Poezie
Usnul dřív, než s výslechem začal,
Páté princ výslechů mocný král.
Usnul, je to div, je tu děsný kravál,
dneska by si s vyslýchaným ještě hrál.
-
Usnul nám spí,
zas nechal hračky rozházené,
skáze ponechal své milé nádobíčko.
Usnul nám spí
a čelíčko má potlučené,
když usínajíc
se bacil o futříčko.
-
Usnul dřív, než mu uschly drážky,
skropené krví nepřítele.
může spát, vdyť není proč si dělat vrásky,
Příjde den další s činy mučitele.
-
Podívej spí a v dlani svírá kapesníček,
Prechádzam sa po Konohe
a myslím na teba,
pozorujem oblaky na oblohe,
pozerám do neba.
Rozmýšľam prečo si to urobil,
len mňa na slobode nechal,
všetkýćh z klanu zabil,
ani som sa nepozviechal
a teba, môjho brata som stratil.
Keby som aspoň vedel,
prečo si to urobil,
nikto o tom nevedel,
k čomu sa chystáš,
všetkých si vyhubil,
a mňa samého tu necháš?
Pomaly sa blížim, k môjmu domu
avšak myslím na teba stále,
mám zabiť, alebo mám odpustiť tomu,
ktorý podrezal hrdlo otcovi aj mame?
Ako sa toto skončí, teraz ešte netuším,
zem pláče pro svého hrdinu,
pro pilíř, podpírající most k míru,
i přes jeho smrt však neztrácíme víru.
naše snažení však trvá roky,
přes všechny útrapy jdem za svým snem,
celému světu bude mír přinesen.
alergií tak mám kupu.
Frňák velký jako kráva,
šimrá mě v něm pořád tráva.
ať už v létě nebo v kose.
Blešky též mi koušou hřbet,
tož vyprd bych se na to hned.
Pověz, než sbohem mi dáš,
co na své cestě nalezneš?
Vím, jistě cítíš zášť.
Bude však na konci pocit štěstí?
Když ne, proč si cestu klestit?
mám porozumět pocitům tvým?
Vím, samota bolest přináší,
i já ji zažil, vím, co obnáší.
Ano, správně jsi tehdy usoudil.
Dnes však vím, co znamená ztratit,
čas s těmi, co mám rád krátit.
Devatero pout mě drží v tobě,
Jsem ztracený na pokraji moře prázdna...
nedokážu vzdorovat své zlobě.
Rvu tvé maso a piju tvou krev,
Nenávidím...
ať svět už pocítí můj hněv.
Lámeš zábrany a pečeť strháváš sám,
Konečně...
Žebroníš, ať sílu svou ti dám.
Jsi malé zrnko prachu pode mnou,
Zašlápnu tě....
všák náhle já jsem v kolenou.
Síla mě opouští, ty mi ji bereš,
Umírám....
já zuřím a ty se mi směješ.
Jsem nenávist ztělesněná,
Povídáš...
má podstata je neměnná.
Nechápeš, snažíš se o změnu...
kĺby na drť, rebrá na prach, vykĺbené zápästia.
V bruchu líška - skrytá sila, v ktorú nikto neverí,
pretiahnutý tatkom svojim, namiesto mŕtvej materi.
len čo niekde objaví sa, zas dostane na zobák.
Krutý život od Osudu dostal náš ninja do vienka,
roztierať po šatách nohou plochým kozám hovie*ka.
příliš dlouho, aby ještě snil,
příliš krutě, aby šťastný byl,
takhle zemřel, krev stékala z žil.
nad jeho tělem stála,
na tělo bratra, v trávě ležící,
hořká slza dopadala.
vstávám a vídávám svítání.
Pár tahů štětcem, rodí se slova,
celý příběh teď povím vám znova.
k tomuto cíli cesta je dlouhá.
Hledám spasitele, proroctvím veden,
je snad už celý svět naplněn jedem?
mladou naději opouštím ve spěchu.
Mohl bych doufat, měl bych snít,
nenechám svůj sen se vytratit.
chce hříšnou duši posnídat
Smrt si tě žádá
je na čase se zpovídat
Smrt si tě žádá
tak poddej se už konečně
Smrt si tě žádá
zkus zachovat se statečně
všichni tě odkopli, láska je snění.
