Typ
Sasuke se opíral o jedno koleno. V ruce zlomenou katanu. Oblečení měl potrhané a na několika místech popálené. Z levého oka mu stékala krev. Přerývaně dýchal.
Pohublý muž s vlasy na ježka a piercingem v nose a rtu v plášti Akatsuki ležel nehybně vedle něho. Další tělo v plášti organizace patřilo obtloustlému muži, který měl opět piercing. Vypadalo to, že se každou chvíli znovu rozběhne, ale z hrudi mu čněly tři kamenné kůly po kterých stékala krev.
Tak, můj další pokus o jednorázovku. Snad se bude líbit, takže Itadakimasu =).
Kiba, Hanabi, Kunoichi a Princátka
„Tak jsme vás našli, HA!“ zařval vítězoslavně Sasuke, nevšiml si pohozené větvičky a pak už se jenom sbíral ze země.
„Myslíš Hanabi a jejího zablešenýho kámoše, nebo naše snoubenky?“ otázal se zvědavě Naruto.
„Grrr,“ zavrčel Kiba.
„Kdo jako jste? Tak moment... Tebe poznávám!“ ukázala Hanabi nakvašeně na Naruta. „Ty jsi ten, co se ke mně choval tak hnusně!“
„Chovat se hnusně k mojí Hanabi? Za to zaplatíš! *haf*“
„Tak moment,“ zarazila je rychle Ino. „Co tady děláte, Saii?“
TAK TADY JE PKRAČOVÁNÍ, NO SNAD SE VÁM BUDE TAKY LÍBIT.
JINAK MÁM PRO VÁS VŠECHNY DOBROU ZPRÁVIČKU 
S POTĚŠENÍM OZNAMUJI, ŽE MI ODEDNEŠKA BUDE POMÁHAT VYLADIT TY MÉ PRAVOPISNÉ CHYBY CO TU NEUSTÁLE PÁCHÁM JEDNA VELMI ZNÁMÁ A DOBRÁ SPISOVATELKA JMÉNEM RIKA. ZA COŽ JÍ VELICE DĚKUJI, A MOC SI CENÍM JEJÍ POMOCI. 
BUDE TO TAK URČITĚ PŘÍJEMNĚJŠÍ ČTENÍ I PRO VÁS, A TOHO SEM SI PŘÁLA DOSÁHNOUT UŽ OD PRVNÍ CHVÍLE.
24. díl
Berte to skôr ako bonus, nie ako pokračovanie...
Bola tma. Žiaril iba plápolajúci oheň. V tichej tme sem-tam zaznel spev nočného tvora, alebo šušťanie stromov a trávy. Sakura sa oddávala tichému spánku. Pein ju hladil po vlasoch. Bola prvým človekom ku ktorému niečo cítil od doby čo bol malý. Vtom počul v ich blízkosti zvuky a hlasy ľudí. Neváhal a potichu zobudil Sakuru z tichého snenia.
,,Musíme utiecť, niekto tu je.“ Hovoril polohlasom. Sakurina pokojná tvár sa rázom zmenila na vystrašenú. Nemohla opustiť toto miesto. Bola s ním spätá.
Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 6. Díl
21:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, U Hamano v bytě.
Keby...Keby sa to nebolo stalo...Keby tam nebola išla...Keby sa dal vrátiť čas...Keby nebola taká dobrá, odvážna, milujúca...Keby som ju tak nemiloval...Keby som ju radšej nenávidel...Keby to tak nebolelo...
Prečo? Prečo musí existovať to slovo? Keby...Je to to najsmutnejšie slovo, aké poznám. Naplní človeka pochybnosťami, ľútosťou, strachom, nenávisťou, hnevom, ale aj láskou, dobrotou a ochotou. Keby sa keby dalo ovplyvniť...
„Jako by toho nebylo dost s rodinama, které se připravují na válku a ještě do toho mi bude ve městě řádit masovej vrah.“ Povzdechl si Neji, když ráno procházel záplavu zpráv od Hinaty.
„K tomu všemu mám ještě v domě zmláceného novináře.“
„Kdyby aspoň Kotetsu s Kamizukim byli schopní něco udělat hned bych se měl líp. Pět mrtvých za jeden tejden. To by tady nebylo tak nenormální, ale v jakým stavu jsme ty těla našli.“ Zavřel dveře od pracovny. Bylo příjemné odejít z domu do práce.
Vůbec se mi nechtělo něco psát....ale napsala jsem! )
Upozornění:
•je mi pouze 11, takže nejsem nejobratnější v jazyce českém, ani psaní povídek[/i]
Jednou takhle u písečňáků probíhal masový úklid. Vyhazovalo se vše nepotřebné- jakožto i plyšové hračky.
,,Vypadne odsud!“ ječela Temari a mávala sem tam Gaarovým plyšovým méďou.
,,Tak to teda ne! Je můj!“ vztekal se Gaara a snažil se vyrvat Temari plyšáka z ruky.
,,Hele...Gaaro, vždyť je stejně celej rozežranej od molů!“ vložil se do hádky Kankurou.
Love love love love love love
Láska… láska za to všechno může.
