Návrat - Part 7

Všichni se dívali jak obě části čelenky pomalu padají k zemi. Na chvíli nastalo hrobové ticho, a teprve pak se Naruto rozzuřil. „Podívej se, co jsi udělala!“ křičel se z plných plic. „To jsem nechtěla. Vážně,“ hájila se Sakura, ale Naruto ji vůbec neposlouchal. Kdyby to viděl někdo, kdo by nevěděl, jak moc ta čelenka pro Naruta znamenala, myslel by si, že oplakává člena rodiny. Přinejmenším.

Hinata se zamračila. „To jsi vážně přehnala Sakuro,“ ozvala se hlasitěji a rázněji než měla normálně ve zvyku. „Jako bys nevěděla, jak je to pro něj důležité. Když už ho musíš mlátit, což mi mimochodem taky přijde trochu nelogické, když je to tvůj týmový partner, tak máš mířit jinam, ne?“

Kiba, Naruto a Sakura na ni vyjeveně zírali. Ani ne tak kvůli tomu, co řekla, spíš kvůli tomu, že vůbec něco řekla. Hinata si to pravděpodobně uvědomila, protože zrudla a snažila se co nejnenápadněji schovat za Kasumi a Kushinu, které tomu jen přihlížely.

„Vážně byla čelenka tak důležitá?“ zeptala se Kasumi. Naruto kývl. „Byla. Neustále mi připomínala, že když budu chtít, můžu uskutečnit jakýkoliv svůj sen. Kdysi dávno totiž byli lidé, kteří nevěřili, že se můžu stát ninjou. A tahle páska jim ukázala, že se mílili.“ Při těch slovech se Kiba nervózně zavrtěl.

„Ale to už je fakt dávno,“ poznamenal. „Teď patříš k těm nejlepším z nás!“ Naruto se smutně usmál. Asi ho to opravdu vzalo, pomyslela si Kushina, když se podívala na jeho smutnou tvář. Ruka jí mimoděk sjela do zadní kapsy, kde sevřela svůj největší poklad. Vzápětí jí bylo jasné, co udělá.

„Když se tvoje páska rozbila, proč si nevezmeš tuhle?“ navrhla a podávala Narutovi tu, kterou před chvílí vytáhla ze zadní kapsy. Chránič se znakem listové vesnice byl připevněn na tmavě modré až černé pásce, která byla trochu ošoupaná. pravděpodobně po předchozím majiteli.

„Já myslela, že jste ze země Vodopádů,“ podivila se Sakura, když pásku uviděla. „Taky že jsem,“ usmála se Kushina. „A to jste chodící drogerie nebo co? Já jen, že není zrovna běžný, aby s sebou někdo tahal pásky jiných vesnic,“ vykulila oči Kasumi.

„To asi ne,“ souhlasila Kushina a pevně sevřela tu pásku. „Ale tahle páska je výjimečná. Hodně pro mě znamená. Patřila člověku, na kterém mi hodně záleželo. Vlastně... patřila tvému otci,“ řekla a podívala se na Naruta, o kterého se neúspěšně pokusila srdeční choroba zvaná infarkt.

„Co prosím?“ ozvala se Hinata, která byla první ze všech schopná zavřít údivem otevřená ústa. Ostatní tam jen tak stáli a zírali. Kushina se ošila. „Říkám, že tahle čelenka patřila Narutovu otci. Myslím, že je na čase, aby si jí teď vzal on.“

„Vy jste znala mého otce?“ zeptal se konečně Naruto. Kushina uhnula pohledem. „Ano znala. Ale nečekej, že ti o něm něco budu povídat.“ „Proč ne?“ oponovala jí Sakura. „Má na to právo!“ „Jasně!“ souhlasil Kiba a i Kasumi a Hinata vypadaly, že souhlasí.

