TO už se někdy stává aneb kterak se největší shinobi báli

Sasuke už byl unaven, ale na fotografovu výzvu se opět zatvářil co nejelegantněji a uhladil si poslední záhyb na kimonu se vzorem pivoňkových ratolestí. Bylo to už patnácté kimono, které měl toho večera na sobě, čekalo ho však ještě pět dalších z jarní kolekce. Nechápal, proč bylo focení domluveno až na tak pozdní hodinu, proč se konalo na ulici, a proč jsou ta kimona ženská, ale do reklamní strategie módního salonu Kusabana se nepletl. Koneckonců, kdyby se pletl, mohli by si ještě najít méně drzého modela. A z čeho by pak splácel ty dlužné alimenty? Ještě si ladně nakročil, aby v rozparku kimona vykoukla špička jeho levé boty. Jeho nindžovské sandály celkovému vzhledu jistě dodají ten potřebný šmrnc. Fotograf se zdál být konečně spokojený a sáhl na spoušť. Vtom však náhle Sasuke pocítil, jak se o jeho rameno opřelo něco těžkého.
Nedbal na fotografův kyselý výraz a prkenně se otočil. K jeho nemalému překvapení se mu o záda ztěžka opíral Naruto. Když viděl, že i tak se Naruto sune k zemi, rychle si přehodil jeho ruku přes své rameno a vytáhl ho tak nahoru. Sasuke koutkem oka zahlédl, jak k nim dobíhá Shikamaru, který v ruce držel Hokageho klobouk. To ho zmátlo, bylo snad naplánováno nějaké jednání, o kterém nevěděl a na které nebyl pozván? Ať už to bylo, jak chtělo, Shikamarův ustaraný výraz mu dělal starosti.
„Děje se něco, pánové?“ zeptal se nenuceně.
Na fotografa dočista zapomněl, když se Shikamaru nervózně ohlédl za sebe. Sasuke se zamračil, to opravdu nenaznačovalo nic dobrého.
„Nic neříkej,“ varoval ho Shikamaru polohlasem, „nebo se zase objeví!“
„Co se objeví?“
„Taková velká černá věc. Asi nějaký démon – je dost zákeřný, vůbec se s ním nedá bojovat a objeví se vždycky, když řekneš-“ Zarazil se a místo dokončení načmáral slovo do písku na cestě: TO. Sasuke se zděsil.
„Jak si mám asi ohlídat, abych neřekl tak základní slovo?"
„To je právě blbý!“ odpověděl Naruto. Okamžitě si uvědomil svou chybu, ale už bylo pozdě.
Právě to TO jim bylo v patách. Plížilo se ulicí a pátralo hladově po své kořisti. Divoce koulelo temnýma očima a upíralo je do dálky, kde vidělo trojici mužů. Vyceněné zuby ve vítězném šklebu jen dokazovaly, že TO nemá strach ani žádné zábrany vzít si to, po čem touží.
„Naruto,“ zaúpěl Shikamaru a otočil se k hrozbě čelem. Bude mít po boku přece Sasukeho, jednoho z nejsilnějších ninjů vůbec. Zraněného Naruta snad dokážou ochránit, aniž by za to zaplatili životem. Přísahal věrnost Konoze, Hokagemu, své práci, Asumovi…, jenže tváří v tvář TOMU mu úplně tuhla kolena na sulc a měl pocit, že nedokáže udělat ani krok. Jeho mistrovský mozek najednou úplně vynechal, když viděl, jak se TO pohybuje k nim a s lezavým pocitem strachu se začal klepat.
„Sasuke,“ hlesl tiše skomírajícím hlasem v naději, že aspoň jeden z nich něco zmůže.
„Sasuke, T-TO, blíží se k nám,“ oba najednou ztuhli, křečovitě ukazujíce směrem do liduprázdné ulice.
„Naruto, poslouchej mě! Nic tam není, rozumíš?“ dotyčný znovu pohlédl na dané místo, nicméně již také neviděl onu věc. Náhle veškeré napětí opadlo a jako by se nic z toho nestalo.
„Popravdě, pili jste, že ano?“
„Nééééé,“ odvětil rozmáchle Naruto.
Táhne to z něj jak z lihovaru, pomyslel si Sasuke.
