Žánr

Náhle rozmazaným zrakem zahlédla, jak se na ni z výšky řítí Yoshino, s napřaženou paží proti jejímu srdci...

Náhle se jí na čele opět zjevil ten znak. V tu chvíli pocítila takový nával chakry, až z toho málem omdlela. Nehledě na tu změnu rychle vyskočila na nohy. Chytla Ookamiko za ruku, načež s ní mrštila na protější stranu. Ta za letu prorazila jednu skálu a pak se tvrdě zarazila do další. Sakuřin znak zase zmizel. Přenesla se k černovlásce, plná obav jestli není zraněná. Byla sice trochu omráčená, ale jinak jí nic vážného nebylo.

Už byli na cestě dlouhé dva dny. Skoro nespali ani nejedli. Sasuke se Naruto snažil přemluvit k delšímu odpočinku, ale ten se držel svého a odmítal ustoupit. Nakonec to Sasuke vzdal a sám se snažil udržet na nohou. To byli jejich jediné rozhovory, co spolu za cestu vedli. Ani jeden neměl chuť se právě o něčem bavit. Oba byli ponořeni do vlastních myšlenek. Naruto přemýšlel nad Hinatou a Sasuke nad Itachim.
Ticho přerušil až Naruto. „Ještě chvíli a budeme tam!"

„Lord Kazekage z Konohy práve došiel posol z odkazom od lorda Hokage !“Povedal roztraseným hlasom strážnik z hlavnej brány. Kazekage svojim prísnym a chladným pohľadom naznačil aby posol vošiel do jeho kancelárie. Poslom nebol nik iný ako Shikamaru ,ktorý sa na počudovanie všetkých sám prihlásil na tuto misiu len aby mohol navštíviť svoju Temari.

[font=Book Antiqua][i]Naděje…
Vzdát se? To nikdy, já se nikdy nevzdám, rozumíš kluku? Půjdu tě hledat i nakonec světa, a nakonec tě přivedu zpět, to je můj druhý cíl a půjdu si za ním tak dlouho, dokud se nesplní. A za každou cenu ti zabráním v napadení naší vesnice.

Láska…
I když si mě opustil, a vím, že ses změnil, stále to neznamená, že už to nejsi ty. Lidé se mění, někdy k lepšímu, někdy k horšímu. Já tě budu navždy milovat a spolu s Narutem ti dokážeme, že tam uvnitř jsi to pořád ty.

Přátelství…

Vír a květ třešně 03

Naruto se ráno cpal ramenem a přemýšlel co bude dělat.
„Půjdu za Sakurou a pozvu jí na ramen,“ přemýšlel, „vlastně by jsme se měli připravovat na první zkoušku, ale vždyť jsme tam už jednou byli, takže to zvládneme v pohodě.“
Za pár minut běhu byl u Sakury domu a už klepal na domovní dveře.
„Co tak spěchu, už jdu,“ ozvalo se za dveřmi.
A dveře se otevřely a v nich stála Sakuřina máma.
„Ech je doma Sakura?“ zeptal se.
„Kde by asi byla, když je 8 ráno,“ ozvala se pobouřeným tónem.

Pro plný požitek z FFka je nutnost, představit si vše, co komentátoři řeknou. Pokud tak neučiníte, neručíme vám za zábavné čtení!

Komentátoři na jevišti.
Kubby: Milé dámy a páni. Vítame vás na svetoznámom baletnom predstavení skupiny Akatsuki.
Pary: Dobrý večer, dnešním představením vás budou provázet Kubby a Pary. Asi se divíte, k čemu jsou potřeba komentátoři u přenosu baletního představení. No my 2 osobně taky, ale na přání Tsunadiny pravačky jsme tu.

Rozhodla som sa napísať aj niečo veselé nielen stále niekoho utrápeného. Rozhodla som sa Vám priblížiť deň s týmom Gai. Na úvod chcem povedať, že dnes celý tým prespal u Gaia doma.

Je nedeľa 6. hodín ráno a chlapec v zelenom budí svojho učiteľa. Učiteľ len pootvorí jedno oko a pýta sa, čo sa deje.
,,Gai sensei je pekné ráno! Vhodné na tréning vstávame!“ zakričal Lee na celú miestnosť.

Najednou jsme uslyšely uřvaný hlas, jak ječí na celý les : „Tak jsme vás našli, Dattebayo!
Leknutím jsme nadskočili všichni.
,,Naruto! Ty baka zabakovanej! Musíš tak řvát?! My bychom si tě všimli, i kdybys to řekl normálně!“ vyletěla jsem.
Naruto mě vesele ignoroval, včetně mé žádosti o snížení volume a vyřvával dál.
,,Sasuukeeee! Přivedu tě zpátky do Konohy!“
,,Tak jo.“ Odpověděl mu Sasuke.

Legenda:Modrá: Spomienky, Citácia:Myšlienky, Normálna :Prítomnosť
..................................................................

Prečo si musel byť vždy taký?
Prečo ti muselo záležať iba na tvojej pomste?
Vždy iba ty a tvoja pomsta, na ničom inom ti v živote nezáležalo.
Nezáležalo ti na priateľoch, na Konohe, na mne.
Vtedy som ťa milovala, milovala z celého srdca.

„Prosím, můžete jít jako první!“ pokynula dětem Pakko.
„No jasně a ještě skončíme na nějaké skládce a já si zničím účes, to tak!“ odbyla ji Temari.
„Přesně jak řekla ségra! Běžte první vy!“ souhlasil Gaara.

