Soutěž

Inari se rozhlédl po staveništi, ve které se Vesnice ukrytá v listí proměnila. Ještě před několika dny se kráter od mocné techniky, která srovnala původní zástavbu se zemí, hemžil mumrajem postav připravujících se vyrazit do války. Všichni aktivní ninjové sháněli vybavení a dávali dohromady zásoby pro případné dlouhodobější boje. Tou dobou výstavba nových budov velmi zpomalila, protože si dělníci s vojáky vzájemně překáželi. Nyní však hektický spěch příprav na válku opět nahradily zvuky pil a kladiv.

"Dobré ráno Konoho, už dlouho jsem přemýšlel, že o tobě něco napíšu, něco s čím bych mohl soutěžit v jedné tak trochu správně prdlé soutěži týkající se fanfiction. Vážně!

---Většině obyvatel Konohy by se mohlo zdát, že tento den byl naprosto zbytečnou zmínkou v kalendáři. Slunce zlehýnka hřálo, vítr o sobě dál vědět jen zřídka lehkým zazvoněním zvonkohry v okně jednoho z domků a lesy v okolí Listové voněly tak, jak to umí jen v těch dnech, které jsou zalité naprostou pohodou. Klid a mír. Ideální den na to, abyste vytáhli vaši oblíbenou deku na nějaké slunné místo, dali ruce za hlavu, natáhli nohy a o nic se nestarali.

Jiraiya – neděle odpoledne

Po zádech mu stékal studený pot. Jiraiya se plížil za vysokou dřevěnou zdí, hledal její slabinu a bál se. Takhle se snad ještě nikdy necítil, tedy pokud by nepočítal šmírování Tsunade. Co by pro nové, přelomové dílo neudělal? Těžce polkl a opatrně zabral za trochu uvolněné prkno. Nechtěl být přistihnutý! Nevěděl, jak by to zrovna na tomhle místě vysvětlil. Stáhli by ho z kůže.
Skulinka se objevila překvapivě snadno. Viděl je, ty mladá, obnažená těla pokrytá kapkami vody.
Rychle se odvrátil.

Na půlku, na čtvrtku, rozložit zpátky. Přehnout po diagonále a zvýraznit rýhu.
Papír zašustil.

Pri tomto slove som sa zarazil a začal vysvetľovať strážcom brány, ktorí sedeli za bielym pultom, že Uchiha Sasuke stále žije a stojí pred nimi.
„Stav: mŕtvy.“ zopakovali ešte raz a hlavy mali stále zahĺbené do papierov.

Byl osmý květnový den, vedro jako v morně a v Konoze vládl, stejně jako už nespočet dní předtím, chaos spojený s přestavbou vesnice.
Z leteckého pohledu by kdekomu mohlo hemžení ninjů, obyčejných obyvatel a stavebních dělníků připadat nemálo podobné tomu z mravenčího hnízda.
Práce byly v plném proudu, téměř na každém kroku byly složené hory písku, obrovské hranice neopracovaného dřeva nebo kopce z drtě a všelijakého kamení.
Ať se to zdálo nemožné, tak každý (dítě, muž, žena či nemotorný stařec) věděl, co má dělat.

V Konoze se něco děje aneb utajená láska

V Konoze se něco děje a tají,
stále někdo si tu potají zprávy posílají.

Dopisy plné lásky a tajných přání,
že někdo někomu tuze schází.

Je tu utajená láska o tom není pochyb,
Že Naruto s Hinatou chtějí spolu být.

Někdo jim však lásku nechce přát,
a proto musejí před světem svou lásku tajit.

Někdo však o jejich lásce vý,
jsou to staří ninjové z vesnice tajemní.

Ti ninjové jsou v kameni vytesaní,
a proto nikomu nic nevizradí.

Jsou to hokage ve svém klidu,

Pomalu se loudal prašnou cestou. Kolik už je to let? Zkusil to spočítat na prstech, ale zjistil, že se mu už nějak nechtějí rozevřít ze stále zaťatých pěstí. S polohlasným vzdychnutím ruce nakonec spustil podél těla a přitáhl si plášť blíž k sobě. Počty stejně nebyly jeho silná stránka. Celý život si zkoušel dát jedna a jedna dohromady, ale vždy mu z toho vyšel jeden mrtvý nebo jeden nepřítel. Těžký život mstitele, zdá se.

Protože nechci abyste si celou básničku přečetli v náhledu tak sem něco musím napsat.

