Poezie
laskavá a nevinná.
Jsi ta, o níž se snívá,
na niž se každý dívá.
Jak neskutečný sen
mi přijdeš každý den.
v duši mi ryjí, černou tuší,
že nezapomenu
na tu proměnu,
kterou si způsobila,
ty a tvé lásky síla
Příliš krásná, čistá;
příliš sebejistá;
příliš chytrá, moudrá;
na mne až moc dobrá.
[center]Celý svět se točí
jenom pro tvé oči.
Jen do nich pohlédnu,
jak v moři se topím,
Miluju vlčí mák.
Jsou stejně rudé jako moje oči.
Oči tolik milované jedním mužem.
Jedním mužem, kterého už nikdy neuvidím.
Nikdy neuvidím. Není to pravda.
Jeden způsob je, ale nikdy ho neprovedu.
Nikdy neprovedu. Nemůžu.
Nejsem vrah.
Vrah, co zabíjí nevinné.
Nevinné, kteří ještě nepoznali svět.
Svět tak prohnaný, ale i plný lásky.
Lásky, která nikdy nekončí.
[center]Nic.
Jen prázdné nic.
To je ten pocit. Pocit tak chladný a nepříjemný.
Nepříjemný je i pocit, že jsem je tam nechal samotné.
a teď vám chci znovu ukázat svůj svět
zde si na mě nejspíš nikdo nepamatuje,
a tak shiro-chan znovu startuje.
a já až teď se navracím zpět.
Celou tu dobu jsem doufal jen,
že můj návrat není příliš pošetilý sen.
jsem blázen snad?jestli ano není mi pomoci.
rozhodl jsem se vrátit stůj co stůj,
snad tohle nebude poslední čin můj.
[center]Jen pár kilometrů před vesnicí,
Kreslím,
avšak len teba.
Myslím,
ale len na teba.
Nespím,
Premýšľam o tebe,
a či ešte záleží ti na sebe.
"Zomrieť chcem," stále vravíš,
s čoho to je, že tak trpíš?
Nedostatok lásky hovoríš vraj,
nevidíš snáď, že pre mňa si ten naj?
Tak prosím nezomieraj,
a nevrav mi len "dobre sa maj,"
lebo ak tu už nebudeš TY,
už tu nebude miesto pre slovko MY.
Ak ty sa preč poberieš,
aj moje srdce so sebou zoberieš.
Tak teda zomrieť chceš?
Alebo pri mne zostaneš?
Tvoje oči vravia stále, "je mi to ľúto,
Vždy jsi byl veselý, vždy jsi byl hravý,
teď se však obávám o tvoje zdraví.
Naruto! Naruto! Ty jsi kus vola,
Tsunade tě už hodinu volá.
Hnedle z okna křeslo letí,
kdyby to tak viděl Třetí!
Konohou se nese řev,
Naruto zdrhej, poteče krev.
Měl by sis pospíšit, Kage tě dohání,
jak potom vysvětlí tvé náhlé skonání?
Naruto utíká, sotva dech popadá,
když chodíš pozdě, takhle to dopadá.
Prázdnou chodbou kráča pár ťažkých nôh. Ich tempo je pomalé, polomŕtve. Ruky sa ukrývajú v hlbokých vreckách, zrak je sklopený k zemi.
Ide tam, kam ho srdce vedie.
Srdce má zlomené, duša smutne vlečie sa,
čiernym mrakom zatiahnu sa širokánske nebesá.
Zastane pri dverách veľkých sťa storočný strom. Rukou siahne na ich prepracovanú rúčku. Stojí. Obáva sa. Nedýcha. Kľučka sa pohne zemskou tiažou, dvere sa otvárajú.
[center]Jedna noha druhú strieda,
keď som vošiel do domu,
s jediným cieľom -
zabiť svoju rodinu?
keď som vytiahol katanu,
bodol prvú obeť -
nechal padnúť na podlahu?
ako som sa zakrádal,
cez tie tmavé izby -
o duše blízkych okrádal?
keď som žiaľom zastonal,
svoju matku usmrtil -
všetky činy ľutoval?
[center]Bolo to počuť,
ako silno moje srdce bilo,
mŕtve telá na zem padali -
Holčička v karmínových šatičkách ležící na mechu,
s úsměvem na rtech, ale bez dechu.
Píše řádky rudou krví,
kreslí si a dělá chyby,
krvácí jen malinko,
odřela si kolínko.
Šatičky má ušpiněné,
bývaly bílé,
teď jsou karmínové.
Upadla na cestě temným lesem,
žalostně plakala: "Ach, maminko,.. kde jsem?".
Hidanovi na kosu.
Dívá se na to skepticky,
co když mu zrezne navždycky?
že prý na tom nic nezmění.
Když to slyšel Itachi,
tak se rychle zamračil.
Madara se nechal slyšet zas,
proč jen jsem ho bral mezi nás?
stala se z ní lemra líná.
