Listy Raší 10 - Pia Fraus

„Opravdu nechceš jít s nimi, Kushino?“
„Proč, prosím tě? Uvidíme, jak to Naruto zvládne.“

„Zase ty?“ křiknul muž, opřený o zeď u brány do Konohy.
„Taky tě rád vidím, Shikamaru.“ opáčil jen Naruto.
„To jdeme do Suny jen my dva?“ zeptal se Shikamaru a jeho společník jen pokrčil rameny.
„Doufám, že se nechystáš vyrazit beze mě, Naruto-kun.“ zaznělo jim za zády. Když se otočili, neviděli nikoho jiného než -
„Lee! Takže ty jdeš s námi?“ zeptal se Naruto.
„Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi včera řekl. Myslím, že čas truchlit pro své blízké je pryč, takže tohle je moje první mise po... po dvou dnech.“ usmál se Lee. Další člen byl překvapený více než všichni, kteří už stáli u brány.
„Neji! P-počkat! Ty jdeš také s námi?!“
„Překvapilo mě to stejně, jako tebe, Naruto. Myslím, že jde hlavně o protokol. Díky tobě se tohle řadí do ranku A nebo S mise, proto je potřeba alespoň jednoho Jounina, aby šel s vámi. Přinejmenším mě to netěší, že musím s vámi, protože mám něco důležitějšího na práci.“ pronesl Neji a vyrazili.

