Růže ...skrytý posel andělů 12

Tam odkaď Kabuto vyletěl vyletí koule ještě větší než Riky. Letí pomalu, ale něco v nás nám zabraňuje uhnout. Před koulí je ještě nějaká auro která mě odmrští a já dopadnu na zem. Pootevřu oči a vidím už jen to jak se koule mění v obrovské kopí a prochází skrz Riku.
„Nééééééééééééé.“ Zaječíma vyletím ze země a běžím k tomu místu. Rika leží a její modré vlasy jsou zbarveny jako to světlo – na zlato. To byla Zlatá rána! Nic jiného to ani být nemohlo. Přikleknu k ní a začnu brečet, Rika se pohne.
„Řekni Kibovy že ho miluji...“ a vydechne naposled. Zakřičím a nenávistně vstanu... otočím se a spatřím Kabuta.
„Nedokázala si ochránit kamarádku.“ Řekne Kabuto a přijde až ke mě, mávnutím strany mě odhodí stranou a otočí Riku na břicho, strhne jí tričko ze zad.
„Ty úchyláku.“ Zaječím ale pomalu zjišťuji že to udělal z jiného důvodu. Rice se na zádech jasně rýsuje znak . Přiblížím se, to je pečeť... Takže ona byla ta druhá a Orochimaru má obrovskou moc! Podívám se na Kabuta.
„Chie, je mi tě líto, ale musíš teď trpět, to je Orochimarovo pomsta.Začne to kamarádkou, skončí láskou!A víš co?Ani mi tě líto není.“ Řekne a chladně se zasměje. V očích mi hoří plamínky nenávisti...chci zabíjet, musím zabíjet!NE chci zabít jeho! Vstanu a strhnu ze sebe normální oblečení, strhnu i šátek a znovu povstanu!Jako Chie Beloved – Milovaná.
„To jsi přehnal a poneseš za to následky.“ Vykřiknu a vezmu do ruky růži. Ale v Kabutovo očích čtu jen posměch, žádný strach.
„Milá Beloved... nyní poznáš mojí moc!“ řekne a udělá nějaké znamení a vykřikne podivné latinské slovo. Rozhlížím se...svět kolem mě se rozplývá, všechno kolem mě mizí a v rozšiřujícím se bílém světle. Cítím že se docela bojím...světlo už je všude kolem, ale v tom uvidím v dáli rozšiřující se strom, světlý strom..bílé světlo upadá a já zjistím že jsem v jeskyni s bílým stromem.
Voda je průhledná a nějaké světla svítí na bílý strom. Na vodě stojí Kabuto.
„Vítej Beloved, jsi v jiné dimenzi, v mém světě.“ Řekne a zasměje se stejným hlasem jako Orochimaru. Strnu a pomalu se rozejdu blíž k němu. Rozhlížím se, je to tu tak magické. Sáhnu si na znak a ten okamžitě zazáří, v tom mi ale spadne pramen mích vlasů do obličeje, chci je odhodit, ale všimnu si že jsou mezi ně vpletený bílé... Udiveně se podívám na Kabuta.
„Beloved, používáním chakry na tomto místě se ti ubírá životní síla...“ řekne na vysvětlenou a já si znamení zase zavážu. Kabuto ale očividně neskončil.
„Docela si mi přirostla k srdci, jen se dívej co vše jsme prožili...“ řekne a rukou nakresli ve vzduchu kruh, který se změní na něco jako zrcadlo. Dívám se do něj a vidím v něm všechny naše společné chvilku, ale také mojí minulost, mé dětství! Vše co jsem chtěla zapomenout. Už ani nepotřebuji zrcadlo, všechny mé vzpomínky jsou zpátky. Kleknu si na vodu a dívám se dolů... místo dna vidím tváře svých blízkých...ale mihne se mezi nimi i jiná tvář. Nedokážu si vzpomenout jaká.
„Sakra co jsi to udělal?Proč vzpomínám na ty kteří nežijí...z mé minulosti a ty z přítomnosti neznám.“ Vykřiknu a hrábnu rukou do vody. Prudce vstanu a čekám na jeho odpověď.
„Proč?Protože tě chci zpátky, chci aby si žila se mnou!“ vykřikne a přiblíží se ke mě. Ucouvnu, proč ho nedokážu zabít?
„Vidíš? Chvíli žiješ se vesnici a hned je z tebe jiný člověk!“ řekne a já se zamračím.
„A co jsi čekal? Co mám podle tebe být?“
„Tohle“ řekne Kabuto a v zrcadle s objeví dívka jak běží mezí zmrzlými květy k vesnici ukrytou v mracích. Směje se, ale jde z ní cítit Smrt. Potom se objeví jiná, stejná ale přesto jiná. Je obyčejná, vlasy v culíku, běžné oblečení...pryč je ta Smrtící květina. Až teď si to uvědomím, vše byla jen přetvářka...mým Osudem je být někdo jiný. Skloním hlavu.
„Máš pravdu...ale já se k tobě nevrátím...jediný co se vrátí je Chie Beloved – Smrtící Láska.“ Vykřiknu a ignoruji podivný pocit v celém těle při vyvolání své květiny. Kabuto se zasměje..ale nezní to moc přesvědčivě.
„Okamžitě toho nech, zabiješ se!“ křikne na mě ale já neposlouchám, cítím jak mi ubývají síly a já stále vyvolávám sílu z celého těla...všechnu co mám a vložím o jedné vůně která pomalu prostupuje místností... Kabutovy se zkřiví obličej. Co se děje potom už nevím protože mám před očima bílo....
Probudím se a je ještě stále noc. Rychle vstanu a rozhlídnu se. Jediný co vidím je prázdná vesnice. Vstanu a rozhlídnu se... pak se podívám na sebe, už nemám šaty ale pravý ninja oblek a vedle mě leží na zemi papír ve vzkazem

