Chci splnit vaše sny...

Tak tohle je taková povídka převážně o Hinatě. Je tu mnoho lepších, ale chtěla jsem to zkusit. Jinak jestli to vydržíte číst až do konce, tak mi prosím napiště nějaký komentík.

„Hinato pojď sem!“ Přikázal mužský hlas a malé roztřepané děvčátko přistoupilo k muži, který měl dlouhé vlasy a bílé oči. Ty oči měli tak podobné, ale zároveň tak jiné. Zastavila se před mužem v bezpečné vzdálenosti, oči vytřeštěné, prstík na spodním rtu.
„Dokaž, že jsi hodna stát se hlavou klanu!“ Vyštěkl hrubý mužský hlas a děvčátku po zádech přejel mráz. Za okny pršelo a kapky klapaly na střechu. Objevil se blesk a muž zaútočil. Jeho speciální technika Juuken uhodila malé děvčátko do břicha a to odlétlo a vykašlalo krev. Muž na ní opět mířil. Nedokázala se pohnou, nedokázala ani zavřít oči. Nevěděla jak, ale v místnosti stál Neji.
„Věřil jsem vám Hinato-sama.“ A sklopil hlavu a opět zmizel. Muž, který na ni útočil se přiblížil.
„Proč Hin?“, stála před ní její mladší sestra Hanabi a po tváři se jí kutáleli slzy, „mysleli jsme, že to dokážeš.“ A i ona zmizela. Muž byl těsně u ní. U dlaně mu vířila v paprscích chakra. V tom se před ní zjevila další osoba.
„Nedokázala jsi jít svou cestou ninji a nedodržela jsi slova, kterým jsi svým nejbližším dala.“ Odvrátil se a zmizel.
„Naruto!“ Vykřikla malá dívenka a poslední co viděla byla modrá chakra.

Celá zpocená se Hinata probudila z děsivé noční můry. Rozhlédla se kolem sebe a ujistila se, že to byl jen sen. Za okny jejího pokoje pršelo a uhodil blesk. Utřela si rukou zpocenou tvář, odhrnula peřinu a vklouzla do papučů. Po tmě dotápala na vypínání v pokoji a rozsvítila. Světlo ji uhodilo do jejích bílých očí, až je musela přivřít. Chvíli mžourala, ale pak zamířila ke koupelně. Přešla k umyvadlu a podívala se na sebe do zrcadla, které bylo nad umyvadlem. Některé pramínky jejích dlouhých vlasů jí spadali do obličeje. Odhrnula je za ucho, pustila vodu a opláchla si obličej.

Vzduch voněl po právě spadnutém dešti a venku nádherně svítilo slunce. Hinata právě scházela dolů, kde ji u snídaně čekala její mladší 11letá sestra Hanabi. Seděla u stolu společně s Nejim a něčemu se smála. Hinata se posadila k nim.
„Ohayogozaimasu“, spustili oba současně, když Hinatu uviděli.
„Ohayogozaimasu“, odpověděla jim na pozdrav Hinata a podávala si své oblíbené skořicové rohlíky. Neji za chvíli vstal a odešel.
„Jak jde trénink?“ Zeptala se zvědavě Hanabi.
„Jde to dobře.“ Odpověděla jí Hinata a na rtech se jí objevil úsměv. Hanabi se na ni dívala, jak pod rentgenem.
„Co je?“
„Závidím ti. Můžeš si trénovat kde chceš a s kým chceš.“ A hluboce si povzdechla. „To mě zase čeká trénink s otcem. Jsi tak…svobodná.“
„Neboj se. Taky budeš.“ Řekla Hinata a usmála se, „přísahám.“ Řekla pevným hlasem, který se u ní objevoval čím dál častěji. Hanabi sestře úsměv opětovala.
„Hanabi!“
„Už jdu otče.“ A utíkala od stolu.
„Hej Hin! Kde to vázne!“ Uslyšela od brány známí hlas Kiby. Vstala , nazula si boty a utíkala k bráně. Přivítalo ji radostné zakňučení a obrovská chlupatá koule se jí nutila pod ruce. Pohladila Akamara.
„A co já?“ zeptal se Kiba dotčeně.
„Ahoj Kibo“, a věnovala mu ten nejzářivější úsměv.
„No ještě že tak“, a pobaveně se usmál, „půjdem ne? Shino už nás beztak čeká.“ A oba vyrazili na cestu.

