Červená řeka, díl 04

Rin zase ponocovala na balkoně. Seděla opřená o zeď vedle dveří a pozorovala noční oblohu. Přemýšlela nad svojí minulostí.
„Bratře, matko, otče… Už jen chvíli počkejte. Už jen chvíli, a pomstím vás!“ řekla polohlasem.

Ráno se vzbudila ještě před východem slunce. Naruto se ještě válel v posteli. Nechtěla ho probudit, tak si potichu ustlala, vzala si svůj batoh a vyrazila ven. Na střeše Narutova domu se rozhlédla kolem sebe. Potom vyrazila na kopec nedaleko od vesnice.

Byl tam krásný výhled na Konohu a východ slunce. Vytáhla notes se štětcem a začala malovat to, co jí východ slunce nabízel. Sluneční paprsky doléhali na celé město, které se pod nimi ukázalo v jasných barvách. Připadalo jí, jakoby se její ruka pohybovala sama. Když svoje dílo dokončila, položila ho vedle sebe a natáhla se do měkké trávy. Netrvalo dlouho a usnula.

Probudilo ji něco, co cítila na obličeji. Pomalu si sedla a otevřela oči. Potom spatřila velkého bílého psa. Trochu se polekala. když ale viděla, že vrtí ocasem, uklidnila se. Potom si šáhla na obličej. Měla ho celý pokrytý slinami. Začala se smát a otřela si je všechny z tváře. Pohladila psa po hlavě. Měl jemnou a příjemnou srst. Jeho majitel se o něj dobře stará, pomyslela si.
„Hej, Akamaru! Co tam děláš?“ uslyší něčí hlas. Potom se za psem objevil kluk, kterého viděla první den na mýtině.
„Omlouvám se za něj, nevím, co ho to popadlo.“ omluvil se brunet, „Ehm... A kdo vlastně jsi? Jaksi si nemůžu vzpomenout, jestli jsem tě někdy nepotkal.“
„Jsem Rin Ookami. Přišla jsem sem teprve nedávno.“ usmála se na něj mile.
„Já se jmenuji Kiba Inuzuka a tohle je můj pes Akamaru.“ představil se. Pak si sedl vedle ní.
„V tak krátkém čase jsi se stala ninjou v Listové? Jak jsi to dokázala,“ zeptal se, když si všiml čelenky na jejím opasku.
„Já ti ani nevím. Prostě mě můj nový mistr zkoušel a najednou z něj vypadlo, že jsem uspěla u jeho zkoušky.“ odpověděla a dál hladila Akamara. Ten si lehl a položil si hlavu do jejího klína. Podívala se na něj trošku překvapeně, ale potom se jemně usmála.
„Zdá se, že si tě oblíbil.“ řekl Kiba při pohledu na psa, „Nestává se moc často, aby se takhle mile choval k cizím lidem.“
Rin se na něj podívala a zazubila se: „Nevím, čím to je.“
Takhle si tam povídali ještě dlouho. Když bylo slunce už vysoko na obleze, zeptala se Rin:
„Ehm... Kolik je hodin?“ Chlapec se podíval na slunce.
„Tipl bych si, že je tak jedna hodina.“ odpověděl na její otázku.
„Sakra!“ zaklela a vstala, „Zase přijdu pozdě! Promiň, ale musím rychle jít! Měj se!“ rozloučila se a rozběhla se směrem k místu srazu.

„Hrozně se omlouvám! Šla jsem po cestě a viděla jsem starou paní s těžkým nákupem a prostě jsem jí musela pomoct.“ vymlouvala se Rin po asi hodinovém zpoždění. V improvizaci byla velmi rychlá.
„Snaž se chodit včas, nebo tréninky budeme pořád prodlužovat!“ zahrozil Gai. Potom ji pobídl, aby šla za ní a vyrazil k nejbližšímu stromu.
„Napřed tě musím naučit ovládat chakru. Zkusíme si lezení na stromy. Bude se ti to velmi hodit.“ řekl a rozběhl se proti stromu. Vyběhl na tlustou větev asi 20 metrů vysoko. Rin se na něj užasle dívala.
„Až dokážeš vyšplhat až sem, budeme pokračovat dalším tréninkem.“ řekl jí, když lezl dolů. Dívka přikývla a pokusila se nahromadit chakru do nohou. Když cítila, že je připravená, rozběhla se proti stromu. Provedla 4 kroky, ale potom se pod její nohou udělala prohlubeň (velkým množstvím chakry), přestala se soustředit a spadla na zem. Nehodlala se vzdát a pokusila se o to znovu. A pak znovu. A zase. Neúspěch za neúspěchem.
Takhle to šlo další půlhodinu. Gai mezitím dělal kliky na jedné ruce.
Už to začínám chápat... uvědomila si a zkusila to ještě jednou. Konečně vyšplhala až na onu větev.
„Ano, zvládla jsem to!“ zakřičela radostí. Mistr se narovnal a pohlédl na Rin.
„Výborně, tak teď slez dolů, ať můžeme pokračovat!“ přikázal. Vtom se dívka zarazila.
„No... Tak tohle bude trošku problém.“ řekla a pokusila se slézt. Chvíli jí to šlo, ale v půlce jí uklouzla noha a hned padala. Už se viděla rozpláclá na zemi, když vtom ji Gai-sensei chytl.
„Tohle mohlo dopadnout špatně.“ řekl, když ji postavil na zem.
„Děkuji vám.“ poděkovala Rin. Kdyby ji nechytil, byla by nucena přerušit trénink a léčit se.