Blonďák se lehce zazubil: „Jen jsme koštovali Tsunadinu skrýš.“
„A co jste pili?“ ptal se Uchiha dále, snaže se zachovat si zbytek vnitřního klidu.
„Takové zelené, éééhm, něco,“ zahulákal Naruto a máchl rukou dopředu tak silně, až málem přepadl nebýt Sasukeho rychlé reakce.
„Až tě uvidí Hinata, budeš mít doma peklo,“ poťouchle se usmál Shikamaru a laškovně si nasadil Hokageho klobouk.
„Ty máš co říkat!“ zahuhlal Naruto do Sasukeho kimona, potlačuje nutkání zvracet.
„Nemáte si co závidět, ani jeden!“ zavrčel Sasuke. Ještě že se tady v Konoze ukážu jednou za čas, bych se musel z těch ženských zbláznit, pomyslel si pro sebe.
„Pánové, uděláme fotečku na památku?“ úlisně se zeptal fotograf čmuchající příležitost prodat případné snímky místnímu bulváru.
„Proč néééé,“ zahulákal Shikamaru a objal oba kumpány okolo ramen.
„Řekněte rááááámen.“
„Ráááámen,“ se smíchem sborově pronesli a možná přitom vzpomínali na staré časy.
Fotograf si pro jistotu udělal pár snímků do zásoby, sbalil si věci a odešel.
Jenže naši hrdinové zůstali, protože měli nejasný pocit, že něco není v pořádku. A také bylo.
Narutovi se pořád motala hlava, Shikamaru byl podivně veselý, jen Sasuke zůstal netečný. Pak něco spatřil. Ledabyle TO sedělo na střeše a pozorovalo je.
„Kluci, myslím, že jste mluvili pravdu,“ podotkl klidně Sasuke.
Oba dva zpozorněli, pomalu se otočili, nemohli uvěřit svým očím.
Temná postava seskočila k patě budovy a vykoukla zpoza blízkého, dřevěného, elektrického sloupu. Ve výši své hrudi ho objala rukama, nehty zaryla do dřeva a zašklebila se. Odhalila svůj bílý chrup.
„Áááá!“ Naruto zapištěl jako pětiletá holka a vrhl se Sasukemu do náruče. Ani Shikamaru neváhal a taktéž zalezl do nejbližšího úkrytu - Uchihovi pod sukni kimona.
Vylez, Shikamaru! To byla Sasukeho první myšlenka. Druhá jeho poznámka by patřila Narutovu natlučenému pozadí. Nedostal se však ani k jednomu.
TO se k nim začalo pomalu blížit. Sasukemu se roztřásla kolena. Nic takového, tak děsivého za celou svou ninjovskou kariéru neviděl. A to viděl mnoho podivných stvoření. TO na Naruta v Uchihově náruči, na Shikamara pod Sasukeho kimonem a na Uchihu samotného valilo své krvelačné oči.
A je s námi amen, pomysleli si vyděšeně. Sasuke začal hmatat po meči. Neměl ho. Nechal ho doma kvůli tomu focení.
„Sakra,“ zanadával, „nechal jsem ho doma, chtěl jsem si ho vzít, vypadal bych s ním jako drsňák a teď by se hodil…“
„To teda jo!“ odsekl Naruto a v duchu nenáviděl Sasukeho za jeho nepřipravenost a za strašnou představu fotek „Uchihy drsňáka“. Jenže pak si uvědomil, jak moc by právě teď měl nenávidět sám sebe. Díky vlastní nepozornosti mu ujelo ono jediné slovo, jehož absence všechny do této chvíle držela při životě.
TO, které se zatím chovalo poměrně klidně a jen se nehezky zubilo na skupinku před sebou, zpozornělo. Vzduch se naplnil nepříjemným, dusivým klidem a začaly se dít věci. Shikamaru by přísahal, že TO viděl dokonce na několika místech najednou. Něco mu na TOM pořád nehrálo.
A pak dostal nápad: „Sasuke, dej sem kimono!“
Naruto s Uchihou na něj zůstali nevěřícně zírat.
„Propána, nezdržuj!“ vyjekl Shikamaru, protože TO se začalo nebezpečně přibližovat. Jakmile zatahal Uchihu za rukáv, začal hrůzou ztuhlý ninja spolupracovat. Naruto vůbec netušil, která bije, a protože ztratil v Sasukem oporu, kecnul si na zem. Při pohledu na komickou dvojici ho zřejmě cosi napadlo, ale než stihl promluvit, Uchiha ho umlčel mrazivým pohledem. Když se konečně z pevně převázaného kimona dostal, TO významně zabručelo.