„ A dost!“ křikla Kushina překvapivě ostrým hlasem. Hinata si povšimla, že se dokonce malinko třese. Kushina se otočila k Narutovi zády. „Copak to nechápeš? Vždycky tu byl důvod, proč o něm nikdo nemluvil. Ani o tvojí matce. Nebo sis snad myslel, že je nikdo neznal?“ Bolestně se zasmála.

„Znala je spousta lidí. Někteří to sice opravdu nevědí, ale je tu dost takových, kteří to před tebou tajili.“ Naruto lapal po dechu. „Kdo.. kdo to ještě ví?“ „Nevím jestli bych ti to měla říkat, ale budiž. Tsunade, Jiraiya, Kakashi, Třetí Hokage, ... a možná i další. Ale Kakashi a Jirayia byli tvému otci z těch všech nejbližší.“

„Kakashi sensei?“ vykulila oči Sakura. Kushina byla rozčilená a vypadalo to, že řekla víc než ve skutečnosti chtěla. Naruto se díval do země. „Promiň, neměla jsem to říkat, ale sám si to chtěl slyšet,“ omlouvala se Kushina, která se už uklidnila a vložila mu pásku do ruky.

Naruto se ani nehnul. Kushina mu věnovala smutný pohled a obrátila se k ostatním. „Půjdu se podívat, kudy bude nejlépe zítra vyrazit. Za chvíli jsem zpátky,“ oznámila a ztratila se v lese. Sakura si vyměnila s Kibou pohled a následovala Kushinu, coby její momentální ochránce.

Po Sakuřině odchodu se chtěly všechny zraky obrátit k Narutovi, ale... Naruto byl pryč. „Áááá kam to zase šel?“ rozčiloval se Kiba, kterého silně znepokojovalo, že se jim tým pomalu rozpadá. „Nevím,“ odpověděla cellem nevzrušeně Kasumi. „Asi chce být chvilku sám nebo na nás hodil bobek, ale neboj možná se přeci jen vrátí.“

Kibu dopálil nezájem, který zaslechl v dívčině hlasu. „Hele mohlo by se mu něco stát! Možná sis nevšimla, ale nebyl zrovna v nejlepší náladě!“ Kiba narážel na Narutovu poslední misi, kdy se přímo před očima celého týmu proměnil v malou Kyuubi. Bylo to děsivé. On ani Hinata nevěřili vlastním očím. Nebýt kapitána Yamata, co byl s nimi, tak by ... Ne Kiba vůbec nechtěl myslet na to, co by se bývalo mohlo stát.

Kasumi mu věnovala ironický pohled. „A ty jsi jeho chůva nebo co?“ Zatímco se Kiba a Kasumi hádali, Hinata se potichu vytratila. Stejně jako Kiba měla o Naruta strach. Nikdy si totiž úplně nevymaže s z paměti tu bolest, co viděla v jeho očích. V tu chvíli pochopila, proč musel jako dítě tak trpět.

Nemusela ho hledat dlouho. Seděl na jenom srázu a díval se na západ slunce. Pásku přitom tiše tiskl v dlani. Když si Hinata sedla vedle něj (dost daleko, aby se nemusela červenat) ani se neotočil.

„Na... Naruto,“ začala, ale hrdina jejího srdce ji ani nenechal domluvit. „Proč? Proč? Nechápu to. Celá ta léta jsem se tvářil, že to nevidím. Že když o tom nebudu mluvit, bude všechno v pořádku. Zvykl jsem si, že nemám rodinu. Ale teď se odnikud vynoří bláznivá sestřenice a ještě bláznivější ženská, která tvrdí, že znala moje rodiče, ale nechce mi o nich nic říct! Co je tohle za spravedlnost? Sakra!“ vykřikl Naruto a uhodil pěstí do země.

Hinata mlčela. Chtěla mu pomoci, ale nemohla přijít na to jak. Tak se jen seděla a sdílela s ním nádherný západ slunce, který ozářil krajinu pod nimi načervenalým světlem.

To be continued

Takže doufám, že se vám to bude líbit a slibuju, že budu dělat, co budu moct, abyste do dalšího pokračování nemuseli tak trpět.