„Shugohakke Rokujuuyon Shou“, a Shinovi brouci nelítostně padali k zemi. Zatřepali nožičkami a bylo po nich. Hinata vypnula svůj Byakugan.
„Skvělá práce!“ Radoval se Kiba a Akamaru to potvrdil radostným štěknutím. Shino jen zamumlal něco v tom smyslu, že to celkem šlo a šel se uklidit (nejspíš šel hledat nové zásoby brouků  ). „Jsi připravená?“
„Jo pojď.“ Vybídla Hinata Kibu a ten se na ni s Akamarem vrhnuli.
„Gatsuuga“ A Kiba útočil. Hinata aktivovala svůj Byakugan a soustředila se pořádně na svou chakru.
„Hakkeshou Dai Kaiten“ A kolem Hinaty se objevilo rotované kolo chakry, do kterého Kiba s Akamarem narazili a vzápětí byli odmrštěni zpět.
„Jau!“ Vykřikl Kiba a pevně si držel nos s kama mu valila červená. Hinata se dotočila, chakra zmizela a už běžela společně a Akamarem ke Kibovi.
„Nestalo se ti nic?“
„Ne, jen jsem to celkem hezky koupil a ruku, kterou si držel nos měl za c uvili od krve.
„Jak to jde lidičky!“ Ozval se najednou jim všem známí hlas a na scénu nastoupil nejuřvanější ninja, co kdy kráčel po shinoby světě. Hinata už s vypnutým Byakuganem se otočila po směru hlasu a když uviděla Naruta zčervenali jí tváře.
„Celkem dobře, než jsi se tu objevil.“ Odpověděl Kiba.
„Hhh?“ Vydal jen Naruto a vydal jeden ze svých nechápavých výrazů. „Ohromně jsi se zlepšila Hinato.“ Řekl Naruto uznale a Hinata červenala stále víc. „Vidím Kibo, že jsi dostal celkem slušný nátřesk.“
„Tak si to skus sám ty chytrej!“ Ušklíbl se Kiba a Hinata zbledla.
„Proč ne?“ Odvětil Naruto a postavil se do bojové pozice. Hinata celá bledá vstala, poodešla od Kiby, který se rozvalil v trávě a také zaujala bojový postoj.
„Kage Bunshin no Jutsu“ a kolem Naruta stálo osm klonů, kteří se rozběhli proti Hinatě, která si aktivoval Byakugan.
„Ha, tak s tímhle neuspěješ hochu!“ Šklebil se Kiba opřený o lokty a sledoval Narutovo počínání. Klony se kolem Hinaty rozmístily. Tri běželi vedle sebe a prostřednímu se v ruce formoval Rasengan. Dva klony po jeho bocích se rozplynuli a klon s Rasenganem mířil Hinatě na hruď. Ta se sehla a pomocí Juukenu uhodila klon do břicha a ten se rozplynul i s Rasenganem. Když kolem ní čtyři rozmístěné klony zaútočili a jeden už čekal ve vzduchu na provedení Uzumaki konba.
„Hakkeshou Dai Kaiten“ a Narutovi klony se rozplynuli. Když byli klony zlikvidovány Hinata se rozhlédla po mýtině, ale Naruto už tam nebyl. Jediný kdo tam ležel v trávě byl Kiba a ten tajně Hinatě ukazoval směr, jakým se má podívat. Hinata se tedy podívala směrem, který ji Kiba ukazoval a za stromem uviděla mhouřícího se Naruta snažící ho se vymyslet nějakou strategii. Usilovně přemýšlel, jak Hinatu porazit, ale přitom ji nezranit. Mozek mu přemýšlel na plné obrátky, že si ani nevšiml potichu blížící se Hinaty. Hinata s Juukenem mířícím na Naruta útočila a Naruto přitisknutý ke stromu neměl žádnou únikovou cestu. Už se připravoval na bolest a boj proti instinktu prohrál a zavřel oči. Když se však nic nestalo pomalu oči otevřel a hleděl do vystrašených očí Hinaty, která se sunula k zemi.
„Hinato co je ti?“ Vyhrkl Naruto a chytil hroutící se Hinatu. Ta rychle oddechovala a po tváři ji sjela kapička potu.
„N-nic, j-jen jsem už vyčerpaná.“ Řekla Hinata tichým, roztřeseným hláskem.
„Aha“, řekl Naruto a pomohl Hinatě vstát. Ta se vrávoravě postavila a hrozilo, že každou chvíli spadne. Hlavou jí přitom myšlenky jeli jak splašené. Bylo to přesně, jako v tom snu. Ona byla jako její otec útočící na Naruta, tedy na ni samotnou. Bylo to šílené, ale odpovídalo to přesně tomu snu, který jí v poslední době vůbec nedával spát. Vrávoravím krokem se rozešla zpět a Naruto šel těsně za ní připraven ji kdykoliv chytnout.

