Typ
„Shikamaru, jak dlouho se tu zdržíme?“ zeptala se Ino, když přišla do pokoje.
„Hm, nevím. Říkal jsem si, že až se úplně uzdraví Temari-san. Kdyby Hokage-sama něco potřebovala, tak by poslala vzkaz.“
„Souhlasím, doufám, že ten protijed co nejdříve dokončíme. Vypadá to, že už brzy bude.“
„Hej, to není normální, všeci kolem mě spolu chodí!“
Ino se Shikamarem pozvedli obočí a nechápavě na Naruta koukali.
„Co to tady blábolíš za nesmysly?“ zeptal se otráveně Shikamaru.
[i] Nekonečná válka. Válka, která se táhla už skoro čtvrté pokolení. Nebo to bylo páté? Nikdo nevěděl. Kdo tu válku začal, to už bylo dávno zapomenuto. Hlavní bylo přežít.
Černovlasá dívka seděla na své oblíbené skále a dívala se dolů do údolí, které zatím bylo nedotčené válkou. Všude rostly stromy, občas zahlédla i nějaké zvíře, které se však rychle schovalo. Tady existoval mír.
Za sebou zaslechla kroky, které znala.
Naruto převzal klíče a odešel. Nejdřív si zašel na ramen a potom šel do svého nového domu. Když tam došel, zjistil, že tam je uklizeno. Dokonce tam byly všechny potraviny. Prošel si dům a potom si sedl k televizi. Po hodině odpočinku se chtěl projít po vesnici ale vyrušilo ho klepání na dveře. Otevřel dveře a stála tam Sakura s malou holčičkou.
"Ahoj, můžeme dál?" Zeptala se Sakura.
"Samozřejmě," přivítal je Naruto."Co tě sem přivádí a kdo je tá roztomilá holčička?" Zeptal se Naruto.
Je po válce. Akatsuki jsou poraženi. Sasuke se vrátil do Listové a Hinata pořád tajně miluje Naruta.
Neztrácet naději
"Pozor!" Zařval Naruto. Hinata okamžitě zareagovala a opět si všímala svého protivníka. Byl to už dlouhý a vyčerpávající boj. Hinata použila Hmat stodvacetiosmi úderů a maskovaný ninja se zhroutil k zemi. Hinata se spěšně podívala na Naruta.
Kolem páté vysvitlo slunce, protrhlo tlustou hradbu šedivých mračen a ozářilo doutnající trosky na základně Ganseki, jež z ptačí perspektivy připomínala vyhaslé ohniště. S příchodem nového dne se konečně zdálo být všechno jaksi urovnané a zreorganizované.
Smrtelní a Bezmocní: Křehkost
Tým složený ze Sachia, Reie, Leiko a Noriho se ubytoval v malém hotýlku kousek od přístavu. Všichni seděli v jednom pokoji a promýšleli svou strategii.
„Tak co nám můžeš říct o těch lodí Společnosti?“ zeptal se Sachio Noriho.
„Jejich lodě jsou v západní části přístavu, což znamená na druhé straně od nás. Mají asi něco okolo patnácti lodí. Co víme tak pět z nich pojede směrem do Země Větru, dalších pět pak na jih, tři z nich pojedou do Země Vody a poslední dvě do Země Blesku.“ odpověděl Nori.
Bylo již něco kolem poledního, sluníčko pražilo na celou krajinu v okolí akaúkrytu, do něhož se pomalu trousili členové, zmožení včerejším výletem za "kulturou", který obětavě zorganizoval nejmenovaný jashinista a pak se vypařil neznámo kam, neznámo s kým a neznámo proč...
...a v onom úkrytu, ve "vstupní hale/chodbě/čemkoliv", se pomalu probouzely dvě osoby, které celou noc ležely jedna druhé v náručí, uložené na čepeli děsivé kosy, která byla položena na plocho, takže tvořila jen takovou podivnou podložku...
Tak popravde som neplánovala poslať tento nový diel už dnes, ale niekto ma presvedčil. 
S Jar of Heart to teda budem musieť odložiť na nejakú chvíľku.
Takže príjemné čítanie a dalšie reči nechám na koniec. 
Po zbytok dňa som čítala nejaké knihy a počúvala hudbu. Nikoho som po celý deň nevpustila do svojej izby, dokonca ani Nejiho.
Bála som sa, že by som mohla precitlivieť. To som si nemohla a ani nechcela dovoliť.
Naruto a Sasuke cestovali spolu. Nevedeli kam, hlavne preč. Skákali po stromoch a čoraz bližšie sa blížili...
„Sasuke."
„Viem."
Sasuke aktivoval sharingan.
Pred nimi sa objavili traja ninjovia v maskách, na ktorých mali znak Listovej.
„Zdá sa, že Danzou po nás poslal," povedal Sasuke.
Naruto si predstúpil pred Sasukeho.
„Čo robíš?"
„Nechaj ich na mňa."
„Nerob sa silným. Toto budú určite elitní zabijaci. Tých porazíme jedine spolu."
„Sleduj a uč sa."
Naruto rozhádzal po bojisku kunaie.
„Netrafil si."
