Návrat Naruta Namikazeho 4

Naruto převzal klíče a odešel. Nejdřív si zašel na ramen a potom šel do svého nového domu. Když tam došel, zjistil, že tam je uklizeno. Dokonce tam byly všechny potraviny. Prošel si dům a potom si sedl k televizi. Po hodině odpočinku se chtěl projít po vesnici ale vyrušilo ho klepání na dveře. Otevřel dveře a stála tam Sakura s malou holčičkou.
"Ahoj, můžeme dál?" Zeptala se Sakura.
"Samozřejmě," přivítal je Naruto."Co tě sem přivádí a kdo je tá roztomilá holčička?" Zeptal se Naruto.
"To je Aki a měla bych jednu důležitou otázku. Mohla by tady bydlet? Aspoň než bude schopná žít sama," Zeptala se Sakura.
"Můžu se zeptat, proč by tu měla bydlet?" Chtěl vědět Naruto.
"Dneska, jsem byla s holkama na nákupech a tak, pak jak jsem šla domů, jsem jí potkala, jak jí bije nějaký kluk z Mlžné. Zavedla jsem jí k rodičím, jenže jsem zjistila, že to nejsou zrovna ideální rodiče. Zašla jsem s tím k Tsunade, která je pak nechala zatknout. Akorát teď nemá kam jít a ty si byl první řešení, co Tsunade napadlo," vysvětlila na zcela pochopitelnou otázku.
"Tak fajn, rád jí tady ubytuju," souhlasil Naruto.
"Děkuji Naruto," řekla Sakura a dala mu pusu na tvář. Ten byl díky tomu mimo svět, proto si ani nevšiml, že už odešla. Seděl by tak ještě dlouho, kdyby malá Aki neměla hlad.
"Pro-promiňte, ale mám strašný hlad," prosila o trochu jídla Aki.
"Jasně, hned ti něco donesu, ale prosím, nevykej mi. Budeme spolu bydlet, tak mi prosím tykej," řekl Naruto a hned byl v kuchyni. Když pojedli, začali spolu blbnout. Večer toho nechali z důvodu hladovějících žaludků. Nakonec se rozhodli pro ramen. Cestou se jí Naruto začal vyptávat.
"Aki, kolik ti je vlastně let?" Zeptal se zvědaví Naruto.
"Deset, za dva měsíce přesně mi bude jedenáct," odpověděla Aki.
"Aha, chodíš na akademii?" Měl další otázku.
"Ne, ale ráda bych se stala kunoichi," odpovídala Narutovi.
"To by se dalo zařídit. Na akademii jsi sice stará, ale klidně tě budu učit já.Opravdu chceš do toho jít?" Zeptal se Naruto.
"Jasně že chci," Odpověděla a vypískla něco v tom smyslu, že bude kunoichi. Když došli k Ichiraku ramen, Naruto si všiml, že tam sedí Sasuke, Ino, Kiba a Sakura.
"Ahoj, můžem si přisednout?" Zeptal se Naruto a sedl si s Aki na poslední volné místa.
"Ahoj Naruto, ahoj Aki," reagovala na pozdrav Sakura.
"Ahoj Naruto a kdo je ta holčička?" Zeptala se Ino.
"To je Aki," vysvětlila Sakura
"Aha a proč je s ním?" Měla další otázku.
"Pojď stranou, vysvětlím ti to," řekla Sakura a vstala. Mezitím se Kiba a Sasuke probudili.
"Nazdar chlape, jak se máš? Nikdo nám neřekl, že jsi se vrátil, ale ty dvě vypadaly, že něco o tom ví, takže ví, nebo mě šálil zrak?" Optal se Sasuke a Kiba přikyvoval.
"Mám se fajn a Sakura to ví už od té doby, co jsem se vrátil a Ino, tak to nevím. Možná jí to Sakura řekla," odpověděl Naruto. Pak začal s otázama on.
"A jakto, že jsi se vrátil? Celých šest let jsem se tě snažil přivést zpět a ty se vrátíš?" Zeptal Se Naruto.
"Víš, že já ani nevím? Asi ty tvoje bláboly zapůsobily," odpověděl černovlasý kluk, co vlastní sharingan, ale pravý důvod si nechal pro sebe.
"Aha," řekl jen Naruto. Čekal víc, ale aspoň něco.
"A kdo to vlastně je tá holčička?" Promluvil Kiba.
"No jo, vlastně bych i já rád věděl kdo to je?" Připojil se Sasuke ke Kibovi.
"Běžte k Sakuře, ona vám to řekne," řekl a objednal sobě a Aki ramen. Po chvilce připojili ostatní. Bavili se hodně dlouho. Jako první odešel Kiba, po něm své místo uvolnila Ino a po ní Sasuke. Zbyli tam jen Aki, Naruto a Sakura.
"Víš Sakuro, chtěl bych ti něco říct," odhodlal se Naruto.
"A co?" Otočila se na něj.
"Víš j-j-já tě mi-mil," ale byl přerušen Sakurou.
"Vím, co chceš říct a já tě taky miluju," řekla mu, políbila ho a odešla. Ten byl jak v tranzu. probudila ho až Aki.
"Můžem už jít?" Ozvala se Aki.
"No jo, jasně," odpověděl." Jen zaplatím, moment," zaplatil a odešli.
"Kde chceš spát? Mám tady čtyři ložnice," optal se Naruto. Aki si prošla všechny a nakonec si vybrala jednu ve žluté barvě. Na levé straně stála postel, na pravé byla knihovna a pod oknem byl stůl s lampou a na straně dveří byly nějaké skříně a šatník. Naruto si vybral pokoj, vymalovaný modře. Postel byla pod oknem, knihovna stála u pravé stěny, naproti byly skříně a u dveří byl stůl.
"Tak jo, dobrou noc," řekli a zašli do svých pokojů.

