manga_preview
Boruto TBV 07

Uč se dcero...06

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 6. Díl

21:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, U Hamano v bytě.

Hamano otevřela okno a položila si ruce na chladný parapet. Na Ohnivou zemi již padla tma a na nebi se třpytily hvězdy a měsíc v úplňku. Tenhle den byl pro ni zvláštní. Trefila se do terče blízko černé tečky, pak zjistila, že i její dobrá stránka je hodně zkažená, ale co ji nejvíce na tomto dni fascinovalo, byla ta událost se Tsunade. Nikdy na ni vlastně ani tak zlá být nechtěla, ale ona prostě nesnášela ten panovačný typ, jakým disponovala Tsunade. Možná, že jí i záviděla. Trochu…možná…. Ale sotva si to skoro přiznala hned tu myšlenku zapudila. Proč na ni Tsunade byla teď tak hodná a vyléčila jí tu ruku? Natáhla pravou ruku do chladné noční tmy a protáhla na ní všechny svaly. Všechny byly kompletně zahojené a ruka už ani v nejmenším nebolela. Přikrčila ji zase zpět na parapet. Bylo to protože se Tsunade chce, aby byla v dobré formě na trénink, aby se mohla lépe snažit vyhrát? Nebo se mezi nimi opravdu něco zlomilo? Nevěděla. Otázky jí přepadaly jedna podruhé a málokdy přišla odpověď.
Hamano zívla, zadívala se ještě na noční Konohu a pak k budově Hokage, kterou měla dobrý výhled. V oknech se ještě stále svítilo. Hamano se rozhodla , že půjde spát. Dnešek byl vyčerpávající a zítřek s Tsunade nebude určitě o moc lepší.
„Možná jí přece jen dám šanci.“ Zašeptala si sama pro sebe a šla zalehnout.

21:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Kancelář Hokage.

Tsunade již konečně dodělala všechny potřebné listiny ohledně splněných misí. Zavolala Shizune a ta je odnesla do archivu. Tsunade však stále zůstávala v kanceláři. Otočila se na své židli a pohled jí padnul na tmavé tváře vytesané do skály. Pohled jí však padnul na jednu z nich. Na tu první tvář. Na jejího dědečka. Ve spojitosti s tím přišli vzpomínky.

Vzpomínky na tu šťastnou dobu jejího mládí. Na Nawakiho. Jak ráda by na tomto místě viděla jeho nebo Dana. Její mladší bratr. Byly chvíle, kdy ho upřímně řečeno nenáviděla, ale zároveň byly chvíle, kdy se na něj nedokázala zlobit a kdy si užili spousty legrace. Věděla však, že ho vždy chtěla ochránit. To proto měla tuhle sílu. Aby ochránila své přátele, příbuzné, svou rodinu. Ne vždy to dokázala a věděla, jaké to je ztratit někoho blízkého.

V tom si Tsunade vzpomněla, jak jednou trénovala. Měla toho už plné zuby. Zrovna v ten den se jí vůbec nic nedařilo. Přišla po tom dlouhém dni do kanceláře svého dědečka. Byla neprávem na něj rozhořčená. Chovala se asi stejně odmítavě, jako před chvílí k ní Hamano. Třeba je na tom stejně? Pomyslela si. Nicméně se rozhodla, že zítřejší trénink využije k tomu, aby o Hamano zjistila něco víc.

9:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, U Hamano v bytě.