Čtyři postavy se neustále přibližovaly a Naruto už konečně začínal rozpoznávat jejich tváře. Kakashi-sensei, Sasuke, Sakura-chan a... -ach ne! Proč on?- ...a Doragon s malým dráčkem na rameni, který vydal podivný pazvuk.
To trhlo s Ketsueki, která se také okamžitě probrala a vzlétla. Zaletěla ke čtveřici, konkrétně k Doragonovi a postavila se vedle něj. Ten jí podal malého Nabikaseru a ona zase šťastně odlétla.
„Eh... co to měla znamenat?“ Vydala ze sebe Sakura.

Sasukemu se vrátil zrak a tak se vydal po louce dál k malému lesíku. Dva kopce se už zcela jistě blížily. Teď už byl mezi nimi vidět velký zámek. Byl rudý a po stěnách se plazil popínavý břečťan. Sasuke si ho pozorně prohlédl a vydal se k němu. Opatrně procházel mezi stromy a keři a vyhýbal se pařezům.

„Tak a teď bysme se měli vydat naším milovaným tobogánem. Potom po louce velkého Kyuubiho a k planině Byakuganu. Pak ještě kousek přes Starou řeku a budeme tam.“ vysvětloval Pakkun.
„Po JAKÉ louce?“ ptala se Temari.

„Mami...mami...“ dral ze sebe dráček, který se ještě pořádně nenaučil mluvit.
„Ne! Kde je Ketsueki? Musím ji najít!“ vybuchl Doragon a vydal se směrem, kudy šel včera Naruto. Nevěděl proč, ale myslel, že to má něco společného s ním. Náhle mu někdo zatarasil cestu.
„Kakashi sensei!“ vykřikla radostě Sakura. „Kde jste byl? A kde je Naruto?“
„Nevím, nenašel jsem ho. Snažil jsem se ho dohonit, ale bylo to marné. Prostě zmizel.“
„Ale určitě má něco společného se zmizením Ketsueki!“

Sasuke se sebral ze země a rozhlédl se. V dálce spatřil tři malé postavy, blížící se k němu. Běžel k nim, protože věděl, že jsou to určitě jeho sourozenci.
„Proč jste mi zdrhli?“ vyptával se jich udýchaně.
„Nevím, byla sranda!“ Odvětila Temari.
„A byli jsme hledat osluka, ale nikde nebyl.“ Dodala Sakura.
Náhle uslyšeli hudbu. Šli za ní a po chvíli se dostali k malé chajdě ze které se linuly vysoké tóny techna. Nejdřív hledali zvonek, ale po chvíli uvažování se rozhodli zaklepat.

Všichni si spolu nadšeně povídali o svých zážitcích. Obzvlášť hodně toho namluvil Naruto, který ze sebe v každém svém příběhu dělal toho největšího hrdinu. Všichni až na Sasukeho se usmívali a šťastně po sobě koukali.

„Opravdu nechceš jít s nimi, Kushino?“
„Proč, prosím tě? Uvidíme, jak to Naruto zvládne.“

„Zase ty?“ křiknul muž, opřený o zeď u brány do Konohy.
„Taky tě rád vidím, Shikamaru.“ opáčil jen Naruto.
„To jdeme do Suny jen my dva?“ zeptal se Shikamaru a jeho společník jen pokrčil rameny.
„Doufám, že se nechystáš vyrazit beze mě, Naruto-kun.“ zaznělo jim za zády. Když se otočili, neviděli nikoho jiného než -
„Lee! Takže ty jdeš s námi?“ zeptal se Naruto.

Náhle se objevila jinde.
"Stínové klony...." Pousmála se. " Takže nic nezkoušejte a nic se nestane, jen mi prosím dejte toho psa..!"
"Na to zapomeň!" okřikl jí Kiba.
"Dobrá..."Řekla žena. "Vezmu si ho sama..."
---
"Tak jdem na to.. Stínové klonové jutsu!" Vykřikl Naruto a kolem něj se objevilo deset klonů.
"Deare..! Zabíj ho a dostaneš papání..." Poručila žena a její největší,nejzkušenější a nejvíc sympatický vlk zaůtočil.

Pofoukej mi moji duši,
Co ve tmách se v koutě krčí
a tiše pláče bolestí,
když oddáváme se neřesti.

Pofoukej mi moje srdce,
Když to tvoje držíme v ruce.
Když ničíme život nevinný,
Když trpím jen já, jako jediný.

Pofoukej nám naše prokleté ruce,
Když smýváme jejich hříchy ve tvé krvi,
Cítím ji na nich kamkoli hnu se,
Není to zlý skutek prvý…

Pofoukej mi moje vlásky,
Pofoukej mi můj znak lásky.
Pofoukej moje svědomí...
pofoukej, ať tak nebolí...
Pofoukej mi mé pravé já,
Pofoukej i duši Shukaka.

Já, Orochimaru, všem lidem rád hrůzu naháním,
nemám rodinu, přátelé a taky žádné nesháním.
Vztahy a pouta byla by pro mě slabinou,
já mám svého Kabuta a neohlížím se za jinou…
kolují o mně fámy, že jsem teplý bratr
a z doslechu vím, že mým idolem je Potter.
Není to však pravda, mohl bych to veřejnosti dokázat,
to bych ale nejdřív musel chtít se s ňákou ženskou ukázat!
Tajně ve své nenalezitelné chýši kuju pikle,
něco vám o nich prozradím… na člověka jsou dosti neobvyklé.

Jedním z mých super plánů bylo zničit Konohu,

Proč? Proč jsem k tobě byla tak lhostejná? Proč jsem si tě za tu dobu vůbec nevšímala? Ach, promiň, měla jsem zastřený zrak. Myslela jsem jen na něho. Vím, snažil ses mě zaujmout vším možným, ale já tě neposlouchala. Mé srdce bilo jen pro jednoho. Ty jsi byl pouhou loutkou, pouhým nástrojem na utišení mé zlosti. Promiň.