Akatsuki, jak jste je zatím nepoznali 7. - Jak správně využít pizzu a co s růžovým pežotem?

Byl poslední pracovní den v týdnu a Konan podávala páteční snídani. Pein raději zůstal u sebe v pokoji. Také měl proč, každý z Akatsuki, kromě něj, Konan a Zetsua, který stále nebyl k nalezení a o tudíž ničem nevěděl, stále rád oplácaval onu událost.
Po jídle Kisame, Sasori a nyní i Deidara, kterému předešlý den přišlo telefonické oznámení od sekretářky, že byl přijat, odešli do práce. Ani jeden z toho neměli valnou radost.
Itachi stále čekal na nějakou informaci o výsledku jeho pohovoru. Bylo mu divné, že se zatím nikdo neozval, ale nelámal si tím moc hlavu, prostě jen čekal, čekal, čekal …
Ve stejném stavu byl i Kakuzu. Chtěl se uplatnit jako finanční poradce, ale zájem o jeho služby stále žádný.

Deidara přišel do pizzerie a seznámil se zdejším bossem. Poté se seznámil s ostatními zaměstnanci, šéf mu krátce řekl nějaké ty instrukce a pak mu jen zbývalo čekat, až nějaký zákazník zavolá.
Ale s kolektivem vyházel dobře, zvláště s šéfkuchařem si rozuměl.
Právě pročítal jídelní lístek a přemýšlel. Byl tu sice spokojený, ale šéfův totalitní režim nehodlal nechat jen tak. Chtěl mu za to něco provést, ale zatím ho nenapadlo nic originálního. Zkoumal jednotlivé pizzy a narazil na menší zvláštnost, která ho začala zajímat. „Bobe, co je tohle za ingredienci?“ Ukázal na jednu pizzu ve složení, tomato, kukuřice, sýr, oregano, Deštivé syrečky.
Kuchaře mu hned vesele odpověděl: „Je to naše zvláštnost, jistě znáš normální syrečky.“
„To jo.“
„A tohle jsou také syrečky, ale obsahují zvláštní ochrannou přísadu, díky kterému tak nepáchnou. Totiž, pořádně uležené syrečky mají výtečnou chuť, ale každého hned odradí jejich zápach, takhle si na nich každý krásně pochutná, je to specialita zdejší pizzerie, recept našeho šéfa. Jo, Deštné syrečky.“
„Ale co má znamenat tohle upozornění? Nevhodné k ananasu?“
„Víš, ani přes celou řadu pokusů, triků a jiných věcí se nepodařilo odstranit jednu maličkost. Totiž ananas obsahuje jisté látky, které narušují účinky těch protizápachových. Takže když to spojíš dohromady, vzniknou ti syrečky s několikanásobným odérem, který je extra dobře cítit na sto honů.“
Deidara povytáhl obočí. „Aháááá.“
Kuchař lehce znejistěl. „Snad to nechceš zkusit.“
„Ne víš, můj detektivní šéf má hrozně rád chuť syrečků, ale pro jejich aroma si je málokdy dopřeje, ale tuhle pizzu mu doporučím. Víš co, udělej mi jednu na můj účet.“
Kuchař se okamžitě nadchne „Výborně. Stejně je tu dneska nuda. Za chvilku to bude.“
Blonďáka obšťastnila ještě další myšlenka. „Na něco jsem si vzpomněl, musím něco ještě vyřídit, za chvilku jsem zpátky.“ Ohlásil a vykročil naproti do lékárny.