Hamano něco šimralo na víčkách. Pomalu je otevřela a zaplavila ji lavina slunečních paprsků, které do bytu pronikaly oknem. Hamano oči znovu přivřela a opět je otevřela. S námahou se podívala na budík na poličce.
„To je devět hodin? To musí být blbost…“ řekla, ale přimělo ji to vstát. Rozešla se bosa v noční košilce do kuchyně kde byly na stěně hodiny.
„To je vážně devět!!!! Doprčic!!!“ A začal zmatek. Hamano se v cukuletu převlékla a udělala všechny ranní povinnosti a hygienu. Co by jí jinak trvalo tři čtvrtě hodiny teď měla za deset minut. Vypadla z baráku s hlasitým prásknutím dveří, jak hurikán a hnala si to uličkami Konohy. Zběsile odstrkovala lidi překážející jí v běhu a přitom se jim snažila omluvit. Z hlasitým bržděním zastavila u stánku, kde si koupila pečivo.
„Ksó!! Mám zpoždění už dvě hodiny!!!“ A Hamano se hnala ulicemi. „Kam teď?“ Zcela se totiž zamotala v konožských ulicích a ztratila pojem o směru cesty. Naštvaně dokonce začala skřípat zuby a lítala ulicemi, jak splašená veverka s jedinou myslěnkou:
„Tsunade mě zabije!!!“ Mumlala si rozčileně. „Tak může mi někdo říct, kde je ta blbá nemocnice?!“ Rozkřikla se v zoufalství na celou Konohu a všichni lidé otočili své zraky na tu šílenou osobu běhajíc sem a tam a dělajíc si záděry na prstech do krve.
„Ahoj Hamano, slyšel jsem tvůj krásný hlásek, tak jsem se….“
„Naruto! Můžeš mě zavést k nemocnici? Měla jsem tam být už před 2 hod., protože se tam mám setkat s Tsunade, ale zaspala jsem a nějak se tady ztratila.“ Vyhrkla zoufalá Hamano a dívala se na blonďatého genina, sedícího na střeše. Ten se prohrábl ve své hřívě.
„Jo holka tak to ti nezávidím, jestli je to Tsunade tak ta tě zabije…“
„Jo já vím, ale prosím!!“ A zelené oči Hamano se vpíjely do těch Narutových.
„Tak jo. Chytni se mě.“
„Co?!“
„Vlez mi na záda…“
„Co si to k čertu …..!“ Ale zmlkla když viděla, že jí Naruto nastavuje záda a myslí to v dobrém slova smyslu.

„Od nemocnice jsi si zašla teda pěknej kus.“ Řekl Naruto, skákající po střechách domů, s na zádech nalepenou Hamano.
„Prosím, pospěš si…“
„Žádný strach, už jsme tu.“ Řekl jí a přistál s ní na Zemi. Hamano s něj slezla a chtěla mu poděkovat, když v tom jí Naruto vytrhl sáček s pečivem ruky.
„Jo díky to bude stačit…“ Řekl a než se Hamano na něco zmohla byl v tahu. Hamano už se chtěla pustit do řevu na adresu Narutova hulvátství a podobně, když uslyšela rozčílený hlas vycházející z nemocnice.
„Jestli se mi dostane pod ruky, tak ať si mě nepřeje!!“ Řval hlas a Hamano nepotřebovala zjišťovat, komu patří. Už už to chtěla otočit a vzít roha, když jí ta osoba z brutálním pohledem ve tváři zahlédla. Bylo však zcela nesmyslné utíkat.

