Poezie
[center]Chuunin, co zůstává rozumem na zemi,
bojuje ze všech svých sil,
cestu si klestí
i kdyby měl ujít kolik mil.
-
Senbon, ta společnice věčná,
neví se o něm skoro nic,
měla by mu být Konoha vděčná,
je to jako mince, co nemá líc.
-
Přátel má celkem dost,
jenže na lásku marně čeká,
jako osamělý pes na svou kost,
konkurence ho leká.
-
Připadá si jako řadový voják,
smysl života postrádá,
nechce prožívat žádný doják,
už to prostě nezvládá!
-
Snad se při příštím boji
více ukáže a předvede svojí sílu
Už asi v zemi hnije!
Zmizel bez jediného slova,
ovšem udělal to znova.
na toho slova nestačí!
Patřím do Akatsuki,
roztrháme tě na cucky!
Na můj vkus byl moc měkký
a jeho stesk po domově velký!
Neměl to lehký.
Nevím, ale měli jsme stejné cíle.
Byli jsme jako noc a den
přesto cizinci jen.
[center]Znali jsme se jen málo
a co nás to stálo?
Mě drahocennou hlavu
a pořádnou stravu.
Už ani nevěřím tomu,
Jen zoufale doufám,
Že vrátíš se domů,
do té naší milé vesnice,
V podzimním listí ukryté.
Jenže, tvůj dům bude věznice,
Čtyři holé stěny a pár mříží,
Slzy, co cestu mstitele kříží.
Nezapomenu – tomu věř,
Svoji duši mi prosím svěř.
Dieta z vody a chleba,
Snad toho ti je třeba,
Aby ses vrátil zpět,
Jen o pár krušných let,
To mi stačí.
[center]Ale abych ti mohl pomoci,
Musím přestat zírat do noci,
Na měcí, na hvězdy a mraky,
kolem kterých se můj svět točí.
Chci zapomenout dokonale,
nezlomně a neskonale.
Nepoznal si moji tvář,
jak já znala tvojí.
Nepoznal si jasnou zář,
na které svět stojí.
z tvojí tváře,
zapomenu na ni hladce,
i bez ní budu spáti sladce.
I bez tebe budu stát,
ze života sílu sát.
Miluji tě, tak to je.
Cit, který mě zabije,
vyženu ze svého těla.
Tohle je vše, co jsem chtěla!
víly svou krvavou písničku.
Když vítr utichl
a déšť se skryl,
v mracích slunce ulehlo.
Zbyli jsme jen tři.
Tak dej si pozor,
Teď stáváš se mým stínem.
Vždyť i ten obzor
Je zbarven rudým vínem.
Klidně, bez spěchu,
Mé ruce obejmou můj krk.
Posledních pár výdechů
A vezme si Tě smrt.
Já jsem velký Kakashi
kdo ví, co mám za tváři?
Kdo ví, kdo ví, co tam mám?
Nikdo neví, jen já sám.
Mám ji totiž pod maskou
co mám pod ní je otázkou.
Já hokage chci být
a velkou moc mít.
Já nepřátele si podávám
protože se nevzdávám.
Já Sakuru jednou políbit budu smět.
Věřte, já neberu svá slova zpět.
[center]Haruno Sakura
Já ninja jsem silný
hlavně také pilný.
Mé růžové vlasy oplývají krásou
to co můj pád způsobilo.
Prohřešků mých bylo moc,
za ně teď čeká věčná noc.
přinášeli utrpení.
Byly dar či prokletí,
co si oběť vynutí.
nezlomná byla jejich moc.
nezdolnosti zdroj.
ta pravdu říct mi tě přinutí!
[center]Mužů mocných já s nimi skolil,
růže jejich krví zalil.
Krájel maso a kroutil duše,
Kde si?...Nevidím ťa ale predsa viem že si tam.
Kvapky dažďa z oblohy padajú,
ty stále v daždi stojíš
v spomienkach kľačíš...
Nájdem ťa aj keď to bolí..
pre nenávisť a smútok náš.
Vyrastali sme spolu tam,kde pršať neprestalo.
[center]Prišiel deň, keď odišiel si preč,
chcela som ťa zadržať ale teba už niet,
zmizol si v neprestávajúcom daždi.
Posledné kvapky nášho dažďa ostali ako bojová sieť...
[center][color=#003366]Dlouhý kabát, modrý šátek,
v duši žal, možná zmatek.
V tváři jizev pár,
od nepřítele dar.
-
Okusil hořkost války plnými doušky,
nezbylo mu nic, než ty dva proužky
a několik dalších šrámů po těle,
přesto chová se ke všem zdvořile.
-
Nezanevřel na lid vesnice Konožské,
prochází pro ně překážky přetěžké.
Informace neúnavně shání,
Konohu životem svým chrání.
-
Nikdo nezná jeho city
ani jaké má rád hity.
Jest osobou chladnou,
růže pro něj nevadnou.
-
proč nechápeš
že bez tebe chci žít
bez tebe bez tebe bez tebe
bez tebe chci dýchat a být
že s tebou nechci už nic mít.
proč stále jen
díváš se na mne těma očima.