Když vyšli zpátky na mýtinu Hinatě se už navrátila její pevná chůze.
„Naruto ty nejsi na nudličky? Víš dostal jsem totiž celkem chuť na ramen.“
„Moc vtipný Kibo!“ řekl Naruto. „Ale na ten ramen vás zvu všechny co říkáte?“
„Souhlas!“ Ozval se téměř okamžitě Kiba. „Hin jdeš taky?“
„Ne…já něco mám.“ A vydala se zpět směrem do Konohy.
„Co je jí?“, podivil se Kiba a s Narutem se oba za ní dívali.
„Nevím. Třeba nemá ráda ramen.“ V tom se ale plácnul do čela.
„Co je?“ zeptal se Kiba.
„Já zapomněl!“
„A na co?“
„Že ramen chutná přece každýmu! Není člověka co by ho neměl rád. Je tak úžasný, voňavoučký a…“ rozplýval se Naruto, div mu netekli sliny.
„Ježiši pojď, nebo mi ten ramen úplně znechutíš!“ A vydali se k Ichiraku.

Hinata procházela hlavní branou a mířila domů.
„Postřeh ségra!!“ A Hinata ležela v prachu . „Gomen!“ Vyhrkla Hanabi a pomáhala Hinatě na nohy. Hizashi, který šel okolo to uviděl. Jeho pohled se setkal s Hinatiným. Pouze přivřel oči a důležitě okráčel. Hanabi si toho všimla a udělala na něj ksichty.
„Páprda jeden!“
„Hanabi!“ Napomenula ji sestra.
„No co?! Už se nemůžu dočkat, až mu to nandáš!“ A vydali se společně domů.

Naruto do sebe srkal nudle a Kiba, jako by byl jeho věrnou kopií. Chudák Akamaru jim jen tiše záviděl.
„Tah jal to de.“ Zeptal se Naruto s plnou pusou.
„Ho?“ Odpověděl Kiba rovněž s plnou pusou. Naruto polknul.
„Jak jde trénink? Předtím jsem se od vás nic nedověděl!“
„Hmm..velmi dobře. Všichni Hin pomáháme co můžeme. Hodně se zlepšila a je opravdu silná. Největší zásluhu na tom má Neji. Teď když spolu bojují je to velmi vyrovnané. Jsou to vždycky hodinové boje.“
„A jaká je šance na úspěch?“
„To má za úkol zjistit Hanabi. Pozoruje Hizashiho techniky a pohyby a všechno to analyzuje. Podle ní má Hin navrch především v rychlosti. Bojuje už taky skvěle,bojuje proti Hinatě aby srovnala Hizashiho s ní.“
„Hmmm.“ Uzavřel to Naruto a jedl. Přitom měl nasazený přemýšlivý výraz.
„Co je?“ zeptal se ho Kiba když dojedli.
„Musím zjistit, jak je to s tím ramenem!“
„Co?!“
„Pozvu dnes večer Hin na ramen a přesvědčím se tak o tom, že ramen s Ichiraku je skutečně jedinečný.“
„Ty ještě nemáš dost?“
„Děláš si srandu? Vždyť jsem měl jenom šest misek!“ Kiba zakroutil hlavou a oba se vydali z Ichiraku. Chvíli šli společně, když nastala chvíle se rozdělit.
„Tak ahoj.“ Řekl Kiba a vydal se úzkou uličkou domů.
„Jo, čau.“ Naruto se vydal hlavní ulicí ke čtvrti Hyuuga. Byl už večer a tmavé ulice ozařovalo světlo lamp. Když se zadíval na nebe, uviděl již první hvězdu tohoto večera.

