Pein si barví vlasy, ale dopadne to vážně všechno podle jeho plánu?

"Broučku? Já ten návod prostě nechápu." stěžuje si Konan Peinovi.
"To snad ani není možný. Ty fakt nejseš blondýna? Ukaž mi to." zuří Pein a bere si do ruk návod na barvení vlasů.
Pein na židli s ručníkem přes ramena si to chvíli pročítá a musí uznat, že ten návod je pro nějaký inteligenty.
"Ok, já jsem to pochopil." lže Pein a pokouší si vzpomenout, jak si jeho máma barvila vlasy.
"No, tak prostě přines kartáček."
"Ale jakej? Nějakej starej, ne? Použitej."
"To jen přes moji mrtvolu. Nebudeš mi na hlavu přece patlat starej blivajz z něčí pusy. To radši vem kartáček Kisamovi-ten si zuby moc nečistí a má novej. Ten minulej totiž rozkousal, když si po ránu hrál na Čelisti."
"Dobře." řekla Konan a utíkala do koupelny pro kartáček.
'Sakra, kterej může být Kisameho? Je jich tady moc. Jeden, dva, čtyři, tři. Sakra, že jsem se jenom na tu matiku vykašlala, když jsem se ji měla učit.' litovala Konan své znalosti matematiky a vzala první z kartáků co viděla-červený.
"Jsem zpátky!" oznamavola Konan Peinovi a ten si v duchu říkal, proč on s ní ještě vůbec chodí.
"A teď by tam měli být takový dvě tekutý věci."
"Ehm, mám to!" křikla vítězoslavně Konan a v každé ruce svírala obal s tekutým obsahem.
"Sláva. Tebe nechat mi nabarvit vlasy je jako nechat Itachiho u šminek-taky katastrofa." Konan se na něho při těchto slovech jen s povzdechem podívala do země, ale mlčela.
"Jen to smíchej v nějaké misce." řekl Pein a věděl, že začíná být se vzpomínami na barvení vlasů v koncích. Ale musí si vzpomenout. Když má jeho kadeřník volno, tak musí nechat Konan.
"Ták, hotovo!" řekla Konan celá šťastná, když se vrátila z kuchyně s rozmíchanou barvou.
"Ó, skvělé." liboval si nad tím, že se Konan podařilo aspoň něco.
"Pane na nebi!" vykřikl Pein, vyskočil ze židle a s klepacící se rukou ukazoval na misku s barvou.
"Děje se něco, myšáčku?" ptala se ho Blue a jemně se usmívala.
"To mi děláš schválně?" křičel Pein na Konan. "To mi děláš vážně schválně!" křičel ve strachu.
"Podívej se pro Boha, do jakého hrníčku jsi to namýchala! To ti opravdu nebliklo?" křikl Pein a Konan se zděšením podívala na hrníček.
"Pro Krista!" upustila hrníček, který se roztříštil na malé kousky. Hustá barva byla rozprsklá na zemi.
"To je přece Hidanův hrníček! On je na něm děsně závislej!" řekla Konan provinile.
"Byl to jeho hrníček, a byl na něm závislej! teďka jsou z nás mrtvoly!" povzdechl si Pein a neměl daleko k pláči.
"Jeho hrníček s medvíkem Pú! On nás zabije. Zabije nás. Zabije." schovával Pein hlavu do dlaní.
"S tím hrníčkem něco uděláme." konstantoval Pein a pomáhal Konan setřít barvu na vlasy ze země.
"Ok," řekl Pein, když měli barvu v novým, plastovým hrníčku a Hidanův hrníček s Púem slepili vteřinovým lepidlem(Pravda, vypadlo to příšerně, ale doufali, že si Hidan ničeho nevšimne.) a všechno vypadalo, že se daří.
Konan Peinovi nanášela barvu červeným kartáčkem v koupelně a, že jí to šlo.
"Teďka počkáme tak tu hodinu. Stopuj to!" podíval se Pein na svou přítelkyni se značnou dávkou nedůvěry.
"Jen se neboj. Hodinu stopnout umím." mrkla na něj šibalsky.