„Co chceš dělat?“ zeptal se po zralé úvaze Naruto.
„Uděláme na to tata z TO tu!"
„Tys řekl...?!“ vyděsil se blonďák.
„Já vím,“ usmál se Shikamaru.
TO vyběhlo na naši skupinu ninjů s napřaženými drápy a zuřivě vyceněnými tesáky.
„Odveďte jeho pozornost,“ zavelel na své druhy Shikamaru a opatrně se TOMU pokusil dostat do zad, zatímco se Naruto a Sasuke snažili tvářit hlučně a výhružně.
Shikamaru přes TO nečekaně přehodil kimono a ustoupil.
TO se překvapeně zarazilo a při pohledu na svůj módní oděv… zapózovalo. Založilo si drápy zakončené ruce v bok a svůdně vycenilo tesáky.
Fotograf schovaný za rohem v úžasu vytasil foťák, poprvé v životě spatřil tak dokonalý model! „Ach, to je úžasné, dokonalé, víc, víc!“ povzbuzoval TO a dělal jednu fotku za druhou.
„Ha ha, je lepší než ty, Sasuke,“ přiopile se zasmál Naruto, který byl stále ještě povalený na zemi.
Sasuke se nakysle zamračil.
Za sebou uslyšeli hluboký pomalý dech, chraplavý zvuk vpíjející se do noci. Ani si neuvědomili, že večer už dávno minul, a tak se nyní vyděsili dvojnásobně. Otočili se a vytřeštili oči, před sebou viděli to, na co před chvílí hodili kimono, ale v mnohem větší podobě.
„S tím se musí něco udělat,“ rozhodně prohlásil Shikamaru a důkladně Naruta zmáčel vodní technikou - věděl, že ho bude potřebovat, a to co možná nejdříve. Účinek to mělo téměř okamžitý, během několika následujících chvil se probral.
Velké tělo ztrácející se v šeru, které vládlo v zapadlé uličce, kde dříve fotili, se dalo do pohybu. Nikdo z nich nečekal, že bude tak rychlé. Na poslední fotografii, kterou fotograf toho večera pořídil, bylo snášející se kimono na zem prázdné ulice.
Ještě dlouho by se pánové ochromeně dívali na povalující se kimono na konci ulice, kdyby nebylo náhlého zašustění v keři. Do jednoho sebou všichni trhli.
Instinktivně se otočili k zdroji zvuku, ke svému překvapení uviděli jen dlouhý černý ocásek a malé, žluté, třpytící se oči.
„Zatracená kočka!“ všichni svorně vyhrkli a v duchu se ostře pokárali za svoji zbabělost.
„Hej, pojďte sem!“ zavolal Shikamaru, který už zaujatě zkoumal místo, na kterém ještě před chvílí stálo to děsivé TO, a vyburcoval Naruta a Sasukeho, kteří jako v bdělém snu ještě sledovali místo, odkud vyběhla kočka, k činu.
„Našel jsem tu zajímavé stopy a pár chlupů,“ pokračoval v řeči Shikamaru, když se konečně k němu dobelhali jeho druhové.
„Stopy vypadají jako lidské,“ pronesl Sasuke, který také začal prohlížet zbytky, co po sobě nechalo TO, „ale ty chlupy vypadají jako zvířecí!“ V duchu přitom zabrouzdal ke svému dávnému mistrovi.
„Myslím, že by to někdo měl donést do vyšetřovacího týmu,“ nadhodil Shikamaru, „Sasuke?!“
„Dobře víš, že z toho místa mám husí kůži!“ zabručel Sasuke.
Trojce se chvíli dohadovala, který z nich donese vzorky do vyšetřovacího týmu, když v tom Shikamaru zařval: „Ticho! Něco jsem zaslechl.“
Všichni okamžitě zpozorněli a začali se rozhlížet po okolí. Najednou z míst, kde stál Naruto, se ozval poněkud podivný zvuk. Sasuke i Shikamaru se rychle otočili směrem k Narutovi. Uviděli Naruta, jak tam stojí s rukou přitisklou na břiše a poněkud sklesle, ale s úsměvem na tváři jim povídá: „Ach, vypadá to, že začínám mít trochu hlad.“ Shikamarovi se ulevilo a Sasuke se ihned do Naruta vyčítavě pustil, jak je možné, že v takové chvíli může myslet na jídlo.
