Typ

Takže tohle je konec? Já člen mocného klanu Uchiha skončím jako ubohá troska zavalená balvanem. Těsně po tom, co jsem ovládl Sharingan. Aspoň, že jsem stihnul zachránit přátele. Konečně jsem našel cestu ke Kakashimu jako k příteli a Rin. Já, nestihl jsem jí to říct, alespoň je s Kakashim v bezpečí.

Pohlcen v temnotách slepoty přemítal mladý ninja o svém životě. V posledních vteřinách svého mladého života si uvědomil, že takhle skončit nechce.
„NE! Tohle nemůže být konec! Já nechci zemřít!” vykřikl.

„Jsme tady, Peine! Co chceš?“ zeptal se vysoký muž, zahalený do dlouhého, černého, splývavého pláště se znaky Akatsuki.
„Zavolal jsem vás, protože začala válka! Až skočíme, každý z vás vyšle několik klonů na sever, na jih, východ a západ hledat tři Jinchuuriki! Kyuubiho, Gobiho a Shuukaku! Budete hledat červenovlasého muže se znakem na čele, blondatého muže s delšími vlasy a modrýma očima. A potom ještě jednoho člověka, ženu nebo muže.“ vysvětlil Pein.
Všichni čtyři kapitáni se krvelačně zašklebili.

[font=Maiandra GD]Jsme rodina

Je krásné hledět dolů
na krásnou vesnici mou.
Vědět, že jsme tady spolu,
vědět, že jsme rodinou.

Všechny zde bych ochránil,
i kdybych se měl vlastního života vzdát.
To je můj úděl, proto jsem se narodil.
Věřím, že na mě budete navždy vzpomínat...

A zanechám tu po sobě odkaz,
část sebe, kus vlastního srdce,
mojí existence částečný důkaz,
svého syna, hrdinu příští generace.

Díky tobě lásko má,
že při mě stojíš, že jsi tady.
Ty jsi někdo kdo mě zná.

Nuže ... zadní mozkový lalok se zas probral a hodlá dohnat všechno co zameškal u Nadvlády!!! Další z mých unáhlených nápadů kdy čovek nikdy neví co z toho nakonec vyleze!!! Itadakimasu!!!!!
***

Byla tma. Kdesi v dáli zavyl pes a na parapet zabušily kapky deště. Na posteli vedle okna se kdosi převaloval. Už asi 2 hodiny zkoušel usnout, ale stále se mu to nedařilo. Potemnělou oblohu rozčísl první blesk a světlo ozářilo celou místnost.

„Ake?“
To je tak hezky vzdálenej hlas. Čí asi je?
„Ake?“ Páni... vůbec ho neznám... pomalu otevírám oči a...
„A ! Deidaro! Co ty tu děláš?“ vyhrknu a jsem dokonale probuzená. On sedí u mojí postele a kouká na mě. Pak se lehce usměje.
„Jdu tě vzbudit!“ řekne.

[b]Tak, toto ma napadlo len tak, z čista, z jasna, ako padne NOVA! Veľký tresk! Prásk! Ako keď pristane nečakane päsť v cudzej tvári. Taký nečakaný prásk! Nemá to bohvie nejakú súmernú kostru, (o čo ide) ale je to pekné...mne sa to rozhodne páči... (páči sa mi, čo som napísala...) je to príbeh, ktorý prebehol za jeden deň. Je to príbeh jedného dňa dvojice. Tak nejak sa to dá vysvetliť.
Ehm...malé upozornenie...shounen – ai...no ja neviem...nie je to tak drsné... dúfam, že vám to nebude vadiť...

Mne sa fakt zdá tento diel divný...chcela som ho možno aj vynechať, ale bez neho by ten ďalší moc nenadvezoval...ja neviem, však posúďte sami...

[b]Ja už fakt neviem, kde na to chodím
Rypla som do toho, aj svoje myšlienky. Mne to nedalo
Takže sa nedivte, keď sa sama pozastavím nad sebou, alebo tak nejak to vyznie

Či vstúpia Soru so Sasukem k Akatsuki, a čo bude s Ashiorim a Yonwou?
...a prečo by mali Akatsuki pribrať Sora so Sasukem?

Život je irónia...

Hviezda padá z oblohy
Škoda že mne na nohy,
Pozriem sa ja dole
A ségra kričí „čo je?“
Noha moja sa na červeno farbí
Neziapem však nie som nejaká barbie
Bolesť tá však rýchlo prevláda
A mňa núti ziapať do rána
Ráno pred domom sanitka stojí
A mňa nakladajú „ách to bolí“
Kričal som ja cestou dlhou
Kým mi hubu nezavreli stuhou
Sanitka si to rýchlo fičí
Až nato že policajt to ihneď zočí
Vyštartuje on hneď za nami
Že nám pokutu naparí
Vodič ten za hlavu sa chytá
Policajtovi to už však svitá

„Jen klid,“ řekne Ety. „Za chvíli povede.“
Ety sundá ruku ze stěny a ustoupí o něco dál. Skála zaduní a stěna před nimi se začne otevírat.
Když se otevře, Naruto se k ní hned rozběhne. Etya ho chytne za bundu a stáhne ho zpátky. Naruto se poslušně postaví na své původní místo. Zevnitř skály se ozve menší zařvání a pak se objeví plamen ohně, který zapálí všechny louče v následující chodbě. Plamen se zastaví asi metr před nimi a vyhasne.
„Etyo. Vedeš společnost?“
„Ano Matano.“

Ktokoľvek tvrdí, že deti nie sú otravné! Je debil! S dvojitým obrovským D, ktoré prevýši všetky D v celom vesmíre! Nie ja nechcem mať deti! Nie tak otravné!!!
To decko je zvláštne...ono ma našlo i potom, ako som dokázal elegantne po Uchihovsku, tak perfektne úžasne, až sa mi z toho hlava zatočila, vypariť. Ona nie je normálna! Ak je svet elipsa, tak ona je...jaj! hlúpa veta!
To sa stáva, že aj mne vypadnú prirovnania. Už len blúdim. Pretože to malé decko mi skoro vrazilo kunai do brucha. Sa tu oháňa, ani keby na ňu útočila včela. Kruci piesok!

