Typ

Čtyři lidé byli oproti takové stavbě úplně titěrní.
Stáli proti zlaté pyramidě, která tam ještě včera vůbec nestála.
Pyšnila se zlatým povrchem a na špičce se stříbřitě leskla.
Přistoupili blíž a jak to udělali, tak z ní vyšla postava, která je přivítala slovy:
„Vítejte, je mi ctí poznat dva lidi ze čtyř, kteří splnili všechny zadané úkoly od Temné Brány a další dva, ty znám pouze z vyprávění. Velký bratr kazekageho a velitel vesnice. Tak, prosím, vstupte.“

Ztrestejte mě všemi tresty, které vás napadnou, ale já nevěděla kam dřív skočit XD No je toto možné, člověk si jede na týden odpočinout do teplých krajin, pak přijede do -5 stupňů celsia, doma musí uklízet a ve škole po něm chcou každej den aspoň dvě písemky ´na dopsání´ XD No, nikdy více přátelé Poněvadž mám ode dneška volno ano, tím se můžu chlubit jako poctivá středoškolačka, tak sem si sedla a na férovku to dopsala, poněvadž absťák, sem měla už i já XD Snad mi bude odpuštěno *angelface* Tož s chutí do čtení ;)

Kisame byl tak sám... Itachi si ho vůbec nevšímal. A pak ho to napadlo!
,,Koupím si něco, co mě může vždy potěšit,‘‘ řekl si Kisame.
Šel do zverimexu. Ihned se přemístil do oddělení, kde byli vodní zvířátka.
,,Tuhle hnusnou želvu bych teď a tady přeseknul svojí milovanou samehadou,‘‘ odsekl se zuřivým pohledem Kisame. Na druhé straně viděl nějakou rybičku.

Dívenku začali lechtat ranní paprsky, neprobouzela se. Neskutečně ji bolela hlava, celé tělo ji bolelo. Nedokázala uskutečnit jediný pohyb. Slunce začalo být mnohem víc otravnější než kdykoli jindy. Zamžourala, z posledních sil si zakryla oči rukou, jen aby unikla. Pomohlo to, ale nedokázala se ubránit, té skutečné bolesti hlavy. Takovouhle kocovinu v životě nezažila.
Musela to včera moc přehnat s pitím, ale stále si nemohla vzpomenout jak se dostala domů. Vzpomněla si na mámu, na hádku. Přehnala to, neměla utíkat, měla ji spíš pochopit.

Seděla jsem tiše v nemocničním pokoji, do kterého zářil měsíc. Bylo to pár hodin co jsme se vrátili a podali hlášení Hokage-sama.
Všichni byli úspěšně ošetřeni a nikdo neutrpěl žádné vážnější následky. Jen já jsem seděla se sklopenou hlavou a dívala se na obvázané Narutovo spící tělo. Byly to už čtyři hodiny co jsem se z pokoje nehla pro případ, že by se snad probral, i když tak brzo to bylo nepravděpodobné.
Slyšela jsem otevření dveří, ale neohlédla jsem se. Bylo mi fuk kdo zrovna přišel nebo co chtěl.

„Jashin!“ uniklo Narutovi. Patejl, který stál vedle Naruta, koukal na Jashina a vůbec netušil o jakého týpka jde.
„V celé své kráse!“ potvrdil Jashin a koukal se na ty dva s pohledem, který říkal, že by je spíš rád viděl mrtvé.
„Tak to už je mi jasné proč se objevil Pein. On ho zase oživil.“ zamyslel se Naruto.
„Dost jsem se bavil. Tolika obětí. Jenže měly být na vaší straně!“ zařval Jashin, až to s Narutem málem seklo.

Celá místnost opět ztichla. Všichni věděli, že Shikamaru má pravdu. Kdyby jim řekl, že Naruto zmizel někde na severu, tak by všeho nechali a šly ho hledat.
„Kdy máme vyrazit?“ přerušil ticho Kakashi.
„Co možná nejdřív. Musíme vědět na čem jsme. Jestli nám pomohou, a nebo ne….“ odpověděl mu Shikamaru.
„Rozumím. Týme sedm, za dvacet minut se sejdeme u brány. Rozchod!“ rozkázal Kakashi a zůstal s Hokagem sám v místnosti.