Nenávist ke světu, láska jen k sobě,
začínáš šílet a propadáš zlobě.
vždy jen a jen o tvou hlavu se tříští?
Proč nikde pro tebe vlídné slovo není,
proč slyšíš ze všech stran opovržení?
všichni kolem tebe tě mění.
chladná maska jej však vystřídala,
již nevnímáš slunce zář,
temnota svůj díl už si vzala.
zášť i zloba, už není cesty zpět,
možná, že skryté je někde pochopení,
možná však po čase ani v tobě není.
chci letět s nimi
tisíce křídel a milióny pírek
chtějí sbohem dát zemi
mně též.
Celé ráno, pilně češe,
žádný pramen neuteče.
Nasadí pak tupý výraz,
hlavně není žádný výmaz!
Všude běhá, hloupě kouká;
do všeho hned zase bouchá.
Směje se jak blbeček,
je to Hidan chlapeček.
Nevěří v smrt, ani trochu,
Jashin řekl potichounku.
„Seber sílu, bolest taky;
dám ti věčnost, žádný strachy!“
Kosou svou tak točí dál,
jeden by se podělal.
Jeho stylu není rovno,
avšak zbylo po něm hov*o.
To když s Shikou chtěl se měřit,
a v Jashina chtěl dál věřit.
Chlamal se mu pěkně hrubě,
aby se splnilo Vaše přání.
Velkou spoustu síly, krve a potu.
Víru v sebe musíte mít,
aby jste toho mohli docílit.
Je to nepříjemně dlouhá cesta,
ale je to Vaše přání,
jako když padá hvězda.
[center][i]Osud Vám bude neustále házet klacky pod nohy,
ale Vy si prostě musíte tu víru vtloukávat do hlavy!
Jak moc je to těžké? to já moc dobře vím.
Proto se Vám ani nedivím.
Vzdáváte to po první prohře,
ale nedochází Vám, že to vždycky půjde jen ostře.
Jsem napůl černý, napůl bílý
a řečí mám snad víc než síly.
Jako kytka vypadám,
kdo to řekne, je sežrán.
Jsem rosnatka masožravá, či Aloe Vera?
Pohlavím syn Adamův, či Evina dcera?
Snad byste mě měli znát,
vědět, že mám lidi rád, (či ráda)
zvlášť k obědu a pak spát. (sežeru i kamaráda)
Trošičku snad schizofrenní jsem,
však když to na mě přijde, zalezu pod zem.
Pravidelně musíte mě zalévat.
(zvláště saké, to mám rád)
Cena dle dohody.
měsíc, masakru svědkem pod sebou byl,
díky němu tak blyštila se jasně,
čepel katany, kterou svůj klan vyhubil.
bratříčka svého, který ho miloval,
z očí do očí hleděli si dlouze,
na neštěstí mu vzpomínky věnoval.
supi, co v pozadí stáli doposud,
vedl je starý vrásčitý dědula,
Shimura Danzou, dva členy z ANBU Root.
a zlehka zahání noční temnotu.
Listům vítr zahajuje ples,
kde ptáci zpívají hlavní notu.
a jako drahokamy se blýská.
Včely bzučí svou báseň lásky
a v dáli pobrukuje víska.
a jedle okolo jim větvemi tleskají.
Kapr zpívá svou píseň pstruhu,
při níž žáby v potoce plesají.
[size=20][center]Tento širý kraj je domovem
skály, jež konec dala osudu
[i]Valentýnský blíží se čas
a já mám strach, že budu sama zas.
Já mám srdce, on asi ne!
Mám ho napůl přelomené.
Mám ho přelomené, jako i jiné,
on však láskou k pomstě hyne.
Zastav se na chvilku a prosím, polib mě.
Žádám tě naposled Sasuke. Miluj mě.
Prosím, věnuj mi kytičku,
a pak mě uchop za ručku.
Vezmi mě s sebou,
a já půjdu ti po boku
vstříc za tvou odvetou!
Chci se každé ráno vedle tebe budit
a snídani do postele ti nosit.
Možná jsem naivní, nebo jen sen se mi snad zdál,
že jsi mě někdy jen aspoň trošku miloval?