Mezitím v sídle zazvonil telefon. Itachi, vždy připraven, okamžitě vystartoval a zvedl ho. „Haló.“
„Dobrý den, mohla bych mluvit s Konan z detektivní kanceláře Úsvitové očko?“
„Ano, jistěže.“ Zamumlal zklamaně Uchiha a zavolal modrovlásku. Ta se dostavila a přebrala hovor.
Volala jistá paní, známá paní Takamine a požádala o pohlídání její dětí. Kon samozřejmě nabídku přijala a šla to oznámit Peinovi. Tomu alespoň ona zvedla náladu. Poté se ozval domovní zvonek.
Ití šel otevřít a návštěva ho celkem překvapila. „Co ty tady děláš, nemáš být v práci?“
Milovník výbuchů se ušklíbl. „Jsem v práci a nesu pizzu.“
„Pro koho to je?“
„Nedělej si naděje, pro tebe ne. Je to exklusivní specialita pro šéfa.“
„Chceš si u něj jen šplhnout.“ Zamračil se Itachi.
„Jak se to vezme.“ Dei se záhadně usmál a mašíroval si to do Vůdcova pokoje. Zaklepal a ohlásil se.
Šéf ho uvítal slovy „Co tady jako děláš?“, ale když si vyslechl důvod Deidarovy cesty, byl potěšen i překvapen.
„Je to taková menší pozornost podniku, nechte si chutnat šéfe. Chcete podat zrovna i něco k pití? Přinesu vám džus, třeba ananasový? Může být?“
„Jistěže, vidíš, umíš být i milý, když chceš.“ Odpověděl vlídně Pein a Deidara se pobaveně vzdálil do ledničky.
Pein spokojeně nasál příjemnou vůni pizzy a pak se do ní s chutí zakousl. Než se Deidara vrátil s pitím, měl v sobě většinu a vychutnával si zbývající kousky.
Dei věděl, že když se trochu zdrží, nic se nestane a v pizzerii s tím počítají. Zpovzdálí pozoroval Peina, který si s italskou lahůdkou pospíšil a celou ji teď zapíjel jeho oblíbeným ananasovým džusem. Když tu najednou …
„Tohle už je moc! Ještě tohle snášet! Já končím!“ zařval právě příchozí Sasori.
Pein se udiveně podíval na prázdnou krabici od pizzy. Co Sasorimu na ní tolik vadí? „Koukni, to že v pracovní době obědvám, není nic zvláštního, dyť si ji můžeš taky objednat, Deidara ti jistě bude k službám,“ důrazně dodá, „že ano?“
Blonďák hned přiklusal. „Samozřejmě.“ A hodil pobavený kukuč po loutkaři.
Sasori protočil oči v sloup a se zrychleným dechem pokračoval: „Já kašlu na pizzu, kašlu na oběd, kašlu na tenhle stupidní *cenzored* projekt! Už toho mám po krk, jak mi ten bukvicový blbec brnká na nervy a chce mě dostat k němu do bytu. Já jsem loutka. Kus dřeva. Nechci žádný emoce. Ale to co dělá ten *cenzored* už překračuje meze!“
„No tak je ten tvůj restauračnej šéf růžovej pežot, no a co? Aspoň máš důvod k žádosti o zvýšení platu a až půjdete na věc, použij henge a udělej ze sebe normálního člověka a stoupneš u něj v oblibě a třeba tě povýší ....a co tu sakra tak smrdí?“
Blonďák se otočil, aby nebylo vidět, jak v sobě dusí smích.
„Šéfe já fakt nemám zájem o jakékoliv hrátky s tím směšným růžovákem. A jo, je tu fakt divnej puch. Připomíná mi to syrečky.“
„Lidi já půjdu, mějte se,“ prohlásil Deidara a raději vyklidil pole.
Červenovlasému ale neušel jeho pobavený tón v hlase a něco nekalého vytušil. Řekl Peinovi, že už také musí jít a dohonil svého parťáka, kterému zadržování smíchu už pomalu dělalo problém.
„Že v tý pizze něco bylo?“
Dei přikývl. Pak už nevydržel a začal se smát nahlas.
„Co je tu tak směšnýho?“ Zabručel něčí hlas.
Sasori se otočil a poté ukázal na smíchem svíjejícího se ninju. „Dal šéfovi otrávenou pizzu. Mimochodem, seš si vědom toho, že tě šéf minimálně zabije?“ Houkl na svého uměleckého kolegu.
Dei se smál dál. „Není otrávená, jen ..“
Kakuzu povytáhl obočí. „Jen?“
„Je v ní jistá ingredience, která se nesmí míchat s ananasem, protože pak má nepříjemné vedlejší pachové účinky.“ No, a pak je tam ještě jedna speciální přísada...“
Kakuzu se ohlédl po zvuku třísknutí dveří a nadávající stín mířící druhou chodbou pravděpodobně do koupelny. Podle hlasu to nemohl být nikdo jiný než Pein. Další dveře bouchly a Kaku si to domyslel. „Způsobuje to rychlou potřebu?“
Blonďák zavrtěl hlavou. „Tu zajišťuje projímadlo. V té pizze byly upravené syrečky, které za normálních okolností nesmrdí, ale když se smísí s ananasem ...“
„Jsou mnohonásobně cítit.“ Doplnil Sasori a začal se také smát, stejně tak i Kakuzu.
„DEIRADO! ŽE TYS DAL NĚCO DO TÉ PIZZY!“ Zahřměl chodbou vůdcův hlas. Šéf se už dostal z koupelny, ale ne na dlouho. Vzápětí se chytl za pozadí a zmizel v ní nanovo.
Opodál se ozval další výbuch smíchu tří ninjů.
„Co je tu tak vtipného.“ Zašeptal další ninja a jeho rudé oči zářily do tmy.
„Víš Itachi,“ začal Kakuzu ale musel se opět pořádně zasmát.
„Dal jsem mu speciální pizzu.“ Pokračoval Deidara a vysvětlil Itachimu, čemu se tak smějí.