Nevěděl ani jak, ale stál před branou Hyuuga čtvrti. Opatrně vešel branou dovnitř a namířil si to k domu kde bydlela Hinata. Stál před dveřmi, natáhl ruku a jemně zaklepal. Dveře se otevřeli a Naruta zalilo světlo z místnosti. Mezi dveřmi stála žena s modrými oči a tmavě modrými dlouhými vlasy. Byla starší než Naruto a na sobě měla světle modré kimono, které ladilo k jejím očím.
„Konbanwa“ pozdravil Naruto.
„Konbanwa“ odpověděla mu žena. „Asi jdeš za Hin, že?“ A povzbudivě se na Naruta usmála.
„Hai.“
„Hin! Máš tu návštěvu!“ A ozvaly se kroky nohou scházejících dolů po schodišti. Žena odstoupila od dveří a Hin přišla místo ní k Narutovi a přitom stále víc rudla. Naruto se dostatečně vzpamatoval.
„Hin, šla by jsi ven?“
„S-s tebou?“ Naruto se zarazil.
„Jo se mnou, ale jestli nechceš…“
„Ne půjdu.“ Vyhrkla rychle a běžela na sebe něco hodit.Když přiběhla zpět Narutovi, strnul v úžasu. Hinatě to opravdu moc slušelo. Pár vrchních vlasů měla spojené do malého culíku a vlasy pod nimi měla rozpuštěné. Na sobě měla tmavě modré kimono v barvě jejích vlasů se stříbrným páskem a drakem na zádech. Když viděla Narutův výraz trochu zčervenala.
„Půjdem?“ Zeptala se opatrně a Naruto přikývl. Šli ulicemi hřejivé noci a hvězdy jim svítily nad hlavami. Mlčky, vychutnávajíc si noc došli až k Ichiraku ramen, kde Naruto opět obživl.
„Naruto, tak tě tu opět vítám! Vidím, že s sebou máš milou a krásnou společnost!“ ozval Teuchi za pultem. Hinata trošku opět zčervenala. „Tak co bude mládeži? U tebe Naruto předpokládám, že ramen a tady slečna?“
„Hmm..dám si taky ramen.“ A Teuchi se dal do práce. Ayame mezitím obsluhovala další hosty.
„Tak tady to máte! Dva spešl rameny!“ A postavil před ně misky s jejich ramenem, který byl krásně nazdobený.
„Vypadá to úžasně!“ Prohlásila Hinata.
„To se vám fakt povedlo staříku!“ A Teuchi byl v téměř v sedmém nebi.
„Tak si nechte chutnat.“
„Itadakimas!“ Řekl Naruto a chopil se hůlek.
„Itadakimas.“ Řekla Hinata a taky se pustila do ramenu. Pojedli, zaplatili a Naruto zjistil, že není člověk, kterému by nechutnal ramen od Ichiraku. Spokojeně šli domů. Naruto se zadíval na hvězdy a pak na Hinatu.
„C-co je?“ Zeptala se opatrně.
„Hinato, když se podívám na nebe a na ty hvězdy a pak na tebe, tak jsi úplně jako tato noc.“ Prohlásil a troch znervózněl.
„Opravdu Naruto?“ Zeptala se Hinata a opět se červenala.
„Jo. Máš oči stejně krásné jako hvězdy na obloze. Vlasy podobné té nádherné tmě. A jsi tak klidná a příjemná, ale dokážeš překvapit. Stejně jako tato noc.“ Řekl, ale na Hinatu se nepodíval. Ta byla šokovaná jeho slovy.
„Naruto-kun ty mě zase připadáš, jako den.“ Naruto se na ni podíval a čekal jestli bude pokračovat. Hinata taky znervózněla, ale pokračovala. „Máš krásné oči. Úplně, jako obloha a tvoje vlasy jsou, jako sluce. No a povahově jsi veselý, bezstarostný, úplně jako letní den.“
„Jo, pokud není zataženo.“ Usmál se Naruto a oba se zase vrátili do pohody. Už stáli před branou do Hyuuga čtvrti.
„Uhhmm..Naruto, díky za ten večer. Bylo to opravdu nádherné.“
„Cítím to úplně stejně!“ A usmál se na Hin. Ta mu úsměv oplatila a už kráčela ke svému domu. Naruto se za ní ještě díval, než zmizela v domě. Pak se pomalým krokem a hlavou plnou myšlenek vydal domů.
Ráno měl Naruto misi a tak se vydal na mostek, kde se měl se Sakurou, Saiem, Yamatem a Kakashim setkat. Byl na mostku první, opřel se o zábradlí a přemýšlel.
„Ohayo“ pozdravila právě příchozí Sakura se Saiem Naruta. Chvíli čekali, než se jim od Naruta dostalo odpovědi.
„Ohayo, Sakura-chan, Saii.“ A opět přemýšlel. Zanedlouho se knim připojil Yamato. Čekali mlčky asi hodinu, což se všem zdálo podezřelé, protože byl Naruto celou dobu zticha. Objevil se oblak kouře a před nimi se zjevil Kakashi.
„Promiňte mládeži, potkal jsem po cestě krásnou slečnu, a tak..“
„LŽETE!!“ Vyhrkla Sakura.ale dnes byla sama. Všichni přítomní se podívali na Naruta, který nepřítomným pohledem hleděl někam do dály.
„Naruto-kun, není ti něco?“ Zeptal se Sai.
„H? Ne není Saii, je mi skvěle!“ Odpověděl, „jé Kakashi-sensei, vy už jste tu?“
„Konečně jsi si všiml Naruto?“ Ten ho odbyl okázalou ignorací, což bylo ještě divnější. „No tak myslím , že můžeme vyrazit ne?“ Řekla Kakashi a všichni se vydali na jejich misi.