Tsunade jakmile spatřila Hamano ve tváři zbrunátněla a štrásovala si to přímo k ní s vražednými úmysly. Hamano v sebeobraně před sebe natáhla ruky a začala jimi před Tsunade mávat a koktat zmatené výmluvy. Tsunade si to dokráčela až k Hamano na jejíž tvář dopadl Tsunadin stín. Právě očekávala ne nejhorší. Tsunade však zatnula zuby, zavřela oči a v duchu pomalu počítala do deseti, když oči otevřela odklonila se k Hamano a otočila si to k ní zády.
„Pojď za mnou…“ řekla a Hamano skrčená s rukami před hlavou opatrně otevřela jedno očko. Když zjistila, že ještě žije a nic jí nebolí a stojí na pevné zemi otevřela i to druhé a překvapeně se zadívala na Tsunade, která šla směr nemocnice.
„Tak půjdeš se mnou, nebo tam budeš jen tak stát a radím ti dobře to první!“ Křikla Tsunade a Hamano sebou škubla. Rozběhla se za Tsunade a v bezpečné vzdálenosti cca 2metry jí následovala. Prošli obloukem nemocnice a ocitli se na jakémsi malém nádvoří. Pokračovali dále zelenou alejí a lavečkami. Dokonce tu tekl malý potůček a někteří pacienti spokojeně se slunili na dopoledním sluníčku. Došli až na druhý konec areálu nemocnice a vešli o budovi, která Hamano nikterak nepřipomínal nemocnici. Šli chodbou, která byla na jedné straně prosklená, až vešli do jedné místnosti. Když do ní vstoupili Hamano okamžitě ucítila vůni starých knížek a listin. Náhle ji srdce radostí poskočilo. Milovala tuhle vůni. Místnost byla velká kruhová a bylo zde pět oken, jenž ozařovaly prostor. Po stěnách se táhly regály se starými knížkami a svitky. Sem tam byl nějaký malý stoleček s lampičkou a pohodlným křeslem. Uprostřed místnosti nebylo zhola nic, jen černě namalovaný kruh na parketách a po jeho vnějším obvodu byly svíčky. Od tohoto kruhu vedly nějaké znaky v podobě čar k vnitřnímu kruhu. Tsunade zavřela dveře a Hamano tak vytrhla s obkoukávání místnosti a strhla pozornost na sebe.

„Takže, sedni si tady doprostřed toho kruhu.“ Řekla Hamano a ta se tam usadila. „Pokrč ruce v loktech u boků a dlaně miř ke stropu.“
„Jo, jako ten Budha že?“
„Jo, tak. Až ti řeknu tak zavřeš oči a budeš se soustředit na chakru v tvém těle. Úplně na všechnu. Až ji najdeš probuď ji. Chtěj ji použít, jako při jutsu, ale dostávej ji z celého těla ven. Nech ji kolem sebe vířit.“
„Hmm..to je vše?“
„Ano..“
„A jak poznám, že jsem tu chakru našla?“
„Prostě to poznáš. Takže zavři oči a soustřeď se…“ Hamano poslechla ač nerada. Neměla ráda, když se v blízkosti pohybovala osoba s brutální silou a ona měla mít zavřené oči. Navíc si byla jista, že jí Pátá ten pozdní příchod ještě nějak připomene.

Poznámky: 

Snad se líbilo.

5
Průměr: 5 (23 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele T.a.r.a.n.e.e
Vložil T.a.r.a.n.e.e, So, 2008-08-09 10:45 | Ninja už: 5873 dní, Příspěvků: 1099 | Autor je: Pěstitel rýže

uhm...*mozek šrotuje a není schpnej vymyslet nějakej kludnek komentář*
ehm...no...chm...*dlooouhá chvíoe přemýšlení...*
....SUPER! *ach ano, zase velmi originální a inspirativní komentáře Sticking out tongue *

一度に心の中で本物の願望があります、そしてその願望和津沿いです...そのときあなた和本物の明らかにされていない脳l族をみつける。
"When there is a true desire in your heart and that desire is strong...that is when you find the real strength that even you did not know you had." (Orochimaru-sama)




PS: Ano, to na tom avataru jsem já.

Obrázek uživatele Akitawa
Vložil Akitawa, Ne, 2008-05-25 22:21 | Ninja už: 5810 dní, Příspěvků: 568 | Autor je: Prostý občan

Jj líbilo. Co líbilo je to super. Se těšim na pokráčko=).

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2008-05-25 17:51 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Tak to je pěkné, opravdu Smiling

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele San Inuzuka
Vložil San Inuzuka (bez ověření), Ne, 2008-05-25 17:45 | Ninja už: 19811 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Hej super!!! Těšim se na další! Smiling