Jednoho dne si Lee přepočítával své úspory. Nečekalo ho však nic příjemného. Spíše naopak. Hugo (jeho pokladnička) utrpěl velikou "dietu". Lee už skoro neměl peníze na trénink tak si řekl, že si najde brigádu. Koupil si noviny (velmi levné aby neutrácel) a hledal. Nic nenašel. Tak šel a šel po městě, že by ho tam něco mohlo inspirovat. Viděl Shikamara jak seče trávu, viděl Kibu jak maluje budovy a dokonce i Neji přepočítával peníze v pokladně. Žádná brigáda ho však nezaujala. Po dlouhém hledání šel na oběd. Sedl si a objednal si.

Byli jsme tým sedm a byli jsme šťastní,
ty ses však vydal svou cestou vlastní.
Byli jsme tým, skoro jak rodina,
na tyhle dny se tak krásně vzpomíná.

Byli jsme soupeři, vždy šlo o zbytečnost,
dřív byla to hra, však teď je to skutečnost.
Byli jsme přátelé, byli jsme bratři,
jak dvě půlky přívešku, co k sobě patří.

Přísahám na svou smrt, že vrátím tě zpět,
i kdybych při tom měl prohledat svět.
Pomsta, to jediné má pro tebe význam,
tvá pomsta je tvým snem, já taky sen mám.

Mým snem je, Sasuke, vrátit tě domů,

Všichni skočili na zem a obklíčili tu věc ze všech stran. Dívali se pozorně co to je a pak se Deidara ohnul s papučí v ruce a chtěl tu věc rozmašírovat. To ale neměl dělat. Ta neznámá věc se mu zakousla přímo do nosu. Deidara vyskočil jako čertík z krabičky a začal poletovat sem a tam.

"Broučku? Já ten návod prostě nechápu." stěžuje si Konan Peinovi.
"To snad ani není možný. Ty fakt nejseš blondýna? Ukaž mi to." zuří Pein a bere si do ruk návod na barvení vlasů.
Pein na židli s ručníkem přes ramena si to chvíli pročítá a musí uznat, že ten návod je pro nějaký inteligenty.
"Ok, já jsem to pochopil." lže Pein a pokouší si vzpomenout, jak si jeho máma barvila vlasy.
"No, tak prostě přines kartáček."
"Ale jakej? Nějakej starej, ne? Použitej."

spoluautorská povídka, kterou píšou Leonyda Styron, Johnny Wolf a T.a.r.a.n.e.e

Den první... objevují se noví "zájemci"

„Takže, jak mi tady Lee s potěšením sdělil, koná ze zde v Konoze akce zavánějící sílou mládí.“
Ale ne, pomyslel si Neji, takže Lee už tím opravdu nakazil i Gaie senseie… co já jenom budu dělat?
„Věř Gai sensei, že půjde nám krásně,
celých těch třináct dní skládat básně!
Se silou mládí hravě to zvládneme,
Uchihu a Uzumakiho porazíme!“

Once upon a time II 12

řekla bych že trochu nervy drásající díl

„Bohové,“ zopakovala Tsunade, ale neměla čas na další debatu, jelikož zpoza prostřední postavy vyletěly ohnivé jazyky směrem k obráncům vesnice. Ale jazyky se k nim vůbec nedostaly. V půli jejich cesty je překřížil černý oheň a úplně je zničil.
„Tak to by snad stačilo,“ ohodnotil to Narutův hlas. Všechny hlavy se otočily směrem, ze kterého se ozval jeho hlas.

[b][i]Takže tahle povídka by teoreticky měla navazovat na Loutkaře. Od posledního setkání s naší dvojicí uběhly dva roky. Maiře a Sasorimu je nyní kolem osmnácti let. Maira úspěšně složila jouninské zkoušky a byla přiřazena do týmu Gama. Tam, spolu se třemi chuuniny Ryukou, Neem a Tamou, plní úspěšně jednu misi za druhou. Sasorimu se v průběhu let zadařilo, dokázal složit chuuninské i jouninské zoušky a před nedávnem se stal jedním z ANBU. No řeknu ještě pár maličkostí. Naruto si vzal Sakuru a Sasori má malou sestřičku Mono .

Neji, Shikamaru a Konohamaru cestovaly pouštěmi do kamenné.
„Já teda nechápu, proč když jdeme do kamenné, proč jsou tady pouště?“ Ječel neustále Konohamaru.
Shikamaru a Neji už z něj byli rozladění. To museli sebou brát právě tohohle prcka?
„Každý ninja je teď potřebný. Vím, že Konohamaru vám možná moc nepomůže, ale potřebuji vyslat na další misi ještě jeden kvalitní tým na nalezení skrýše Akatsuki.“
No jo, stará bábi Tsunade.
„Pozor!“ Křikl najednou Neji a strhl Konohamara na zem.
„Co je?“ Kvičel Konohamaru.

ZRADILA…zradila ho! Toho chlapce, jehož jméno chtěla poslouchat do konce svého bídného života. Při jehož pohledu ji mrazilo, ale zároveň hřálo u srdce. A ona zklamala jeho důvěru. Podkopla mu nohy a zabránila tak v jeho snu: žít klidným a překrásným životem bez překážek a s láskou…