Mezitím Hinata se v odlehlé čtvrti Hyuuga klanu připravovala na souboj s Nejim. Od včerejší noci se nedokázala na nic pořádně soustředit.
„Hinato můžeme?“
„Jo, Neji.“ Postavili se do bojové pozice a Hinata se snažila plně soustředit na souboj. Oba zapnuli své kekei genkai a vzduchem létaly pramínky chakry.

Když skončili s tréninkem oba se posadili na dřevěný plot arény.
„Domluvil jsem ti nějaké tréninky s Tenten. Na zbraně je fakt odborník. Myslím , že se to bude hodit.“
„Jo, díky Neji.“
„Už musím, máme misi a jestli se zase zpozdím, budu muset poslouchat hodinovou přednášku o síle mládí, která je důležitá pro časnou docházku.“ A seskočil s plotu, pobral si výzbroj a běžel na misi. Hinata tam seděla a vychutnávala si odpočinek.
„Hej Hin! Hádej na co jsem kápla!!“ Hinata otevřela oči a viděla svou sestru, jak se k ní řítí.
„Hádej co jsem zjistila!!“
„Nevím…že šampon je na mytí vlasů a ne na to použít ho do otcových papučí?“ Hanabi se usmála při vzpomínce na totálně rozčíleného otce s nohami od šamponu.
„No to taky, ale něco lepšího!“ Už to nevydržela a musela to vyklopit. „Víš, jak nám Neji tvrdí, že má poslední dobou moc misí! Tak předvčerejšky jsem ho náhodou spatřila s Tenten, jak jdou a něčemu se smáli. Včera ráno u snídaně, když jsem se ho na to ptala raději rychle zmizel a odpoledne jsem šla náhodou čtvrtí s horkými prameny a viděla jsem je tam oblizovat se! Teda tohle bych do Nejiho nikdy neřekla!“ A začala se smát. Hin se, ale nesmála.
„Co je?“ zeptala se Hanabi.
„No, mě jen tak napadá, co jsi dělala u těch horkých pramenů.“ Hanabi najednou smích přešel.
„Nechceš mi říct, že jsi Nejiho šmírovala?!“ A Hanabi se rychle uklidila. „Tak už vím, proč mi celou dobu připadalo, že ji má Neji sto chutí uškrtit.“ A dál se věnovala sladkému nic nedělání.