Soutěž
Nuže, aj ja som sa na to dala. Dúfam, že sa vám to bude páčiť 
Láska. Radosť. Bolesť. Zúfalstvo. Žiaľ... Život. To všetko patrí k životu a hoci sa nám isté slová z toho nepáčia, aj tie k životu patria.
Človek môže povedať, že vie, čo je život, že toho zažil veľa, že vie, ako sa cítite, keď stratíte milovanú osobu, no ak to skutočne nezažil, nemá právo hovoriť, že vie ako sa cítite.
Bolesť. Zúfalstvo. Žiaľ.
„Ale áno, dneska by to šlo... Dnes... sa mi to podarí,“
rezolútne prehlásil mladý, sebavedomý ninja pri pohľade na svoje - aspoň teda podľa vlastnej mienky - vypracované telo, v odraze vodnou parou zahmleného kúpeľňového zrkadla1.
Na tvári sa mu rozhostil spokojný, hoci trochu vyčerpaný výraz. Niet sa však čomu diviť. Príprava pre jeho dnešný večerný (a ako neskromne dúfal aj následný nočný) život mu zabrala dobré tri hodiny...
Tsunade právě stála na střeše své kanceláře. Držela se zábradlí a její dva culíky vlály ve větru. Za ní se nacházela Shizune, která v rukou svírala malé růžové prasátko.
„Hokage-sama, už jsou všichni přítomni,“ oznámil příchozí Izumo.
Tsunade se na něho otočila a s úšklebkem si promnula ruce.
„Paráda! Tak můžeme začít!“ prohlásila, načež si stoupla na zábradlí, aby byla lépe vidět.
„Hokage-sama! Chcete se zabít?!“ hulákala vystrašená Shizune.
„Ale kdepak. Jen se neboj,“ pronesla klidně Tsunade, „A teď… prosím tiše. Musím zahájit festival!“
Byl to den jako každý jiný.V Konoze zrovna vycházelo slunce a všichni ještě spali, až na Naruta, který se zrovna vracel ze své mise, spolu s mistrem Kakashim, Hinatou a Kibou.
Ještě než vešli do vesnice, slyšeli nějaký povyk, bylo jim to divné, tak si radši pospíšili. Když procházeli bránou, viděli skupiny lidí, které mířili do středu vesnice, ale zdálo se, že se neděje nic zlého.
Přestože byli unaveni z mise šli se podívat co se vlastně děje, až na Kakashiho, který musel jít odevzdat hlášení Hokage.
Dívala jsem se na oblohu. Jako dnes už poněkolikáté a stále nemohla uvěřit. Nemohla uvěřit tomu, že už se nevrátí. Zavřela jsem oči, které jsem měla zalité slzami, pak jsem je opět otevřela a dívala se dál na tu modrou oblohu. Jako bych v ní spatřila jeho… toho chlapce, kterého jsem milovala. Milovala? Definice slova milovat je velice jednoduchá. Miluji, když pro mě ten člověk hodně znamená a on pro mě znamenal opravdu hodně, ale byla to skutečně láska? Nehnala jsem se pouze za nějakým snem, který mi omámil rozum a úsudek?
Jelikož Naruto nemá žádnou misi, začíná mu den v pro nás neurčitou hodinu, takže teď se přesuneme do jiné části Konohy...............
„Jak je možné, že už v osm jste opilá!?“ běsnila Shizune.
„Jsem Hokage, můžu si dělat co chci. Navíc jsi mě vzbudila tak brzo,“ začal se jí mírně zvyšovat hlas.
„Dobrá, dobrá,“ v obraně před sebou mávala rukama. „Hlavně se pokuste udělat alespoň část své práce, jasné?“ spíše jí oznámila.
„No jo. Mimochodem, už přišel Konohamaru s tou kočkou, co měli chytit?“ lokla si dalšího sake.
„Ne, už asi dva roky nehoní kočky, pletete si je s novými týmy,“
„No skvělý, tým s dalším pobudou, nejdřív to byl Naruto, pak to šlo z něj na Konohamara a z něj zase na dalšího, kterého si dokonce nepamatuju,“
„Vážně jste toho vypila dost,“ poznamenala Shizune.
Bol krásny slnečný deň a po Konohe sa prechádzala mladá čiernovlasá Kunochi. Deti sa hrali na ulici na ninjov a hádali sa, kto z nich bude Uzumaki Naruto.
„Ty si bol Naruto včera, dnes chcem byť Naruto ja!“ Kričal malý chlapec po staršom chlapcovi. Čiernovlasá Kunochi sa len pousmiala.
„Dámy a pánové, jako velký přítel Jiraiy-sensei mam tu čest přivítat vás na události, kde tomuto velkému člověku vzdáme poslední hold. Jiraiya byl nejen úžasný shinobi, jenž se držel svých zásad za každých okolnosti a ani na okamžik z nich nepolevil, ale zároveň se proslavil - no dobrá, ehm, řekněme, chtěl proslavit, jako nejlepší spisovatel lechtivých příběhů. My jsme se tu dnes sešli, abychom si veřejně početli z jeho nejdokonalejšího díla Icha Icha Takutikusu.
„Chouji, ty všechny buřty nejsou jen pro tebe!“
„No tak Ino, máme toho dost, přece jsme toho nakoupili už týden dopředu!“
„Jo, jo Sakura-chan! Tohle bude ten nejlepší sraz starých kámošů! Jsme tu všichni, kromě Sasukeho, kdo byl na našich prvních zkouškách a od tý doby jsme parta, ty, já, Sasuke, Hinata, Kiba, Shino, Ino, Shikamaru, Chouji, Lee, Neji a TenTen. Prostě celá naše parta, a jelikož sem tady u první jízdy nebyl tak mi to dlužíte. Dattebayo!“
„Zase nám to předhazuješ, nemůžeme za to, že si tady nebyl.“
