Zrození Sanninů - Kapitola první: Konec

Sasuke se opíral o jedno koleno. V ruce zlomenou katanu. Oblečení měl potrhané a na několika místech popálené. Z levého oka mu stékala krev. Přerývaně dýchal.
Pohublý muž s vlasy na ježka a piercingem v nose a rtu v plášti Akatsuki ležel nehybně vedle něho. Další tělo v plášti organizace patřilo obtloustlému muži, který měl opět piercing. Vypadalo to, že se každou chvíli znovu rozběhne, ale z hrudi mu čněly tři kamenné kůly po kterých stékala krev.
Poslední bezvládné tělo leželo u brány do velké podzemní arény. Kdyby tělo mělo hlavu, jeden by řekl, že sedí. Hlava, již zdobil culík a opět piercing, se válela opodál.
Sasuke se konečně postavil na obě nohy. Před ním se válela mrtvola obrovského tříhlavého psa. Sliny z obludných tlam stékaly na zem a vytvářely menší potůčky. Obrovský had byl stále zakousnutý v psově krku.
Konečně přiběhl i Naruto a Sakura.
Sakura měla vlasy ulepené od krve a kulhala na jednu nohu. Podepřená Narutem se dobelhala k Sasukemu. Naruto zrychleně dýchal. Šrámy z poslední přeměny se mu ještě nestihly zacelit. Viděl jenom na jedno oko. Dva zlomené prsty na pravé ruce a několik žeber byly malou daní za zabití ostatních Peinových těl.
„Všichni v pořádku?“ Podíval se Sasuke na své společníky.
„Více méně.“ Sakura se pořád opírala o Naruta. Nechtěla na druhou nohu moc našlapovat.
„Kde je ten poslední?“ Drtil Naruto mezi zuby. Jeho přání bylo vyslyšeno. Vyvolaná zvířata náhle zmizela a na jejich místě stanul on. Pein!
„Ty hajzle! Zaplatíš za všechno co jsi udělal!“ Naruto se chtěl rozeběhnout, ale Sasuke ho včas zarazil rozbitou katanou.
„Musíme spolupracovat jako tým.“ Napomenul ho.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanete tak daleko.“ Kovový hlas projel jejich těly. Byl to hlas nahánějící hrůzu. Takový, který zasévá strach do srdcí všech, kteří ho slyší.
„Opravdu jste mě překvapili. Jste velmi silní, když jste dokázali porazit moje podoby.“ Složil jim poklonu. „Ale dokážete to znovu? Všechna jejich síla se přenesla zpět do mě!“ Pein začal skládat pečetě. Byla to ohromná rychlost za kterou by se nikdo nemusel stydět. I Sasuke si toho všiml příliš pozdě.
„Naruto! Sakuro!“ Zkusil ještě varovat své společníky, ale bylo pozdě.
„Fuuton: Atsugai!“ Zahřměl Pein. Obrovská tlaková vlna odhodila tým sedm. Sasuke se díky Sharinganu stihl vyhnout devastujícím účinkům tohoto jutsu. Naruto však takové štěstí neměl. Aby ochránil Sakuru, schytal pořádný náraz do zad. Chvíli letěl nad troskami zničené arény a poté spadl. Hlavou narazil na jeden z povalujících se kamenů.
„Naruto!“ Uslyšel ještě Sasukeho a Sakuřin hlas před tím než ztratil vědomí.