You were everything I wanted
You were everything a girl could be
[i]„Hinato-san…?“
„S-sasuke-k-kun? C-co c-c-chceš?“ Bez okolků si sedl vedle ní na lavičku. Zvedl hlavu a zadíval se na hvězdy. Hvězdy… spleť tužeb a přání, osudu a lásky…
"Yoshi..." odmlčela se, "...ty jsi v nebi."
Yoshino si myslela, že její matce přeskočilo, nebo přesněji řečeno jí.
"K-kde že sem?" koktala nevěřícně.
"V nebi." odpověděl za Yoshiko Kakashi. Yoshino na něj upřela své ebenové oči.
"Blbost! Co tu v tom případě děláte vy?!" Kakashi smutně sklopil hlavu.
"Kyuubi mě zabil." dívka vytřeštila oči.
"Cožeee?!!!" její matka zasáhla.
Tak je tu další dílek, přeju hezké čtení :)
Oba se k ohni naklonily, aby se trochu ohřáli. Naruto si dával pozor, aby mu nesklouzla kápě z hlavy.
„A jak se jmenuješ?“
Zeptal se po chvíli ticha neznámé dívky.
„Asui Tusiny... ale říkejte mi prosím jenom Asui.“
(čteme Asuji – nic lepšího mě nenapadlo )
Opět nastala chvíle ticha kterou nakonec prolomila Asui.
„A jak se jmenujete vy?“
Vyklopila ze sebe dívka a hned si dala dlaň před ústa. Naruto chvíli seděl a zíral do neznáma. Myslel na svého otce.
„Minato Namikaze“
5.Kapitola
Yuki čekal nejmíň 1hodinu. Nevěděl co je s Mikou a vůbec si neuvědomoval, že sám je zraněný.
„Vždyť vy také krvácíte,“ někdo na něj křikl.
„Co prosím?,“ řekl smyslem bez sebe.
„Pojďte se mnou já vás ošetřím, máte zraněnou nohu to, to nevnímáte?,“ zeptala se ho sestřička a odvedla Yukiho na ošetřovnu.
„Co tu vůbec děláte?“
„Já, já čekám až dodělají tu operaci,“ Řekl smutně Yuki a vůbec nevnímal tu bolest.
LOL! Tak další díl!
Jiraiya po pár dnech vyrobil další teleport pro přátele veveřáků, kteří se pro změnu octli v Českých Budějovicích.
Itachi skákal z křoví na dívky, které si to právě kalily z diskoték, zatímco ostatní přistěhovalci vymýšleli plán, jak se dostat do Prahy, kde se měli údajně nacházet oběti teleportu. K jejich smůle už teleport nabýval energie a nezbývalo jim moc času.
,,Co třeba ukrást támhlety podivné povozy?“ navrhl Kiba a všichni souhlasili. Ukradli tedy náklaďák a podle nalezené automapy mířili k cíli.
Oba vkročili do zelené brány a objevili se někde na skalnatém povrchu. Brána se za nimi zavřela a oni byli chyceni do pasti. Na vyvýšeninách, kolem nich se objevila veliká hromada démonu. Byli na takovém malém ostrůvku , kolem do kola je obklopovala neznámá zelená tekutina. Teplota převyšovala 50°C , potili se, teplo je strašně vysilovalo, atmosféra zrovna nebyla na jejich straně. Zelené světlo bylo už tak pronikavé že sluneční brýle jim byli k ničemu.
Tento příběh se odehrává v zimě. Měla jsem takovou divnou náladu a tak vznikla povídka. Děj je na dvou různých místech a odehrává se současně.
Tak jsem napsala další díl.Nevím, moc se mi nezdá.Budu se příště snažit víc.Budu ráda za každý komentář a kritiku. :-)
Ráno se probudil Sasuke jako první. Podíval se na Saie, ale ten ještě spal. Věděl, že Naruto vyspává dlouho a tak klidně vylezl ven. Protáhl se, ale pak ho do očí praštila postava choulící se u druhého stanu. Sasuke zaměřil na Naruta. Přišel blíž, aby viděl jestli spí. Spal, ale klepal se zimou. Chvíli se na Naruta díval, ale pak si šel po svých, protože se Naruto začal probouzet.
Sasukeho deníček
Jsem hrozně roztomilý. Ještě roztomilejší než, kdy byl můj bratr.
Sice si každý myslí, že na svého bratra žárlím, ale mě je to docela šumák jak moc je dobrý.
Bratrovi asi něco přelítlo přes nos, protože vyvraždil celou naší rodinu. Všechno si bere tak osobně. Já mámě říkal ať pořád nedává ke snídani tu brokolici.
Další dílek o něco kratší a snad bude co nejrachleji další.
Malinká baterka svítila a odrážela siluety tváří na plátně stanu.Odkrývala nám pouze části obličeje.Byla to vskutku krásná chvíle.Čekala bych, že to bude nesnesitelné a při pomyšlení, že s ním mám strávit sama tolik času a celou noc, si mi dělala husí kůže.Dlouhou dobu jsme mlčeli a dívali se na sebe tak upřeně a zamyšleně.
„Co se děje ?“pousmál se Sasuke.
„Nic …….. !!!!“
„Na co si myslela ??“vyzvídal.
„Doopravdy na nic.“odvrátila jsem pohled.
