Narutie 06 - Kyuubi, Oroxicht a WC - Cesta

„Prosím, můžete jít jako první!“ pokynula dětem Pakko.
„No jasně a ještě skončíme na nějaké skládce a já si zničím účes, to tak!“ odbyla ji Temari.
„Přesně jak řekla ségra! Běžte první vy!“ souhlasil Gaara.
„No jo...“ Pakkun se unaveně postavil před nebezpečně vypadající černou díru, které říkali ‚náš milovaný tobogán‘ a skočil dovnitř. Za ním se odhodlala Pakko a po chvíli strkání a hádání dovnitř spadla i neohrabaná Sakura a řítila se po hlavě dolů z prudkého srázu. Temari svým vějířem odfoukla Gaaru dovnitř, ale bratr ji stihl obmotat kolem nohy písek, takže dívka narazila na něj a oba k sobě do chumlu přibrali ještě sestřičku.
„Aaaaaa! To je supeeeeer!“ křičeli sourozenci, sunoucí se rychlostí světla velkou rourou, přestože je točité spirály na stěnách značně hypnotizovaly a uspávaly.
„Já vám ro říkala!“ ozvalo se po tvrdém pádu spod Sakury. Dívka se zvedla, čímž ze sebe musela vší silou setřást Temari s Gaarou a pohlédla pod sebe. Tam ležela malá rozpláclá fenka, která se také začala zvedat.
„Pojďte!“ Ozvalo se zvenčí. Všichni se vysoukali z tobogánu a pohlédli do denního světla. Přečd nimi se rozprostíral veliký plac plný rozkvetlých rostlin, stromů a keřů, po kterých pobíhaly zajíci, ptáci a veverky. Počkat: VEVERKY! VEVERKY?
„Veverky...“ rozčileně vydechl Pakkun. „Ach ne... doufám, že mezi nimi nejsou Izumo a Kotetsu, jinak máme po srandě.“ Po těchto slovech k nim dohopkala jedna malá černá veverka.
„Zdááár!“ zfetovaně pozdravil tvor.
„Ahój!“ nadšeně odpověděla Sakura a chtěla si ho pohladit. Zvíře ucuklo a vycenilo tesáky.
„Ještě by si mi zničila sestřih, ne?“ odfrkl si veverčák. Teda aspoň myslím, že to byl kluk, protože při jeho úskoku bylo odhaleno jakési ‚TAMTO‘.
„Hele dávej bacha holka! Je to cajt!“ Upozornil ji pes.
„Neboj se, já k nim nepatřím.“ Usmál se veverčák.
„Ale vypadáš na to!“ nenechal se zmást Pakkun.
„Nešťastná druhová podoba. Mě mezi sebou nechcou. Berou jen zrzky...“ povzdychl si.
„To je mi líto...“ soucítila s ním Sakura.
„No mě teda ne!“ protestovala Pakko.
„No dobře, dejme tomu, že ti věříme. Co nám chceš?“ rozhodl Gaara.
„Eh... takže pro začátek, jmenuju se Lee, Rock Lee. A chci vám pomoct.“
„A jak asi?“ zajímala se Temari.
„Dám vám repelent na veverky. Má vlastní výroba. Takhle aspoň poznám, komu se vyhnout. Je to nejvyšší kvalita. Tajná výroba z lisovaných surovin... Deset ořechů a je váš! Výhodná cena. I když přes Teleshopping je to za osm plus jeden poštovný a balný. Takže za devět. A přes internet je to ještě o jeden levnější: www.wewerky.com. Ale vy jste tak hnusní, že vám to dám za polovic. Pět oříšků! Máte na to pět minut. A beru jen lískový.“ S těmito slovy nastartoval veverčák stopky a všichni se rozutekli vyhledávat ořechy.
Sakura na chvíli zabloudila, ale ihned nabrala správný směr a řítila se prohledávajíc křoviny hlouběji do lesa. Našla lísku, ale byl na ní jediný ořech. Sápala se jak mohla, ale bylo to moc vysoko. Nakonec se tam nějak vyšplhala a popadla plod. Utíkala zpět k veverčákovi.
Temari se postavila na svůj vějíř a nechala se unášet nad stromy. Z té výšky musí něco zahlednout. A taky že ano. Zaparkovala na pařezu a vyšplhala na jeden vysoký strom. Tam bylo veverčí doupě. Všechno už bylo vyžrané a zbýval jediný oříšek. Sebrala ho a za pronásledování malých tvorečků nastartovala a uháněla zpátky.
Gaara si nechal pomáhat pískem a spolu s ním prohledával keře. Problém byl v tom, že nevěděl jak ořech vypadá. Nakonec ve zmatku natrhal od každýho trochu a s vítězným úsměvem si to mířil na louku velkého Kyuubiho.
Pakkun zamířil za hlasitého funění hluboko do nitra lesa. Věděl, že tam něco najde, protože tam bydlíval Shikamaru a ten míval vždycky velkou zásobu všeho jídla. Vykopl mu už otevřené dveře a nabral si plnou hrst lískáčů. S nimi se vydal za Leeem.
Pakko vyrazila na stejné místo jako manžel, ale dorazila o chvilku později a tak tam nic nezbylo. Smutně se vracela, když na zemi objevila tři ořechy, které zřejmě vypadly Pakkunovi z jeho imaginární kapsy.
Na místě je zpočítali. Sakura a Temari po jednom, Gaara dva a osm králičích bobků, Pakkunovi zbyly dva, které nevytratil a Pakko měla tři. Dohromady tedy devět. Předali je Rockovi se čtyřmi jako spropitný a on jim za dodržení limitu předal dvě láhve repelentu. Všichni poděkovali a nastříkali se. Nebylo divu, že to odpuzuje veverky, protože ten smrad odpuzoval i je samotné, zato komárům a mouchám chutnali až moc.
„Auiiii! Mě něco štíplo!“ vypískla Sakura.
„To sem byl já! Smrdíš míň než já. To není fér, kde je ta řeka?“ naštval se Gaara.
Všichni postupovali po velké a rozsáhlé planině Byakuganu směrem ke Staré řece.