„Dobře, teď, když umíš ovládat chakru, přejdeme k tvé rychlosti.“ Ukázal na druhou stranu louky, „Poběžíš tam a zase zpět maximální rychlostí, jakou umíš. Ukaž mi svou sílu mládí!“ nařídil. Dívka přikývla a vyrazila. Páni, je opravdu rychlá. Po tréninku na stejném principu, jako u Leea by mohla mít výborné výsledky, zamyslela se, ale to už byla na Rin na cestě zpátky. Gai vytáhl z tašky, co s sebou měl, závaží. Rin se na něj zadívala, když doběhla zpátky.
„Zuj si boty.“ nařídil mistr. Na nic se neptala a vyzula si boty, které jí sahali pod kolena. Sensei k ní přistoupil a uvázal jí na lýtka tenké závaží. Potom se zase obula.
„Zkus se projít.“ pověděl. Rin se zvedla a pokusila se udělat krok. Závaží však bylo mnohem těžší, než se zdálo. Měla co dělat, aby udržela rovnováhu.
„Možná bude trošku těžší chodit, ale časem si zvykneš.“ zazubil se na ni. Otráveně se na něj podívala. Trochu?! Je normální?! S tímhle na nohách neudělám ani krok! Zkusila to znovu, tentokrát úspěšně.
„Až se naučíš s tím chodit, rozběhni se.“ sdělil, když viděl její snahu.
Tenhle princip tréninku trval další dvě hodiny.
„Nesundávej je, pokud to nebude třeba.“ podotknul, „A teď chci vidět, jak citlivý je tvůj sluch.“ Rin přikývla.
„Zavážu ti oči a budeš se spoléhat jen na sluch. Já se budu schovávat v lese kolem. Až mě zaslechneš, zaútoč na mě jakýmkoli způsobem.“
A tak se také stalo. Dívka stála před lesem s očima zakrytýma šátkem. Soustředila se jen na sluch a v ruce svírala kunai. Tsunade-sama říkala, že má dobré uši. Uvidíme, jestli je to pravda, pomyslel si a napřáhl se k hození kunaie. Velmi ho překvapilo, když se musel vyhnout zbrani letící od Rin.
„Slyšela jsem dobře?“ otázala se s hlavou otočenou k místu, kde byl mistr.
„Páni, tvůj sluch je lepší, než bych si mohl představil.“ řekl, když vyskočil z lesa.
„To je tím,“ sundala si šátek, „že jste zavadil o větvičku za vámi, když jste se napřahoval.“ Mile se usmála.
„Dobře, zbytek času se budeme věnovat cvičení svalstva!“ řekl nadšeně, „Začneme kliky, potom následují dřepy, skok přes švihadlo a nakonec kopy a údery do stromu!“

Rin se vrátila za tmy do vesnice, unavená a zničená urputným cvičením. Z ničeho nic na ni zezadu někdo skočil a strhnul na zem. Otočila se na záda, aby viděla, kdo. Byl to Akamaru, který jí začal olizovat celý obličej.
„Ale no tak, přestaň už, Akamaru.“ uslyšela známý hlas s náznakem smíchu.
„Asi se při tom ohromě bavíš, že Kibo.“ řekla, když z ní pes konečně slezl.
„Vypadáš celkem zničeně. To je tvůj trénink tak tvrdý? No, to je vedlejší. Když si odběhla pryč, zapomněla sis tašku, tak jsem tě hledal, abych ti ji vrátil.“ usmíval se. Rin vstala a batoh si vzala. Vtom se jí podlomili kolena. Kiba ji chytil při pádu.
„Sakra. Zdá se, že jsem spotřebovala moc chakry.“ řekla polohlasem a omdlela.