Žánr

Vo veľkej priestrannej miestnosti už bolo množstvo ľudí. Sakura s Kakashim sa zamiešali do davu a mierne unudene počúvali, chvalabohu krátky príhovor Tsunade. Potom začala jednotlivo hodnotiť najvydarenejšie misie. Sakura sa potešila keď začula pochvalné uznanie na margo ich týmu. Neskôr sa vyhodnocovali najšikovnejší geninovia a chuninovia. Naruto žiaril ,keď si išiel po cenu v podobe krásneho ,majstrovsky vyrobeného kunaia. Na rad prišlo aj vyhodnotenie joninov a cenu získala Kurenai a Kakashi.

Dobře, zase ten příběh poněkud zdržuje moje maličkost. Ale to je jedno, můžete si počíst, co se stane, když se chataři rozhodnou koupat. Itadakimasu přejí Danieeru a hAnko! ;)

Nitashi Uchiha

Únos:
Na druhý deň ráno sa Nitashi, Zang a Kimo rozlúčili s ostatnými. Každý sa pobral svojou cestou. No osud rozhodol inak a ich cesty sa mali znovu stretnúť.

Bola hlboká noc a všetci spali. Kiba spolu s Hinatou boli na stáži. Akamaru sa nespokojne začal vrtieť. Čosi alebo kohosi zavetril. Vystrašene zakňučal.
„Čo je? Čo sa deje Akamaru??“
„Čo sa stalo Kiba?“
Zapišťala Hinata.
„Akamaru kohosi zavetril. Ktosi je v lese. Niekto nás sleduje.“

Nitashi Uchiha

Skupina číslo 19
O 10 min neskôr:
Nitashi sedela pri ohni vedľa Kurenai. Z druhej stany mala Hinatu. Kakashi sedel na opačnej strane ohniska. Naruto, Sakura a Sasuke sedeli medzi Kurenai a Kakashim. Nitashi sa rozprávala jedine s Kurenai a Kakashim. Ostatný akosi mlčali. Sem tam si povedali niečo medzi sebou. Akamaru zrazu odbehol od Kibu k Nitashi. Tá ho pohladila po hlávke. Akamaru spokojne vrtel chvostom. Kiba bol najprv prekvapený no potom sa usmial. Kurenai tiež.

Tento příběh pojednává o tom jak si Naruto všimnul Hinaty. Příběh se odehrává když je Narutovi 16 let, tedy 20. prosince, 7 dní předtím než má Hinata Narozenini.

"Naruto!" Z poza dveří někdo řval a Naruto v oslnivém paprsku raného světla jde otevřít. Otvírá dveře a tam stojí Sakura.
"Dobré.." Naruto ani nepozdravil a Sakura se s pohledem pitbula co spatřil koťátko ozývá.
"Ty idiote, čekala jsem tady celých 17.35641563846768997432515(no to číslo ani nepřečtu) sekundy !" Dala mu ránu že odletěl na druhou stranu jeho malého bytečku.

Tak na úvod se chci omluvit,že to trvalo tak dlouho,ale já prostě nestíhám,takže ještě jednou gomen  Jo a ještě jedna věc,zvlášť u téhle kapitoly vás upozorňuji,že je to parodie,tak to neberte vážně:-D

„A jéje,teď to schytáme,“vydechne šťastně Nat.
„Proč tak vesele?Nevidím na tom nic tak úžasného,“zašeptám a pokouším se schovat pod židli.
„Pro mě to bude čest a pro tebe taky,srabe,“ prohlásí a tahá mě z pod sukně Ayame,kam jsem se mezitím uklidila.

Nitashi Uchiha

Stretnutie:
Nitashi kráčala lesom. Premýšľala nad udalosťami uplynulých dní. V tom ju čosi vytrhlo z myšlienok. Začula v diaľke akési hlasy. Ihneď spozornela. Zakrádala sa popri stromoch v tieni ako líška na love. Už bola skoro na mieste, keď zazrela slabé mihotavé svetlo kdesi medzi stromami. Pravdepodobne tam ktosi táboril.

Díky GPS pro ně nebyl problém najít správnou trasu.
Druhý den odpoledne stanuli před branou země Titánů, avšak jejich cesta se neobešla tak úplně bez útrap - Narutového rozmláceného ksichtu, Sakura měla svoje dny a pořád ho řezala, Leeova popáleného zadku, šel si do houští ulevit a nevšiml si trsu vykvetlých kopřiv, a Kakashiho promoklého Lea, sice přestalo pršet, ale Naruto opět nezřízeně divočil a omylem senseie shodil do místního bahnitého rybníčku.

Tak tohle je taková povídka převážně o Hinatě. Je tu mnoho lepších, ale chtěla jsem to zkusit. Jinak jestli to vydržíte číst až do konce, tak mi prosím napiště nějaký komentík.

