Zatracenci - ep.02 - Jsou věci, které by se, milý Hidane, neměly v žádném případě tahat do úkrytu zabijáků!

Bylo již něco kolem poledního, sluníčko pražilo na celou krajinu v okolí akaúkrytu, do něhož se pomalu trousili členové, zmožení včerejším výletem za "kulturou", který obětavě zorganizoval nejmenovaný jashinista a pak se vypařil neznámo kam, neznámo s kým a neznámo proč...
...a v onom úkrytu, ve "vstupní hale/chodbě/čemkoliv", se pomalu probouzely dvě osoby, které celou noc ležely jedna druhé v náručí, uložené na čepeli děsivé kosy, která byla položena na plocho, takže tvořila jen takovou podivnou podložku...

"Do p*dele, moje hlava," nadával Hidan a už se chtěl namáhavě zvedat ze země, když v tom ke svému vlastnímu překvapení, zděšení a uspokojení zjistil, že mu na hrudi leží nějaká docela roztomilá dívka s krátkými světle hnědými vlasy, a pomalu, uvolněně, tichounce oddechuje. Chvíli na ni zíral a snažil se vykoumat, kde se tu projashina vzala. Jeho mozek, momentálně mořený hroznou kocovinou, ale nemohl na nic přijít. Ne, že by mu nějak vadilo, být v objetí někoho tak roztomilého, ale stejně... z toho měl divný pocit."Kdo to ksakru je?" původně si to chtěl jen pomyslet, ale nějakým nedopatřením z něj ta věta vylezla nahlas.
Zavrtěla se.
"Ku*va, to je bolest," zanadávala a posadila se přímo zabijákovi na hrudi, používaje ji jako jakousi židličku, "a kde to sakra jsem?"
V Hidanovi hrklo, když zaslechl ten podivně dětský hlas, jak mluví s použitím jemu podobného slovníku. Je vůbec možné, aby takhle zjevně holčička, jen ještě ne moc vyvinutá, nebyla to, za co jí doteď považoval? Existuje vůbec taková možnost, že by... že by tohle neuvěřitelně roztomilý stvoření, o kterým si ještě chvíli myslel, že by stálo za hřích... ve skutečnosti bylo... Že by to byl... kluk?
"A do p*dele," ujelo mu.
"Pardon?" otočil se mrňous na něj a výraz v jeho tváři se změnil z nabručeného na udivený a... šťastný?
Zíral na něj jako nějaká malá, zamilovaná fanynka a bělovlasý by přísahal, že se trochu začervenal. Ale pořád na něm seděl!
"Vstaneš ze mě?" obořil se na něj, "nebo ti mám pomoct?"
"Gomen," brouklo to stvoření a velice neochotně se zvedlo. Pak se na něj znovu podívalo tím zvláštně uctivým pohledem, počkalo až se sám vyhrabe na nohy a padlo před ním k zemi.
"Hidan-sama, chci být vaším studentem!" vykřikl prcek a vzepjal k němu prosebně ruce.
To už na zabijákovu mysl bylo moc.
"Cooo?" zeptal se s naprosto stupidním výrazem ve tváři. Přemýšlel, co to jako má znamenat, když v tom ho asi napadl důvod, proč něco takovýho říká. Zhluboka se nadechl a dodal další, podezřívavou otázku: "Ty seš Tobi, co?" zachechtal se, "A teď jsem tě dostal, smrade!"
Prcek na něj zíral z pokleku, ústa trochu pootevřená, "Kdo je to Tobi?"

