Vážně únos? I.

Takže tahle povídka by teoreticky měla navazovat na Loutkaře. Od posledního setkání s naší dvojicí uběhly dva roky. Maiře a Sasorimu je nyní kolem osmnácti let. Maira úspěšně složila jouninské zkoušky a byla přiřazena do týmu Gama. Tam, spolu se třemi chuuniny Ryukou, Neem a Tamou, plní úspěšně jednu misi za druhou. Sasorimu se v průběhu let zadařilo, dokázal složit chuuninské i jouninské zoušky a před nedávnem se stal jedním z ANBU. No řeknu ještě pár maličkostí. Naruto si vzal Sakuru a Sasori má malou sestřičku Mono . A teď se pustíme do příběhu....

Bylo poklidné, slunečné odpoledne. Kazekage se jako každý den probíral hromadou papírů. Ale pořád mu něco vrtalo hlavou. Už od rána měl divný pocit, ale všechno se zatím zdálo v pořádku. Hlavu složil do dlaní, z těch papírů už mu zřejmě hrabe. Potřeboval se nějak odreagovat. Pohlédl na svůj zavalený stůl a radši se sebral k odchodu. Vydal se směrem k místní nemocnici. Prošel hlavní chodbou a zamířil ke schodům, vedoucím do druhého patra. Sotva vyšel těch pár pater, vrazila do něj sestřička.
„Eh... promiňte, Kazekage-sama, neviděla jsem vás. Vlastně, zrovna jsme pro vás chtěli poslat. Už to začalo.“
Její slova Gaarovi téměř vzala dech. Rozběhl se za ní chodbou. Avšak u dveři do ní téměř vrazil, když se nečekaně zastavila.
„Vy počkáte tady.“
„Ale...“ chystal se protestovat
„Žádné ale...“ Gaarovi se zavřely dveře přímo před nosem.
Nervózní Kazekage chodil neustále chodbou sem a tam, nevnímal hlas svého bratra, který mu říkal, ať se uklidní a sedne si. Že za chvíli už bude po všem.
„Proč to sakra trvá tak dlouho? Já už to čekání nevydržim!“
„Gaaro, uklidni se trochu. Já se z toho tvýho chození asi zbláznim.“
„Neříkej mi, že tys nebyl nervózní, když prvně rodila TenTen!?“
„No, vlastně...“
„Tak vidíš.“ pokračoval dál ve své nervózní chůzi.
Jště několik minut chodil sem a tam, nakonec si přece jenom sedl a hlavu složil do dlaní. Právě v tom okamžiku se za dveřmi ozval dětský pláč. Oba bratři sebou škubli a podívali se jeden na druhého. Otevřely se dveře a vyšla z nich sestra. V rukou nesla malinký uzlíček.
„Kazekage-sama. Máte syna.“
„Tak to vidíš, brácho. Už je z tebe táta.“ zasmál se Kankurou a plácl Gaaru po zádech.
To ho probralo a vstal. Od sestry převzal ten malinkatý uzlíček a poprvé pohlédl do tváře svého syna. Přes rameno mu nahlížel zvědavý Kankurou.
„No tak nevím, komu je podobný, jestli tobě nebo Saře.“
„Možná byste měl jít dovnitř. Vše žena vás bude chtít vidět.“
Šťastný otec vešel do pokoje. Usadil se na postel své ženy a políbil ji.
„Tak jaké mu dáme jméno?“
„Já..., rád bych mu dal jméno po příteli. Kdysi mi opravdu pomohl, zachránil mě ze samoty. Ukázal mi, že můžu být i jiný.“
„Vím, koho myslíš, a vybral jsi dobře.“

Naruto se zrovna povaloval, no spíš chrápal, ukrytý za hromadou papírů na stole. Zdál se krapet přepracovaný.
„Hokage-sama.“ do dveří vtrhl muž s nějakým lejstrem v ruce.
„Co je?“
Naruto se lekl, div málem nespadl ze židle.
„Mám pro vás zprávu z Písečné.“
„Jo, díky.“
Stále ještě rozespalý převzal zprávu a snažil se jí přečíst. Jenže to šlo těžko, když některé řádky viděl dvakrát. Steží přelouskal celý dopis.
„Sa...Sakuro.“ zavolal na svou ženu.
Ta, když zaslechla Narutův křik, přiběhla okamžitě. To co uviděla ji trochu rozesmálo. Rozespalý Naruto seděl na zemi, oči měl málem na podlaze a v ruce držel papír.
„Tak co se děje?“
„Gaara...“
„No tak už se vymáčkni.“
Místo toho jí vrazil do ruky papír. Sakura začala číst.

„Naruto, nemůžu tomu uvěřit, ale už je to tak. Stal se ze mě otec. Jo, myslím to vážně. Já mam syna. Sám tomu nemůžu uvěřit. Je vážně krásný. Chtěli jsme se tě zeptat, jestli by ses nechtěl stát jeho kmotrem. Musíš se tu brzo ukázat. Malý Naruto už se na tebe těší. Gaara.“