Aishiteru 7

Světlo měsíce jemně ozařovalo temnou krajinu, kterou se rozléhalo naprosté ticho. Ticho narušili až tři mladí lidé, kteří se hnali do houstnoucí tmy místního lesa. Naruto běžel jako první a Sakura s Nejim se s ním snažili držet krok. Nevěděl, jakým směrem utíká, ale věřil, že je Hinata blízko. Světlá ruka ho pevně chytila za zápěstí a on zpomalil. Otočil se. „Nevíš kam běžíš. Zastav a já jí zatím najdu,“ řekl Neji a aktivoval svůj Byakugan. Chvíli se soustředil a Naruto ho pozorně sledoval. Měl pocit, že to trvá věčně a on moc dobře věděl, že si musí pospíšit. Netrpělivě přešlapoval z jedné nohy na druhou. Sakura si všimla jeho nervozity. „Vidím tři lidi přibližně tímhle směrem,“ ukázal Neji na východ. „Vypadá to, že nikdo není zraněný a utábořili se přes noc,“ dořekl, ale Naruto se už dávno rozběhl směrem k východu.
Utíkal jak nejrychleji dovedl a soustředěně se díval před sebe. Doufal, že uvidí ohniště, nebo cokoli, co by ho zavedlo k únoscům. Po pár minutách ticha se ozvala Sakura: „Tam,“ ukázala a Naruto konečně spatřil tlumené světlo ohniště. Zpomalili a potichu se připlížili blíž.
U ohně seděli dva muži. Jeden z nich byl velký hromotluk s kamennou tváří a nepřítomným výrazem, který nasvědčoval tomu, že nejde o mozek téhle dvojice. Druhý muž byl vysoký a štíhlý. Jeho oči připomínaly zářivé smaragdy a tenké rty se křivily do arogantního úsměvu. Oba dva byli zahalení do černého pláště, nešlo ale o pláště Akatsuki. U toho vysokého ležela černá katana. Toho si ale Naruto nevšímal. Jediné, o co se snažil, bylo najít Hinatu. Přizavřenýma očima sledoval okolí, až jí konečně uviděl. Seděla opřená o velký dub, ruce měla svázané a pohled vyděšený. Narutovi se ulevilo, protože byla živá a zdravá. Chvíli se na ní díval, ale potom ho vrátil do reality Sakuřin hlas.
„Musíme vymyslet plán,“ špitla a stále pošilhávala po únoscích. Ti dál klidně seděli a o něčem diskutovali. „Nejsou připravení, takže máme velkou výhodu. Navrhuju, abychom se rozdělili. Já si vezmu na starost toho tlustýho, Naruto toho dlouhána a ty odvedeš Hinatu do bezpečí. Obě dvě se držte dál, ale buď připravená zasáhnout, kdyby se něco nepovedlo,“ rozdal Neji instrukce a Naruto se Sakurou souhlasili.
Připravili se k boji a čekali na znamení. Neji se podíval na Naruta a potom na Sakuru. Rukou jim dal znamení, že můžou útočit. Naruto vyskočil z křoví a hnal se na protivníka. „Kage bushin no jutsu!“ zakřičel Naruto a utvořil tři dokonalé klony. Hromotluk se prudce otočil, ale to už tu byl Neji, aby se o něj postaral.
Ten dlouhán seděl dál a pozoroval oheň. Jeho klidné chování Naruta překvapilo, ale napadlo ho, že s ním takhle nemusí mít dost práce. Už se chystal seznámit svou podrážku s jeho hlavou, ale dlouhán rychle zvedl ruku se svojí katanou a zabránil Narutovi v útoku. Teprve teď se otočil a podíval se Narutovi do očí. Naruta pro změnu uchvátil protivníkův meč. Celý jeho meč totiž obklopila čakra stejné barvy jako smaragdové oči, kterými teď probodával Naruta. Dlouhán využil jeho nepozornosti a prudce mávl mečem. Nejdřív zlikvidoval jeho klony a teď se chystal z Naruta udělat dva. Naruto ale rychle uhnul čepeli meče a zaujal obraný postoj. Meč ho sice minul o několik centimetrů, ale na jeho paži se objevila rudá krev. Chvíli zíral na svou zkrvavenou ruku a snažil se přijít na to, kde udělal chybu.
Neji se zatím vypořádal s jeho komplicem, který se ukázal jako neúnavná mlátička. Teď jen sledoval Naruta a jeho protivníka. I Sakura už zvládla vysvobodit zajatou Hinatu a teď se obě přidaly k Nejimu. Všichni tři čekali, co se bude dít.
Dlouhán byl potěšen tím, že své protivníky překvapil a zachechtal se. „Dovol mi, abych se představil. Jmenuji se Emerarudo a jsem neporazitelný.“