Jejich hádku přerušilo šustění, které přicházelo z druhého konce ulice.
„Támhle něco je!“ vyhrkl Shikamaru a vydal se tím směrem.
Naruto a Sasuke zůstali za zády Shikamara a pošťuchovali ho dopředu se slovy: „Shikamaru, neboj se, jsme hned za tebou.“ Ale dělala se větší a větší mezera.
Najednou Shikamaru vyhrkl: „Tam je TO,“ a ze strachu se rychle přikrčili, ale Sasuke omylem praštil Shikamara do hlavy. Z ničeho nic Shikamaru vyhrkl: „Mám nápad, Sasuke, mám v ledvince tři kunaie, odlákej jeho pozornost!“
Sasuke mu naštvaně řekl: „Proč já, a ne Naruto?“ V tu samou chvíli, co to dořekl, se otočil doprava, protože mu bylo divné, že se o něho Naruto přestal opírat. Když uviděl, co Naruto dělá, začal řvát: „Narutooo! Nemohl jsi to ještě chvíli vydržet, divíš se, že jsou tak velké náklady na úklid Listové, ale ty sám jsi tu pozvracel květináč!“
Shikamaru šťouchl do Sasukeho se slovy: „Házej!“
Sasuke už toho začínal mít plný zuby. Byl unavený už při focení tý blbý kolekce pro nějakýho Kusabu, kterýho ani nezná, a jako by to nestačilo, museli zrovna jeho potkat dva opilci. Což o to, u Naruta by to ještě chápal, ale že se zřídí i Shikamaru?! Navíc začali blábolit nesmysly o strašidelným TO. Cožpak to jde, aby se on, Uchiha Sasuke, lekl kočky?
Odhodil starosti za hlavu, pohlédl na žalostný obraz Naruta, a pak po očku koukl na Shikamara, který mu právě vnutil tři kunaie.
„Dneska na to kašlem, kluci. Hinatu bych ještě přežil, ale nechci být u toho, až se Shikamaru vrátí domů poblitej.“
„Cože?! A co TO?“ zděsil se Shikamaru, v obličeji celý bílý.
„Ale vždyť to byla jenom kočka, sice velká černá kočka a asi pěkně divoká, ale jenom kočka,“ odpověděl mu pohrdavě Sasuke a v duchu přemýšlel, co si s těma dvěma počne.
„Ale… Ale… Ale já jsem viděl děsivé monstrum. Cenilo na nás zuby a bylo velké…“ mudroval nahlas Naruto stále skrčený nad květináčem.
„Vždyť říkám, že byla velká a divoká. Určitě jste ji potkali někde u Tsunade poté, co jste se ožrali a začali jste si na ni ukazovat a smát se jí, že?“ odpověděl Sasuke, snaže se zakrýt svoji nelibost, že jim pořád něco musí vysvětlovat.
„A proč reagovala na TO?“ argumentoval Shikamaru s opileckým úsměvem.
Sasuke chvíli přemýšlel, jak na to odpovědět, a proč doopravdy reagovala na TO, a pak mu to docvaklo: „Naruto, pamatuješ na Toru, kočku manželky bývalého feudálního pána?! Určitě to byla ona, a ještě vyrostla. Proto reagovala na TO - je to část jejího jména.“
„Hehe, ale že sis cvrknul, Shikamaru, co? Já jsem přeci jasně věděl, že to je jenom kočka, to já jsem vás jen tak… škyt… to… zkoušel, jak jste ve střehu.“ Naruto se přemístil na všechny čtyři a neobratně se pokoušel Rasenganem posvítit do poklopu kanálu. „Neviděl někdo moji botu?“
„A je to tu. Jsem zvědavý, jak z toho vybruslíš.“ Sasuke s neznatelným pobavením ve tváři kývl směrem k postavě, která se k nim kvapem přibližovala.
„Neéé, to né! Dej mi ještě pár hodin, Temari!“ zajíkavě zaprosil Shikamaru.
„To tak, koukej vylézt z té postele, čaj máš na stole, je skoro sedm a v osm máš být v kanceláři!“