.
„Proč tady máš svou dceru?“ zeptala se. Tato otázka ho značně zaskočila.
„Má dcera? Tady?“ zeptal se nechápavě. Myslel si, že se Yuna dostatečně kryla, aby nebyla zjištěna její identita.
„Jo, tvá dcera! Yuna!“ nedala se Tsunade.
„Nevim, nějak se na mě a hlavně na Sasukeho naštvala a odešla,“ odpověděl jen tak jakoby nic Orochimaru.
„A ty sis o ní za celou tu dobu nic nezjišťoval, že?“ dívala se na něj ironicky Tsunade. Orochimaru nevěděl, co na to odpovědět.
„Co si o tom myslíš ty, Kakashi?“ pokračovala Tsunade. Když se jí dlouho nedostávalo odpovědi, otočila se na místo, kde si myslela, že Kakashi stojí. Ten však byl strašně zabrn do čtení, že úplně zapomněl kde a s kým je. Tsunade se naštvala a přaštila ho tak, že odletěl skoro až na druhý konec Konohy.
„Takže jsi to věděl, že tady je…“ domyslela si Tsunade.
„Jo a to byl taky důvod, proč jsem vás šel varovat,“ vzdal se už Orochimaru.
„Tys ji chtěl zachránit?“ zeptala se Tsunade a sklopila hlavu.
„C-co? Stalo se s ní něco???“
„Není na tom nejlíp…“ odpověděla Tsunade.