Série
Tento příběh se odehrává po původním Narutovi.Přesněji 18 let po ní, Naruto je již dospělý a má rodinu.Manželku Hinatu a tři děti.Dva kluky: Minato(12) a Deidro{Dejdro}(6) a holčičku Annu(4).Díky Byokoganu a síle devíti ocasé lišky jsou děti velmi nadané, narodily s kekkei genkai Uzuganem. Při aktivaci této schopnosti oči zrudnou. Nejen že vídí jako s Byokoganem ale ještě se jim zvýší reakce dle jejich síly.
Nejstarší syn Minato je na ůrovni velmi pokročilého Genina ale ještě nedokončil
Once upon a time 13
Uběhli dva měsíce od Narutovi smrti a život v Listové se vrátil do zajetých kolejí. Ale jenom pro některé. Tým sedm začal znovu dostávat mise a spolu s Kakashim byli výborní. Všichni tři se skvěle doplňovali, takže si Kakashi mohl po dobu misí v klidu číst svoje romány. Ale přesto nad nimi vysel temný stín.
I ostatní už se nějak přenesli nad tou ztrátou. Ino se dál, učila pod dohledem Shizune na lékařského ninju. Shikamaru s Choujim dál lehávali na střeše budov, ale i na nich bylo vidět, že jim něco schází.
Muž s Hinatou prehodenou cez plece utekal cez les a za ním jeho spoločníci. Žena sa stále obzerala dozadu, či ich niekto nesleduje. Ryšavý muž sa na ňu pozrel a usmial sa.
„Ty mi vobec neveríš, že ?“ spýtal sa s veselým tónom. Žena sa na neho pozrela a zdvihla obočie.
„A mala by som ?“
„Jasné že mala veď sme v tomto spoločne! Tak prečo by sme si nemali veriť?“ odvetil muž ktorý bol nahnevaný zo ženinej odpovede.
„Jejda veď ty si ten naj blbec pod slnkom,“ nežne odvetila slečna a prehodila si vlasy.
Je brzy ráno a Sakura se připravuje na první misi tento měsíc. Ještě unavenýma očima kouká do zrcadla a váže si pásku.
„Tohle je asi poslední věc, která mi ještě scházela.“
Říká si. Sakura si pásku pořádně upraví a jde do kuchyně. V kuchyni popadne rychle batoh a rozloučí se s rodiči.
,,Sakuro, dávej na sebe pozor. A nezlob Kakashiho.“
„Ano mami. Neboj.“
„Já se nebojím. Dělám si jen starosti.“
„Mami. Není to první mise na kterou jdu.“
„Dobrá. Chápu tě. Tak aspoň vteřinku počkej.“
„Proč?“
Světlo měsíce jemně ozařovalo temnou krajinu, kterou se rozléhalo naprosté ticho. Ticho narušili až tři mladí lidé, kteří se hnali do houstnoucí tmy místního lesa. Naruto běžel jako první a Sakura s Nejim se s ním snažili držet krok. Nevěděl, jakým směrem utíká, ale věřil, že je Hinata blízko. Světlá ruka ho pevně chytila za zápěstí a on zpomalil. Otočil se. „Nevíš kam běžíš. Zastav a já jí zatím najdu,“ řekl Neji a aktivoval svůj Byakugan. Chvíli se soustředil a Naruto ho pozorně sledoval.
Once upon a time 12
Mezitím v jeskyni Sarutobi, zvaný Profesor, ošetřoval povrchové rány Narutovi, který se začal pomalinku probouzet.
„Hinato,“ zašeptal z bezvědomí.
Třetí to uslyšel a usmál se: „Že by Hyuuga?“
Naruto pomalu otvíral oči, nad sebou uviděl něčí tvář a snažil se na ní zaostřit. Když se mu to povedlo, bleskově se posadil a vykřikl: „Třetí?“
„No tak Naruto uklidni se,“ smál se.
„Co.. co se to děje,“ ptal se nevěřícně. „To jsem asi opravdu mrtvý. Vždyť vy jste mrtvý určitě.“
Once upon a time 11
„Já jsem bůh smrti,“ odvětil.
„Cože,“ divil se Kyubbi. Vypadal totiž jako obyčejný člověk.
„Jsem bůh smrti a přišel jsem ti udělat návrh,“ pokračoval a jeho udivenému pohledu nevěnoval pozornost.
„Návrh,“ divil se znovu.
„Ježiši, ty jsi natvrdlý,“ rozčílil se bůh. „Mám moc ho vrátit zpátky mezi živé, ale nebude to zadarmo.“
Tady přerušil svou řeč a podíval se po démonovi, jestli už to pochopil.
„Tedy,“ zeptal se Kyubbi.
Během cesty zpět, panovalo ticho. Kiba se soustředil na určování správného směru, Kasumi přemýšlela a Narutovi se honilo hlavou, že je ta holka těžší než se zdá. Mlčení nakonec prolomila Kasumi. „Ty Naruto?“ Dostalo se jí velmi košaté odpovědi. „Hmm?“
„Mrtvá?
Už jsou to skoro dva dny od chvíle, kdy jí viděl naposledy na rozkvetlé louce. Její tým měl první misi po dlouhé době a on začínal mít strach. Už se nemohl dočkat, až jí konečně zase uvidí. Jejich návrat byl ale stále v nedohledu.
Slunečno vystřídal prudký déšť a z dálky za Konohou se ozývaly hromy. Na stole v jeho pokoji ležela kytice z jarních květin. Jsou to dva dny, ale kytice byla pořád svěží a zaplňovala pokoj omamnou vůní. Ta vůně ho doháněla k šílenství. Rozhodl se, že čekat zavřený v pokoji nemá cenu, a tak se šel projít ven.
