Typ

Hidan vztekle skřípal zuby. Prohledal už tolik knih a nikde ani stopa. Jak je to možné? Copak neexistuje způsob, jak té holce ulevit od trápení?
„Zase vyrážíš ven?“ zeptal se bělovlasého žralok.
„Začínám si myslet, že je to zbytečný. Prohledal jsem asi pět knihoven v nejbližším okolí, ale nikde jsem nenašel ani zmínku o něčem, co by mohlo řešit náš problém,“ vzdychl. „Paměťová jutsu jsou zatím ve fázi výzkumu.“

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 98 - 110

Sakura byla už zoufalá. Stále se nedozvěděla, co přesně se stalo, jen každý den chodila za Sasukem do nemocnice a doufala, že už se konečně probudí.
„Nazdar, Sakuro! Přivedl jsem někoho fakt suprovýho!“ Za Narutem vešla žena středního věku, která se usmívala. Sáhla chlapci na čelo a nějak ho přiměla, aby se vzbudil. Sakura se mu okamžitě vrhla kolem krku.

Je po všem. Všichni stojí zase pevně nohama na zemi, stejně jako předtím než sem si tohle vymyslel. Zvládli to všichni čtyři. Ostatně jsem ani nic jiného neočekával. A přesně jak jsem si myslel, to každému z nich trvalo jinak dlouhou dobu. Zvláštní je pouze jedna věc. Nemůžu se zbavit dojmu, že jim všem nějak pomáhala Mayu. Vím jistě, že mluvila s Narutem. Slyšel jsem dobře, co mu řekla. A že se snažila co nejvíce šeptat. To musím rozhodně uznat. Nechal jsem ji, protože mě zajímalo, jestli ji poslechne.

5. kapitola: Konečně doma...

Suki sebou trhla. Probudila se a prudce se posadila. Byla opřená o strom, kdesi v lesích a kousek opodál slyšela povědomé hlasy.
„To nemyslíš vážně! Takže ona všechny ty roky jenom předstírala, že je s námi?“ odmlčel se Kabuto. „Tak proč jsi ji rovnou nezabil? Sakra proč se s ní trmácíme zpátky?! Je to jen zbytečná přítěž...“

Uchiha měl na své tváři výraz, který by popsal zděšeným, ale ve skutečnosti to bylo ještě horší.
On má sbalit Uzumakiho? Ale přece není na kluky.
„Ha-Haruno, to přece nejde,“ pokusil se jí to rozmluvit, ale Haruno nebyla jen krásná, ale i chytrá.
„Nemusím s tebou nikam chodit,“ usmála se škodolibě.
Jo, dneska má svůj den.
Uchiha byl v koncích.
Když nesbalí Uzumakiho, nepůjde s ním Haruno na rande a jeho pověst, že je králem v balících technikách zmizne a každý se mu bude smát.

Once upon a time II 11

„Pátá,“ přiletěla Shizune splašeně do kanceláře dosavadního Hokageho.
„Co se děje,“ zeptala se hned Tsunade a věděla, že to bude něco hrozného. Jelikož Shizune takhle nevyvádí pořád.
„Zrovna jsme dostali zprávy z Písečné,“ vydechla ztěžka.
„A dál,“ odhodila Tsunade štětec a už stála na nohou. Písečná byla jejich největší spojenec.
„Byli napadeni,“ řekla tiše.
„Cože? Jak? Kdy?,“ nechápal Hokage.

Mezitím co ostatní poslouchali Evoluv příběh si neznámá žena a Orochimaru povídali.
„Tak teď když víme že Evol je doopravdy s námi tak se můžeme vrátit na to místo kde sme naposledy viděli Orochimara“ řekl Pein a všichni bez jediného slova vstali a odešli na místo kde byli předtím.
„A jakpak to chceš udělat?? Všichni tě znají.“ Řekla neznámá žena a orochimaru nahodil hnusný výraz a řekl „Je mi jedno jak to provedeme ale víš že já mám rád věci v pohybu, nedokážu se dívat na poklidnou Konohu když mám v úmyslu jí zničit!“.

[center][i]
Ale ona milená,
sadla mu zase na ramená
a šepla mu do uška:
„Ja som múdra muška,
mňa sa len tak nezbavíš,

Orie vlastně nebyl špatný člověk. Jenom trochu pomstychtivý a velice osamělý. Když si ve svých komnatách pozorně pročetl všechny svitky, které našel v Uzumakiho kufru, v mysli mu klíčil plán. Věděl, co udělat, aby dosáhl zadostiučinění a nad realizací své pomsty strávil celou noc.

Jsem fešák (teď neberme ohledy na moje beďary!), zlej a vychcanej... přímo vražedná kombinace dokonalosti!!!