::::::::::PO HODINĚ::::::::::
"Nesmyjem to už?" ptal se nedočkavě Pein.
"Ještě chvilku." podívala se na hodinky.
"Tak už?" ptal se Pein jak malé dítě, když jede na dvolenou.
"Ne."
"Už?"
"NE!" křikla Konan rozzlobeně
"Už?"
"A dost." vzala Konan Peina za hlavu a strčila mu ji do vany.
"A drž." dala povel jak na psa.
Vodou mu začala smývat barvu.
Konan se na výsledek dívala trošku vyděšeně.
"Co je? Podej mi zrdcadlo!"
"No, miláčku, vážně to chceš vidět?" ptala se s obavami.
"To víš, že jo. Tak mi ho dej." vzal Pein Konan zdrcadlo z ruky.
Skrýší Akatsuki se náhle rozedněl příšerný jekot.
"Co se to děje? Konan uviděla pavouka nebo co?" nechápali všichni.
"CO-TO-JE?!" zařval Pein a stále hypnotizoval svůj odraz v zrdcadle.
"Myslím, že Tobi vyměnil barvy. Víš, ta zrzavá a zelená byli vedle sebe. Zetsu si přece řekl, že bude ladit se svojí masožravkou, tak si chtěl černé vlasy obavrvit na zeleno. A Tobi asi vyměnil barvy, no." vysvětlovala Konan a vzdalovala se z Peinovýho dohledu.
Je to tak! Pein měl na hlavě brčálově zelenou barvu. A díky tomu, že si Konan původně myslela, že je to zrzavá, a chtěla aby byla barva zářivější, tak mu to tam nechala dýl, tak ta zelená vážně zářila na všechny strany. Nebyl ale jediný kdo byl ve skrýši rozzlobenný.
Pein šel k sobě do pokoje s ručníkem na hlavě aby ho nikdo neviděl.
Itachi šel do koupelny a to co zjistil ho nehorázně vytočilo.
"Šéfe! Kde mám kartáček?" křikl přes skrýš a čekal odpověd. Náhle zahlédl na vaně jeho kartáček obalený barvou na vlasy.
Itachi jakož to velký milovník svých zubů(dokáže se je ráno čistit 30 minut) se zděsil, že si dnes po patnácté nevyčistí zuby.(Kdybyste to chtěli vědět, tak je zatím jedna odpolene.)
Vyřítil se naštvaný k Peinovi do pokoje a ani si netačil postěžovat a vybouchl smíchy nad Peinovým čírem.
"Teda..tohle..tohle je nová..nová móda?" vysoukal ze sebe mezi výbuchy smíchu.
"Hahaha. Tohle není vtipný. Tohle je pouhé nedorozumnění." bránil svůj účes kdysi zrzek.
V tom se do pokoje vyřítil Hidan s červeným obličejem a se slepeným hrníčkem v ruce.
Ten si taky nestačil postěžovat a natrvalo dlouho a válel se na podlaze s Itachim.
"Rozhodl jses, že podpoříš zeleninu?" zeptal se Hidan bez kousky respektu ke svému šéfevi.
"Vtipné, ale Zetsu na mě bude naštvaný Mám na hlavě jeho zelenou, v tom případě..." Pein se zasekl, ale jeho pokoj navštívila další návštěva za poslední dvě minuty. Zetsu. Ale bylo na něm něco jiného. Zetsu měl rezavé vlasy a naštvaně si měřil Peina ála Rákosníčka.
"To je moje barva!" zakřišeli na sebe oba dva zaráz a ukázali na sebe prstem.
"Já myslím, že vám to sluší oboum. Co kdyby jste si to nechali? Změna je život." podporoval je Itachi a opíral se o smíchy mrtvého Hidana.
"To je pravda. Ty umíš podpořit." pochválil ho Zetsu a prohrábl si své zrzavé vlasy.
Nakonec to vše skončilo, tak, že jak Pein, tak Zetsu si oblíbili novou barvu svých vlasů a tak si ji ponechali napořád.
Navíc to má i svou výhodu-díky těmto vlasům si mohli připsat i další zvítězené boje, bez boje Nepřátelé doslova vzali nohy na ramena, když je viděli.