Série

„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu.

…Naruto bojuje s jedním asi silným ninjou. Koncentrovala jsem svou chakru do rukou a udeřila ho do zad. Otočil se a srazil mě silnou paží směrem k nejbližšímu stromu, do kterého jsem se vší silou bouchla hlavou. Chvíli jsem vůbec nevnímala a po chvíli jsem se složila…

…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…

Už to byl týden co se Naruto dozvěděl o svém otci, nikomu o tom neřekl. Celý ten týden měl volno a tak mohl přemýšlet. Urovnal si vše co potřeboval.

Teď zrovna míří k budově Hokageho, Tsunade si ho nechala zavolat, kvůli nějaké misi. Když po vyzvání vstoupil, už tam byli ostatní členové týmu. Tedy Neji, TenTen a Lee.

Po třech letech si Orochimaru Sabura a Hiroki zavolal.
„Budem mít naší první společnou misi.Půjdem do Francie, přesnějc do Paříže. Vyrážíme zejtra ráno. V osum sraz tady. Cíl mise vám řeknu po cestě.“ Po těchto slovech jeOrochimaru poslal zase pryč.
„Když jsem přišla, tak jsem myslela, že tam stojí nějaká ženská! Jak se teď tři roky o nás nezajímal, tak jsem zapomněla na ten růžovej pásek s kytkama, kterej mu dal před třema rokama Yatako. Nečekala jsem, že si ho na sebe někdy vezme….“ řekla Hiroki.

„To je sranda poslouchat rozhovor dvou tupců. Já bych si na sebe nikdy nevzal růžovej pásek s kytkama.“ zasmál se Saburou
„Ne tak nahlas. Když mi můžeme slyšet je, tak oni můžou slyšet nás.“ šeptla Hiroki.
„Mně přijde docela hluchej, ale i kdyby nás slyšel, tak by si myslel, že je to jeho svědomí a ne že jsme to my.“ řekl Saburou, ale stejně trochu ztišil svůj hlas.
„Docela by mě zajímalo, co je to tady za smrad.“ ozvala se po chvíli Hiroki.
„To mě teda taky. Ale podívej, co mám.“ řekl Saburou a vytáhl z kapsy nějaký sprej.

poznámka: ta scéna před tim se mi jednou zdála, tak proto je tak divná:D

…tma, všude kolem mě…bolest mi proniká dále do těla…křičím…rozléhá se to celou temnotou…tma, po doznění křiku ustupuje…bolest také…kde to jsem, jak jsem se sem dostala a kdo vlastně jsem?!...honí se mi hlavou otázky, na které neznám odpověď…beznadějně se koukám okolo sebe a do očí se mi hrnou slzy…co mám dělat?...schloulila jsem se do klubíčka……

Iruka pozoroval Naruta, jak mizí za rohem ulice. Usmál se. Naruto s sebou vždy přinášel tu šťastnou náladu a nakazil každého, kdo byl poblíž. To na něm měl Iruka tolik rád.

"Zlepšil ses, jseš naplněn vztekem.", usmál se Itachi.
"Dnes tě konečně zabiju!", vykřikl Sasuke.
"myslíš?", zeptal se Itachi a prudce se otočil přičemž odstrčil Sasukeovu katanu, teprve na poslední chvíli Sasuke uviděl lesknoucí se čepel kunaie a uskočil.

Once upon a time
(je to moje prvotina, tak buďte trochu vlídní , možná se vám to bude zdát jako telenovela na pokračování, ale kámošce se to líbilo)

Blížil se soumrak. Slunce se připravovalo ke spánku a všechno živé s ním.
Dva ninjové, kteří strážili hlavní vchod do Skryté Listové, se chystali bránu s posledním paprskem slunce zavřít, jak se už tradovalo od prvního dne jejího vzniku. Ale něco jim v tom zabránilo!

„Vy se hádáte jako novomanželé!“ ozvalo se nečekaně a všichni se podívali na lůžko.

Vždy mu byla nablízku, i když si myslel, že je na všechno sám. Vždy v něj věřila, i když ho všichni ostatní podceňovali a vysmívali se mu. Přestože si Naruto myslel, že na něm nikomu nezaleží, jedna dívka mu už od samého začátku věřila.

Takže, po dlhom čase je tu pokračovanie. Je mi ľúto že to toľko trvalo ale mám toho veľa...Takže čítajte a neomdlievajte pri tej hrôze...