„Naruto, pospěš si, jdeme pozdě. Kapitán Yamato na nás už čeká dávno u brány.“ Sakura stála pod oknem do Narutova bytu a dovolávala se jeho odchodu.
„Už jdu.“ Naruto vyhodil z okna batoh. Poté vyskočil sám.
„Stejně to bude zase mise kterou by zvládl Sai sám. Tak co kdybychom my dva šli na rande.“ Začervenal se.
„Jsi pořád stejný.“ Zakroutila Sakura hlavou. To již dorazili k bráně vedoucí z Listové.
„Konečně jste tady.“ Usmál se Yamato.
„Sakuro, Naruto.“ Zvedl Sai ruku na pozdrav a založil svůj notýsek zpět do baťohu.
„O naší následující misi vám řeknu za pochodu. Už takhle jdeme pozdě.“ Pokynul jim kapitán rukou. Sakura se podívala na Naruta pohledem „Za všechno můžeš ty!“
Naruto ten pohled cítil, a tak se raději zařadil za Saie.
„Co je tedy naším úkolem?“ Zeptal se po chvíli cesty.
„Je to jednoduchá mise třídy B. Musíme se dostat do Mlžné vesnice a převzít jisté dokumenty od tamního kupce.“
„Do Mlžné?“ Sakura si vzpomněla na Hakua a Momochi Zabuzu. „Ale tam přece…“
„Klid Sakuro. Naše vesnice má s jejich velmi dobré vztahy a je dlouhé období míru. Neočekávám žádný boj. Tahle mise je třídy B jenom díky ceně kterou nám kupec sám navrhl.“
„Takže nehrozí žádné nebezpečí?“ Zeptal se Naruto.
„Ne, žádné.“
„Ach.“ Naruto se zatvářil velice sklesle. Už dlouho žádná mise, kde by se dalo bojovat.
„Je pro mě překvapení, že nás Tsunade pouští tak daleko od vesnice.“ Prolomil Sai mlčení po chvíli cestování.
„He?“ Otočil se na něj Naruto.
„Neber si to nějak zle Naruto, ale všichni víme, že po tobě jdou Akatsuki. Ano, poslední dobou po nich nejsou žádné stopy, ale neměli bysme být přece tak lehkovážní. Měli bysme zůstávat pořád na pozoru.“ Snažil se Sai vysvětlit svoje obavy.
„Neboj se Saii. Pro všechny případy jsem tu přece já a vy tři už nejste dávno Genini.“
Jakmile to kapitán Yamato dořekl, musel se opravit: „Promiň, Naruto, máš sice pořád hodnost Genin, ale podle mě už jsi Jounin jako já.“
To Narutovi očividně zvedlo náladu.
„Jounin.“ Pomyslel si a usmál se.
„Jounin? Proboha, teď to s ním bude k nevydržení.“ Sakury druhé já se nenechalo jen tak umlčet.

„Zítra bysme měli dorazit na místo určené kupcem.“ Yamato odložil misku s jídlem a opřel se o stěnu vyvolaného dřevěného sídla. Mokuton je skvělá věc. Zvlášť při cestování je praktická.
„Sakuro?“ Sai vyšel na balkón, kde se Sakura dívala na hvězdy. Byla krásná letní noc a na obloze nebyl ani mráček. Měsíc osvětlovat les a jeho okolí.
„Saii? Co se děje?“ Otočila se.
„Zůstaň prosím tak. Chtěl bych si tě namalovat.“ Sedl si na konec balkonu a dal se do kreslení.
„Jak to jenom pojmenovat?“ Lámal si po hodině kreslení hlavu. Sakura se nad ním skláněla a dívala na obrázek co namaloval. Byl jako živý.
„Hrůza noci.“ Zvolal Sai a usmál se na Sakuru. Facka, kterou dostal, ho bolela ještě další den.

„Sasuke…“ Položila mu ruku na rameno a pomalu jela k jeho hrudi. Bříšky prstů mu přejížděla kolem krku a sjížděla pomalu dolů. V tom se zastavila. Ta chakra! Jeho už tak dost zlověstná chakra se začala měnit. Černé fleky se Sasukemu začaly plazit po těle. To bylo jasné znamení, že toho má nechat. Rychle od něj odskočila, ale narazila do Suigetsa, který se objevil za ní.
„Víš, že nemá rád, když ho někdo ruší.“ Chytil jí za předloktí a pomalu otočil k sobě.
„Nešahej na mě!“ Karin vřískla a kopla Suigetsa do rozkroku.
„Dost.“ Promluvil Sasuke tiše. Nechtěl žádné rozepře. Ne tady. Jeden ze starobylých chrámů klanu Uchiha!