Keď Itachi uvidel, ako ju Hidan stíska, neváhal ani stotinu sekundy. Jasné, že ho to zaskočilo – a to naozaj veľmi. Takého hlupáka, ako je Hidan, sa nebál. Neváhal sa pobiť. Vedel, že ten, kto kričí, bola Nana. Jeho lásku teraz drží niekto iný.
Dal ruku v päsť a poriadnu mu vrazil, až tak, že Hidan padol na zem.
„Ty kretén!“ zreval Itachi ako zviera.
„Itachi, nie!“ skríkla Nana.
„Stretli sme sa, lebo vám chcem predstaviť nového člena.“ Začal Pein a ukázal na chudé, vysoké, čiernovlasé dievča s modrými očami. „Toto je Hana a odteraz je jednou s Akatsuki.“ Povedal Pein a potom aj s Konan ruka v ruke odišli.
Meshiki : Ach jo, teď mám v hlavě o další starost navíc. Ten Kiba..... sakra, ten blbec se musí zamilovat zrovna do ní. Kdyby to tak nebylo, byl by s Arichi a šťastnej, zato teď se trápí kvůli Tokime, kvůli tomu, že leze do zelí Shikamarovi a kvůli Arichi, jelikož jí lže. Hmm, vážně si s náma život zahrává, jak se mu zachce. Chtěla jsem jít za Hokage, abych se zeptala na ty mise pro Nejiho a ostatní, jenže jsem u babči pořád a nejspíš už jí to leze na nervy, takže to ze seznamu škrtám. Místo toho jsem šla na rámen.
Turnaj chuuninshé zkoušky skončil a všichni, co potřebovali další ošetření, byli převezeni do nemocnice v Listové. Z arény, kde se tato zkouška konala, vynášeli zdravotníci i jediné dva účastníky, kteří byli v bezvědomí a to Uzumakiho a Sasukeho. Všichni viděli ten zázrak, který předvedli oba dva. Tento den byl pro Hokageho významný. Získal pro Listovou Kyuubi no Youko. Avšak získání Devítiocasé Lišky byla dvojsečná zbraň.
Yorochi se z plných plic nedechnul a pak si všiml, že na kraji vesnice jsou některé domy pobořené a dělníci a ninjové pracují na opravách.
„Měl bych nechávat nějaké klony i ve vesnici, abych měl stálý kontakt o dění.“ pomyslel si Yorochi a pohlédl na obálku od Hiko.
Opatrně ji otevřel, protože nevěděl, co čekat. Byl v ní kratší vzkaz a celkem neosobní.
Rin zase ponocovala na balkoně. Seděla opřená o zeď vedle dveří a pozorovala noční oblohu. Přemýšlela nad svojí minulostí.
„Bratře, matko, otče… Už jen chvíli počkejte. Už jen chvíli, a pomstím vás!“ řekla polohlasem.
Ráno se vzbudila ještě před východem slunce. Naruto se ještě válel v posteli. Nechtěla ho probudit, tak si potichu ustlala, vzala si svůj batoh a vyrazila ven. Na střeše Narutova domu se rozhlédla kolem sebe. Potom vyrazila na kopec nedaleko od vesnice.
V Nejim to vřelo.
"Co myslíš, že právě děláš, Nishine?" zavrčel a chytl svého žáka za límec mikiny. Zvedl ho do vzduchu a nechal tak mladého genina bezmocně sebou máchat.
"Co to… pusťte mě, sensei!" bránil se dotyčný, přičemž se snažil zasáhnout svého učitele jedním z chaoticky zamířených kopů.
Bezvýsledně.
,,Sestřičko,‘‘ křičí tmavovlasá dívka a běží do pokoje své starší sestry. Jen tak tak se Hinata a Neji od sebe stačili odtáhnout, než Hanabi vlétla do pokoje.
,,Sestři jsi v pořádku?‘‘ zeptala se ustaraně její sestra.
,,Eee... ano jsem, jak to že se tak staráš?‘‘ zajímala se Hinata.
,,Dneska je přeci zasedání ohledně zvolení budoucího vůdce klanu a bohužel ty, ani já na něm nesmíme chybět a ….‘‘ chtěla ještě něco říci, jenže si všimla, že v místnosti je ještě jedna osoba, jí velmi povědomá.
Seděla na molu a pozorovala kousky spáleného papíru plovoucí po hladině jezírka na pozemcích Uchihů. Když se po čtyřech dnech od svého posledního boje probrala v nemocnici, jako by vstoupila do úplně jiného světa. Turnaj vyhrál Hyuuga Aoshi, to byla pro ni jediná dobrá zpráva. Ostatní byly horší, zvláště ta o Inoteho zmizení z nemocnice. Stráže a dva lékaři byli v noci brutálně zmasakrováni a od té doby ho nikdo neviděl. A aby toho nebylo málo, byl Inote přidán na seznam kriminálníků a zběhů.
Sěděla na kameni, v Uchihově objetí. Hladil ji po vlasech, nic neříkal. A Neko plakala... protože už zase udělala stejnou věc, jako tehdy před lety. Skutečně se od té doby vůbec nezměnila?
"Tohle je..." zašeptala, ale dál už nemohla.
Zakryl jí ústa rukou.
"Pššt," zašeptal jí do ucha, "nekaž mi tuhle šťastnou chvíli, má malá Neko..."