[center] Nad vesnicí mráček pluje,
v Konoze se něco děje.
Tsunade zas chytla rapla,
Narutovi kapka skápla.
Snad jsem z mise přišla včas,
uvidím to všechno zas.
Tsunade se napřahuje,
Naruto, ten něco kuje.
Letí nade mnou obloukem,
dopadl v Ichiraku rámen.
Naruto se zvednul hned,
do rámenu chce dát med.
Já jak jsem ho uviděla,
jako vždy jsem zčervenala.
Naruto se otočil,

[center]Tu osvítil ji shůry geniální blesk
jak jménu svému navrátit ztracený jeho lesk.
A tak, po vzoru monarchů ze všech pohádkových knih
chce svolat kluky, že vyzkouší si, co je v nich.
Dostavil se v plné zbroji

Jsem stará, starší, než by se mohlo zdát. Únava, to jediné mě napadá, kdykoliv se snažím přemýšlet. Jsem tak unavená… Jeden by i čekal, že když má tolik, tolik dětí, že se o něj na stará kolena postarají, budou ho mít rádi a nebudou mu přidělávat zbytečné starosti - cha! Taky jsem byla tak naivní…

,,Hej! Môžete to vziať ešte raz, ale tentokrát vyskočím na ten druhý dom a zakričím: ,Kuchiyose no Jutsu´ a privolám Žabieho šéfika a až potom sa Pein vrhne na mňa? No tak! Tak je to lepšie! Diváci chcú vidieť akciu a hlavne mňa! Keď ma prekryjete dymom, tak to už nebude ono!" snažil sa vyjednávať Naruto.
,,V scenári máš jasne uvedené, čo máš robiť, tak sa láskavo toho drž!" schladil ho režisér Tobi, listujúc pritom papiermi s poznámkami.

[i]Stíš svoj hlas. Nesmieš ho počuť. Hlas obra a závisti. Skazy, ktorú si schoval do každej myšlienky. Tie ostré slová, plné jedu, musia ostať v úkryte a bezpečí tvojej mysle. Len tam sa môže zrodiť najčistejší druh nenávisti. Plodenej rokmi a rokmi dlhého potláčania.
Pomedzi temné konáre, vysoké a hlboké náruče mŕtvej prírody, sa plaz v ústrety osudu, ktorý si si vytvoril. Ruky zovri v chladné dlane. Privri oči a naslúchaj.

V Konoze se pořád něco děje,
Jiraiya se na celé kolo směje.
On totiž jako jediný ví,
že Naruto dnes bude obvzlášť naštvaný.

Nejprve u Tsunade zastávka,
o další misi hlučná hádka.
Co jiného dále dělat
než-li za Sakurou běhat,

Po tvrdém odmítnutí
pozdrav pošle Hinatě s chutí.
Poté Rock Lee se sílou mládí
Naruta k tréninku schvátí.

Po schytání mnoha ran od Gaiova týmu
chytí chudák Naruto rýmu.
Znaven sedne, řekne Amen
dnes je zavřen Ichiraku ramen.

Znáte ten pocit, když jste vězeň ve vlastní hlavě? Když je fantazie krk, do něhož tne realita jako nabroušená sekera? Když zoufale hledáte inspiraci, ale nemůžete se vymanit ze stereotypu svých myšlenek?

Slunce se široce usmálo až ukázalo své křivé a zažloutlé zuby. Sotva zvládlo osvětlit místnost za špinavými skly. Uvnitř, na všech různých místech, tiše odpočívaly láhve od saké. Měly namáhavý večer.

„Naruto no baka!“ Kričala Sakura, niečo pred obedom, na celú Konohu. A ako to tak býva zvykom, Naruto spal hlbokým a pokojným spánkom vo svojej posteli a na hlave mal svoju obľúbenú čapičku. Medzitým prišla Sakura k Narutovmu bytu a celou silou zabúchala na dvere.
„Naruto, otvor mi, lebo inak si ťa podám! Shannaró!“ Dupkala si nohou o podlahu niekoľko minút, a keď už stratila trpezlivosť, začala sústrediť čakru do pravej päste. Na čele jej navrela žila.
„Naruto, ak neotvoríš do piatich sekúnd tie dvere, vyrazím ich!“ Vyhrážala sa Sakura.

„Temnota je v každém z nás a pouze na nás záleží, kolik ji vypustíme do světa,“ slova slyšel přicházet z velké dálky. Nejprve neznatelný šepot, který postupem nabýval na intenzitě. Snažil se rozhlédnout kolem sebe, aby našel muže, jenž k němu promlouval. Přes hustou mlhu, která jej objímala, nedokázal určit, kde se právě nachází. Tentokrát byl hlas silný, jako, kdyby postava říkající zlověstná slova stála přímo vedle něj: „Probuzení tvojí temnoty…“

Všechno to začalo nevinně, Naruto seděl jako obvykle u Ichiraku, Sai maloval cosi na svitky a Sakura pomáhala v nemocnici. Podívejme se blíže. Začneme u našeho známého pojídače rámenu čili Naruta.
„Mňam, mňam, tady je prostě rámen nejlepší! Další misku,“ liboval si.
„Jasný, jasný, už se to nese,“ odpověděla pohledná dívka za pultem a podala mu další mísu s nudlemi.