Chie, tvá vůně mě překvapila.I přes mojí snahu jsi vytvořila vůni Smrti, jen o vlásek jsem jí unikl. Poznal jsem, že k sobě nepatříme, vrátil jsem ti všechny vzpomínky na přítomnost a daroval oblečení.Budeš ho potřebovat v souboji s Orochimarem. Rychle utíkej k Lesu Mrtvých..tam ho najdeš.
S láskou Kabuto

Byla jsem překvapená...hodně překvapená. I když jsem stále k němu cítila nenávist kvůli Rice, bylo to od něj milé. Ale musela jsem ho poslechnout. Rychle jsem vyskočila na nejbližší střechu a nejkratší cestou běžela rovnou k Lesu... Nevnímala jsem okolní svět, prostě jsem běžela jak nejrychleji jsem mohla. Musela jsem přiběhnout včas. Skákala jsem ze střechy na střechu a dívala s upřeně k blížícímu se lesu. Přiběhla jsem až k němu a hned vlezla dovnitř, schovala se za křoví a v tom jsem zaregistrovala hovor.
„Nech jí na pokoji, už ti nepatří.“
„Patří a vždy patřila!“
„Je má.“
„Rychle sis jí přivlastnil.“
„Necháš jí na pokoji.“
“Nenechám a ty mi v tom nezabráníš, se silou kterou mám mě neporazí nikdo – Chacha.“ Poté hovor utichne a je ticho. Vylezla jsem s křoví.
„Ale copak jsi v křovíčku dělala?A tak sama?“ zeptá se mě někdo a ten někdo je Orochimaru. Potom se objeví i Itachi.
„Si dělala dobře když jí Neji neumí uspokojit.“ Blbec!!!! Nejdřív mě chrání a teď má zas kecy.
„A to má jako znamenat co?Si úplně vypatlaném dement. Co teda jako měla znamenat ty kecy před chvilkou?“ zeptám se naštvaně a ignoruji vedle stojícího Orochimara kterého naše hádka očividně velice zajímá soudě podle pohybu prstu v jeho hnusným nose.
„Ježiši, můžeš toho nechat?Prostě nechci aby si tě vzal, protože Neji by byl přece smutnej.... ta panna už mu prý nestačí a ty ses francouzsky údajně naučila rychle.“ Vypálí a náležitě si to vychutnává.
„Debile, s Nejim je asi konec.“ Řeknu a vlastně to zjistím až když to dořeknu že je konec.
„Ale copak? Proč takový obrat ?“ zeptá se Itachi a jde vidět že mi jako vůbec nevěří.
„Protože jsem to pochopila...víš já..já..tě.“ chci mu to říct ale naše slova se začínají protínat.
„Co já tebe.“
„Ale já tě.“
„Já tebe ale.“
„No ale já tě.“
„Já vím že mě.“
„Co víš že mě?“
„No že tě...“
„Co.“
„Tamto.“
„Co tamto?“ Fakt rozhovor na úrovni...
„Chie já tě mi- ´´ nedořekne protože se splní má nejděsivější noční můra. Itachi vytřeští oči a pak se jeho oči zakalí.
„Co se děje , Itachi?“ vykřiknu ale v půli kroku k němu se zastavím..z úst mu steče pramínek krve, jeho krve. Zastavím se a nemůžu tomu uvěřit Itachi se naposled usměje a poté padá.ten pád trvá skoro věčnost...kleknu si k němu a položím si jeho hlavu na klín. Itachi vypadá jako kdyby chtěl něco říct.
„Mlč... slova tě vysilují.“ Řeknu, ale Itachi mě neposlechne.
„Chie, víš tenkrát v lese jsem ti lhal...“
„V čem?“
„Řekl jsem ti : Ze mě strach mít nemusíš, jsme jen přátelé . Lhal jsem ti, už tenkrát jsem k tobě cítil něco jiného.“
„Já...“
„Miluji tě, Chie.“ Řekne a jeho oči ztratí svojí zář.... vydechne naposled a ...a ukončí svojí pouť, prostě zemře.
Začnu brečet a nedokážu přestat.Chci vědět co se stalo..a svojí odpověď taky dostanu.