Kapitola 10 – Milosrdná Lež

Chci, aby všechno proběhlo jak má, proto nepoběžíme přes noc. Chci to mít rychle za sebou – ale bez potíží.“ prohlásil Neji a ostatní jen souhlasně přikývli.
Naruto přemýšlel, co řekne Gaarovi, až ho uvidí. Je to přece jeho blízký přítel a jako jediný ví, jak se Naruto cítil, když byl malý. Ale Gaara tohle břímě už nenese. Má to teď o něco jednodušší. Po nějakém čase se všichni ocitli na mýtince, na které měli přenocovat.
„Všichni běžte spát, první hlídku si beru já,“ takže všichni kromě Nejiho ulehli ke spánku. Té noci se nic zvláštního nestalo. Druhý den, když už byli téměř u bran Sunagakure, si čím dál tím častěji Naruto promítal, co mu řekne.
„Možná..., možná bych se mohl nejdříve maličko omluvit...“ přemýšlel, než narazil do Nejiho, který stál konečně před branou Písečné vesnice.
„Naruto! Jsi pořád stejný pitomec!“ okřikl ho Neji.
„Kdo jste?“ zaznělo seshora.
„Shinobi z Konohy! Pusťte nás dovnitř!“ zakřičel Neji a brána se pomalu otevírala. Tým si při přecházení branou všimli, že nakonci stojí nějací lidé. Když k nim přišli, proběhla kontrola a poté mohli dál. Procházeli ulicemi a lidé si na ně ukazovali prstem. Někteří se smáli, někteří byli vystrašení. Když přišli před kancelář KazeKageho, tak z ní někdo vyšel. Nějaký ninja. Neji zaklepal a vstoupil.
„Dobrý den, KazeKage-sama.“ poklekli všichni v místnosti. Gaara je jen sjel pohledem a zastavil se na jednom, který neklečel.
„Copak ty nevíš, že je slušnost pokleknout před výše postavenou osobou?“ pronesl Gaara a k tomu si zamumlal „Blbý zvyk.“
„Vím, ale přesto to neudělám, Gaaro.“ pronesla postava, ve které poznal Naruta. Chvíli na sebe koukali a potom jeden z nich řekl.
„Myslím že si zasloužíš omluvu.“ Gaara na něj jen nechápavě koukal. Po chvíli přišel před svůj stůl a vzal z něj nějaké papíry.
„Tady jsou poslední informace. Vemte si je a můžete zase jít, jestli chcete.“
„Jo, my půjdeme, ale nejdříve bych se tě na něco rád zeptal.“
„Hmm?“
„Proč ti lidé venku-“
„Nevím. Prostě se tak chovají od doby, co se začali venku, kolem vesnice ztrácet lidi. Víc ti k tomu asi neřeknu.“ přerušil Naruta Gaara.
„Naruto?“
„Hmm?“
„Jsem rád, že ses ukázal.“ řekl Gaara známým, znuděným hlasem.
„Víš, jednou jsme se už potkali. Nevím jestli si pamatuješ na člověka, kterého jsi zabil, když ti nechtěl říct své jméno?“ Gaara na něj jen vyvalil oči.
„Tos- tos-“
„Jo. Tvoje chování k hostům by se mělo zlepšit, už nejsi zabiják. Třeba má host důvod neuvést své jméno...“ napomenul Gaaru a ten se na něj jen usmál.
„Díky, že ses ukázal, Uzumaki Naruto.“
„Mimochodem, myslím že se ti můžu s něčím pochlubit... Teď už se nejmenuju Uzumaki Naruto, teď jsem Namikaze Naruto.“ špitnul mu Naruto a Gaara se na něj podíval nepřítomným pohledem a řekl:
„Dobrá. Díky že ses ukázal, Namikaze Naruto.“ V tu chvíli všichni ostatní nadskočili a koukali na Naruta. Ten se jen omluvně usmál.
„No jo, je to tak.“ řekl nervózně a Gaara nechápal, proč jsou z toho všichni tak překvapení.
„Vždyť je to jen jméno...“ pronesl potom a všichni teď sjeli pohledem z Naruta na něj.
„Eh, můj otec, Minato Namikaze, byl čtvrtý HoKage! Ale to bys měl jako KazeKage vědět ne?!“ Gaara se na něj zase podíval.
„Asi ano.“
Potom, co všichni odešli a byli před vesnicí, začali se bavit o tom, že Naruto je syn čtvrtého.
„Ale proč jsi nám o tom nic neřekl?!?“
„Nebyl... důvod,“ zasmál se.
„Ale to je skvělé, že tvůj otec byl někdo tak známý a odvážný jako Minato-sama!“ řekl Lee a Naruto jen mlčel. Mlčel celou cestu, až na místo jejich tábořiště. Narutovi to nedalo a musel ten dopis otevřít.
„Tsunade to snad vadit nebude...“
To, co se dočetl, ho zděsilo. V dopise bylo napsáno, že za dva dny se chystá několik členů Akatsuki do Konohy. Naruto okamžitě běžel za ostatními a dal jim to přečíst.
„Stanování se ruší, poběžíme přes noc, snažte se být ve vesnici co nejrychleji, ale nepolevujte na ostražitosti!“ zavelel Neji a ostatní se posbírali a vyrazili na cestu.

Konohagakure no Sato:
(další den)

„Tsunade-sama vracejí se!“
„Kdo, Shizune??“
„Naruto a ostatní!“
„To je divné, měli se vrátit mnohem později.“
V tu chvíli už ale Naruto rozrazil dveře a sdělil Tsunade všechno, co stojí v dopise.
„Shizune! Rozešli zprávu všem Ninjům ve vesnici, ať se připraví na boj, taky pošli zprávu ANBU, ať jsou taky připraveni na možný zásah!“ zavelela Tsunade a Shizune odběhla.
„Naruto, Neji, Lee, Shikamaru. Běžte do vesnice a řekněte to co nejvíce lidem! Potřebujeme být připravení!“
Všichni hned vyrazili a Tsunade se zakoukala ven z okna své kanceláře na celou vesnici.
„Tak už je to tady...“

Krátký díl, taky mi připadá trochu slabší... no navíc název se přestává držet tématu. Ale latina je super a mě odpadá otravná část, kdy musím vymyslet název

Příště: Nemám ponětí ...