14. kapitola : Víťazstvo alebo prehra?

Vystriekla krv.
Zasiahol ho do ramena. Druhý chytil a poslal späť. Nemal na výber.
„Vietor je silnejší ako blesk.“ zakričal tak, aby ho počul aj Kakashi.
Urobil pár pečatí a okolo tela sa mu vytvoril veterný plášť.
Kakashiho shurikeny nemali šancu. Vietor ich rozsekal na malé kúsočky.
Kakashi uvoľnil techniku a prestal hádzať shurikeny. Prekvapilo ho, že Naruto udrží dve techniky naraz.
Naruto uvoľnil vodnú stenu a následné aj veterný plášť.

,,Kabuto – san, podívej se, to je ale nádherný východ slunce!” zastavila se náhle Natsuki a vystavila tvář paprskům ranního slunce, které začaly ozařovat krajinu.
,,Natsuki – sama, musíme pokračovat. Jsme těsně za hranicemi a může nám hrozit nebezpečí,” varoval ji Kabuto.
,,Ještě chviličku! Vždyť je teprve ráno a slunce už je tak teplé!” rozpřáhla ruce a zavřela oči, s jejími vlasy si pohrával lehounký vánek.
,,Musíme pokračovat!”

Jak spolu bojovaly Hinata a Zetsu to začalo být vážné, Hinata dostávala od něj dost zabrat. Po chvilce si to všimnul Naruto a pravě když se otočil aby viděl jak je na tom jeho milovaná, všimnul si že jí vážně zranil a že moc dlouho se mu už neubrání.
V tom si Tobi sednul na větev a řekl mu.
„Nejdeš pomoct svoji přítelkyni? Vypadá to ze dostává pořádně zabrat.“ Naruta to naštvalo a rozběhl se ji na pomoc. V poslední chvíli se před ní postavil a zastavil několik přímo na ni letících kunayu.

Jednoho krásného dne se tým 7 rozhodl, že půjdou do vedlejšího města. Samozřejmě Sasukemu se ten nápad nelíbil, ale nechal se přemluvit od Naruta. Sakura se ještě upravovala, Naruto dojídal svůj 10-ti denní prošlý Ramen a Sasuke koukal do blba. Všichni tři se pak sešli před hlavní bránou, jak se domluvili. Vyšli z vesnice a šli po lesní cestě. Každou vteřinu Sakura otáčela hlavu za Sasukem. To samý Naruto akorát na Sakuru. A Sasuke? Ten se koukal na veverky. Cestou bylo ticho, dokavaď Naruto nevykřikl:
"ÁÁÁ! Koukejte! Jelen!"

,,Proč?!" Zakřičela Sakura. ,,Proč vždy když někoho miluji, on mě nechce! Ne tohle je jen genjutsu, musim se toho zbavit! Jsou to jen představy!" Představa se rozplynula a zase se změnila. Teď tam stála i ona. Byli tam všichni tři. Byli malí. Ona potají sledovala Sasukeho a jí zase sledoval Naruto. Ona ale myslela jen jen na jediného. Teď jí došlo jak se k Narutovi chovala. To už na ni bylo moc a zhroutila se.

,, Koukám, že jsme udělali dobře, když jsme Sasukeho odvedli pryč. Mezi takovými břídili by jeho talent zanikl." Prohlásil Kabuto v mezi boje.

Jj je to tu trochu dýl než jsem původně plánoval, ale co se dá dělat!
Tak je teda tady v pořadí už třetí díl téhle série. Snad nebude nejhorší a zalíbí se! Itadakimasu všem!

03-Silnější než Biju!

„Ten pták!? Nejenom, že na mě působí jeho horko. Ten Fénix částečně vysává mou čakru. I proto jsem zřejmě teď tak slabý!“ Přemýšlel Naruto.
Ale na to už bylo příliš pozdě. Na všechno bylo už příliš pozdě!

Kyuubi a Temní Archandělé

Kiba utíkal co nejrychleji mohl s Hinatou v náručí do nemocnice.