"Dobrá ráno mami," pozdravila Sakura mámu.
"Dobré, byl tady Naruto a předal mi tamty růže a řekl, že jsou pro tebe," řekla máma.
"Ten je milí," pomyslela si a přivoněla k růžím. Potom se nasnídala.

Naruto se vzbudil a zjistil, že je teprv půl šesté. Oblekl se a zašel do květinářství. Koupil tam růže, napsal přání a šel za Sakurou.
"Ahoj Naruto, potřebuješ něco?" Zeptala se Sakuřina máma.
"Mohla by jste, až se Sakura vzbudí, předat jí to?" Zeptal se Naruto.
"Ale jistě," souhlasila máma Sakury.
"Na shledanou," rozloučil se Naruto a odešel. Ještě slyšel , jak se s ním Sakuřina máma loučí a zabouchnutí dveří. Když došel domů, Aki ještě spala. Nachystal sobě i Aki snídani. Potom, jak pojedl, si sedl k televizi. Mezitím se Aki vzbudila a když došla do kuchyně všimla si talíře plného jídla. Pojedla a šla do obýváku. Našla tam Naruta, jak se dívá na televizi. Přisedla si a začali se dívat spolu. Najednou Naruto vstal a vypl televizi. Aki se na něho podívala nechápavým obličejem.
"Tak Aki, teď se pustíme do tvého výcviku, aby ses mohla stát kunoichi," oznámil Naruto, načež se ozval radostný výkřik.
"Nejdřív se naučíš, co je to chakra, a potom se jí naučíš ovládat," vysvětlil první krok. To, co vlastně tá chakra je, pochopila rychle. Naruto jí předvedl pár jutsu, a pak jí vysvětlil jak jí "vyvolá". Naruto se bavil tím, jak se Aki snaží, až si nevšiml, že někdo přišel.
"Baf!!!" Polekala Sakura Naruta, až z toho Naruto spadl na zadek. Pak mu pomohla vstát.
"Chtěla jsem ti poděkovat za ty růže a našla jsem vás tady a prostě jsem si nemohla pomoct a musela tě vystrašit," vysvětlovala a přitom se smála. Ale po chvilce jí to přešlo.
"Jinak ty růže jsou nádherné," řekla Sakura a políbila ho. Potom se s Narutem dívali na Aki. Po hodině Sakura odešla a Naruto šel připravit oběd.
"Aki, pro tento den toho stačí a pojď si dát oběd," jak Aki uslyšela oběd, už byla u stolu. Při tom přemýšlela o svých rodičích. Je jí jedno, jestli jsou ve vězení, nebo jím chcou useknout hlavu. Věděla, jací jsou, proto by pro ně nikdy neuronila ani jednu slzu. Ví, že jí teď potkalo velké štěstí, proto se o své i když jediné rodiče, už nezajímá.
"Od teď, už nebudu přemýšlet o rodičích," dopřemýšlela a plně se pustila do jídla.