Nohy ho nesly směrem k domu rodiny Hyuuga a hlavu mu zaplnily myšlenky. Hinata je hodná, když si o něj dělá starost. Nikdy by to do ní neřekl. Vždy si myslel, že je Hinata jenom stydlivá a málomluvná holka, která se vždy drží stranou. Teď jí viděl z trochu jiného úhlu. Je taky starostlivá. Ta Shikamarova metoda o všímání si lidí je docela zajímavá. Možná by to mohl zkusit.
Prečo si musel …..
Bol to veľmi zvláštny deň. každú chvíľu sa zdalo že sa spusti lejak. Ale stalo sa tak až pozde večer. Sakura sa práve vtedy vybrala von. Nikto nechápal prečo sa táto mladá kunoichi vybrala von v takomto počasí.
No Sakura mala znovu zlú náladu. Zase si spomenula na Sasukeho. Bola hlúpa že sa rozhodla za každú cenu ošetrovať ľudí.
Vedela že skôr či neskôr príde deň keď niekto spomenie jeho meno. Ale netušila , že ju to až tak vezme. Odkedy odišiel stala sa oveľa silnejšou.
Tma...les...najednou z ticha: rasengaaaaan!!!!!!
a neznámý ninja z mlžné vesnice odletí 30 metrů do vzduchu.
Silueta se špičatými žlutými vlasy se vynořuje ze tmy společně ještě s jednou postavou.
,,co to bylo Minato?"
,,rasengan Jiraya sensei, mé nové jutsu"
(Minato-Yondaime Hokage)
Najednou za nimi něco zašustělo a ze křoví vyletly dva shurikeny.
,,pozor sensei!!!!!" zakřičel Yondaime
Jen tak tak Jiraya uhnul.
Jiraya začal rychle dělat pečetě a zvolal: katon:jutsu ropušího oleje!
Z úst mu vystřelil plamen přímo na dve postavy mlžných ninjů.
Sakura se zastavila, aby si odpočinula. Nebyla daleko od Orochimarova doupěte, ale blízko taky ne.
"Musím ho najít",rekla Sakura ve, ktere stále přetrvávaly zbytky citů k Sasukemu. Nedokázala přesně určit co ji to popadlo ,ale po té co se o něm zmínil Naruto ho musela najít. Doufala ,že vesnice ještě spí a nehledá ji.
Dorazila do hustého lesa. Plna strachu a zoufalství se rozhlížela
"Sakuro"
Ten hlas tak známý a jemný. Lekla se, ano musí to být on.
To...to nepřece nejde! Nevyspím se s ním! Nemůžu!
Myšlenky jí hlavou běžely jako blesk.
Ucítila jeho rty na svých.Ucukla.
Sice má taky sharingan,ale snad se mi povede jeho paměť upravit...
Shodila ho ze sebe. Tohle nečekal. Podíval se na ni,oči jí rudě žhnuly. Jistě! už si vzpoměl,koho mu připomíná! Ta malá holka! Dvojče Itachiho.
Pozdě.
O vteřinu později už v uměle navzeném spánku klesl na koberec a v paměti mu zůstaly jen pozměněné vzpomínky.
S tímhle se šlo jen těžko hádat, takže když ti dva neznámí ninjové dorazili, čekala na ně perfektní obranná formace. Kiba je sjel pohledem. „Nevypadají nic moc.“ Měl pravdu. Přestože byli starší než oni, nevypadali na žádné experty v ninja technikách. „Kibo, vemte si s Amamaru na starosti toho vlevo. Já a ona si vezmeme toho druhého,“ rozhodl Naruto. Vzápětí mu někdo dupl na nohu.
Once upon a time 10
Ve Skryté Listové odbilo poledne. Na hřbitově se shromáždili všichni shinobi, co byli ve vesnici. Začal pohřeb.
Sakura se nezmohla na jediné slovo a jen na Naruta zírala s otevřenou pusou. Zato Kiba se neudržel. Sakura vypadala tak vtipně, že dostal nekontrolovatelný záchvat smíchu.“Teda Naruto,“ soukal ze sebe, když se snažil popadnout dech, „tohle bylo naprosto geniální!“ Hinata se snažila nesmát, ale moc dobře jí to nešlo. Nehledě na to, že Kiba nebyl jediný, kdo se od srdce smál. Kushina se musela opřít o stěnu, aby vůbec zůstala na nohou.
Když se Sanshi probudila, cítila se velmi zesláblá. Teprve, když se posadila a rozhlédla kolem uvědomila si, že netuší kde je. Byla v pokoji, který absolutně neznala a předpokládala, že i pěkně daleko od vesnice. Z okna byly vidět jen mohutné kmeny stromů. Začaly se otevírat dveře a tak si rychle lehla a zavřela oči. Někdo došel k její posteli.
Once upon a time 9
Slunce se znovu vyhouplo na oblohu na Skrytou Listovou, ale někteří z jejich obyvatel ho vůbec nevnímali. Někteří z nich přišli včera v noci o přítele.
Sasuke seděl na posteli ve svém starém bytě, který obýval, když byl genin a díval se z okna. Nebyl schopen usnout, pořád měl před očima obraz umírajícího Naruta. Ať se snažil sebe víc, nemohl se ho zbavit. Přemýšlel, jestli by neměl odejít a už se sem nikdy nevracet, ale pak se vždycky podíval na čelenku, kterou svíral v ruce a rozmyslel si to.