No dobře, dneska je písemný test na Chuuninskou zkoušku. Jsem úplně na antibiotika z těch tří! Co když to neudělaj? Co když pošpiní mou pověst v Konoze???!!! Byl jsem strašně vynervovanej, takže mi ani nedošlo, že po celou tu dobu čtu svou příručku vzhůru nohama. Jsem si říkal odkdy ji mám i v Maďarštině...

[i]Všude je krev. Spousta krve. Všechno a všichni mlčí. Jen křik malého dítěte se rozléhá dlouhou chodbou. Je zde cítit kovový pach rudé tekutiny. Jsou tu jen dvě osoby. Jedna mrtvá a jedna živá, která se ďábelsky směje na celý dům, nevadí ji, že právě zabil matku dvou dětí. Nevadí ji, že na ni doma čeká manžel a dvě malá děťátka.

Slastně se protáhnu a dvakrát zamrkám. Ještě nikdy jsem se necítila tak skvěle. Hlavní důvod bude asi ten, že jsem tu teprv krátce. Mé tělo je plné energie, a v hlavě jen jedna myšlenka: Zabít!

„Je mi líto Naruto! Nemám na výběr!“ Podíval se na něho Gara zlověstně. Naruto zhluboka polknul. Gaara složil ruce v pečetě. „Pouštní Rakev!“ Zařval dosti zřetelně a Naruta pomalu začal obtékat písek až ho úplně pohltil.
--------------
Když skupinka dorazila k Yamatovi domů, natáhnul se příslušník Anbu na svou pohovku v obýváku. Sakura si sedla na křeslo naproti Yamatovi a žena za maskou začala procházet byt.
„Co hledáte??“ Podivil se Yamato.

Typické ráno. Další den, kdy musí vstávat do práce. Slunce začalo pomalu vycházet a vytvářelo tak nádhernou siluetu vstávající Konohy.
Další nudný slunný den, který stráví za pultem při vaření a roznášení jídla. Další den, kdy Naruto bude hledat svůj lístek na ramen, nebo ho zase pozve Iruka?
„Jak stereotypní.“ Pomyslela si. Ayame, ještě rozespalá, dorazila ke svému pracovišti. Stejní zákazníci, stejná práce, tak únavné a nezáživné.
Kolem dvanácté hodiny přicházeli zákazníci a nebyl čas na skličující myšlenky.

Malý chlapec s vesnice si vesele hopsal po vesnici.
„Jsem genninem, jsem genninem!“ Prozpěvoval si.
Jeho kučeravé hnědé vlasy létaly ze strany na stranu, jaký byl vítr. Vlastně za to mohlo i jeho poskakování. Jaká jiná vesnice to mohla být než Suna, vesnice písku.

Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
**********************************************************************

Je tu další dílek a jelikož mi sem tam ujelo něco, co vypadá jako (nepodařený) vtip, tak to jako vtip prosím neberte. Děkuji za pochopení a s vydáváním dalších mých ff si budete muset počkat, moc se omlouvám, ale nic poslední dobou nestíhám.... :)

„Ach ….“ užasl dosti výřečný Kakashi a táhl za sebou Iruku, ála hadrová panna, k baru. Tam si sedli, nalili, popíjeli, připíjeli, a opíjeli. Pak se k nim přidal baleťák Jiraya a užíval si plnými doušky z jedné strany Saké a z druhé jeho fanbalet fanynku.

Tiché vrčení ve spoře osvětleném sále společně s kapkami padající vody byly jediné zvuky, které se ozývaly. Naruto vstoupil a trochu přivřel oči. Uviděl natolik známou mříž za níž byl vězněn démon v jeho těle. Pečeť, ošumtělý, zažloutlý starý lístek byla po stranách natrhlá a horní levý rožek odstával od studeného kovu. Naruto přistoupil blíže, když uviděl démonovi krvavě rudé oči, které se ležérně otevřely.

info Sakuru už nebaví, jak se Naruto se Sasukem věčně hádají a chce skončit v týmu. Kakashi se domluví s Asumou a dočasně prohodí v týmech Ino a Sakuru. Co z toho bude? No jedině katastrofa!

Povídku tvoří snowfox a Leonyda Styron

Omlovám se, že je to tak pozdě, ale za to je to o stránku a půl delší dílek. Tak doufám, že se vám bude líbit.

11.Kapitola
„Můžeme vyrazit,“ a všichni naráz vyrazila za Kakashim.
„Utvořte formaci,“ zavolal Kakashi na ostatní shinobi. Po chvíli už tvořili přesnou formaci jak jim to určil Kakashi. Najednou se Pakuun zastavil a všichni za ním.
„Co se děje?,“ zeptal se ho Kakashi.
„Ten pach z té látky končí tady. Dávejte si pozor jsou někde poblíž. Cítím je,“