Když byl kousek od Koniny, dopadly na něj a Hinatu první paprsky měsíce a vtom okamžiku Kiba pustil Hinatu a byl odhozen hodně daleko a z Hinaty začala vylézat rudá chakra, která se začala formovat vedle ní.

Minato se zastavil na střeše a rozhlédl se, pak se usmál a vyrazil směrem z Konohy.

Chodba neustále směřovala hlouběji. Každým krokem, který je vedl blíž k jejich cíli, se dvěma shinobi dýchalo čím dál hůř. Kapičky potu se jim perlily na proměněných tvářích a kdyby neměli sílu démonů, brzo by padli do rukou nepřátel. Na stěnách chodby byly v nepravidelných vzdálenostech rozmístěny malé louče, které vrhaly na už tak pochmurnou scénu ještě děsivější atmosféru. Zem byla pokryta slizkými kalužemi vody, které jim pleskaly pod nohama, tichá chůze byla prakticky nemožná.

2.kapitola - Na stopě
Pršelo již několik hodin a skupina lidí procházelo liduprázdnou cestou vesnicí. Skupinka se pohybovala rychle a obezřetně. V těchto dobách nebylo kam se schovat.
Všichni byli zahaleni kápěmi , nebylo jim vidět do obličeje. Obyčejní lidé se jich báli, ačkoliv v téhle vesnici byli jediní, kteří ovládali techniky.
„Kapitáne Nibori, tady je poslední stopa.“ Prohlásila náhle osoba.
„Tady?“ podivil se typicky mužský hlas.
„Ano.“ Přikývla opět stejná postava.

Tři měsíce už uplynuli a Reina se začala zakulacovat. Itachi byl celé ty tři měsíce s ní. Všichni jí obskakovali a Reině to vadilo. Každý den plynul pro Reinu strašně pomalu. Seděla na posteli a četla různé knížky a vyprávění od ostatních. Poslechla si dokonce kázání o Jashinovi.
„Jakže se ten tvůj bůh vlastně jmenuje, Hidane?“ zeptala se ho Reina jednou.
„Jmenuje se Jashin..ty neznabohu..proč to chceš vědět?“ podíval se na ní zamračeně.

Sakura ležela v trávě,která jen kvetla sedmikráskami. Měla zavřené oči, užívala si paprsky, které jí byli velmi příjemné. Vzpomínala na den kdy Sasuke odešel. Bylo to přesně před pěti lety, když jim bylo dvanáct let. Celý den si probírala minutu po minutě. Rozesmutněla se. Vzpomněla si na tu chvíli, kdy mu vyznala lásku a on odešel. Po tváři jí stekla slza.
,,Sakuróó, jdeme na trénink honem!!! Sasuke a Kakashi už čekají.“ Volal na ni Naruto.
,,Jo už jdu.“

„Hele, já jen byla by jich škoda. A navíc o nich rozhoduju já.“ řekl Kankuro.
„Kankuro uvědom si prosím!!! Jestli jednu neobětuješ, tak se z tadyma nikdy nedostaneme. A tomu chlapovi venku určitě brzo dojde trpělivost, vejde sem a je po nás... No po tobě možná ne, ale po mně jo!!!“ křičela Temari na Kankura. Bylo jí jasné, že to je marné a zkoušela vymyslet něco jiného.

"Hehehehe, nepovedal som ti už, že mňa neporazíš?" povedal Sasuke.
"Sasuke! Ber ma ako rovnomerného, nie som o nič menej ako si ty!" povedal Naruto.
"Ty? Ty nie si nič, len troska, čo by nedokazala nič, keby v sebe nemala Kyuubiho"
"A ty? Ty si čo, len sa živíš silou od Orochimara!" skričal Naruto.
"Ty to nechápeš..." povedal Sasuke.
"Áno, chceš sa pomstit Itachimu, ale keď sme ťa teraz mali znovu zachrániť, prečo, prečo..."
"...si ublížil Sakure ktorá za nič nemôže?" opýtal sa Naruto.
Narutovi vyhŕkli slzy z očí.