„Hinato pojď sem!“ Přikázal mužský hlas a malé roztřepané děvčátko přistoupilo k muži, který měl dlouhé vlasy a bílé oči. Ty oči měli tak podobné, ale zároveň tak jiné. Zastavila se před mužem v bezpečné vzdálenosti, oči vytřeštěné, prstík na spodním rtu.

Tak ospravedlňujem sa, že to predsa len trvalo trošku dlhšie. Tak a tu je sľúbená deviatka

Takže, už dlouho jsem nic nepřidala, že...? OK, tady teda máte moje vysvětlení, proč Kakashi chodí stále pozdě xD Může za to Shirako-chan, protože po její "Blonďaté hysterce pod pantoflem" jsem nemohla zůstat jen tak nic nedělat. Takže směle do čtení Sice je to kratší, ale s tím se musíte smířit

Řekněme si to upřímně – koho by nezajímalo, proč Kakashi stále chodí pozdě?

„ Tak a co teď pomůžeme ostatním ne?“ Otázal se Satake.
„ Jistě, ale kdo a komu?“ řakl Revan při sledování Naruta a Ichiga jak melou Sasukeho a občas dostanou nějakou tu ránu a Morituri a Kotatko, jak roztrhávají Orochimarovi hady vejpůl nebo je Morituri odhodí někam křídlama. „ Já bych šel každý k jednomu.“ „ Dobrý nápad Satake.“ A tak se Satake přidal k Ichigovi a Narutovi. A Revan k Morituri a Kotatku.

Elite Six

Devátá kapitola

Elite Six

Osmá kapitola

Naruto padl na kolena a Sasuke se připravil mu zasadit finální ránu. Revan okamžitě věděl co má dělat.

Pár pečetí „Hiraishin No Jutsu.“ (Technika Létajícího boha hromu)

Během vteřiny byl u Sasukeho a odrazil jeho útok mířený na Naruta, dokonce se mu podařilo sebrat Sasukemu dokumenty.

„Ty!“ zařval Sasuke a vrhl se na Revana. Jejich boj byl vyrovnaný, nakonec Sasuke zmizel.

Revan se podíval na nebe a zašeptal „Děkuji sensei.“

Ách... Další povídka... Mám pocit, že mi hráblo a dělám z toho bajku, páč tohle je povídka, která má být vám výstrahou. "Čeho je moc, toho je moc" Budu doufat, že se pobavíte... ale musím upozornit na ten konec... Pochází z povídky Už nikdy rum! Holt jsem neodolala XD

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
"Uaaaaaaaaaa" zívne zeširoka rozcuchaný tvor neidentifikovatelného pohlaví a se slovy "Jěžiš, to je vopruz" zamáčkne budík a spí dál.
"SHIKAMARUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!!! Okamžitě pojď do kuchyně!!" zařve jakási žena.
"Ježiš, nesnašim ženský"
"Dělěj!"
"No jo mami, už jdu..."

Shikamaru se připlouží do kuchyně nejpomaleji jak jen to dokáže.
"Máš poštu!" křikne jeho směrem matka.

Naruto svůj zápas s Kibou vyhrál.
Po něm bojovala Hinata s Nejim a pak Sakura s Ino.
Vyhrál Neji a u holek to bylo nerozhodně, takže propadli bohužel obě.
Jaden ležel na zábradlí balkónu a měl takový znuděně ospalý výraz
To snad není možný! Už tu čumim snad půl století! Kdy už budu na řadě já?! Přemýšlel naštvaně.
„Neboj! Za chvíli už určitě budeš na řadě.“ Snažila se ho uklidnit Nami.
„Jsem zvědaví, s kým budu bojovat.“ Pookřál Jaden a rozhlédl se po zbývajících účastnících.
Na tabuli začali běhat jména.

Tady je nachystaná další část mého příběhu.Tentokrát už osmá část.Psala jsem jí během lyžáku,takže nic moc…
P.S.: Omlouvám se,že to tak trvalo,ale nějak mi dochází nápady.Slibuji,že se polepším

Díl 8. - Oslava narozenin

Přípravy byly v plném proudu.V celé vesnici se nemluvilo o ničem jiném.Jediný Naruto nevěděl vůbec nic.Byl právě na procházce po Konoze.Cestou potkal Sasukeho a Nejiho.
„Čau,Naruto!Jak je?“ křikl Sasuke.Naruto obrátil oči v sloup a ani neodpověděl.
„Nechceš si někam vyrazit?“ zeptal se ho Neji.

Jednoho nádherného deštivého dne seděl Naruto za oknem svého útulného (jó kdyby xD) bytečku a popíjel ramen džus. Už třetí den nepřetržitě lilo jako z konve a blonďáček se nesmírně nudil. Samou nudou už nevěděl coby, ale náhle ho osvítila spásná myšlenka.
Popadl svůj cihla mobil, naťukal pár (asi dvě stě) písmen a rozeslal to všem ve svém seznamu. Poté se sebral, vzal si svůj růžový pršiplášť a bouchl dveřmi.

[i]O půl hodiny později, kdesi v suterénu budovy Hokageho....
Naruto: Tak vás tady všechny vítám...