3. Milujem ťa a nová misia
„Hej, Naruto, kam ma ťaháš?“ spýtala sa Hinata a červenala sa. Naruto ju ťahal do stredu miestnosti, kde ľudia tancovali nalepení na seba na nejaký slaďák. Hinate došlo, čo chce Naruto urobiť, takže už nebola červená ale bordová. Naruto zastal, otočil sa k Hinate a spýtal sa jej:
„Zatancujete si so mnou, madam? ()“

Ještě chvíli do té země buším. Najednou uslyším kroky, podívám se nahoru a uvidím Nejiho. Vyskočím ze země a obejmu ho.
„To bude dobré, uvidíš.“ Utěšuje mě a já přestávám brečet. Za to mi přece nestojí. Políbím Nejiho a společně se rozejdeme na ramen.
„To si nadávala na Itachiho?“ zeptá se mě nad jídlem.
„Jo přesně na něj.“ Odpovím mu
„No nic, co budeš dneska dělat?“
„Nejspíš půjdu někam s Rikou.“
„Aha.“ Řekne jen a už zase mlčíme.

"Kazekage Gaara."
"Uzumaki Naruto."
"Gaaro, co tu děláš?", zeptal se Naruto.
"Dostal jsem zprávu, že vám jde Orochimaru naproti.", odpověděl Gaara a Naruto přihmouřil oči.
"když půjdeme oklikou, nenarazíme na něj.", pokračoval Gaara a všichni souhlasně přikývli. Neji v jednů chvíli za narutem něco uviděl ale pak to zmizelo.

jednou večer, když odpočívali, Sakura mluvila s TenTen.
"Sakuro, co uděláš jestli Sasukeho zachráníme?"
"nevím..."

Naruto a Sakura sedí v Ichiraku rámen. Naruto snědl asi tak pět misek rámenu a pak se ptá Sakury jestli to jí právě řekne nikomu nepoví. Sakura se něj kouká ale pak řekne ,že ať je to cokoli nikomu to neřekne.
,,Sakuro pomůžeš mi s tréninkem chci se totiž naučit ovládat Kyubiho čakru vlastní silou abych nepotřeboval pomoc kapitána Yamata."
Sakura na něj nevěřícně zírala ale pak řekla: ,,A co chceš po mně abych udělala?"
,,Chci abys mně vyléčila kdybych byl v bezvědomí."
,,A kdy chceš začít?"
,,Třeba teď hned."

Bouřka stále neustávala, ostré kapky se zařezávali do střechy dřevěného altánku a strašidelné hřmění situaci ještě zhoršovalo. Temari se stále vystrašeně tiskla k Shikamarovi, který ji hladil po zádech aby ji alespoň trochu zahřál.
„Kdy už to přestane …“ špitla Temari, dívajíc se na padající kapky.
Shikamaru ji pohladil. „Brzo, uvidíš.“

Ráno:
Už se pomalu rozednívá a všichni členi týmu Kurenai už postávají před domem, kde bydlí všichni sensei. Snaží se být co nejpotišeji.Najednou se z řídkého ticha ozval šepot.
"Ino, prosimtě mohla bys už konečně držet zobák. Ještě nás někdo uslyší."
"Aby se náhodou něco nestalo."
"Ino!!!"
Hinata, Kiba i Shino hned věděli o koho jde.
"WAF, WAF."
Náhle se po celé ranní Konoze rozprostřelo nedozírné ticho. Až Choujiho otázka jej přerušila.
"Nebyl to náhodou Akamaru???"

Bylo krásné letní ráno a Kakashi se zrovna vracel z nemocnice domů.
"Konečně" říkal si, v nemocnici ho to totiž moc nebavilo.
Cestou potkal Naruta. "ÁÁÁ Kakashi-sensei už vás pustili?"
"Ano Naruto, ale odpočinku si moc neužiju." "Tsunede nám chce dát ještě dneska misi." "Takže ti teď dám ukol." "Sežeň všechny členy týmu a sejdeme se za 20 minut před Tsunadinou kanceláří."
"Rozkaz, Kakashi-sensei." řekl Naruto a zmizel v davu lidí.

"Mám 20 minut na to abych sehnal všechny členy týmu. To nestihnu!!"
Naruto se zamračil.