Ty tvoje oči
pronásledují mě
až na kraj světa
až do mých snů
zasahují do mých dnů
které prožívám bez tebe.
a přece!
Kdy nestojíš mi po boku
nervózně se ohlížím
a čekám
na tebe.
[center]Tak každý den svůj prožíváme
ty beze mne
Dosti lidem jak trn v oku
kvůli tomu pro zlost.
Ha!; Ani ne...
Byli jste idolem skor všech dětiček?
Kéž by, že?
Zabil Vám rodinu bratříček…?
- Kdo mu závidí teď.
je to zapomenuté.
co teď kváká,
toť důležité.
Ale jak s oblibou
klasik tvrdí:
Člověk míní,
city mění.
[center]Tak na spletitou obhajobu, ni zla ni dobra,
vydávám se, doufajíc,
že někdo toho týpka zatím stihne probrat;
k nakopnutí netřeba mi skleničku.
Adrenalin do žil mi vždy vhání
nepostradatelná síla mládí.
vše ostatní je pouze vedlejší.
Konejšivě po duši mě hladí
neocenitelná síla mládí.
dojímá mě, jak tvrdě maká.
Jediné, co mi na něm vadí,
že má, zdá se, větší sílu mládí.
[center]Oh, babčo Chiyo, jak jsi něžná,
jsi více, nežli rozkoše kněžna.
Na hlavě se skvíjí krásný bobeček,
a já tu melu z cesty jak ten blbeček.
-
Icha icha je proti tobě hadr,
přitahuješ mě silněji než bagr,
jehož lžíce je tak plna síly,
přesto něžně dostane se k cíli.
-
Oh, Chiyo, chtěl bych být mým otcem,
chtěl bych si pohrát s křehkým časem.
Období Bílého Tesáka zažít,
chvíle tvého mládí jen s tebou prožít.
-
Proč čas postavil se krutě proti nám?
Cokoli za chvilku s tebou ti dám.
[center]A jako Akatsuki,
plácnem si do packy!
Je to organizace zlá,
Po reorganizaci volá!
-
Jedním z členů Zetsu je,
mě snad z něho vomeje!
Dále napadá mě Pein,
měl by užívat kofein.
-
K tomu šermíř Kisame,
zle je, když ho potkáme.
Doktor bez diplomu, Sasori,
od něj zdrhá i Hidan za hory!
Ukrutný šetřílek Kakuzu
nedá ti, nikdy jen za pusu!
Hodný klučina Tobi, Tobíček
malý, hodný, neškodný človíček!
-
Vedle toho náboženský Hidan
U něho neobstojí ani pohan.
Expert na bomby, Deidara,
on má všechno zadara!
-
Tato báseň obsahuje spoilery.
Kvůli míru, vše na světe by dal,
kvůli němu se obětí vysokou stal,
svůj slavný klan vyvraždit musel,
stal se z něho hořký smrti posel.
Jen svého bratříčka láskou nezabil,
ten temnou pomstu mu slíbil,
on hrál na všechny kamennou tvář
ale ukrývala se v něm andělská zář.
Uprchlý ninja se v něm zrodil
šanci na poklidný život ztratil.
Pravdu o něm vědělo jen lidí pár
to byl pro něho příjemný dar.
Pravdu, že vše co udělal mír byl,
on před všema však stále kryl.
[center]Vzpomínám, když jsem byla mladá a krásná,
jak se přede mnou zjevil zčistajasna.
Jediný cizinec v naší vesnici,
nejúžasnější mezi tisíci.
Vzpomínám, že ostatní ho měli za blázna,
jen mě uhranula jeho brada výrazná.
Kam se na něj hrabou naši chasníci,
chtěla jsem cítit jeho dotyk na líci.
Vzpomínám, najednou to byla láska závazná
a naše svatba navždy bude věhlasná.
Konala se v jarním měsíci,
při obřadu zpívali nám slavíci.
Vzpomínám, pak už se nikdy nezasmál,
Ve chvíli před dechem rozhodnutí,
Někde mezi čepelemi mečů,
V agonii mě to křičet nutí.
Bolestí, tak krásnou na pohled,
Dvojsečnou zbraní pro oběti,
Smrtelnější než kterýkoliv jed.
Ztupený nástroj sebevraha,
Jako droga, lačnosti plná,
Už dávno to není moje snaha.
minulostí propletena
vrací se znova zpět
a do temnoty halí můj svět.
barvou samoty
co mění se v rudou
a vzbuzuje bolestné pocity.
ztrácí mé oči krásu svou
když naposled je otvírám
a nic krom prázdna nevnímám.
dlaň, jež tu mou svírá
vnímám, když srdce se ptá;
kam až zachází má vina?
na nohou dvě závaží,
nemám už zrak jestřábí,
vymanit se nesnažím.
Přišel jsem o možnost snít,
zmizel smysl života,
nemůžu svou vinu smýt,
pohltí mne prázdnota.
Poslední mezi všemi,
svou duši neočistím,
dnes znovu klesám k zemi,
jen stéblo mezi listím.
Zachrání mne možná, snad,
do temnoty volný pád?