"Jááá jsem Tobííí, Hidan-san!" ozval se náhle od vchodu uražený hlas a hyperaktivní Lízátko pěkným skluzem přistálo Hidanovi přímo pod nohama.
"Hele Tobi, táhni do p*dele!" dopálil se nesmrtelný a pozdvihl kosu, která ale jen projela prckovým tělem. "Necháš toho, ku*va? Chci tě aspoň jednou za svůj nesmrtelnej život zabít!" zaječel. Měl mizernou náladu už jen z té kocoviny a faktu, že Kakuzu je kdesi v tahu, a teď ještě tihle dva otravové, přičemž jeden z nich je jistě hermafroditní, jeho osobou posedlá fanynka...fanoušek?
"Ale," podíval se na něj Tobík očkem, "to by pak Hidan-san Tobimu ublížil a vyčítal by si to!"
Bělovlasý zabiják chvíli vypadal, jako že v nejbližší vteřině dostane infarkt, pak popadl Tobíka za límec pláště a přímo do obličeje mu zařval: "Jediný, co si v tomhle za*ranym životě vyčítám je, že sem tě už do p*dele neposlal dávno mezi mrtvoly!" načež skrčka pustil a uplivl si.
"Ááááá!" vypískl Tobík a zmizel kdesi v hlubinách úkrytu.
"A teď, co s tebou," povzdechl si jashinista a upřel pohled na to děcko. Stále klečelo na stejném místě a dívalo se na něj.
"Já bych něco věděl, pokud na to sám nestačíš," pronesl Itachi, opírající se ležérně o jeskynní stěnu, "co na to říkáte, slečno?"
Poté poklekl k překvapenému děcku a jemně se dotkl svými rty drobné ručky. Ta se vzápětí smotala do pěsti a vrazila šokovanému Uchihovi jednu přesně mezi oči.
"Co si to, ku*va dovoluješ?" vřísklo mrně.
"Tak zjevně nic nebude," zamumlal uraženě a odplížil se směrem, jímž před chvílí odešel Tobík. Za ním ještě v závěsu přišli Kisame s Deidarou, kteří se na nečekanou návštěvnici (návštěvníka?) jen zvědavě podívali a raději si šli po svých. Přeci jen, výraz v Hidanově tváři nevěstil nic dobrého.

Drobná postavička s andělským výrazem ve tváři stále na kolenou čekala, co nesmrtelný ninja odpoví na prve položenou otázku. Zjevně mu ale nebylo souzeno odpověď jen tak lehce dostat. Zmíněný na něho zíral, snažil se rozluštit záhadu s pohlavím, a také, proč ho něco tak nedomrlého vlastně fyzicky přitahuje. A to dost.
"Éeehm, "řekl velice inteligentně, "A kdo ksakru jseš?"
To malé se zatvářilo... ublíženě? Co má tohle znamenat? Takže je to přeci jenom holka, a oni dva spolu včera v noci něco měli? Je to možný? Aby holka mluvila pomalu hůř než on, mistr všech sprostých slov, nadávek a oplzlostí? Nemožné! A že by se... s klukem... no to snad ne...!
"Ale no tak," zasmál se prcek, i když to znělo poněkud falešně, "přeci Hoshi!"
"Pořád se nechytám."
"Včera jsme spolu propili půl noci, to si snad pamatujete, ne?" uhodil hřebíček na hlavičku.
O nějakém pití už nesmrtelný věděl a i kdyby ne, tak mu to bolest hlavy mileráda připomněla.
Ale pořád nějak nevěděl, jak s tím může něco tak křehkého a malého souviset. Prostě mu to nešlo dohromady. Mučil svoje mozkové buňky, aby si vzpomněly na detaily včerejší noci...
Jak jen se to stalo? ...jeho kumpáni ho nechali ve štychu a tak chtěl odejít, když vtom do někoho vrazil...
"Ty jseš to děcko, co mě vyzvalo na soutěž v chlastu?!" vytřeštil najednou oči, jak se mu rozsvítilo.
"Jo, přesně to!" zazubil/a se Hoshi.
"A ku*va," řekl zase Hidan, v hlavě čistou vzpomínku na to, jak tohle malé chtěl ještě ráno div ne pomilovat a také na dětsky vypadajícího chlapečka, co ho včera v noci málem přepil. Jak jen můžou dvě tak naprosto odlišné osoby být zároveň jeden a ten samý člověk? Jak vůbec může ten mrňous vypadat jako neuvěřitelně rozkošná dívenka? To by mělo bejt považovaný za hřích!
"Ku*va, co?" pitvořil se Hoshi.
Byl ale umlčen zabijákovým prstem.
"Takže," pokoušel se Hidy vymyslet něco alespoň trochu inteligentního, mnul si spánky a přecházel ze strany na stranu, "Proč bych tě měl přijmout za studenta?"
Hermafrodit se jen zaculil, postavil se do pozoru, sáhl si do výstřihu a zpod trička vyndal Hidanovi velice povědomý přívěšek.
"Protože... Jashin-sama forever!"