Pein zas něco mluvící
ke své stálé šestici,
neví co se kolem děje,
Kisame se tomu směje,
že kvůli malé kapce vody
vznikají takové neshody.
dej pozor ať vypadá to bezděky
Kousni se do rtu
až touhy své zatratíš navěky
Kousni se do rtu
vždyť mrtvé srdce se nikdy neslepí
Kousni se do rtu
a doufej, že krev oči tvé oslepí
Šéfovi, nesmím skřížit krok,
pro něj jsem pouhej Tobi-cvok,
pro Konan,
pořád jen dítě jsem.
Kakuzu hlídá jen svůj job,
stal se z něj velkej vrah a snob,
kdo jsem já to nemaj ponětí.
Nemůžou znát můj ksichtík,
ten pod maskou já mám.
Jen sobě můžu vážně říct,
Akatsuki ovládám!
Nonstop, já zdrhám nonstop
a s tím co příjde,
nechci se rvát.
Deidý je senza k dívání,
jenomže, dá to koumání
vymyslet, jak by se zkrotit dal.
Nejsem už dítě soubojů,
teď jsem svůj tím už zůstanu,
jenomže to jenom já vím.
Ako figúrky na šachovnici života,
dotýkajú sa nás prsty osudu,
tá bolesť,
bezmocná nahota,
spôsobujú nám vari ostudu?
Hľadaj svojho princa, dievčatko, čierna bábika,
samota je ťažká. Ako sa na ňu navyká?
Padlý kráľ v temnote tíše,
v srdci smúti za kráľovnou noci,
svojou devou. Havrany do modrej výše,
zniesli perute svojej moci.
Kráľovná tmy znáš strach? Padla stráž...
Čierne ruže zhoreli...Kráčať krížom v kráž...
Bledá ruka čo postráda meč,
bez rubínov, zostala len vôňa smrti,
boje sú prehrané. Už len ruží seč.
pár jich i omdlí, ale na to nesázím.
Soustředím se tak, až mi zrudnou oči
a pak jenom sleduju jak se kolem točí.
a už se srocují jako vosy na medu!
Pohodím hlavou, strčím ruce do kapes
a na závěr piruetu alá Harapes.
so škaredou tvárou,
bol som smutný chlapec
so sklonenou hlavou.
so smutnými očami,
rád som sa prechádzal vonku
pod oblohou posiatou hviezdami.
s chrabrým srdcom,
veľmi som túžil po tom,
aby mi jeden z nich bol otcom.
s krutým správaním,
všetci sa ma báli,
hľadeli na mňa s pohŕdaním.
[center]Páčilo sa mi dievča s milou tvárou
a milým úsmevom,
Světlo a tma
Proč to došlo až sem?,
Sílím pro to každým dnem.
Přemýšlím nad záchranou tvou,
Proderu se temnou tmou.
Záblesk světla spatřil bych rád,
Toužím zastavit ten tvůj pád.
Chci tě přivézt zpět,
Sasuke!chci to hned!.
Věřím že ten den už přijde,
Že pro tebe slunce vyjde.
Zachráním tě bratře můj,
Neboj se, a klidně stůj.
Je tu šance, půjdu po ní,
Sakura furt slzy roní.
Na omluvu pozdě není,
Přivedu tě do setmění.
Každým dnem už jsme si blíž,
Proč se pořád jenom mstíš?.
Vzpomínky na mistra…
Vzpomínám si na ty roky,
Kdy mě učil první kroky.
Společně jsme trénovali,
Oba jsme byly dokonalí.
Můj mistr,dobře učil,
Za mé výsledky vždycky ručil.
Stojím tu teď sám,
Dobré vzpomínky, na něho mám.
Chybí mi jeho společnost,
Nebyla to zbytečnost.
Už se nikdy nevrátí,
Zážitky se neztratí…
Byl milí..
Stýská se mi každou chvíli.
Na mě hrdý byl,
Techniky mě naučil.
Prožily jsme toho mnoho.
On byl vždycky jenom v poho,
Jeho snu se nechci vzdát.
Vím, že bude vždycky při mně stát.
spolu s touhou mou,
táhnu Tě sebou.
Umřeme spolu.
v nebi budeme plout,
kamenem nejde hnout.
Umřeme spolu.
nebudeme se ho bát,
nenecháme ho si hrát.
Umřeme spolu.
do ruda zbarvuje se líc,
jdu k zemi, na tebe hledíc.
Umřeme spolu.
v mých myšlenkách navždycky lítáš,
vidím, jak bolestí se zmítáš.
Umřeme spolu.
Plamenná dáma -
červená se žlutí, ráda vždy při chuti
zmizela nadále, černá vidí krále -
jediná, samotná, nespoutaná.
Ironie v ústech, úšklebek na tváři,
majitelka smrti dnes v noci zazáří.
Tichá je, sama,
Plamenná dáma.
[center]Sama je, tichá,
k popelu čichá –
v černotě planoucí, po smrti prahnoucí,
bolestí týravá, prohnilá, svíravá –
manželka nicoty, ta jedna vražedná.
Její ruce vážou, desatero kážou -
při vstupu do nebe, očistcem zarděle,
s propadem do pekla duše se zalekla –
láska
ubohost
laská.
